Test Panasonic LUMIX LC1
Panasonic LC1 nabízí v celokovovém těle digitálního kompaktu plnou manuální kontrolu nad fotografií a přidává k tomu stylový design a objektiv Leica (28 – 90 mm) s vynikající světelností (2.0 - 2.8). Tento HIGH-END Lumix je osazen snímačem CCD 2/3" s maximálním rozlišením 5 MP (2560x1920). Podaří se Lumixu LC1 obstát v dnešní tvrdé konkurenci i při ceně přesahující 40.000 Kč? Na to zkusíme odpovědět v naší recenzi.
Menu
Při stisku tlačítka menu se v závislosti na režimu focení nebo prohížení obrázků přepnete do ”RECORD MENU” nebo ”SETUP MENU”. Menu fotoaparátu je navrženo střídmě a logicky. Možnost ovládat menu jak kolečkem i polohovacím tlačítkem zvyšuje rychlost práce.
- korekce bílé (auto, denní světlo, zataženo, žárovka, černá a bílá, manuální nastavení)
- velikost snímku2560×1920
1048×1536
1600×960
640×480
1920×1080 - zapnutí bodového ostřenívypnuto
zapnuto - nastavení ISO 100, 200,400
- rychlostkontinuálníhosnímanírychle (2.7 snímku / sec)
pomalu (1 snímek / 1 sec)
- digitální zoomvypnut
zapnut 2× nebo 4× - tři režimy zpracování výsledného obrázku – ovlinit můžete kontrast, ostrost a saturaci snímku ve formátu JPEG. K dispozici jsou tři úrovně nastavení (málá, střední, vysoká). Při fotografování jsem používal malou hodnotu pro doostření snímku a nastaveni středních hodnot pro saturaci a kontrast. Leica Digilux 2 by měla mít podle zdrojů z Internetu oproti Lumixu měkčí – přirozenější – podání výsledných snímků v režimech ”LOW/malé úpravy”.
- snímání videa vypnuto
pouze jedno video, po dalším stisku spouště režim focení
video pri každém stisku spouště - frekvence snímání videa 30 nebo 10 obrázků za s
- jas LCD panelu, funkce auto review (vypnuto, 1 sec, 3 sec, zvětšení – zobrazí na tři sekundy zvětšený střed), zvuk (indikace zaostření a zvuk závěrky), power save (vypnuto, 2, 5 10 min.), asistent autofokusu (vypnut, A1, A2), reset číslování obrázků, nastavení hodin, USB mód – PictBridge pro přímý tisk nebo USB direct pro připojení k PC a přenosu dat, jazyk (AN, NE, FR, SP, čeština zatím v nabídce není).
- rotovat snímek
- ochrana snímku
- volba obrázků pro tisk
- slide show
- audio dubbing (start)
- zmenšení obrázku
- trimming (zvětšení a následné ořiznutí)
- naformátování SD/MMC média
Prohlížení obrázků
LC1 má všechny vymoženosti, které na současných digitálech v režimu
prohlížení snímků můžete najít. Slideshow, DPOF, náhledy, ochrana
(zamknutí) obrázku (kartu lze však i při zamknutém snímku
přeformátovat), zoom… Rovněž základní editace snímků jako je
oříznutí, rotace nebo převzorkování můžete provádět přímo ve
fotoaparátu. Samozřejmostí je histogram a parametry expozice.
Při prohlížení obrázků v režimu FINE JPEG je kamera dosti pomalá,
načtení a zobrazení trvá zhruba dvě sekundy. O něco svižněji se chová
při prohlížení snímků v nativním formátu RAW, kde se čas zobrazení
pohybuje pod 1s a detailní zoom fotografie je plynulý.
Expozice
Expoziční automatika pracuje ve třech režimech:
– multiple: zahrnuje celou scénu
– centre Weighted: se zohledněním středu
– spot: klasické bodové měření
Expoziční automatika přístroje podává ve všech režimech optimální
výsledky s mírnou tendencí k přeexponování ve stínech (to je
především otázka osobního vkusu). Korekci expozice můžete volit
v rozsahu +/-2 EV.
LC1 vzhledem k možnosti rychlého manuálního ovládání a histogramu
v reálném čase přímo vybízí k manuálnímu nastavení parametrů, na
automat s tímhle tělem přeci nebudete fotit tak často. Bracketing lze
nastavit v rozsahu +/-1 EV po 1/3 krocích. Prodlevu spouště lze nastavit na
2 nebo 10 sekund.
Ostření
LC1 nabízí jak možnost manuálního ostření, tak i dva režimy
automatického ostření:
– bodové (spot) ostření, které je vhodné při ostření na malou část
fotografovaného objektu v místě, kde se stýkají dvě plochy s většími
rozdíly jasu.
– ostření s vyhodnocením kontrastu scény
Režim manuálního ostření umožňuje používat “asistenta ostření”;
zvětšený výřez obrazu ve středu pole hledáčku nebo pouze samotný
výřez části pole zobrazený celou plochu EVF/LCD. Druhý režim je při
ostření manuálem mnohem přesnější, bohužel neposkytuje plnou kontrolu
nad kompozicí při fotografování rychle se měnících scén. ”Asistent
zaostření” se automaticky vypíná namáčknutím tlačítka spouště nebo
po nastaveném časovém intervalu, pokud je kroužek ostření ponechán
v klidu. Automatika nepodporuje kontinuální/prediktivní ostření na
pohybující se objekt a má problémy s přesným zaostřením za šera nebo
při slabém umělém osvětlení.
Rychlosti
Rychlost náběhu příznivě ovlivňuje konstrukce objektivu, při
jakémkoli nastaveném ohnisku je čas náběhu 1.8 s. Rychlost náběhu je
srovnatelná s Olympusem C-8080 (0.9s / ohnisko 28mm – 2.2s / ohnisko
140 mm), Minoltou Dimage A2 (2.2 s) nebo Sony 828 (1.5s).
Rychlostí ostřící automatiky LC1 nijak nepřekvapil. Tento Lumix dosahuje
srovnatelných časů s ostatními moderními digitálními EVF kompakty,
které mu však konkurují mnohem niží cenou (Olympus 8080, Dimage A2, Sony
828). Čas namáčknutí (měření, zaostření) se v závislosti na ohnisku a
scéně pohybuje od 0.8 –1.4 sec (wide), 0.8 – 2.0 sec (tele).
Zpoždění mezi domáčknutím spouště a závěrkou je 0.2 s.
V modu rychlého sekvenčního focení můžete snímat 2.7 obrázku za
sekundu. V režimu Super FINE JPEG v nejvyšším rozlišení se do bufferu
fotoaparátu vejdou tři obrázky. Mód pomalého sekvenčního focení snímá
pouze jeden obrázek za sekundu. V režimu RAW není možné žádný
z režimů sekvenčního focení používat.
Zápis jednoho snímku v režimu RAW trvá kolem 6 s, během této doby kamera
”zamrzne” a její aktivitu nelze nijak přerušit. Časy při použití JPEG
(2560×1920 – SUPER/FINE/STANDARD) jsou již příznivější a pohybují
se kolem 2.5 s (SD karta Panasonic, 512 MB).
Nastavení bílé funguje výborně při denním světle. Pokud nepracujete
s přímo s RAW je vhodnější za ostatních světelných podmínek sáhnout
k ručnímu nastavení. Při světle zářivky nebo slabším světle žárovek
automatika vyvážení bílé nepracuje spolehlivě.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTo Husqvik:
Nechci se dohadovat, který systém je lepší. Jestli zrcadlovka nebo kompakt.
Pouze bych vás chtěl poprosit, zda by jste byl schopný nabídnout přístroj, ke kterému lze pořídit srovnatelný objektiv (f2.0-2.4/28-90mm) srovnatelných kvalit.
Tento objektiv stojí i s perfektně zpracovaným a promyšleným tělem něco málo nad 40.000,-.
Navíc jsem zcela přesvědčen, že pro reportáž je mnohem vhodnější, než jakákoliv zrcadlovka.
Otázkou tedy zůstává, jestli nejste pouze v zajetí parametrů, jimž sám příliš nerozumíte.
Pokud by Vaše teorie platila, pak by přístroje jako Leica M, Contax G, Konica Hexar, ... neměly vůbec existovat.
Výrazy jako "plečka" bych si tedy nechal pro sebe, nebo do té chvíle, než se s přístrojem osobně setkáte a skusíte s ním vytvořit fotografii.
Jsem vděčný, že ještě existují výrobci, kteří jsou schopni nabídnout výrobek, u kterého převažuje kvalita nad příznivou cenou. Doufám, že jim tento přístup k limitovaným modelům vydrží a že se jednou dočkám důstojného nástupce Leicy M v digitální podobě. Leica Digilux2 (Panasonic LC1) jsou příkladem toho, že by to jít mohlo.
To Jeanus:
Čas AF zaostření 0,8-1,4 vteřiny, zpoždění s namáčknutím 0,2 sec? Nejsem si jist, jakou reportáž bych s tím asi vyfotil. <BR>
Ke druhé věci: Co bys říkal objektivu 28-200 / 2,0 - 2,8? A kvalita výroby? Zeiss T*. Sám F828 nemám, ale podívám - li se na parametry, tak není nic, v čem by DigiLux2 Sonyho výrobek překonal. Kromě vyše ceny, ovšem.
To Vamp:
Konečně smysluplné argumenty :-)
Při reportáži samozřejmě AF nepoužívám - přístroj používám právě stejně jako starou ošahanou průhledovu Leicu.
Foťák si pěkně pověsím na krk do výšky žaludku, na objektivu si od oka nastavím metry, zacloním na F5.6 a ohnisko používám mezi 30-50mm. Drátěnkou v kapse pak odpaluju jednu fotku za druhou a nikdo si ničeho nevšimne. To je podle mě reportáž.
Co se týče zpoždění spouště tak pro mě osobně je neměřitelné (výrobce udává 0.1s) a v případě AF jsem se s časem ostření nedostal nad 1s (subjektivní měření).
F828 je také zajímavý přístroj, ale pro výše popsané se opravdu nehodí - je příliš velký, nejde s ním fotit jen tak na krku, každý si ho všimne. Ve srovnání s LC1 má navíc horší kresbu pleťovky, menší dynamický rozsah a vyšší hladinu šumu ve stínech. Velikost vstupní pupily je také ve srovnání s LC1 menší.
Myslím, že F828 je vhodný spíše na studiovou fotografii nebo práci se stativem.
Osobně jsem se rozmýšlel mezi Minoltou A2 a LC1. Nakonec jsem zvolil LC1, kvůli úrovni zpracování, použitých komponentech, nápisu Leica Vario-Summicron a naprosto fascinujícímu designu. Navíc byla za stejnou cenu jako A2. Nehledě na to, že s Minoltama (analogovýma) mám z minulosti velmi špatné zkušenosti. Ale abych se dostal zpět k tématu.
Fotoaparát je pouze štětec v rukou fotografových. Žádný štětec ještě sám obraz nenamaloval, k tomu je vžy třeba ruky, která jej vede.
Já navíc nejsem přítelem vytahování jednotlivých parametrů z kontextu. Jsem přesvědčen, že každý fotoaparát (potažmo jakýkoliv výrobek) je celá řada paramterů, která je vzájemně propletena a teprve finální a kompletní spojení těchto parametrů s tělem a úrovní zpracování dá hotový výrobek. Tvrdit tedy bez rozmyslu a dlouholetých zkušeností o něčem, že je to "plečka" je více než nerozumné.
To Jeanus: Bohužel, šum nemohu soudit, jelikož jsem objektivní srovnání ještě neviděl. Nicméně je to pravděpodobné - ony všechny 8mega docela šumí. <BR>
Souhlasím s tezí o "štětci" - jenže LC1 mi přijde jako málo variabilní štětec. Prostě jednoúčelový (nebo téměř jednoúčelový) reportážní nástroj je podle mne za 40.000 příliš drahý - zejména v situaci, kdy lze za stejnou cenu pořídit zrcadlovku.
Domnívám se, že takto bude uvažovat většina lidí, což pak vede k označení "plečka".
To Vamp:
V tomhle se asi neschodnem.
Digitální zrcadlovka se dá koupit za 30 - 300.000,-Kč.
Otázka je, co je levný a co drahý:
Je digitální zrcadlovka za 35.000 bez objektivu levná nebo drahá? Pokud nevlastním systém daného výrobce (sadu objektivů), tak je setsakra drahá.
Je digitální SLR tělo za 250.000 a systém za dalších 300.000 drahý? Pokud fotím pro nějaké vydavatelství a mám zakázky, tak ne.
Další otázka je, co je pro koho dostatečná kvalita.
Za 40.000,- neznám digitální zrcadlovku v s objektivem, která by se vyrovnala LC1 (např. slušný objektiv na Nikona f=28-80/2.8 stojí 75.000,-).
To že se někdo domnívá, že tím, že má zrcadlovku, má automaticky lepší přístroj, je pouze jeho malá šířka rozhledu.
Sám sebe označuju spíš jako perfekcionalistu, takže jsem chtěl za svoje peníze, něco co je perfektní a tím LC1 rozhodně je.
Možná, že není nejvybavenějším a nejnadupanějším foťákem na trhu, ale je dotažená do konce a má přesně to, co jsem od přístroje očekával.
Variabilita je další velmi subjektivní věc.
Začal jsem na jednom kinofilmovém těle a jedním základním objektivu. Po nějaké době jsem měl dvě těla a sadu pěti až osmi objektivů. K tomu jsem zakoupil střední formát se sadou tří objektivů. To vše pro to, abych jednoho krásného dne prohlédl, všeho se zbavil a obloukem se vrátil k průhledové M Leice s jedním objektivem. Nyní mám 3 digitály a jednu Leicu. Většinu povedených fotek z poslední doby mám ale z LC1. Tak to k té variabilitě.
Taky mi jednou v lese spadnul ze stativu do bláta a tak jsem ho omyl mokrým tričkem a fotil dál.
Jinak jsem ale rád, že je na trhu takový výběr foťáků, že si každý může vybrat takový, který se pro něj zdá nejvhodnější.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.