Sára Saudková

Jste maminkou čtyř dětí. Jak Vám mateřství změnilo život?
S oblibou říkám, že mi s dětmi přibyly do života další barvy duhy. Život s nimi je zrychlený, čas protéká mezi prsty a přinutí vás zvládat mnohem víc než dřív. A taky vás mateřství naučí nevěnovat se pitomostem, ale jen tomu podstatnému. Já sama si připadám stále stejná, proč taky ne?

Projevilo se mateřství na Vaší tvorbě?
Samozřejmě, obzvlášť když jediným a věčným tématem mého fotografického řádění je záznam mého soukromého života a všeho, co se mi honí hlavou. Nasávám do negativů všechno, co mám ráda a na čem mi záleží a co spolehlivě pomine – jedině fotografie dokáže ten neúprosný čas zastavit. Dětičky se mi motají pod nohama a jsou mi tedy i modelem. A velmi je to baví.

Fotíte nejvíce akty. Co Vás na této tématice fascinuje?
Lidské tělo je nádherný a tajuplný útvar a mě láká je odhalovat, aniž bych vyzradila všechno. Baví mě svlékat lidi, protože oni se vám vlastně svlékají i z kůže, nemají se za co skrývat. Jsou vám vydáni napospas. Ale úplné, odhalující nahotě se bráním, chybí v ní už místo pro fantazii a tajemství. Rozkošné je, když se vám podaří akt, který vás svádí jen detailem, gestem, nikoliv ukázkou co největšího kusu masa. A když z té fotografie cítíte kůži a tep srdce, to je pak ono.

Kde čerpáte inspiraci?
Jejda, to kdybych věděla. Ono to lítá kolem vás, očima nasáváte všechno, co potkáte. Nepřemýšlím nad tím nijak zvlášť, stačí se koukat a vnímat. Koukat a vnímat trochu víc než je obvyklé.

Jste maminkou, fotografkou, manažerkou…, kde nacházíte životní energii ke zvládání tolika věcí?
Kupodivu tak, že se nešetřím. Všechno dělám naplno – čím víc energie vydám, tím víc se mi jí vrátí zpátky. Jsem už od pánaboha takový nezmar. Zkrátka jako když hupsnete do vody – moc nepřemýšlíte a nerozumujete, jednoduše plavete, nebo vás ta voda vezme a utopí.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Žiju si, fotím si, raduji se. Protože dělám to, co mám ráda, a obklopuji se lidmi, které mám ráda. Je to vlastně velmi jednoduché. A vystavuji – přes léto v jihlavském Muzeu, též v Panském domě v Kynšperku. Pak se chystají na podzim a v příštím roce výstavy na Slovensku. Jednám o velké výstavě v Paříži, běží to jako oko na punčoše.

Děkujeme za rozhovor, přejeme Vám mnoho štěstí a úspěchu ve Vašem soukromém i pracovním životě.