PhotoHint 13: Polarizační filtr

Princip polarizačního filtru

Světlo si můžeme představit jako malé kmitající částice, přičemž při svém pohybu vpřed mohou kmitat v jedné rovině, stáčet se do šroubovice, nebo kmitat prakticky jakkoliv. Jestliže kmitá (světlo) jistým neměnícím se způsobem, pak ho lze nazvat polarizované. Pro nás je podstatné světlo polarizované lineárně.

Vezměte za fakt, že světlo, které se šíří kolem nás polarizované není. Světlo odražené polarizované je (s výjimkou odrazu od kovových povrchů). Světlo rozptýlené pod úhlem 90° je polarizované také.

Že je to moc složité? Představte si hromadu rozházených špejlí a odhoďte je tak, aby byly kolmo na směr pohybu. Každá špejle se nějak natočí a letí. Kdyby všechny byly natočené stejně, pak by představovaly lineárně polarizované světlo.
^{Poznámka: špejle představuje vektor intenzity elektrického pole elektromagnetické vlny, který kmitá kolmo na směr šíření vlnění. To nechme ale jinam…} 

A teď těm špejlím dejte do cesty mřížku z trouby. Proletí jen ty, které jsou rovnoběžné s mřížkou. Polarizační filtr funguje jako mřížka z trouby. Projde světlo, které letí rovnoběžně se strukturou filtru. Světlo, které je na ni kolmé, neprojde. Takže vlastně polarizační filtr způsobí jen to, že nepustí část světla (světlo, které kmitá jistým způsobem) a část ano. Díky tomu snižuje světelnost celé optické soustavy. Obvykle o hodnotu mezi 1EV – 2EV. Samozřejmě, že popsaný mechanismus nefunguje nikdy dokonale, takže ani použití polarizačního filtru nedává dokonalé výsledky. To z principu není možné. Princip najdete vysvětlený například na www.youtube.com. Velmi doporučuji prohlédnout.

Možnosti využití?

^{Všechny následující snímky byly pořízeny fotoaparátem Nikon D7000 obvykle v režimu priority clony s objektivem Nikkor 16–85/3,5–5,6. WB je vždy automatické.}
U všech snímků si všimněte expozičních časů a tedy jasného vlivu použití filtru.

…první

Dopadá-li na filtr světlo nepolarizované, pak se filtr chová téměř jako normální ND filtr. Část světla prostě narazí, neprojde a prodlužuje se tak expozice. Prakticky se však zvýrazní barvy, protože k jevu popsaném dále dochází i zde. Stejně tak se najdou plošky, na kterých se zrcadlí okolí a odraz se tedy potlačí.

Případné zkřížení dvou filtrů je prakticky k ničemu. Na krátkých ohniscích dojde k vinětaci. Vzhledem k nedokonalosti je výsledek použití dvou zkřížených filtrů stejný, jako bez nich, jen expozice je opět delší (viz. obr. výše).