PŘEMÝŠLEJTE BAREVNĚ, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 12. DÍL

Dvanáctý díl seriálu "Škola barvy od Mistra Jana Pohribného" je věnován tématu PŘEMÝŠLEJTE BAREVNĚ Cvičení: Vytvořte (ideálně na jednom námětu) 3 fotografie, kde první bude zdůrazňovat impresivní funkci barvy, druhá expresivní funkci barvy a třetí bude založena na výrazné konstruktivní funkci barev.
O podstatě barev, jejich vnímání, fyzikálním základu i psychologickém účinku, zde bylo napsáno poměrně hodně, ale jak s těmito znalostmi naloží vaše myšlení, váš vizuální cit, smysl pro estetiku a záměr vytvářet nevšední fotografie? Jistě namítnete, že řada reakcí je podvědomých, a jak jsem naznačil vkapitole o symbolice barev, psychologickém či dokonce léčivém účinku jednotlivých barev i jejich kombinací, ukazuje se, že mnohé je již v nás „zakódováno“ od početí, od počátku existence života a možná i tohoto světa. Leccos však získáváme zkušenostmi, kulturním prostředím, ve kterém žijeme, a otevřeností (uzavřeností) vůči novým podnětům, na kterých se navíc můžeme aktivně podílet. Tvůrčí práce s barvou vyžaduje schopnost použít obě strany téže mince – podvědomé senzitivity a emocí, stejně tak i vědomé analýzy, jaké barvy zachytí naše fotografie, v jaké kombinaci a jakých poměrech je necháte zaznít a jaké sdělení, symboliku, mohou vyvolat u příjemce vašich fotografických obrazů.
Rozostřením předměty ztrácejí svůj konkrétní tvar a především účel a jejich místo zaujímá daleko více význam a symbolika barev a světelného řešení.
Jakou má barva hodnotu a jakou funkci?
Vedle širokého spektra rolí, které má barva v našem životě, soustřeďme se nyní více na její schopnosti a funkce, které má v uměle vytvořeném obrazovém sdělení, tedy rovněž ve fotografii. Na rozdíl např. od malíře (viz předešlý díl Co nevyfotografujete, to namalujte), který velmi svobodně a často nezávisle na realitě klade barvy na plátno či papír a jeho tvorba se většinou výrazně liší od skutečnosti stejně jako barvy, vzdálené od vjemové barevné konstanty (viz díl Relativita barev), vychází fotograf vždy z reálné předlohy, jakkoliv opticky či jinak transformované.
Protože takřka každý rok sklízím touto dobou (prosinec/leden) v Ligurii olivy, často se mne lidé ptají, zda jsou zelené olivy z jiného stromu než ty tmavé, černé. Samozřejmě, že ne, je to pouze barevné vyjádření stadia zralosti plodu. Tedy hodnota zobrazovací se u olivy průběžně mění od zelené až po fialovo-černou, a často je to při sklizni paleta všech stadií barev.
U obou i dalších médií však platí, že obraz je nositelem jak významové tak, emocionální struktury a výpovědí autora. Může být zdrojem informativního i estetického zážitku. Každá barva má pak dvojí hodnotu: a) hodnotu zobrazovací (věcnou) na zobrazovaném předmětu závislou – tedy např. citrony jsou žluté, barva automobilu červená apod.; b) hodnotu vlastní – působící nezávisle na zobrazovaném předmětu – např. červená dopravní značka zpravidla vybízí k zastavení nebo omezení průjezdu. Červená však může vyvolat různé asociace a evokovat energii, teplo či lásku nebo jako na výše uvedené svatební fotografii z Chrámu Nebes v Pekingu vyjadřovat čínský symbol pro štěstí. Někomu může být sympatická, někoho naopak dráždí, provokuje, útočí na jeho podvědomí a psychiku. Obě hodnoty zobrazovací i vlastní se vzájemně doplňují a vždy vystupují v obraze společně, byť jste kladli důraz jen na jednu z nich.
Tvůrce skrze umělecké dílo vyjadřuje mj. svůj postoj ke světu, k obecným i ryze osobním problémům, své nálady a dojmy. Volí přirozeně různý způsob vyjadřování, stejně jako se každý člověk vyjadřuje, chová odlišně a můžeme jej zařadit k některému psychosomatickému typu člověka (viz díl Proč modrá vítězí nad oranžovou?). Říká se, že povahové vlastnosti, lidské i tvůrčí postoje mohou být klíčem k porozumění projevu umělce, k pochopení např. fotografického díla, které nám předkládá. Často jsem však byl překvapen, jak dílo významného autora může být protipólem, kontrastem k jeho povahovým vlastnostem či dokonce neřestem. Jako by svým dílem „kompenzoval“ své „horší“ já a vyrovnával citový nebo jiný „dluh“, který měl třeba jen vůči svému nejbližšímu okolí. Proto se domnívám, že mnohokrát zmíněné kontrasty a jejich kompenzace mohou být rovněž vodítkem, jak vnímat projev některých umělců. A někdy je snad i lepší vnímat pouze krásu a sílu umělcova díla a nekalit si ji odvrácenou stranou jeho soukromého života, který je propírán bulvárem a rádobyživotopisci slavných…
Fotografie, jak bylo mnohokrát řečeno, sice naráží na limity dané závislostí na konkrétní předloze, ale i tu můžete vyjádřit velmi impresivně/expresivně např. pomocí záměrného rozostření nebo pohybem kamerou během expozice apod.
Vraťme se však k barvě jako jednomu z významných stavebních prvků fotografického obrazu, jež tlumočí, dle tvůrčího záměru fotografa, některé charakteristické funkce, kterých samozřejmě může být tolik, kolik je tvůrců a jejich záměrů. Vyjdeme-li tedy z již uvedené dvojí hodnoty barev, můžeme funkce barev v obraze shrnout do zhruba tří základních okruhů: impresivní (zobrazující), expresívní (výrazovou) a konstruktivní (stavebnou).
Tam, kde barva zobrazuje, vyvolává imaginaci nebo dojem (impresi) předmětu a jeho vlastností (barvy, tvaru, osvětlení, struktury atd.), hovoříme o impresivní funkci barvy. Impresionisté stavěli své obrazy na dojmech, pocitech, jak jsou jimi malované předlohy vyjádřeny především barvou či světlem. Jako fotografové, byť zákonitě vycházíte z realisticky zobrazujícího média, vyjadřujete skrze barvy, světlo, tvary atd. také svou impresi, jen škála možností vyjádření tohoto dojmu z vnější skutečnosti je, ve srovnání s malířstvím, výrazně omezena (viz Skládejte barevně).
Pomocí barevného svícení, rekvizit, oblečení apod. můžete změnit obyčejnou kompozici na výrazně expresivní vyjádření.
Možná však chcete více těžit z vlastního rozpoložení, niterné nálady a touhy po sebevyjádření, pak dejte přednost expresivní funkci barvy nezávislé na vnější skutečnosti a vazbě na předmětný svět. Funkce je založena na vlastní hodnotě barvy a jejím psychologickém působení (viz díl Symbolická řeč (nejen) barev).
Dáváte-li přednost volbě barev z hlediska výstavby obrazu, kompozice a tam, kde se barvy podílejí na estetickém celku obrazu, je vám pravděpodobně bližší konstruktivní funkce barev. Vzájemné vztahy barev, ať již ve formě kontrastů, harmonie, jejich fyziologických účinků, systematického dělení, zesilování i potlačování, jsou pro racionálně uvažujícího fotografa nezbytnou výbavou při konstrukci jeho obrazu.
Každý obraz je syntézou všech těchto funkcí, a nelze proto o nich uvažovat izolovaně, ač některá z funkcí barvy může působit v obraze jako dominantní.
Barva se zde významně podílí na kompozici – tzv. barevná dominanta – rovněž díky volbě takřka nebarevného pozadí.
Jedním z dalších hledisek k odlišení nápadných rysů vizuálního sdělení může být přístup k vlastnímu procesu tvorby. Může to být kupř. tvar a linka převládající nad barvou a barevnou plochou, kterou nabízí plošnost obrazu, podruhé to může být prostřednictvím výrazného užití světla a stínu plastičnost a prostorovost podtrhující iluzi 3D modelace atp. Nahlédneme-li, jakým způsobem např. malíři využívají ve svých obrazech barvy, pak lze s jistým omezením i fotografy rozdělit na koloristy a valéristy. V „koloristické“ fotografii převažují pestré syté barvy, obrazy působí živě, emotivně, někdy humorně, jindy dramaticky až vášnivě. U „valérové“ fotografie je kladen důraz na tlumenou barevnost, měkké světelné odstupňování (např. šerosvit), převažují jemné nuance lomených barev. Obrazy mohou působit poměrně klidně až melancholicky.
Krajinářská fotografie je často platformou pro užití jemných polotónů a lomených barev – tedy důraz na valéry barev.
Cvičení:
Vytvořte (ideálně na jednom námětu) 3 fotografie, kde první bude zdůrazňovat impresivní funkci barvy, druhá expresivní funkci barvy a třetí bude založena na výrazné konstruktivní funkci barev.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruPřiznám se, že jsem úplně mimo. Vůbec nerozumím, co se po mně chce. Zkusím to nechat uležet.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.