Test Minolta Dynax 4 - test v terénu

Úvod

Zapůjčený fotoaparát byl testován čistě z pohledu případného uživatele. Byly vyzkoušeny všechny dostupné funkce a co největší počet z bohaté nabídky automatických i manuálních režimů, s důrazem na chování přístroje v typických situacích.

Pro zachycení snímků byl použit inverzní film Kodak EliteChrome 100. Zpracován byl procesem E6 v profesionální laboratoři Fotografia Praha v Praze 6 na Petřinách, kde provedli také jeho naskenování. Test probíhal začátkem července. Ukázkové záběry byly pořízeny v okolí zámku Červená Lhota, velmi vhodném pro barevnou fotografii, a to v pozdním slunečném odpoledni. Několik snímků pochází ze zámeckého parku v Chotěboři, pořízeny byly spíše k večeru.

Měření expozice

Správnou expozici přístroj určuje pomocí čtrnáctisegmen­tového snímače. Standartně automatika vyhodnocuje rozložení jasu v jednotlivých segmentech a podle toho stanoví správný osvit. Tlačítkem SPOT pro fixaci expozice na zadní stěně se režim měření přepne na bodový, kdy se vyhodnocuje jas pouze blízko středu záběru. Zde je možno připomenout možnost nastavení způsobu fungování tohoto tlačítka pomocí uživatelsky definovaných funkcí CUST. Je-li nám nepohodlné tlačítko držet až do doby zmáčknutí spouště, lze jeho funkci předefinovat tak, že po krátkém zmáčknutí se bodové měření expozice aktivuje, po druhém zmáčknutí deaktivuje. Pro otestování přesnosti multisegmentového měření jsme použili záběr osvětleného obličeje na poměrně tmavém pozadí. Pokud se světlý objekt nacházel ve středu snímku, bylo určení expozice obličeje zcela bezchybné, pozadí bylo samozřejmě tmavé. Na druhém snímku je obličej mimo střed záběru. Zde se projevila velmi mírná přeexpozice, prakticky na hranici rozpoznatelnosti. Je ale patrné že pro modelovou situaci světlého objektu na tmavém pozadí je automatické určení expozice velmi přesné. Pro ilustraci je doplněn třetí snímek, kdy bylo záměrně chybně použito bodové měření (aktivované tlačítkem SPOT), na tmavé pozadí. Obličej je proto velmi přeexponován. Jinak bodové měření expozice použité na správné místo obrazu a fixované lehkým zmáčknutím spouště nebo tlačítkem SPOT dává nejjistější výsledky. Je zde však dobře patrná výhoda multisegmentového měření expozice v automatických režimech, minimalizujících nutné zásahy fotografa.

Ohniskové vzdálenosti

Fotoaparát je v základní verzi opatřen objektivem s rozsahem ohniskových vzdáleností 28 – 80 mm. Velmi užitečná je především spodní mez rozsahu, kdy se s ohniskem 28 mm dají již velmi dobře snímat krajiny a architektonické celky, mnohem lépe než ještě s nedávno hojně používanými objektivy s nejkratším ohniskovou vzdáleností 35 mm. Delší ohnisko 80 mm sice není žádný teleobjektiv, ale pro běžné používání tento rozsah bohatě postačuje. Pro změnu ohniskové vzdálenosti slouží dobře provedený široký kroužek, kterým se snadno otáčí. Pouze při přecházení přibližně kolem středu rozsahu se ozývalo sotva patrné zaskřípání, které asi vyplývá z levnější plastové konstrukce objektivu. Tento fakt však nezpůsoboval žádné problémy a je možné, že po delším používání a "zaběhnutí“ objektivu by výše uvedený jev zmizel. Kroužek pro změnu ohniskové vzdálenosti svým umístěním nekolidoval s kroužkem určeným pro případné manuální ostření a nedocházelo k jeho nechtěnému přestavování. Snímky s nastavenými třemi různými ohniskovými vzdálenostmi mají spíše ilustrativní charakter.

Hloubka ostrosti

Hloubka ostrosti je velmi důležitý výrazový prostředek při jenom trochu náročnějším fotografování. Testovaný fotoaparát však neměl žádnou možnost předběžné kontroly tohoto parametru. To se dá považovat za zbytečný nedostatek, zvláště vzhledem k jinak velmi bohatému vybavení rozličnými funkcemi a režimy. Pro demonstraci tohoto jevu byla vybrána řada dřevěných, necelý metr vysokých šachových figurín na nádvoří zámku Červená Lhota. První snímek je exponován s clonou 5,6 což odpovídá plně odcloněnému objektivu při daném ohnisku, druhý při velmi vysoké cloně 38.

Vestavěný blesk

Dosah vestavěného blesku je pouze od 1 do 3,4 metru při použití filmu o citlivosti 100 ASA a clonovém čísle 3,5. Nejvhodnější použití je pro pomocné přisvětlování. Tomuto případu odpovídá i prezentovaná ukázka, kdy bylo potřeba přisvětlit obličej proti příliš světlému pozadí. Vzdálenost fotografovaného objektu byla v tomto případě něco málo přes dva metry. Při fotografování za zhoršených světelných podmínek používá fotoaparát vestavěný blesk také pro automatické zaostření nepříliš vzdálených objektů, které jsou nejprve osvíceny sérií záblesků.

Vestavěný blesk má v jednom případě poněkud nelogické ovládání. Vezmeme-li základní automatický režim fotoaparátu, režim automatické programové expozice, odklápí se blesk automaticky lehkým stisknutím spouště, v případě, že je jeho použití systémem vyhodnoceno jako nezbytné. Po stisku tlačítka pro ovládání blesku vlevo od hledáčku je možno otočným přepínačem nastavit režim fungování blesku, tj. blesk vždy zapnutý, vypnutý a auto. Pokud fotoaparát přepneme do manuálního nebo do některého z poloautomatických režimů (priorita času, clony), zapíná se blesk právě stisknutím tlačítka pro ovládání blesku, čímž se i vyklopí (zde existují jen dva režimy práce blesku – zapnuto a vypnuto). Pokud přepneme zpět do automatické programové expozice a předtím jsme blesk v některém jiném režimu použili, fotoaparát si již nepamatuje původní nastavení blesku a přepne do režimu blesk – auto.

Kreativní programy

Fotoaparát je vybaven několika krativními programy, automaticky přizpůsobujícími režim expozice předem zvolené situaci. Jsou snadno dostupné pomocí tlačítka napravo od displeje a signalizované obrázkovými ikonkami na displeji. Jejich použití má výhodu v rychlém a pohodlném nastavení chování fotoaparátu bez nutnost používat manuální režim. Pro ukázku jsou připojeny čtyři snímky. V režimu nazvaném portrét systém upřednostňuje nižší clonová čísla pro dosažení nižší hloubky ostrosti. Režim krajina naopak nastavuje clonu co nejvyšší, aby bylo ostře prokresleno i popředí. Makro přizpůsobuje ostření a clonu blízkým předmětům. Pokud přepneme na režim sport, nastavuje automatika nejkratší možný čas a ostření je přepnuto na automatické průběžné ostření. Zde je vhodné podotknout, že rychlost ostření byla dostatečná i pro velmi rychle se pohybující objekt (malé dítě běžící proti fotografovi) v poměrně těsné blízkosti necelých dvou metrů. Mezi kreativními režimy je ještě obsažen program noční portrét, kdy je osvit bleskem doplněn velmi dlouhým časem pro dosvětlení pozadí.

Výhody a nevýhody

Minolta Dynax 4 je sice přístroj preferující co nejlehčí, a také asi nejlevnější konstrukci. Za cenu blížící se cenám dražších kompaktů však nabízí mnohem víc. Už samotný fakt, že se jedná o plnocennou jednookou zrcadlovku dává uživateli více možností. Ten si pak může vybrat z velké nabídky automatických režimů, postačujících pro většinu běžných situací. Většinu těchto režimů lze ve velkém rozsahu manuálně ovlivňovat, případně zvolit plně manuální režim ovládání.

Při nejobvyklejším režimu programového určení expozice můžeme zvolit odvozený režim, kdy lze pomocí otočného kolečka vedle spouště snadno měnit čas nebo clonu. Velmi užitečné je bohaté uživatelské nastavení CUST, které umožňuje vhodně modifikovat chování přístroje ve všech automatických režimech. Ovládání je velmi logické a intuitivní, režimy se snadno přepínají pomocí otočného přepínače funkcí a otočného kolečka vedle spouště. Trochu problematické je umístění tlačítek pro aretaci expozice SPOT a zaostření AF pro palec pravé ruky. Palec se pak trochu přetlačuje s obličejem, pokud ostříte levým okem. Je to ale asi jediná možnost, jak držet stisknuté jedno z těchto tlačítek a zároveň mačkat spoušť. Osobně bych uvítal umístění obou tlačítek více vpravo, tam kde je pravé oko řemínku, které bych tímto posunul více dopředu – blíže k těžišti.

Povrchová úprava je velmi dobrá a držení přístroje ergonomicky vcelku správně vyřešeno. Hledáček přístroje je vybaven velmi kvalitní matnicí, manuální zaostřování je opravdu pohodlné. Na displeji v hledáčku jsou zároveň dobře viditelné všechny důležité údaje, především použitá clona a čas, a indikace ostření. Automatické zaostřování je velmi pohotové a rychlé, používá sice měření pouze ve třech bodech, dokáže však sledovat i velice rychle se pohybující předměty. Delší dobu trvalo pouze zaostřování statických předmětů v bezprostřední blízkosti, v zásadě na hranici makrorežimu.

Nevýhodou je absence kontroly hloubky ostrosti. Diskutabilní je nízká váha přístroje, určitě se vyplatí nacvičit si správné držení aparátu, kdy pravá ruka drží tělo a mačká spoušť, zatímco dlaň levé ruky podpírá tělo zespodu a palec s ukazováčkem svírají objektiv. Závěrka a zrcadlo však mají velmi klidný chod a s běžnými ohniskovými vzdálenostmi lze „ustát“ z ruky i časy okolo desetiny vteřiny.

Spoušť fotoaparátu má velmi jasně oddělené obě polohy, měřící a pracovní, prakticky není možné snímek exponovat omylem. Výhodou je kovový závit pro stativ, jistou nevýhodou plastová objímka pro objektiv a plastové vedení filmu. Z méně obvyklých funkcí bych vyzdvihl možnost několikanásobné expozice jednoho políčka filmu, a např. série snímků se stupňovanou expozicí.

Děkujeme společnosti Minolta za zapůjčení fototechniky.

Na realizaci testu se podíleli:

Jirka Švejnoha
fotomodelka Zuzana

Odkaz na předchozí díl:
Minolta Dynax4 – technický popis