Himálaje - Mera Peak, díl IV.

Patnáctý den (4/28/1998)

Čekáme celý den v Lukle. Plán byl sice vyrazit ještě odpoledne do tábora pod Zatrwa La, ale nosiči s Lídou, Jirkou a Milošem nikde. Přicházejí až ve 14.00 hodin. Připravují se věci na Mera Peak – jídlo, stany, mačky.

Šestnáctý den (4/29/1998)

Tawa přivedl dva nové nosiče. Jeden je němý a hluchý. Ale tahouni jsou to výborní.
Vystupujeme rododendronovými lesy do výšky asi 3500metrů. Prší. Jdeme v čele skupiny spolu se Šerpy. Ihned po příchodu na místo tábořiště rychle stavíme stan.
Máme hlad a myslíme, že Šerpové díky dešti zmizeli – šli dolů. Petr vykukuje ze stanu a uvidí kouř. Šerpové se usadili pod skalním výklenkem, rozdělali oheň a vaří rýži. Vrháme se k pytlům s jídlem, vybíráme čokoládu a salám. Večer vaříme a připravujeme čaj na zítřejší přechod.

Sedmnáctý den (4/30/1998)

Ráno v 6:00 vyrážíme na sedlo. Lída má silnou virózu a vrací se. Po jedné hodině se dostáváme na sníh. Je krásné počasí. Asi po třech hodinách dosahujeme sedla 4500 metrů. Za prvním sedlem následuje traverz do druhého a třetího podsedla. Pak následuje sestup k čajovně asi o 400 metrů níže. Je inverze a mraky sedí ve výšce asi 4000 metrů. Myšlenka, že nás čeká již jen sestup do údolí, je zcestná. Následuje dlouhý traverz s množstvím výstupů a sestupů. Konečně jsme na posledním sedélku a následuje cesta dolů do rododendrono-jedlového pralesa. V 18 hodin dorážíme unaveni na lesní loučku s potůčkem a obrovským padlým stromem. Stavíme stany a vaříme jak jinak polévku a těstoviny z pytlíku. Byl to nejnáročnější den celého treku.

Osmnáctý den (1/5/1998)

Ráno je jasno. Jdeme pralesem. Šerpové trhají na lesní loučce listy nějaké rostliny – prý je to výborná zelenina. Když to zkouším s rýží – trochu pálí. Piji asi dva litry nepříliš dobrého čaje u dvou bambusových chatrčí v místě Tashing Ongma. Za ten hnusný čaj dvě šerpské podnikatelky chtějí 200 Rp. Počasí se zhoršuje. Vystupujeme podél řeky o cca jeden výškový kilometr. Tanang – skupina kamenných lodží, kde jsme u jedné postavili stan je již ve výšce asi 4500 metrů. Domlouváme se se Šerpou Tawou, že s námi půjde na vrchol a po zdolání vrcholu pomůže odnést stany a jídlo z high campu. Cena je 6000 Rp včetně zajištění – karabin, lana, cepínu atd. Jiné volby není. Jde o vrchol a na Meře bychom v případě změny počasí bez člověka, co to tam zná, neměli šanci.

Devatenáctý den (2/5/1998)

Vyrážíme ráno v 6.00 z Tanangu do Khare – základního tábora pro Mera Peak.
Cesta vede ledovcovými morénami a asi v 11:00 jsme v Khare. Plníme si ve zdejší lodži termosku a láhev čajem.
Asi ve 12:30 vyrážíme na cestu do high campu na ledovci Mera. Cesta je nepříjemná. Vede nejprve zasněženými morénami a později po ledovci (jsou zde jen úzké trhliny).

Je mlha a jdu sám. Držím se vyšlapané cesty. Občas potkám nějaké Šerpy. Musím překonat asi 1 000 výškových metrů až do tábora ve výšce 5 700 metrů. Kolem 17-té hodiny vidím Tawu s kolegy, jak zakládají tábor. Stavíme s Petrem stan na ledovci , rozpouštíme sníh, vaříme těstoviny a čaj. Poprvé nasazuji svou péřovku. Tady je jako doma. V 18:30 uléhám do stanu a usínám. Spánek za moc nestojí. Spím s pohorkami na nohou.

Tawa nás budí ve 3:00.
Petr „uvařil" čaj, který má asi 4°C. Do něj rozpouštíme glukopur, který míchám prstem a poté nápoj s odporem piji. Vylézám ze stanu . Trochu se mi točí hlava, ale nebolí. Teplota je –15°C, tma, svítí hvězdy.
S Tawou vyrážíme. Tawa si nás drží – chce prachy. Stoupám v naprosté beznaději. Říkám si: „Dojdu tamhle na to plato a tam se na to vykašlu."

Dvacátý den (3/5/1998)

Začínají se objevovat první paprsky slunce. Na východě se objevuje Kangchenjunga v rudé záři. Fotografuji a začínám trochu ožívat. V těchto výškách je málo kyslíku (méně než polovina), člověk je otupělý a hned tak nic s ním nepohne. Tawa si bere můj batoh a dává do něj lano a karabiny. Jsem rád, neboť těch pár kilo mi moc pomáhá. Jdu po padesáti krocích. Pak vždy předklon a vydýchání. Terén je lehký. Je to cesta sněhem, ale výška je krutá. Tímto tempem budeme na vrcholu v 9:30. Miloš a Petr mají asi 45 minut náskok. Jirka jde asi jako já . Asi v 9:30 konečně vidím vrcholovou kupu.

Docházíme k ní a nasazujeme mačky. Těch 50 výškových metrů již vybouchnu na tři vydýchání. Je 9:30 a vyčerpán si léhám na krásné vrcholové plošince. Dokázali jsme to!!!! Následují série vrcholovek. Počasí je nádherné.
Vidíme Everest, Lhotse, Makalu, Čho Oyu atd. Blíže ke Slunci už asi nikdy nebudu stát – 6 654 metrů !!!
Při sestupu sbíhám z vrcholu a přidržuji se lana. Cepín je defektní a sekyra se ulamuje naštěstí až když jsem dole. V táboře jsem asi v 11 hodin. Zaléhám do vyhřátého stanu a odpočívám. Nejraději bych tu usnul.

Musíme však sbalit všechny věci a sejít dolu do Khare. Mezitím se v údolí vylévá mlha. Sestupujeme po ledovci, a pak nepříjemnými zasněženými morénami. Štěstí, že nám Tawa pomáhá snést stany a ostatní věci. Jdu poslední maximálně opatrně, dávám pozor na nohy. Ve 14:00 jsme všichni dole v Khare ve stanu/lodži a tamní Šerpa nám vaří čaj. Uplynulo přesně 24 hodin + 1 hodina a zase sedím na stejném místě. Jsem hrozně šťastný, že jsem to dokázal. Tawa dostává peníze a kupuje si nové boty. Ty staré se mu na Mera Peaku rozpadly.

Dvacátý první den (4/5/1998)

Probouzím se jako již tradičně v 5:00. Venku je nasněženo. Jsem v pohodě. Asi v 8 hodin dobalujeme věci a vyrážíme na Tanang. Počasí se postupně zhoršuje. V 9:30 v Tanangu již začíná pršet. Představovali jsme si odpočinek s povalováním cestou k „novým" lodžím v Tashing Ongma, ale začalo hustě pršet . Musím nasadit goretexové kalhoty, bundu a skautské pončo. Přesto docházím do Tashing Ongmy silně promočen. Odpoledne věnujeme sušení věcí nad ohněm v bambusové chýši. K večeru přestává pršet a tak jdu dofotit film. Na louce stavějí vedle Maratónce a Jirky stan také dva švýcarští horští vůdci, kteří jdou ze základního tábora Baruntse a chtějí druhý den rychle do Lukly – už ty pytlíkové blafy nemůžou ani vidět. My s Petrem stan nestavíme a uléháme na bambusové rohoži v lodži. Pozorujeme Šerpy a dvě šerpské majitelky lodží, jak vaří rýži. Jedí ji jen tak a pořádné dávky.

Dvacátý druhý den (5/5/1998)

Další den je ráno nádherně. Jdeme mlžným pralesem. Maratónec s Jirkou spěchají, aby byli v Lukle. Mně se i po té dlouhé době pochodu v horách stále líbí a s Petrem jdeme pouze do čajovny pod Zatrwou. Přicházím asi v 10 hodin k obrovskému padlému kmenu, kde byl náš tábor po přechodu sedla. Tawa přichází s jiným Šerpou, kterého potkal cestou. Bere si kukri nůž a jde si useknout hůl pro přechod Zatrwa La. Ten nůž se mi moc líbí, musím si nějaký koupit na památku. Petr vyráží do stoupání velmi rychlým tempem. Chce to mít za sebou. Já jdu pomaleji, ale v pohodě. Mám trochu strach z jednoho místa, kde budu muset sestoupit úzkou průrvou s propastí pod sebou. Kupodivu to místo přecházím, aniž si ho všimnu. Traverz jde částečně skalnatým terénem se sněhem a loučkami. Začíná silně pršet a k tomu mlha. Ztrácím cestu. Jsem přesto v dobré náladě. Věřím v pozitivní konec.

Na loučkách nacházím zajímavé rostliny, které fotografuji. Asi po jedné hodině bloudění uvidím z mlhy vystoupit Šerpy. Mám radost. Docházíme společně k čajovně. Jsem promočen a je mi zima. Přeceňuji trochu svoji vytvrdlost a tak příliš dlouho posedávám a očumuji, aniž bych nasadil péřovku. Asi po dvou hodinách cítím bolest v krku. Venku lije. K večeru je asi hodinová pauza, při které chodíme s Petrem venku a pozorujeme přírodu. Vidím krásné červené ptáky, které chci fotografovat. To chce ale bohužel teleobjektiv. Spíme na kamenné podlaze uvnitř čajovny. Venku lije jako z konve a vzpomínáme, co asi Jirka s Milošem. Spím s pohorkami ve spacáku a v péřovce. Na noc si dávám dva Valetoly a vypiji jeden litr rozpustného kakaa, do kterého jsem vysypal skoro jeho celou plechovku.

Dvacátý třetí den (6/5/1998)

Ráno vstáváme v 5:00. Jediná šance je využít krátkého období slušného počasí brzy ráno. Krk cítím, ale sedlo s tím zvládnu. Vyrážíme asi v 7:00. Je nasněženo a v morénách opět ztrácíme cestu. Petr je asi o 70 metrů výše. Asi po 20 minutách tápání uvidím Šerpy, kteří na mě mávají z úpatí protější morény. Traverzujeme k nim hlubokým sněhem, do kterého zapadám místy téměř po pás. Vyprošťuji se pomocí hůlek, které pokládám na sníh.

Asi v 8:30 hodin stojíme v prvním ze sedel Zatrwa La. Terén na zadní straně sedla je dost zmrzlý a cesta zasněženými suťovisky krajně nepříjemná. Mačky nemám a mám trochu strach, aby nebyla namrzlá jižní strana, kde je sráz směrem k Lukle. Naštěstí se ukazuje, že sníh je tam již měkký, a tak se dost boříme. Hluchoněmý Šerpa má v lehce vzdušném traverzu dost potíže a Tawa mu bere na krátký úsek batoh. Je to opravdu borec. Petr je již hodně vpředu a spěchá do Lukly. Já jdu se Šerpy na jistotu. Vyvrknout si nohu poslední den by byla hloupost. Přesto jsem však na mokré trávě při sestupu uklouzl a narazil si zadnici. Výsledkem tohoto pádu je, že později můžu sedět jen v určitých polohách. Dole pod sedlem, kde začíná sníh, potkáváme gigantickou americkou výpravu, která vyráží na sedlo. Začíná pršet. Vůbec jim nezávidím. V nejhustším dešti zalézáme se Šerpy do malinké čajovny – stanu, která leží na louce uprostřed již nádherně rozkvetlých rododendronových lesů. Dám si dva čaje a máslové nepálské sušenky, vše za 30Rp.

Do Lukly jdu společně s Tawou a povídáme si. Je chytrý a proto mě překvapuje, že neumí číst ani psát. Je hrdý na to, že jeho syn chodí do školy, kterou v Pakhdingu založil Hillary. Dorážíme asi ve 13 hodin do Lukly. Posedíme spolu ještě asi minutu na kameni na okraji Lukly. Tawa řekne: „ Lukla .„ Uvědomuji si, že tím velká cesta končí. V Paradise lodži dostávají Šerpové zaplaceno a loučíme se s nimi – vlastně jen s Tawou a s jeho hluchoněmým kolegou. Tawa byl pro výpravu velká klika. V Paradise lodži si vyhladovělý dávám Himalayan apple pie a smažený jačí sýr s hranolkami. Noc je v pohodě.

Dvacátý čtvrtý den (7/5/1998)

Máme odletět do Kathmandu třetím letadlem. Bohužel již od devíti hodin ráno je mlha. Letadla v mlze většinou jen slyšíme. Lumbini Air to dvakrát zkusí, ale vždy se vrátí. Za celý den přistává pouze jeden kaskadér z Royal Nepal Air, jeden vrtulník a malé letadlo. Odpoledne si dávám Fried Potatoes with vegetable. V noci kolem druhé hodiny přichází odezva. Fried Potatoes šly kompletně ven, stolice je voda. V pěkné vlažné noci pozoruji měsíc a říkám si, že teď už o nic nejde.

Himálaje – doporučení
Kathmandu I.
Cesta k Mount Everestu


Kathmandu II.