Vesmír II.

III. Fotografujeme objekty hlubokého vesmíru.

Popsat fotografování všech kategorií astronomických objektů zmíněných v první části článku je nad jeho prostorové možnosti (a také – ne se vším mám vlastní zkušenost). Takže dále budu popisovat fotografování mlhovin, hvězdokup a galaxií s tím, že podobný postup lze použít pro komety. Zájemce o podrobnosti v ostatních žánrech odkazuji na bohaté zdroje na internetu a pro českého čtenáře nejlépe na stránky již jednou zmíněného Ing. Martina Myslivce (foto.astrono­my.cz).

Plánování

Podobně jako dobrý fotograf ptáků či brouků má základní znalosti o jejich výskytu a chování, měl by amatérský fotoastronom znát základní orientaci na noční obloze (alespoň poznat Velký vůz/Velkou medvědici, najít Polárku a podobně). S použitím školních znalostí a dobrého hvězdného atlasu lze pak naplánovat cíle vhodné pro konkrétní fotovýpravu. Dobrým vodítkem může být právě Messierův katalog mlhovin nebo internetové stránky podobně postižených fotoamatérů s jejich úlovky.
Pro účely dnešní inspirace jsem zvolil nejjasnější objekty hlubokého vesmíru, viditelné na zimní noční obloze. Všechny jsou v případě dobrých podmínek a zraku pozorovatelné i neozbrojeným lidským okem, v malém triedru (např. 7×50) pak krásně vyniknou jako plošné mlhavé objekty ve změti bodových obrazů hvězd:

• M31 Velká galaxie v Andromedě a její menší galaktičtí souputníci M32 a M110 (tři galaxie jednou ranou)
• M45 Otevřená hvězdokupa Plejády v souhvězdí Býka, s řasovou mlhovinou (někdy označovaná jako Kuřátka)
• M42 Velká mlhovina v Orionu, podle všeho aktivní rodiště hvězd.>

Ujistím se, že jsem schopen příslušné objekty najít na obloze zpaměti a v opačném případě si z hvězdného atlasu vytisknu pomocné mapky. Určím si navigační postup typu: „pětkrát protáhnout délku zadní části Velkého vozu, abych identifikoval Polárku“.

Zkontroluji na příslušných meteorologických serverech pohyby oblačnosti. Pokud podmínky nasvědčují úspěšnému lovu, složím vše do auta. A ve vhodný čas vyrážím na zvolené pozorovací stanoviště.

Příprava na místě

V případě použití běžného pevného stativu je situace značně jednodušší. Prostě – složím stativ do pracovní pozice, připevním fotoaparát se základním zoomem nebo vhodným „širokáčem“, k tomu kabelovou spoušť a jsem připraven. Můžu tak s klidem přeskočit následující odstavec.

V případě pointované fotografie je prvním úkolem adjustace montáže (případně „dveřního závěsu“) – namíření osy otáčení na bod poblíž Polárky, kde protíná hvězdné pole pomyslná zemská osa. Na přesnosti této adjustace do značné míry závisí přesnost kompenzace rotace a nepřímo tak maximální délka expozice. Jako nejlepší metoda adjustace montáže, bez dalekohledu v polární ose, se mi osvědčil následující postup:

• adjustuji „od oka“ na Polárku
• namířím fotoaparát rovnoběžně s polární osou, abych měl Polárku co nejvíce ve středu svého záběru.
• zvolím maximální citlivost 3200 ISO a čas okolo 20 vteřin, objektiv na minimální clonu
• uvolním příslušný šroub v montáži tak, aby jí šlo volně otáčet okolo polární osy
• fotím a v průběhu expozice otáčím montáží okolo polární osy
• na LCD fotoaparátu vidím soustředné obloučky okolo bodu, kam míří polární osa mé montáže
• opakuji celý postup, dokud nejsem s adjustací spokojen

Připojím a zprovozním případný pohon montáže.

Vyhledání objektu

Bohužel ani dnes zvolené objekty, viditelné pouhým okem, nejsou vidět v hledáčku fotoaparátu. Co s tím?
Právě nyní se vyplatí nasazený základní zoom nebo „širokáč“. Prostě – fotoaparát namířím podle svého nejlepšího přesvědčení, případně podle jasných hvězd, které mohou být v hledáčku viditelné. Vytvořím testovací snímek na nejvyšší citlivost ISO a maximálně otevřenou clonu.
Na LCD se pak pokusím identifikovat přímo hledaný objekt, případně předem připravené navigační schéma nebo použiji vytištěné mapky. Postupnou iterací a u zoomu prodlužováním ohniska dostanu objekt svého zájmu do středu své fotografie. Vyměním „navigační“ objektiv za pracovní teleobjektiv (v mém případě 135mm/2.8). Pokud mám montáž a běží mi hodinový stroj, je to vše. U pevného stativu je dobré umístit cílový objekt kousek „před“ střed tak, aby mi do středu doputoval až v průběhu několika následujících minut focení.

Nastavení fotoaparátu na ostrou sérii

Ani jednouchá montáž typu mé EQ2, ani dveřní závěs a samozřejmě ani pevný stativ nejsou schopny mnoha hodinových expozic jako je tomu u profesionálních přístrojů. U pevného stativu jsou expoziční časy uvedené výše (řádově sekundy), u jednoduché montáže či závěsu může jít o jednotky minut.
Trikem, kterým se dá toto omezení (částečně) obejít, je série většího počtu snímků a jejich následné sloučení v grafickém editoru nebo specializovaném astro-foto software. Protože je ale následné zpracování bez speciálního SW relativně pracné, nemá cenu dělat výrazně více snímků než cca 10.
Proto se také bude malinko lišit nastavení fotoaparátu na ostrou sérii s pomocí pevného stativu a s pomocí poháněné montáže.

Společná nastavení:

• plně manuální režim, jak expozice, tak ostření
• co nejlepší zaostření na nekonečno (lze udělat metodou postupné iterace a kontroly na LCD fotoaparátu)
• režim předsklopení zrcátka
• vypnout automatickou redukci šumu (na Canonu 20D není viditelný rozdíl a jen to zdržuje, pro ostatní DSLR to nemusí platit).

Nastavení pro pevný stativ (kvalita se podřizuje krátké expozici) volím:

• místo teleobjektivu raději standardní světelnou padesátku
• nejdelší možnou expozici podle pravidla 600 lomeno přepočtená ohnisková vzdálenost
• nejvyšší „slušně“ kreslící clonu daného objektivu (např. jedno clonové číslo pod maximum)
• nejvyšší „slušně použitelnou“ citlivost snímače (typicky 1600, výjimečně 3200 ISO)

Nastavení pro amatérskou montáž (závěs) volím:

• vhodný světelný teleobjektiv 135–200mm
• vyzkoušenou „stabilní“ expozici (u mé montáže a ohniska 135 mm je to okolo 1 minuty)
• optimální citlivost snímače s ohledem na světelný zisk a šum (ISO800, výjimečně 1600)
• optimální clonu objektivu s ohledem na zisk a kvalitu zobrazení (typicky 2 clonová čísla pod maximum)

Konečně fotíme

Po všech nastavování a přípravách je vlastní focení v podstatě nuda. Tu si mohou zpestřit máváním kloboukem pouze vlastníci zrcadlovek bez možnosti předsklopení zrcátka. V případě pevného stativu a delší série je vhodné každých pár minut zkontrolovat, zda nám náš objekt neutekl ze zorného pole.

Hrubé výsledky příklad M31 Velká galaxie v Andromedě: