Test objektivu Sigma 30mm f/1,4 EX DC HSM

Troška teorie úvodem

Již desítky let je u kinofilmových zrcadlovek považováno za základní ohnisko objektivu ohnisko kolem 50mm. Do příchodu zoom objektivů byla tato ohniska jednoznačně nejpoužívanější, než je vytlačilo základní ohnisko s rozsahem zoomu cca 28–80mm. Výhoda zoomu je zřejmá na první pohled – možnost plynulé změny ohniska je někdy skutečně k nezaplacení. Nic ale není zadarmo a moderní zoomy mají prakticky vždy horší světelnost. Běžné pevné padesátky mívají většinou kolem f/1,8, ty lepší i f/1,4 nebo f/1,2, kdežto základní zoomy mají cca jen f/3,5–5,6 a pouze ty špičkové (a také většinou velmi drahé) zoomy mají f/2,8. A to není všechno, zoomové objektivy mají také v drtivé většině případů horší kresbu i celkovou kvalitu obrazu (bokeh, vinětace a další parametry). Zanedbatelný není ani fakt, že pevné padesátky jsou menší, lehčí a často i levnější. Sečteno a podtrženo tedy celkem dost důvodů, proč si klasický pevný “záklaďák“ pořídit. Co si ale počít, když jste majiteli některé z tolik rozšířených digitálních zrcadlovek s čipem formátu APS-C, tedy zhruba 1,5× menším než políčko kinofilmu? Z klasického 50mm objektivu (který nám často zůstal ve výbavě ještě z kinofilmového těla) nám tak vyjde ekvivalent cca 75–80mm. Někteří fotografové nad tím mávnou rukou s tím, že kvůli pár milimetrům si nemá smysl lámat hlavu a dál to neřeší. Najde se ale i spousta takových, kterým se stýská po tomto úhlu záběru, který je tak blízký právě úhlu pohledu lidského oka (cca 45°). Právě těmto uživatelům je určen nový objektiv Sigma s ohniskovou vzdáleností 30mm, což je na čipu APS-C ekvivalent necelých 50mm.

Technické parametry a mechanické provedení

Jak již bylo řečeno, objektiv má ohnisko 30mm, takže na většině zrcadlovek APS-C je jeho ekvivalentní úhel záběru stejný, jako má 45mm objektiv na kinofilmu, pouze u zrcadlovek Canon mu odpovídá 48mm. Je to dáno tím, že Canon nemá koeficient přepočtu x1,5 ale x1,6 – v praxi je to ovšem naprosto zanedbatelný rozdíl. Světelnost však zůstává stejná – bez ohledu na velikost čipu je to stálá a vynikající hodnota f/1,4 obvyklá u špičkových profesionálních objektivů s ohniskem 50mm. Pouze výjimečně se vyrábí a používá světelnost vyšší. Existují objektivy se světelností f/1,2 nebo f/1,0 a dokonce i f/0,95. To jsou spíše jen technické rarity, které najdeme snáze ve vitríně muzea než při praktickém nasazení třeba v ateliéru. U těchto extrémních světelností se navíc jedná o samou hranici technických možností. Naopak v běžné praxi je především mezi amatéry, ale i mezi některými profesionály, oblíbená nižší světelnost f/1,8. Je to hlavně kvůli ceně, protože právě rozdíl v ceně je u tohoto ohniska větší, než rozdíl v praktické využitelnosti nepatrně vyšší světelnosti. Právě u 50mm objektivů je tento rozdíl velmi blízko 50% prodejní ceny, což je jistě nezanedbatelné.

Objektiv je vybaven ultrazvukovým ostřícím motorem HSM (Hyper Sonic Motor), který má celou řadu výhod. Tou nejpatrnější je zcela neslyšný chod automatického zaostřování, což může být v mnoha situacích velkou výhodou. Kombinace vysoké světelnosti a tichého ostření je velmi dobře využitelná například při fotografování v koncertních sálech, kde ostatní posluchače nerušíme bzučením ostřícího motorku běžného objektivu. Podstatný je i fakt, že tento systém ostření je také výrazněji rychlejší, což je pro praxi často také důležitý parametr, například při fotografování akčnějších scén. Hlavní výhodou HSM je možnost manuálního zaostřování bez nutnosti přepínání AF/MF na objektivu. V praxi to funguje tak, že pokud máme nastaven přepínač na AF, tak objektiv ostří automaticky, ale pokud ručně otočíme ostřícím prstencem, tak se motor automaticky odpojí a prioritu má naše manuální ostření. Pokud chceme opět přejít do automatického režimu, tak stačí uvolnit a znovu namáčknout spoušť, čímž se opět aktivuje automatické ostření. Při nastavení přepínače do polohy MF je motor trvale odpojen a ostřit lze pouze manuálně otáčením prstence na objektivu. K výhodám systému HSM patří i fakt, že v těle objektivu odpadá řada mechanických převodů v podobě hřídelek a ozubených koleček, což má samozřejmě kladný vliv na celkovou spolehlivost a především životnost celého objektivu. Tím se dostáváme k mechanickému provedení. To je jako u všech objektivů Sigma označených písmeny “EX“ na velmi vysoké úrovni. Samozřejmostí je kvalitní kovový upínací bajonet a celkový poměr použití kovových a plastových dílů odhaduji cca na 1:1. Plastové díly jsou ale také z kvalitního a silného materiálu, což je patrné již na první dotek. Přední příruba objektivu se neotáčí a při ostření se pouze nepatrně (jen několik mm) vysouvá. Díky tomu může objektiv využívat účinnou tvarovanou bajonetovou sluneční clonu, která je součástí dodávky. Její uchycení a také neotáčivý přední člen usnadňují použití polarizačních a přechodových filtrů, které lze instalovat na standardní filtrový závit o průměru 62mm. Celkově vyniká mechanické provedení velmi dobrým dílenským zpracováním a objektiv nevykazuje ani sebemenší vůle. Stupnice vzdálenosti zaostření je ve vnitřním provedení a je také krytá. Informace o vzdálenosti je uvedena jak v metrech, tak i ve stopách. Bohužel však zcela chybí alespoň orientační vyznačení hloubky ostrosti, což je jedinou podstatnější vadou na provedení tohoto objektivu. Absenci bodu pro vyznačení ostření v infračerveném spektru tomuto objektivu asi příliš vyčítat nelze, protože tento dříve naprosto běžný prvek se již dnes označuje (bohužel) spíše jen výjimečně. Někomu by se ale možná hodil, protože digitální infračervená fotografie je dnes na mírném vzestupu. Design mi přijde jako povedený a patřičně decentní – viz ukázkový snímek č.1.