Test Panasonic LUMIX LC1

Menu při prohlížení snímku

1. rotovat snímek
2. ochrana snímku
3. volba obrázků pro tisk
4. slide show
5. audio dubbing (start)
6. zmenšení obrázku
7. trimming (zvětšení a následné ořiznutí)
8. naformátování SD/MMC média

></div

Prohlížení obrázků

LC1 má všechny vymoženosti, které na současných digitálech v režimu prohlížení snímků můžete najít. Slideshow, DPOF, náhledy, ochrana (zamknutí) obrázku (kartu lze však i při zamknutém snímku přeformátovat), zoom… Rovněž základní editace snímků jako je oříznutí, rotace nebo převzorkování můžete provádět přímo ve fotoaparátu. Samozřejmostí je histogram a parametry expozice.
Při prohlížení obrázků v režimu FINE JPEG je kamera dosti pomalá, načtení a zobrazení trvá zhruba dvě sekundy. O něco svižněji se chová při prohlížení snímků v nativním formátu RAW, kde se čas zobrazení pohybuje pod 1s a detailní zoom fotografie je plynulý.

Expozice

Expoziční automatika pracuje ve třech režimech:

 – multiple: zahrnuje celou scénu
 – centre Weighted: se zohledněním středu
 – spot: klasické bodové měření

Expoziční automatika přístroje podává ve všech režimech optimální výsledky s mírnou tendencí k přeexponování ve stínech (to je především otázka osobního vkusu). Korekci expozice můžete volit v rozsahu +/-2 EV.
LC1 vzhledem k možnosti rychlého manuálního ovládání a histogramu v reálném čase přímo vybízí k manuálnímu nastavení parametrů, na automat s tímhle tělem přeci nebudete fotit tak často. Bracketing lze nastavit v rozsahu +/-1 EV po 1/3 krocích. Prodlevu spouště lze nastavit na 2 nebo 10 sekund.

Ostření

LC1 nabízí jak možnost manuálního ostření, tak i dva režimy automatického ostření:

 – bodové (spot) ostření, které je vhodné při ostření na malou část fotografovaného objektu v místě, kde se stýkají dvě plochy s většími rozdíly jasu.
 – ostření s vyhodnocením kontrastu scény

Režim manuálního ostření umožňuje používat “asistenta ostření”; zvětšený výřez obrazu ve středu pole hledáčku nebo pouze samotný výřez části pole zobrazený celou plochu EVF/LCD. Druhý režim je při ostření manuálem mnohem přesnější, bohužel neposkytuje plnou kontrolu nad kompozicí při fotografování rychle se měnících scén. ”Asistent zaostření” se automaticky vypíná namáčknutím tlačítka spouště nebo po nastaveném časovém intervalu, pokud je kroužek ostření ponechán v klidu. Automatika nepodporuje kontinuální/pre­diktivní ostření na pohybující se objekt a má problémy s přesným zaostřením za šera nebo při slabém umělém osvětlení.

Rychlosti

Rychlost náběhu příznivě ovlivňuje konstrukce objektivu, při jakémkoli nastaveném ohnisku je čas náběhu 1.8 s. Rychlost náběhu je srovnatelná s Olympusem C-8080 (0.9s / ohnisko 28mm – 2.2s / ohnisko 140 mm), Minoltou Dimage A2 (2.2 s) nebo Sony 828 (1.5s).
Rychlostí ostřící automatiky LC1 nijak nepřekvapil. Tento Lumix dosahuje srovnatelných časů s ostatními moderními digitálními EVF kompakty, které mu však konkurují mnohem niží cenou (Olympus 8080, Dimage A2, Sony 828). Čas namáčknutí (měření, zaostření) se v závislosti na ohnisku a scéně pohybuje od 0.8 –1.4 sec (wide), 0.8 – 2.0 sec (tele).
Zpoždění mezi domáčknutím spouště a závěrkou je 0.2 s.
V modu rychlého sekvenčního focení můžete snímat 2.7 obrázku za sekundu. V režimu Super FINE JPEG v nejvyšším rozlišení se do bufferu fotoaparátu vejdou tři obrázky. Mód pomalého sekvenčního focení snímá pouze jeden obrázek za sekundu. V režimu RAW není možné žádný z režimů sekvenčního focení používat.
Zápis jednoho snímku v režimu RAW trvá kolem 6 s, během této doby kamera ”zamrzne” a její aktivitu nelze nijak přerušit. Časy při použití JPEG (2560×1920 – SUPER/FINE/STAN­DARD) jsou již příznivější a pohybují se kolem 2.5 s (SD karta Panasonic, 512 MB).
Nastavení bílé funguje výborně při denním světle. Pokud nepracujete s přímo s RAW je vhodnější za ostatních světelných podmínek sáhnout k ručnímu nastavení. Při světle zářivky nebo slabším světle žárovek automatika vyvážení bílé nepracuje spolehlivě.