Test Panasonic LUMIX LC1

Panasonic LC1 nabízí v celokovovém těle digitálního kompaktu plnou manuální kontrolu nad fotografií a přidává k tomu stylový design a objektiv Leica (28 – 90 mm) s vynikající světelností (2.0 - 2.8). Tento HIGH-END Lumix je osazen snímačem CCD 2/3" s maximálním rozlišením 5 MP (2560x1920). Podaří se Lumixu LC1 obstát v dnešní tvrdé konkurenci i při ceně přesahující 40.000 Kč? Na to zkusíme odpovědět v naší recenzi.

Úvod

Firma Leica je ve světě fototechniky legendou. Její precizní, tiché a nenápadné fotoaparáty s výbornou optikou přinášejí v rukou profesionálních fotografů nejlepší reportážní snímky z celého světa. Panasonic je znám spíše svými výrobky spotřební elektroniky a v poslední době i zajímavou řadou digitálních fotoaparátů LUMIX. Ze spolupráce inženýrů firem Panasonic a Leica se i přes vzdálenost 10.000 km mezi japonskou Ósakou a německou vesničkou Solms zrodil fotoaparát, který Panasonic prodává pod označením LC1 a Leica pod označením Digilux 2.

Konstrukce těla a objektivu

Lumix LC1 svým designem analogové přístroje rozhodně nezapře. Pokud nebudete používat LCD panel, může slušně zmást okolí a mnozí vám na chvilku uvěří, že vlastníte kinofilmový stroj. Při váze skoro 3/4 kg (vč. baterie) a rozměrech 135×82×103 mm působí fotoaparát na první pohled jako starší filmová klasika.
Lumix LC1 i Digilux 2 mají na digitální kompakt nezvykle robustní objektiv Leica VarioSummicron se zoomem 3.2× (ohnisko 28 – 90 mm) a pevnou délkou bez výsuvného barelu. To značně přispívá k rychlosti při náběhu fotoaparátu. Sklo působí robustně, má závit na filtry průměru 69 mm a při automatickém ostření je naprosto tiché. Při 28 mm ohnisku má výbornou světelnost – 2.0, což se hodí nejen pro podtržení DOF, ale i při focení při horším osvětlení.
Objektiv Leica VarioSummicron 28 – 90 mm však není ideální pro všechny režimy focení. Režim ”makro”, ostří až od 30 cm.

EVF, LCD

Do těla fotoaparátu zapuštěný LCD panel má 211 000 pixelů a příjemně překvapil věrným podáním obrazu i za jasného slunečného dne.
EVF hledáček s možností dioptrické korekce má stejně jako většina dnešních přístrojů 235 000 pixelů a zobrazuje 100% snímané scény. EVF i LCD bohužel poskytují při slabém osvětlení scény obraz bez výraznější kresby, tím je ztíženo manuální ostření.
V současné době se i u některých ”lidových” kompaktů vyskytuje hledáček s 300 000 pixely. (Yashica M400R/M410R). Je škoda, že toto rozlišení zde již není k dispozici.

Blesk

Vestavěný blesk je možno nastavit i do pozice pro rozptýlení záblesku od stropu nebo jiné odrazné plochy. Při ISO 100 blesk osvětlí scénu v rozsahu od 0.5 do 4.8m.
LC1 je vybaven „sáňkami“, které si nejlépe rozumí s modely blesku od firmy Leica, SF-20, SF-24D, nebo blesky Metrz 54MZ-3, 70MZ-5 (měřeni TTL, GNC). Ostatní typy blesků musíte používat bez asistence automatiky. Blesk lze synchronizovat se závěrkou při otevření nebo před koncem cyklu.

Ovládání

Přístroj je svým ovládáním koncipován jako analogový stroj. Clona, čas, změna ohniskové vzdálenosti a ostření – vše se volí stejnými ovládacími prvky jako u klasických filmových fotoaparátů – přímo na objektivu manuálně nastavíte clonu, doostříte nebo změníte ohnisko. Clonu na objektivu můžete nastavit rozmezí od F2.0 (wide) F2.8 (tele) až po F11 při krocích 1/3.
Prstenec clony a ostření můžete „uzamknout“ v režimu automat (A na cloně, priorita času). Pro odemčení je nutné nejprve stisknout tlačítko zámku – na obrázku je vidět na ve středu objektivu. Při práci tak nehrozí neúmyslné přepnutí do nebo z automatiky.

Na dalším obrázku vidíte rozvržení ovládacích prvků: způsob měření expozice se nastavuje ovládacím prvkem u tlačítka spouště, přepínaní mezi režimy ”single shot”, sekvenčním snímáním a prohlížením snímku se děje pomocí ovládací páčky umístěné pod kolečkem pro nastavení času (časy od 1/2000 – 8 sec nebo A – priorita clony). Vpravo dole od spouště je umístěno tlačítko ovládání parametrů blesku (vypnutí, zapnutí, korekce červených očí).

Na zadní stěně přímo nad LCD obrazovkou najdete tlačítko pro vyhození blesku, přepínání mezi EVF/LCD, přepínání informačního modu displeje (histogram, počet zbývajících snímků, stav baterií, nastavené parametry expozice, kvalita snímku, typ fokusu, clona/čas), dále samostatná tlačítka pro korekci expozice a tlačítko function pro rychlou změnu základních parametrů (ISO 100, 200, 400, vyvážení bílé, zapnutí bodového ostření). Ještě zbývá zmínit tlačítko ”menu” pro přechod do menu pro nastavení fotoaparátu a tlačítko koše pro smazání snímku.

Pro ovládání položek v menu, zoom prohlížených snímků nebo nastavení času v režimu 2–8 sec slouží „dial“ kolečko, uvnitř něhož je čtyřpolohový ovladač. Na nejčastěji používané ovládací prvky dosáhnete jen palcem bez nutnosti držet fotoapaparát v obou rukou.
Na pravé straně fotoaparátu se pod dvířky schovává slot pro SD kartu na levé straně má fotoaparát sloty pro zapojení USB kabelu, napájení, AV kabelu a kabelové spouště. Dvířka jsou robustní a nehrozí jejich vylomení při neopatrné manipulaci.

Menu

Při stisku tlačítka menu se v závislosti na režimu focení nebo prohížení obrázků přepnete do ”RECORD MENU” nebo ”SETUP MENU”. Menu fotoaparátu je navrženo střídmě a logicky. Možnost ovládat menu jak kolečkem i polohovacím tlačítkem zvyšuje rychlost práce.

Record

1. korekce bílé (auto, denní světlo, zataženo, žárovka, černá a bílá, manuální nastavení)
2. velikost snímku2560×1920
   1048×1536
   1600×960
   640×480
   1920×1080
3. zapnutí bodového ostřenívypnuto
   zapnuto
4. nastavení ISO 100, 200,400
   
5. rychlostkonti­nuálníhosníma­nírychle (2.7 snímku / sec)
   pomalu (1 snímek / 1 sec)
   
6. digitální zoomvypnut
   zapnut 2× nebo 4×
7. tři režimy zpracování výsledného obrázku – ovlinit můžete kontrast, ostrost a saturaci snímku ve formátu JPEG. K dispozici jsou tři úrovně nastavení (málá, střední, vysoká). Při fotografování jsem používal malou hodnotu pro doostření snímku a nastaveni středních hodnot pro saturaci a kontrast. Leica Digilux 2 by měla mít podle zdrojů z Internetu oproti Lumixu měkčí – přirozenější – podání výsledných snímků v režimech ”LOW/malé úpravy”.
8. snímání videa vypnuto
   pouze jedno video, po dalším stisku spouště režim focení
   video pri každém stisku spouště
9. frekvence snímání videa 30 nebo 10 obrázků za s

></div

Setup

1. jas LCD panelu, funkce auto review (vypnuto, 1 sec, 3 sec, zvětšení – zobrazí na tři sekundy zvětšený střed), zvuk (indikace zaostření a zvuk závěrky), power save (vypnuto, 2, 5 10 min.), asistent autofokusu (vypnut, A1, A2), reset číslování obrázků, nastavení hodin, USB mód – PictBridge pro přímý tisk nebo USB direct pro připojení k PC a přenosu dat, jazyk (AN, NE, FR, SP, čeština zatím v nabídce není).

></div

Menu při prohlížení snímku

1. rotovat snímek
2. ochrana snímku
3. volba obrázků pro tisk
4. slide show
5. audio dubbing (start)
6. zmenšení obrázku
7. trimming (zvětšení a následné ořiznutí)
8. naformátování SD/MMC média

></div

Prohlížení obrázků

LC1 má všechny vymoženosti, které na současných digitálech v režimu prohlížení snímků můžete najít. Slideshow, DPOF, náhledy, ochrana (zamknutí) obrázku (kartu lze však i při zamknutém snímku přeformátovat), zoom… Rovněž základní editace snímků jako je oříznutí, rotace nebo převzorkování můžete provádět přímo ve fotoaparátu. Samozřejmostí je histogram a parametry expozice.
Při prohlížení obrázků v režimu FINE JPEG je kamera dosti pomalá, načtení a zobrazení trvá zhruba dvě sekundy. O něco svižněji se chová při prohlížení snímků v nativním formátu RAW, kde se čas zobrazení pohybuje pod 1s a detailní zoom fotografie je plynulý.

Expozice

Expoziční automatika pracuje ve třech režimech:

 – multiple: zahrnuje celou scénu
 – centre Weighted: se zohledněním středu
 – spot: klasické bodové měření

Expoziční automatika přístroje podává ve všech režimech optimální výsledky s mírnou tendencí k přeexponování ve stínech (to je především otázka osobního vkusu). Korekci expozice můžete volit v rozsahu +/-2 EV.
LC1 vzhledem k možnosti rychlého manuálního ovládání a histogramu v reálném čase přímo vybízí k manuálnímu nastavení parametrů, na automat s tímhle tělem přeci nebudete fotit tak často. Bracketing lze nastavit v rozsahu +/-1 EV po 1/3 krocích. Prodlevu spouště lze nastavit na 2 nebo 10 sekund.

Ostření

LC1 nabízí jak možnost manuálního ostření, tak i dva režimy automatického ostření:

 – bodové (spot) ostření, které je vhodné při ostření na malou část fotografovaného objektu v místě, kde se stýkají dvě plochy s většími rozdíly jasu.
 – ostření s vyhodnocením kontrastu scény

Režim manuálního ostření umožňuje používat “asistenta ostření”; zvětšený výřez obrazu ve středu pole hledáčku nebo pouze samotný výřez části pole zobrazený celou plochu EVF/LCD. Druhý režim je při ostření manuálem mnohem přesnější, bohužel neposkytuje plnou kontrolu nad kompozicí při fotografování rychle se měnících scén. ”Asistent zaostření” se automaticky vypíná namáčknutím tlačítka spouště nebo po nastaveném časovém intervalu, pokud je kroužek ostření ponechán v klidu. Automatika nepodporuje kontinuální/pre­diktivní ostření na pohybující se objekt a má problémy s přesným zaostřením za šera nebo při slabém umělém osvětlení.

Rychlosti

Rychlost náběhu příznivě ovlivňuje konstrukce objektivu, při jakémkoli nastaveném ohnisku je čas náběhu 1.8 s. Rychlost náběhu je srovnatelná s Olympusem C-8080 (0.9s / ohnisko 28mm – 2.2s / ohnisko 140 mm), Minoltou Dimage A2 (2.2 s) nebo Sony 828 (1.5s).
Rychlostí ostřící automatiky LC1 nijak nepřekvapil. Tento Lumix dosahuje srovnatelných časů s ostatními moderními digitálními EVF kompakty, které mu však konkurují mnohem niží cenou (Olympus 8080, Dimage A2, Sony 828). Čas namáčknutí (měření, zaostření) se v závislosti na ohnisku a scéně pohybuje od 0.8 –1.4 sec (wide), 0.8 – 2.0 sec (tele).
Zpoždění mezi domáčknutím spouště a závěrkou je 0.2 s.
V modu rychlého sekvenčního focení můžete snímat 2.7 obrázku za sekundu. V režimu Super FINE JPEG v nejvyšším rozlišení se do bufferu fotoaparátu vejdou tři obrázky. Mód pomalého sekvenčního focení snímá pouze jeden obrázek za sekundu. V režimu RAW není možné žádný z režimů sekvenčního focení používat.
Zápis jednoho snímku v režimu RAW trvá kolem 6 s, během této doby kamera ”zamrzne” a její aktivitu nelze nijak přerušit. Časy při použití JPEG (2560×1920 – SUPER/FINE/STAN­DARD) jsou již příznivější a pohybují se kolem 2.5 s (SD karta Panasonic, 512 MB).
Nastavení bílé funguje výborně při denním světle. Pokud nepracujete s přímo s RAW je vhodnější za ostatních světelných podmínek sáhnout k ručnímu nastavení. Při světle zářivky nebo slabším světle žárovek automatika vyvážení bílé nepracuje spolehlivě.

Testovací snímky

Panasonic říká svému engine pro zpracování obrazu VENUS ENGINE LSI. Pokud se chcete o tomto systému dozvědět více, podívejte na stránky Panasonic, odkaz je zde. Na jiných stránkách Panasonic (odkaz zde) najdete i další zajímavé informace o fotoaparátech řady Lumix a několik snímků pořízených tímto přístrojem.
VENUS engine zpracovává data ze snímače pouze v režimech ISO 100, 200 a 400. Chybí ISO 800 – to je určitě škoda, ale na druhou stranu tento nedostatek mírně kompenzuje světelnost objektivu.
Na obrázcích je výřez fotografie pořízené při běžném pokojovém osvětlení při ISO 100, 200 a 400. V režimu ISO 100 se projevuje kresba bez zašumění. Při ISO 400 se projevuje ztráta kresby a zřetelněji vystupuje šum snímače, především ve stínech.

Vinětace je na snímcích při ohnisku 28 mm a cloně 2.0 patrná zvláště při fotografování jednolitých ploch (bílá zeď atd.). Při běžném focení nebude působit rušivě. Na prvním obrázku vidíte snímek pořízený se clonou 2.0 s ohniskem 28 mm, druhý obrázek s nastaveným ohniskem 35 mm/5.6 (vinětace skoro není patrná).

Barevná aberace se vyskytuje vyjímečně.
Několik fotografií v plném formátu v režimu FINE JPEG, střední hodnotou saturace a kontrastu. Doostření snímku je nastaveno na ”LOW”.

Pohyblivé obrázky se zvukem můžete zaznamenat v rozlišení 320×240 pixelů při frekvenci 30 nebo 10 snímků za sekundu až po kapacitu média.

Paměťové karty

Fotoaparát používá SD a MMC karty. Jeden snímek v režimu FINE JPEG při plném 5MP rozlišeni má okolo 3.8 MB, snímek v režimu RAW skoro 10 MB. Pro rozumnou práci se bude hodit minimálně 256 MB SD karta (67 snímků FINE JPEG, 27 snimku RAW), pro práci s videem nebo snímky v režimu RAW je vhodná spíše 512 MB karta, na kterou uložíte asi 134 FINE JPEG snimku, nebo 50 snímků v režimu RAW.

Komunikace s PC a software

Po připojení USB se LC1 přihlásí k PC jako výměnný disk. Pokud používáte Windows 2000 nebo Windows XP není nutné instalovat žádné ovladače. Fotoaparát si umí pamatovat poslední číslo snímku a po formátu nebo vymazání karty pokračujete další číselnou řadou. To je příjemné, zvláště pokud snímky příliš netřídíte a skladujete je v jednom adresáři.
Panasonic s fotoaparátem bohužel nedodává žádný schopný program pro editaci dat RAW. Výhody zpracování ”digitálních pozitivů” se tedy díky chabým schopnostem přidaného softwarového balíku omezují jen na konverzi obrázku do BMP/JPEG bez možnosti změny parametrů nastavení bílé, ostření, saturace nebo kontrastu.
Nejlepšími alternativami pro práci s RAW obrázky jsou Adobe Photoshop CS a SilverFast DC Pro, oba programy RAW LC1/Digilux2 podporují a obsahují potřebné konverzní nástroje.

Napájení

Baterie 1400 mAh dodávaná s fotoaparátem má dostatečnou kapacitu pro zhruba 400–500 snímků v závislosti na použití blesku a času stráveném prohížením fotografií na LCD. Panasonic LUMIX LC1 se výdrží baterie řadí mezi Sony DSC-828 a Olympus C-8080, což jsou v současnosti mezi přístroji s EVF největší vytrvalci. Vzhledem k výdrži baterie máte dostatek energie pro intenzivní půldenní fotografování venku a i při indikaci vybité baterie máte dostatečnou časovou rezervu pro pořízení více než desítky snímků.
I přes výdrž baterií je určitě škoda, že ve fotoaparátu nelze používat běžně dostupné dobíjecí AA články. Pro seriozní práci v terénu se vám určitě bude alespoň jedna náhradní baterie (30–40 Euro) určitě hodit.
Plné nabití akumulátoru trvá asi jednu hodinu. Nabíječka může sloužit i jako adaptér pro napájení fotoaparátu, například při práci ve studiu. Nelze však kombinovat dobíjení baterie a napájení fotoaparátu.
Zapomínáte-li na to, že máte v rukou digitální přístroj s baterií, můžete si pomoci nastavením “úsporného” režimu, kdy se fotoaparát po 2, 5 nabo 10 minutách uvede do spánku. Probuzení fotoaparátu trvá stejně dlouho jako jeho najetí z vypnutého stavu.

Příslušenství

Panasonic k tomuto Lumixu dodává příjemně nadstandardní příslušenství – SD kartu, vysokokapacitní li-ion baterii, multifunkční adapter/nabíječku baterie, krytku objektivu, sluneční clonu s krytkou, ochranný MC filtr (69 mm), kabelovou spoušť, masivní řemínek s logem Lumixu, USB kabel, kabel pro napájení fotoaparátu z adaptéru, A/V kabel pro propojení s TV přijímačem a CD-ROM (software ArcSoft Camera Suite, přehrávač QuickTime, USB ovladač). Nechybí tištěný manuál, který se však omezuje na popis ovládání fotoaparátu, nikoli na použití SW.
Kabelovou spouští a MC filtrem se Panasonic pochlapil, tyto komponenty většinou nespadají do standardního vybavení. 16 MB SD karta je však vhodná pouze pro vyzkoušení, jestli vše funguje.
K LC1 vyrábí Panasonic i další příslušenství – například 0.82X wide-angle předsádku nebo tele předsádku. Více na stránkách Panasonicu, odkaz zde.

Závěr

Tento stylově výjimečný fotoaparát potěší především konzervativní uživatele, kteří postrádají u současných digitálních fotoaparátů bytelnost, možnost rychlého manuálního ovládání a všechny ty, kteří dosud hledali u digitálních kompaktů zajímavý a dobou prověřený design. Současná cena LC1 neumožňuje Panasonicu tímto výrobkem snadno konkurovat mnohem levnějším 8mi MP kompaktním přístrojům, jako jsou například Olympus 8080-Wide Zoom nebo Sony 828. Jako alternativu k LC1 můžete za stejnou cenu pořídit i solidní digitální zrcadlovku Nikon D70 s objektivem a paměťovou kartou, nebo Cannon EOS 300D v obdobné konfiguraci.
Pokud se však i přes vysokou cenu pro Panasonic LC1 rozhodnete, nemůže vás investice do tohoto solidního přístroje zklamat.