Sony RX10 Mark IV - první zkušenosti

Řada fotoaparátů Sony CyberShot RX10 představila světu nové pojetí digitálního fotoaparátu. Do té doby si nikdo nespojoval klasické ultrazoomy s vysokou obrazovou kvalitou, velkým senzorem a profesionálním ovládáním i výbavou. Spíše naopak. Takzvané „bridge fotoaparáty“ byly zacíleny hlavně na amatéra, který chce vše v jednom. Sony vcelku správně usoudilo, že „vše v jednom“ by mohl chtít i pokročilý či dokonce pracující fotograf/kame­raman, ale běžné široko-rozsahové kompakty mu nenabídnou dostatečnou kvalitu obrazu, videa, funkce ani ovládání.

RX10 jsou momentálně 4 a všechny stále koupíte. Nová desítka bude samozřejmě nejdražší. Zkusíme se zamyslet, jestli to je dobrá investice a pro koho je takový fotoaparát vlastně vhodný.

Všechny tyto přístroje se vyznačují kombinací sta­bilizovaného širokorozsahového zoomu s dobrou světelností a velkého 1" senzoru (13.2 × 8.8mm).

Předchůdce RX10 Mark III jsme testovali zde. Pokud se vám budou některé pasáže textu zdát podobné, je to pro to, že vnější design a forma fotoaparátu se nezměnily. Změny jsou skutečně pod kapotou a čím nenápadnější jsou na první pohled, tím větší rozdíl přináší v reálu.

(Aktualita o RX10 Mark IV zde)

Stejně jako Mark III disponuje Mark IV objektivem o ekvivalentním rozsahu ohnisek  24–600mm (ekv.) a světelnosti F2.4–4. To je 25× zoom! Objektiv nese značku Zeiss a ostrostí skutečně nedělá modrému logu ostudu.

Design, konstrukce, zpracování

Velikostí přístroj odpovídá cca APS-C zrcadlovce se základním objektivem (tedy než se vysune). Podobně tak váhou (1095g) i tvarem (rozměry 133×94×14­5mm).

Díky velkému gripu se aparát dobře drží, stavový displej na horní straně (jako ho známe z pokročilých zrcadlovek) nabídne rychlý přehled o nastavení expozice a dva rollery silně vylepšují nastavování parametrů. Při podobném rozsahu ohnisek je  důležitý hledáček – zapřením přístroje o tvář se zlepšuje stabilita. Ten je typu OLED EVF s rozlišením 2 359 29­6 bodů (1024×768px). Zvětšení je ekvivalent 0,7×, pokrytí 100%.

Ovládání je typické Sony. Kdo jste ze zrcadlovek Canon nebo Nikon zvyklí na označené tlačítko pro každou funkci, zde tomu tak není. Některá tlačítka mají funkci přiřazenou (blesk, vstup do menu, AE-L, spoušť videa, zobrazení informací), ale jinak je vše řešeno uživatelským programováním. Najdete tu tak hned tři programovatelná tlačítka (C1, C2, C3), tři neoznačené klávesy směrového kříže, středové tlačítko a roller pro palec. Co si kam nastavíte je na vás. Od výrobce to nějak nastavené máte, ale radím zpřeházet si to po svém.

Takový přístup má jasnou výhodu v možnosti si vše personalizovat, na druhou stranu je to náročnější na zapamatování. 

Kolem spouště najdete páčku zapínání (z přední strany) a páčku zoomu (ze zadní strany). Dvě jsou až moc, ale jde si zvyknout.

Zoomovat ovšem můžete i prstencem na objektivu. Není bohužel stále mechanický, zoomuje se „po drátě“. Již jsme zmínili prstenec clony. ten umí přepínat mezi „klikacím“ režimem a plynulým režimem. To první je lepší pro nastavování parametrů (kliká po třetinách EV), to druhé lepší při videu (není slyšet na záznamu). Kromě prstence clony a zoomu je tu i ostřící kroužek, opět elektronický. Objektiv je vybaven i tlačítkem pro zámek AF.

Zajímavostí je podpora mechanické kabelové spouště (tlačítko spouště má otvor se závitem).

Co se týče konstrukce a zpracování, nemám snad žádnou výtku. Celý fotoaparát je utěsněný proti vlivům počasí (déšť, prach…) a kombinace kovu a kvalitního plastu jistě nikoho neurazí.

Designově se přístroj snaží evokovat zrcadlovku, včetně kapličky hledáčku, prstence zoomu, clony i ostření na objektivu a monochromatického displeje na horní straně. Snaží se u toho zároveň vypadat elegantně i profesionálně, sázeje na kombinaci křivek a ostrých hran, stejně jako předchozí modely.

LCD displej má úhlopříčku 3" a je výklopné. Rozlišení je 1 228 800 bodů (subpixelů), což dělá rozlišení 854×480px. Je dotykový.

Co je nového?

• Stacked CMOS BSI senzor, 20× rychlejší odečet dat
• PDAF ostření (detekce fázového posunu, viz zde), za ideálních podmínek jen 0.03s na zaostření
• 315 ostřících bodů s 65% pokrytím
• 24fps snímání v libovolném formátu s AF/AE
• Hluboký buffer – až 249 JPEG, 112 RAW
• Snížené zkreslení při elektronické závěrce (až 1/32000s)
• Více možností nastavení videa (Proxy data recording, S-Log 3…)
• Delší slow-motion klipy
• Dotykový displej, slouží i jako touchpad při používání hledáčku
• Nové přehlednější menu
• Poloha pro „AF-A“ na přepínači režimů ostření
• Přesnější Focus Peaking
• Bluetooth
• Vyšší cena (2000 EUR)

Rychlý odečet dat a výkonný procesor znamená AF až za 0.03s (údaj Sony založený na CIPA standardu měření, na širokém ohnisku při dostatku světla)

Jak vidíte, není toho málo, ale téměř vše je pod kapotou. Zvenku byste si oba fotoaparáty popletli, liší se jen v nápise a jednom ovladači (AF). Hlavní novinky se vážou k novému Stacked CMOS senzoru (podobně, jako je tomu u modelu Alpha A9 nebo RX100 V).

Funkčnost a hlavně praktická použitelnost přístroje však doznala viditelného kroku vpřed, což by mělo být to, co potenciálního uživatele zajímá především.

Všechna tahle hi-tech paráda má však jeden vcelku předvídatelný důsledek – Mark IV je ještě dražší, než byl v době příchodu na trh Mark III. 2000 EUR za ultrazoom je pro mnoho čtenářů jistě poměrně šílená představa…

Pro koho je?

Stěžejní otázka s překvapivě jednoduchou odpovědí. Pro každého, kdo potřebuje multifunkční přístroj – zejména ideální „druhý fotoaparát“ k profesionální foto/video výbavě – a má 2000 EUR.

Druhou velkou skupinou mohou být spíše amatérští fotografové, kteří netouží po vyměňování objektivů, ale přesto nechtějí slevit z vysokých standardů (kvalita obrazu, RAW, rychlost, utěsnění…) a mají 2000 EUR.

Říkal jsem, že je to jednoduché :-)

Můj osobní pohled je takový, že bych CyberShot RX10 IV využil jako ideální cestovní fotoaparát a doplněk k DSLR, ale 2000 EUR bokem nemám. Prostě patřím do té kategorie, která by takový přístroj využila, dokonce chtěla, ale cena je odradí. Přesto si nemyslím, že je přemrštěná. Zejména s přihlédnutím k faktu, že předchozí varianty RX10 Sony z trhu nestáhla a lze je tak stále koupit nové. Uživatelé jako já mají stále možnost spokojit se s levnějšími modely I-III. V následující kapitole si zkusíme říci, proč se s nimi případně nespokojit.

V praxi

Nejcitelnější změnou je prostě a jednoduše autofokus.

1 – body PDAF
2– body CDAF

Ultrazoomy a jejich detekce kontrastu v kombinaci s málo světelným objektivem nejsou obvykle vhodnými nástroji na fotografování čehokoliv v pohybu. Opak je však pravdou pro RX10 IV. Světelnost F2.4–4 a PDAF ostření s rychlými aktualizacemi dat (díky architektuře čipu) znamenají téměř okamžité zaostření a dokonce solidní sledování objektu.

1 – viditelné body
2 – skutečně aktivní AF body

Pokud máte k dispozici dostatek světla, AF systém vás bude poslouchat minimálně stejně dobře, jako u pokročilé zrcadlovky. A to je u ultrazoomu co říct!

Háček? Ono „dobré světlo“, které si fotografové nepřejí jen tak pro nic za nic.

V případě, že intenzita světla klesne pod určitou úroveň, RX10 IV přepíná z rychlého PDAF na pomalejší klasický CDAF a ten se v přítmí ne vždy má čeho chytit. Problém se zesiluje s rostoucím zoomem, kdy klesá hloubka ostrosti a zhoršuje se světelnost. Na opravdu dlouhá ohniska třeba v interiéru či pozdě večer/nad ránem moc spolehnutí není. Ne, že by přístroj nezaostřil; jen mu to bude trvat.

Ale to by platilo i pro zrcadlovku/bez­zrcadlovku s dlouhým telezoomem (zoomy s ohniskem ekv. 600mm mají světelnost obvykle ještě horší, než zde F4).

V tomto směru bych tedy RX10 IV přirovnal k pokročilé zrcadlovce se zoom objektivy. S tím rozdílem, že na RX10 vám jeden poměrně kompaktní objektiv pokryje to, na co byste u zrcadlovky potřebovali zoomy tři. A navíc s Zeissovou kvalitou.

Platíte za to „daň“ v podobně menšího senzoru (2.7× crop), ale ten díky BSI konstrukci a výkonnému procesoru dokáže podat dostatečné výsledky i při poměrně vysokých citlivostech. Viz dále.

ISO a šum

Níže vidíte srovnání šumu na všech citlivostech. Vlevo JPEG (odšumování „Low“) a vpravo RAW v RawTherepee 5.3 pouze s mírnou redukcí barevného šumu:

Fotoaparát podává bezproblémové výsledky do ISO 800, dobře použitelné na 1600 a s péčí z RAW se dají použít i výše. Za vyloženě nedobrou považuji citlivost ISO 12800.

RawTherapee bylo použito z důvodu, že v době psaní článku nebyla ještě podpora ze strany komerčních konvertorů. Mám za to, že některé programy (jmenovitě třeba DxO Optics Pro) by se se šumem popraly lépe.

Ostrost, kresba

Objektiv zůstal totožný, jako u předchozí generace. Pro podrobnější zhodnocení tedy můžete shlédnout patřičnou část testu modelu Mark III. Stále platí, že korekce jsou z velké části softwarové, ale velmi dobře odvedené (Zapnuté/vypnuté korekce z RAW):

Celý snímek v JPEG (klik a pak ještě jeden pro plné rozlišení):

Hlavní vlastností je však velmi praktický rozsah zoomu (25×), za který fotoaparátu odpustíte mírně zhoršenou kresbu v rozích a podobné drobné prohřešky. Vyzkoušet jsme si ho mohli na „balonovém testu“ v rámci workshopu Sony (plné rozlišení):

(nejde o jeden a ten samý záběr, spíše typy záběrů, které rozsah umožní)

Video

Cybershot RX10 Mk. IV by rád zaujal i jako pokročilá videokamera. Buď hlavní kamera pro nadšené amatéry, nebo doplňková pro profesionální filmaře. Díky solidnímu 1" senzoru, 4K rozlišení (přesamplovaného z plné plochy senzoru), ideálnímu rozsahu ohnisek, možnosti práce s hloubkou ostrosti, plynulému AF, podpoře příslušenství a množství funkcí to nebude špatná volba.

V první řadě videozáznam profituje z „Hybrid AF“ technologie, která umožňuje přeostřovat bez cukání tam a zpět.

Díky rozlišení 4K (navíc přesamplovaného 1.7×) je záznam dostatečně detailní.

Najdeme zde mnoho funkcí, které ocení pokročilí tvůrci videa, jako je plochý profil (S-Log 3), pomůcky jako Zebra, Focus Peaking, podpora rychlého workflow díky vychytávkám jako Proxy Data Recording atd.

Připojit můžete samozřejmě mikrofon a sluchátka.

Nechybí možnost nahrávání do externího zařízení přes HDMI (podvzorkování 4:2:2).

Ukázkové video:

Framegrab:

Závěr

Na úplné zhodnocení si počkáme na delší testování, ale již nyní mohu napsat, že platí to, co jsem psal už o předchůdci (který se ale bude nadále prodávat) RX10 III.

Tedy ultimativní „all in one“ přístroj, jemuž se nyní podařilo napravit mnoho drobností, které jsem vytýkal předchozímu modelu: dotykový displej, přehlednější menu, rychlé sériové snímání s AF, hluboký buffer, rychlejší ostření.

Několik výtek zůstává – jen jeden slot pro kartu, navíc pouze UHS-I (více o rychlejším UHS-II standardu např. zde), nemožnost listovat v menu dotykově, komprimovaný RAW (zkoumali jsme zde) či zpomalení jinak vynikajícího ostření při používání delších ohnisek za horšího světla.

Podobné a další nedostatky bychom ale mohli najít u všech alternativ – přístroj Sony CyberShot RX10 Mark IV je ve skutečnosti velmi propracovaný a výkonný přístroj, kterému chybí k ideálu jen málo.

Jediný problematický bod je tak ospravedlnit si „ultrazoom“ za takové peníze. Jsem si jist, že kdo takový přístroj opravdu potřebuje, problém s tím mít nebude.

Galerie ukázkových snímků v plném rozlišení

(Pro zobrazení expozičních informací najeďte myší nebo rozklikněte do náhledu. Možný druhý rozklik do plného rozlišení)

   

Za možnost vyzkoušet si novinku v praxi děkujeme společnosti Sony!