BAREVNÁ DOMINANTA, 16. DÍL, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO

Působivé užití barvy v kompozici obrazu nabízí objekty, které se svou barevností stávají ústředním námětem – dominantou kompozice. Barva a její emocionální působení je zde často důležitější, nežli význam objektu samotného. „Když barva je nejbohatší, forma působí nejplnějším dojmem“, vyjádřil své pozorování malíř Paul Cézanne. Impresionisté a ještě více expresionisté, tvůrci abstrakce či geometrického umění prozkoumávali různé působení a vizuální zážitky z interakce barev a jak ovlivní barvy všechny ingredience, které tvoří obraz. Barevná dominanta patří ke kreativním nástrojům posílení atraktivity, přitažlivosti ústředního námětu, ale rovněž ke vkládání dalších, zpravidla subjektivních významů, které s sebou barva nese (viz kapitola o barevné symbolice atd.).

Chcete-li použít principu barevné dominanty, soustřeďte se na náměty, kde je minimum barev, nejlépe jedna výrazná barva v nenasycené, takřka nebarevné realitě. Čím intenzivnější (bohatší, jak říká Cézanne) bude barva, tím menší plochu může v obrazové kompozici zaujímat, a přesto bude přitahovat divákovu pozornost. Jak již víte z Ittenových kontrastů, teplé barvy budou působit, že dominanta je větší, bližší, takže např. výrazný červený míč proti takřka neutrální městské zdi bude poutat vaši pozornost asi více, než stejně velký míč v modré barvě. Také barevné asociace budou u obou identických záběrů odlišné. Bude-li barva dominanty mnohem více lomená (nenasycená), pak by asi měla zabírat větší plochu v obraze, aby si uchovala svou „ústřední“ roli.

V případě, že prostředí (pozadí), ve kterém fotografujete, je barevnější (opět se snažte omezit počet barev na minimum), pak dominantou bude objekt, jehož barva je nejvýraznější vzhledem k barvě svého okolí a vzhledem k tomu, jaká je jeho barevná „hmotnost“(viz např. proporční kon­trast). Klasickým příkladem může být výrazně červená (oranžová) květina či postava např. na zelené trávě apod., kde proporčně zelená převládá, ale přesto je naše pozornost upřena na intenzivní teplou barvu postavy. Příroda ráda používá tento „trik“ nejen, aby ke květům (= potravě i přenosu pylu atd.), k živočišným partnerům (barevné zbarvení samečků) apod. přilákala pozornost, ale aby také varovala, že některý druh není k jídlu (jedovaté houby, někteří obojživelníci apod.), nebo jiné pouze výraznou barevností ochránila před predátory.

Pomník vítězství nad fašizmem, Kyjev.

Barevná dominanta, jak bylo již řečeno, nejzřetelněji vynikne v minimálně barevném prostředí, blížícím se odstínu šedé. Čím je tón (šedé) barvy (prostředí, pozadí) tmavší, tím více se barevná dominanta částečně transformuje na dominantu světelnou (viz světlostní kontrast). Před černým pozadím pak vynikne takřka vše, tedy i nebarevná dominanta.

Relativně snadnou a oblíbenou cestou k barevné dominantě bývá v současnosti (zejména v reklamní fotografii) využití několika jednoduchých posprodukčních kroků, kdy fotografii převedete do černobílé verze (viz kapitola Přemýšlejte černobíle) nebo barvy výrazně desaturujete pomocí nástroje Odstín, sytost, jas s výjimkou objektu (oblasti – např. pomocí masky), který má hrát dominantní („živou“) roli v obraze.

Specifickou úlohu (nejen) ve fotografickém obraze má bílá barva (viz kapitola Bílá). Ta se za určitých okolností (menší i větší bílé plochy – myšleno absolutně bílé bez kresby) může stát rovněž dominantou obrazu, ovšem pouze světelnou. Lidské oko upoutají v obraze nejen výrazné tvary, barvy, ale primárně nejsvětlejší místa obrazu. Divák má tendenci se nejprve dívat na tato světlá či přeexponovaná místa (na tyto „díry“ v obraze), až teprve následně na skutečné (tvarové, barevné, významové apod.) dominanty obrazu. Bílé plochy a plošky mohou být rušivým prvkem v obraze a měli byste mít jasný důvod a kompoziční záměr, proč je použít. Rovněž barevná dominanta umístěná na bílém pozadí je bílou barvou „pohlcována“ a lidské oko ji vnímá jako mnohem tmavší (viz simultánní kontrast). Bílá zdůrazní ovšem tvar, objem fotografovaného objektu a slouží mnohdy, jako ideální pozadí pro tvarové dominanty, kde chcete nechat vyznít pouze fotografovaný objekt (jistě se vám vybaví kupř. portréty R. Avedona na bílém pozadí). Bílá dodá pozadí čistotu, vzdušnost i, jak bylo řečeno, jistou neutralitu – „bílá je bez emocí“(více viz kapitola Bílá). Pro barevnou dominantu (opět v závislosti na její sytosti a jasu) je proto vhodnější třeba světle šedé pozadí, které se pocitově může blížit bílé, ale má již zřetelnou kresbu.

Velké prádlo, 2008; Zajímavý příklad několika rovin, které atakují (či matou) naši pozornost. Zprvu by se mohlo zdát, že je to zřetelné užití barevné dominanty, kterou jsou barevné kolíčky na prádlo v nebarevném prostředí, navíc umístěné takřka v zlatém řezu. Při pozornějším pozorování, bude váš zrak upoutávat ale jiné místo: část prostěradla vlevo nasvětlená intenzivním slunečním světlem, která je takřka bílá (viz text níže). A k tomu se ještě připojí naše podvědomá reakce, jak probereme v kapitole věnované neostré fotografii, že zrak začne vyhledávat v obraze ty partie, které jsou ostré – zacílí tedy na střed, na poslední zavěšené prostěradlo, které je v rovině ostrosti. Co je tedy dominantou této fotografie?

Chiharu Shiota, instalace v pražské Kunsthalle, 2025
 

Dominant může mít vaše fotografie pochopitelně více, s jedinou se snáze pracuje, komponuje.

• Můžete vsadit na osvědčená pravidla kompozice a umístit dominantu (-ty) do zlatého řezu, centrálně, do dynamické diagonály atp., a posílit barvou význam i obsah dominantních prvků.
• Stejně tak máte možnost hledat zajímavá, ale smysluplná narušení těchto pravidel. Jedním z nich může být umístění tvarové, řekněme ústřední dominanty obrazu (např. sádrové plastiky, architektonického prvku), která je ovšem téměř nebarevná, kupř. do zlatého řezu a do kompozice pak přidat (třeba i dodatečně v postprodukci ve Photoshopu) výrazný barevný prvek, např. bod. Všímejte si tenze, která nastává mezi ústřední (tvarovou) dominantou a barevnou dominantou, ačkoliv ta může být zcela abstraktní (bod) a žádný konkrétní obsah nesděluje.
• Pracujte s proporcí (vzdáleností kamery od objektu, použitím vhodného objektivu), tonalitou barvy (pomocí přímého x nepřímého světla, mírnou pře- či pod- expozicí) i symbolikou, kterou barva do téměř nebarevné reality vnáší. Můžete tak vnést další filozofický rozměr do fotografií, které by možná působily příliš prvoplánově a popisně.
• Použitý barevný bod pak může svou barvou i obsahem evokovat velmi širokou škálu interpretací od odkazů k počátku tohoto světa, přes symboliku různých kultur (např. bod na čele mladých indických dívek značí jejich zasnoubení apod.), přes čistě geometrické vymezení až po výraz ukončení čehosi (jako tečka na konci věty).
• K expresivitě obrazu, k přidání toku času, k pohybu velmi dobře poslouží pohybující se barevný objekt (dominanta) v nebarevné (či jednobarevné) scé­ně.

Pohyb kamerou, expozice 1 sec

• Expozice by měly být delší než 1/30 s a bude lepší umístit kameru na stativ. Záleží samozřejmě na rychlosti, jakou se objekt pohybuje, a rovněž sytosti a jasu jeho barvy, stejně tak barevnosti a jasu pozadí.
• Čím bude pozadí světlejší, tím více bude barva pohybujícího se předmětu v pozadí „rozpuštěna“ – zesvětlena (barvy se sčítají). Tento efekt se zesiluje s délkou expozice a při dlouhých expozičních časech, tj. 1/2 s a delších, již může být např. z výrazně červeného pohybujícího se předmětu jen světle růžová šmouha (viz díl Barva čtvrté dimenze).
• Jak si ukážeme dále, pohybovat však máte možnost i celou kamerou a dynamiku vnést záměrnou pohybovou neostrostí celého obrazu nebo synchronizovat pohyb (tzv. panning) kamerou se směrem a rychlostí vaší dominanty a docílit opačného dojmu, kdy objekt (dominanta) je relativně ostrý, ale pozadí neostré, v pohybu.

Kyoto, Otagi Nenbutsu-ji chrám

Cvičení:

Vyfotografujte neotřelou barevnou dominantu, která jednoznačně přitáhne divákovu pozornost.

Vaše fotografie můžete vkládat do galerie zde.