Používáte některou z moderních digitálních zrcadlovek s formátem snímacího čipu APS-C a chybí vám klasická základní “padesátka“, na kterou jste byli doposud zvyklí z kinofilmu? Pak by vás mohl zajímat nový objektiv Sigma 30mm f/1,4 EX DC HSM, určený speciálně pro D-SLR s čipem APS-C, jehož ekvivalent ohniska se nachází někde mezi 45mm a 50mm. Začátečníci se zase dozvědí něco o tomto ohnisku jako takovém.
Troška teorie úvodem
Již desítky let je u kinofilmových zrcadlovek považováno za základní ohnisko objektivu ohnisko kolem 50mm. Do příchodu zoom objektivů byla tato ohniska jednoznačně nejpoužívanější, než je vytlačilo základní ohnisko s rozsahem zoomu cca 28–80mm. Výhoda zoomu je zřejmá na první pohled – možnost plynulé změny ohniska je někdy skutečně k nezaplacení. Nic ale není zadarmo a moderní zoomy mají prakticky vždy horší světelnost. Běžné pevné padesátky mívají většinou kolem f/1,8, ty lepší i f/1,4 nebo f/1,2, kdežto základní zoomy mají cca jen f/3,5–5,6 a pouze ty špičkové (a také většinou velmi drahé) zoomy mají f/2,8. A to není všechno, zoomové objektivy mají také v drtivé většině případů horší kresbu i celkovou kvalitu obrazu (bokeh, vinětace a další parametry). Zanedbatelný není ani fakt, že pevné padesátky jsou menší, lehčí a často i levnější. Sečteno a podtrženo tedy celkem dost důvodů, proč si klasický pevný “záklaďák“ pořídit. Co si ale počít, když jste majiteli některé z tolik rozšířených digitálních zrcadlovek s čipem formátu APS-C, tedy zhruba 1,5× menším než políčko kinofilmu? Z klasického 50mm objektivu (který nám často zůstal ve výbavě ještě z kinofilmového těla) nám tak vyjde ekvivalent cca 75–80mm. Někteří fotografové nad tím mávnou rukou s tím, že kvůli pár milimetrům si nemá smysl lámat hlavu a dál to neřeší. Najde se ale i spousta takových, kterým se stýská po tomto úhlu záběru, který je tak blízký právě úhlu pohledu lidského oka (cca 45°). Právě těmto uživatelům je určen nový objektiv Sigma s ohniskovou vzdáleností 30mm, což je na čipu APS-C ekvivalent necelých 50mm.
Technické parametry a mechanické provedení
Jak již bylo řečeno, objektiv má ohnisko 30mm, takže na většině zrcadlovek APS-C je jeho ekvivalentní úhel záběru stejný, jako má 45mm objektiv na kinofilmu, pouze u zrcadlovek Canon mu odpovídá 48mm. Je to dáno tím, že Canon nemá koeficient přepočtu x1,5 ale x1,6 – v praxi je to ovšem naprosto zanedbatelný rozdíl. Světelnost však zůstává stejná – bez ohledu na velikost čipu je to stálá a vynikající hodnota f/1,4 obvyklá u špičkových profesionálních objektivů s ohniskem 50mm. Pouze výjimečně se vyrábí a používá světelnost vyšší. Existují objektivy se světelností f/1,2 nebo f/1,0 a dokonce i f/0,95. To jsou spíše jen technické rarity, které najdeme snáze ve vitríně muzea než při praktickém nasazení třeba v ateliéru. U těchto extrémních světelností se navíc jedná o samou hranici technických možností. Naopak v běžné praxi je především mezi amatéry, ale i mezi některými profesionály, oblíbená nižší světelnost f/1,8. Je to hlavně kvůli ceně, protože právě rozdíl v ceně je u tohoto ohniska větší, než rozdíl v praktické využitelnosti nepatrně vyšší světelnosti. Právě u 50mm objektivů je tento rozdíl velmi blízko 50% prodejní ceny, což je jistě nezanedbatelné.
Objektiv je vybaven ultrazvukovým ostřícím motorem HSM (Hyper Sonic Motor), který má celou řadu výhod. Tou nejpatrnější je zcela neslyšný chod automatického zaostřování, což může být v mnoha situacích velkou výhodou. Kombinace vysoké světelnosti a tichého ostření je velmi dobře využitelná například při fotografování v koncertních sálech, kde ostatní posluchače nerušíme bzučením ostřícího motorku běžného objektivu. Podstatný je i fakt, že tento systém ostření je také výrazněji rychlejší, což je pro praxi často také důležitý parametr, například při fotografování akčnějších scén. Hlavní výhodou HSM je možnost manuálního zaostřování bez nutnosti přepínání AF/MF na objektivu. V praxi to funguje tak, že pokud máme nastaven přepínač na AF, tak objektiv ostří automaticky, ale pokud ručně otočíme ostřícím prstencem, tak se motor automaticky odpojí a prioritu má naše manuální ostření. Pokud chceme opět přejít do automatického režimu, tak stačí uvolnit a znovu namáčknout spoušť, čímž se opět aktivuje automatické ostření. Při nastavení přepínače do polohy MF je motor trvale odpojen a ostřit lze pouze manuálně otáčením prstence na objektivu. K výhodám systému HSM patří i fakt, že v těle objektivu odpadá řada mechanických převodů v podobě hřídelek a ozubených koleček, což má samozřejmě kladný vliv na celkovou spolehlivost a především životnost celého objektivu. Tím se dostáváme k mechanickému provedení. To je jako u všech objektivů Sigma označených písmeny “EX“ na velmi vysoké úrovni. Samozřejmostí je kvalitní kovový upínací bajonet a celkový poměr použití kovových a plastových dílů odhaduji cca na 1:1. Plastové díly jsou ale také z kvalitního a silného materiálu, což je patrné již na první dotek. Přední příruba objektivu se neotáčí a při ostření se pouze nepatrně (jen několik mm) vysouvá. Díky tomu může objektiv využívat účinnou tvarovanou bajonetovou sluneční clonu, která je součástí dodávky. Její uchycení a také neotáčivý přední člen usnadňují použití polarizačních a přechodových filtrů, které lze instalovat na standardní filtrový závit o průměru 62mm. Celkově vyniká mechanické provedení velmi dobrým dílenským zpracováním a objektiv nevykazuje ani sebemenší vůle. Stupnice vzdálenosti zaostření je ve vnitřním provedení a je také krytá. Informace o vzdálenosti je uvedena jak v metrech, tak i ve stopách. Bohužel však zcela chybí alespoň orientační vyznačení hloubky ostrosti, což je jedinou podstatnější vadou na provedení tohoto objektivu. Absenci bodu pro vyznačení ostření v infračerveném spektru tomuto objektivu asi příliš vyčítat nelze, protože tento dříve naprosto běžný prvek se již dnes označuje (bohužel) spíše jen výjimečně. Někomu by se ale možná hodil, protože digitální infračervená fotografie je dnes na mírném vzestupu. Design mi přijde jako povedený a patřičně decentní – viz ukázkový snímek č.1.
Optika a výsledky
Optická soustava objektivu je celoskleněná (mohutné skleněné čočky se projevují i na celkové hmotnosti, která je 430g) a je složená ze 7 čoček v 7 skupinách. Složení, respektive řez si můžete prohlédnout na ukázkovém snímku č.2. Že se jedná o velmi moderní koncepci je patrné již z použití nejmodernějších optických technologií. Červeně označená čočka má asférický tvar především pro dokonalejší potlačení sférického zkreslení. Modrá a zelená čočka je vyrobena ze speciálního SLD a ELD skla se sníženým rozptylem světla, čímž se zvyšuje ostrost a snižuje chromatická aberace. Použití těchto tří moderních optických členů v daném typu objektivu je skutečně zajímavé a samo o sobě vypovídá o důrazu kladeném výrobcem na optickou kvalitu objektivu.
Na ukázkovém snímku č.3 je snímek pořízený při minimální cloně f/1,4 a můžete si jej pro podrobnější prozkoumání stáhnout v plném rozlišení (Nikon D70, nejvyšší kvalita JPEG). Je z něj patrných hned několik poznatků. Z obecného hlediska je zde dobře viditelné, jak malá je hloubka ostrosti při použití objektivu s takto vysokou světelností. Hloubka ostrosti je samozřejmě závislá také na zaostřené vzdálenosti (objektiv má minimální zaostřitelnou vzdálenost 40cm), přesto se dá říct, že se pohybuje v rozmezí milimetrů, maximálně několika málo centimetrů. Na ukázkovém snímku je zaostřeno přibližně na vzdálenost 60 centimetrů a hloubka ostrosti je opravdu minimální. Prokreslenost zaostřené partie je velmi dobrá i při takto nízkém clonovém čísle. Za pozornost stojí i neostré části snímku, které jsou již mimo pole hloubky ostrosti. Tyto části jsou rozostřeny velmi měkce a přirozeně, což je výsledkem práce nejen optiky, ale i kvalitní okrouhlé osmilamelové irisové clony. Tohoto efektu se dá velmi dobře využít v mnoha oblastech fotografie, kde je třeba hlavní fotografovaný motiv výrazněji oddělit od méně podstatného pozadí. S oblibou je nízká hloubka ostrosti využívána hlavně v interiérové a i exteriérové portrétní fotografii. Motivů pro efektní využití by se však samozřejmě dalo najít mnohem více.
Na dalším ukázkovém snímku č.4 jsem již použil plochou předlohu a clonové číslo f/4. Snímek si pro lepší posouzení můžete opět stáhnout v plném rozlišení (cca 2,9 MB). Je zde dobře viditelná kvalitní kresba v celé ploše snímku. Sférické zkreslení ani vinětace se neprojevila ani na jednom praktickém uživatelském snímku. Při zkoušce v laboratorních podmínkách se sice objevila lehká vinětace, ale pouze při nejnižších clonách a opravdu jen velmi slabá. Také sférické zkreslení není na praktických snímcích viditelné, i když při laboratorním testu se také objevilo – jako soudkovité. Opět ale jen ve velmi malé míře a jen při fotografování na hodně krátkou vzdálenost. Obě tyto časté optické vady jsem tedy u testovaného objektivu nalezl, ale jen v extrémních testovacích podmínkách, při praktickém využití bych je ale označil za zanedbatelné.
Také snímek č.5 jsem pořídil při nízkém clonovém čísle, tentokrát při hodnotě f/2,8. Expozici jsem pro nepříznivé světelné podmínky musel korigovat hodnotou –0,7 EV. Opět si jej můžete stáhnout v plném rozlišení. Pro ukázkové snímky jsem úmyslně použil nízká clonová čísla a to z velmi prostého důvodu, protože právě v těchto případech se projeví optické odchylky nejvíce. O kvalitách kresby při vyšších clonách již snad ani není nutné diskutovat. Vraťme se k ukázce č.5 – i přes nízkou clonu f/2,8 je i v tomto případě výsledek kvalitní a ostrý v celé ploše fotografie. Dokonce i nápis vedle dveří krypty je čitelný, přestože je výška písma jen několik pixelů (napočítal jsem 9 u nejvyšších písmen).
Přirozené a jemné podání neostrých partií s výbornou ostrostí zaostřených míst je dobře patrné také na ukázce č.6, která je již téměř makrofotografií – snímek byl pořízen na samé hranici minimální zaostřitelné vzdálenosti. Na ukázce č.7 je pro změnu ukázka využití tohoto objektivu v klasické portrétní studiové fotografii. Všimněte si především dokonale ostrých očí modelky. Snímek je opět možné stáhnout v plném rozlišení, pořízen byl fotoaparátem Canon EOS 30D.
Cena a závěr
Závěrem si tedy shrňme klady i nedostatky testovaného objektivu. Z nedostatků bych jmenoval absenci alespoň orientační stupnice hloubky ostrosti a snad také lehkou vinětaci při nejnižších clonových číslech a mírné sférické zkreslení při fotografování na velmi krátkou vzdálenost. V praktickém provozu však tyto optické vady zřejmě ani nepostřehnete a bohatě nám je vynahradí excelentní mechanické provedení, rychlý AF realizovaný ultrazvukovým motorem a hlavně kvalitní kresba i při otevřené cloně. Zapomenout nesmím ani na velmi příjemný a přirozený bokeh (podání neostrých částí fotografie mimo pole hloubky ostrosti), tak důležitý právě pro využití malé hloubky ostrosti při fotografování s nastavením nízkých clonových čísel.
Jedním z nejdůležitějších aspektů je také prodejní cena objektivu. Ta oficiální, dovozcem doporučená je 13.990,– Kč včetně DPH. Jak již ale bývá v dnešní době zvykem, tak reálná cena v obchodech je o poznání nižší a to především v těch internetových. Tam se dá běžně pořídit za cenu těsně pod 12.500,– Kč včetně DPH (3/2006), což již lze považovat za cenu skutečně příznivou – vzhledem k celkovým kvalitám objektivu. Důležitý je i fakt, že s objektivem dostaneme v ceně kromě obvyklých krytek i kvalitní polstrovanou brašnu a účinnou tvarovanou bajonetovou sluneční clonu.
Další podrobné informace v češtině najdete také na nových a pěkně zpracovaných stránkách dovozce objektivů do České republiky, kterým je společnost HAMA a která objektivům (a bleskům) Sigma vyhradila speciální internetovou stránku.
Děkuji firmě Hama za zapůjčení objektivu k testu.