Test Canon EOS 30 díl II.
V druhém díle redakčního testu jednooké zrcadlovky Canon EOS 30 se můžete dočíst o výsledcích praktických zkoušek v terénu. Redakční tým tentokrát vyrazil na louku „Na Januškách“ v CHKO Křivoklátsko, kde pořídil řadu modelových situací, které vám přinášíme v podobě bohaté obrazové přílohy. Zde je odkaz na první díl pro ty, kteří ho ještě nečetli.
úvod
Se zapůjčenou technikou jsme tentokrát vyrazili na louku Na Januškách nedaleko přírodní rezervace Kohoutov v CHKO Křivoklátsko. Místo jsme vybrali nejenom proto, že poskytuje mnoho zajímavých objektů na fotografování, ale je také otevřeným prostorem, kam v jarním období směřují sluneční paprsky i pozdě odpoledne při západech slunce. Stejně jako u ostatních redakčních testů jsme si nemohli vybírat počasí, ale tentokrát jsme měli štěstí, protože byla dobrá viditelnost bez oparu a zároveň příhodná oblačnost pro dobré světlo. Stejně jako u předchozí techniky i dnes jsme odzkoušeli všechny dostupné funkce. Nejvíce jsme se však zaměřili na stěžejní věci, které jsou při fotografování nezbytné a do značné míry rozhodují o podání výsledné fotografie. Těmito funkcemi jsou především ohniskové vzdálenosti, funkce autofokusu a různé systémy měření expozice. Společně s Canonem EOS 30 jsme dále použili stativ Manfrotto 055 a externí expozimetr Seconic Digilite L318B se spot nástavcem. Fotografovali jsme na inverzní film Kodak Ektachrom E100S, Professional. Film byl následně vyvolán „v základu“ v laboratoři Fotografie v Praze 6 – Petřiny. Diapozitivy byly dále naskenovány na rotačním skeneru Howtec, s denzitou 4,5 na rozlišení 2400 dpi ve Fotostudiu B v Křivoklátě.
měření expozice
V průběhu studia možností nastavení systémů měření a při odzkoušení jsme byli mile potěšeni širokou nabídkou různých druhů měření a navíc možností kreativního nastavení prostřednictvím programového prostředí „custom“. První, multisegmentové (zonální měření) je určené především pro všechny standardní světelné podmínky. Avšak při větších světelných rozdílech jasů různých objektů, v našem případě čela seníku a světlé oblohy není toto měření nejideálnější. V modelové situaci totiž došlo k většímu upřednostnění světlejší plochy oblohy, proto snímek celkově vyšel podexponován a detaily dřeva ve stínech nejsou čitelné. Při přepnutí do manuálního ostření se zonálním měřením expozice přepíná fotoaparát automaticky do poměrového měření, které je svázané pouze se středovým bodem. Na druhém snímku můžete vidět výsledky selektivního měření, s kterým jsme v našem případě získali nejlepší výsledky. Zde jsme totiž využili nastavení „custom“, kde jsme odblokovali svázání měření 10% zóny ve středu a přiřadili jsme ho právě zaostřenému bodu. V tomto případě jsme měřili selektivním měřením (10% celé plochy) s prioritou ostřícího bodu na průčelí seníku. Obloha sice nevyšla tak tmavá, ale stíny a plocha dřeva byly správně exponovány. Canon EOS 30 ještě nabízí integrální měření se zdůrazněným středem. V našem praktickém příkladě jsme při použití tohoto druhu měření získali velice podobné výsledky jako u prvního příkladu s použitím multisegmentového měření. Celkově tak můžeme konstatovat, že systémy měření jsou u tohoto fotoaparátu dostatečné a navíc poskytují kreativní řešení v některých nastaveních, které poskytují až profesionální přístroje. Všechna měření jsme dále kontrolovali externím expozimetrem, kde jsme měřili jak odražené, tak i dopadající světlo. Výsledky měření se s testovaným přístrojem shodovaly. Jedinou nevýhodu spatřujeme ve složitém ovládání, kdy uživatel chce odblokovat FE při selektivním měření, aby se měřilo těmi zónami, kde je právě zaostřeno.
 |
 |
ohniskové vzdálenosti
Se zapůjčeným transfokátorem Canon Ultrasonic 28–135 jsme si neodpustili představit několik snímků s různými ohnisky. Všechny fotografie byly pořízeny v kreativním módu Av s prioritou clony s clonovým číslem f22 s časy 28 mm – 1/8 s, 50 mm – 1/6, 100 – 1/4 s, 135 – 1/4 s. Prstenec pro změnu ohniska měl plynulý chod a zároveň měl tužší ovládání díky kterému nedocházelo k nežádoucí změně ohnisek při manipulaci s objektivem, ke kterým může docházet u levnějších plastových objektivů.
 |
 |
 |
 |
makro
Zapůjčený objektiv umožňuje makro snímání po přepnutí malým posuvným přepínačem z boku těla objektivu. Objektiv se tak uvede do chodu, kdy lze fotografovat již ze vzdálenosti 0,5 metru. V našem případě jsme vypnuli stabilizátor a fotoaparát vyžadoval upevnění na stativ, které při 540 gramů vážícím objektivu je nezbytnou nutností. Řízení ostřících bodů okem fungovalo stejně přesně jako v klasickém nastavení snímání. Při snímání z blízka jsme dále museli sundat sluneční clonu, aby při snímcích s vestavěným bleskem nedocházelo k vinětaci obrazu. Z důvodu celkem vyvážených jasů obrazu jsme použili k měření expozice multisegmentové měření, které dávalo stejné výsledky měření jako integrální se zdůrazněným středem nebo selektivní měření.
vestavěný blesk
Vestavěný blesk u Canonu EOS 30 poskytuje nepatrně větší směrné číslo (13) než ostatní amatérské jednooké zrcadlovky. Je to však stále nedostačující výkon, který je vhodný pouze pro snímání z velmi malých vzdáleností, především pro přisvětlování portrétů nebo objektů v protisvětle. Pro ostatní práci doporučujeme použít některý z externích systémových blesků. V seníku jsme našli zajímavý pohled směrem ven, kdy interiér byl beze světla a okno ven poskytovalo malý výhled do okolí. Pořídili jsme celkem dva snímky, při druhém jsme odzkoušeli vestavěný blesk v plně automatickém režimu, bez jakéhokoliv zásahu do nastavení hodnot clonového čísla nebo času expozice. Potvrdili se naše domněnky, že blesk pro danou situaci nebyl vhodný, jelikož zvolená vzdálenost od fotografovaného objektu byla příliš velká. (90 mm – 5 m)
 |
 |
výhody a nevýhody, shrnutí
Canon EOS 30 je bezesporu přístrojem převyšujícím vybavení standardních jednookých zrcadlovek určených pro amatérskou veřejnost a na druhé straně se některými funkcemi a vybavením směle blíží k přístrojům určených pro profesionální využití.
Klady:
kovový bajonet těla
dobré dílenské zpracování
možnost připojení battery packu BP 300
výběr ostřících bodů okem
nabídka různých druhů měření expozice (multisegmentové, selektivní,
integrální se zdůrazněným středem, přednastavení „custom“)
tichý provoz
rychlý autofokus
možnost nastavení tří režimů AF
Zápory
plastové vedení filmu
masivní gumová očnice při použití s brýlemi
okénko pro informace o vloženém filmu – tmavý plast, málo
viditelné
nevhodné umístění tlačítka hloubky ostrosti
složité nastavení v programovém prostředí „custom“, vyžaduje
nastavení předem, nebo nošení manuálu společně s přístrojem
Děkujeme společnosti Canon za zapůjčení fototechniky.
na realizaci testu se podíleli:
Jan Jedlička
Milan Bednařík
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruVec prvni - objektiiv 28-135 USM IS od firmy Canon zadny makro prepinac nema, pokud tohle napisete do recenze, jak ma nekdo duverovat cemukoli, co je uvedene ve zbytku. Vec druha - proc je plastove vedeni filmu nevyhodou?
omlouvám se čtenářům fotoaparátu, že při psaní testu došlo k chybě specifikace objektivu Canon USM, kde skutečně není přepínač pro režim makro, také bych chtěl poděkovat rt za upozornění na tuto chybu, co se týče plastového vedení filmu, je všeobecně známo, že plastové části se na fotoaparátech rychle opotřebují a to především ty díly, které jsou často namáhány nebo odírány, to jsou především komponenty jako je vedení filmu nebo bajonet objektivu
za realizační tým redakčních testů
Jan Jedlička
Honza: Kdyz je to tak vseobecne znamo, kolik znate lidi, kterym se ta plastikova draha opotrebovala? Dali ji vymenit? Za kolik? (A aby to nebylo zavadejici, Eos 30 plastikovy bajonet nema.)
Teda neda mi to abych se k tomu nevyjadril. O tomhle fotaku jsem uz slysel mnoho, mimo jine proto ze je to jeden z mych kandidatu nma novy fotak (tedy uz to spise vyhral). Ale o tom ze by vadila umelohmotna draha filmu ? Jiste neustale jen ctu v recenzich jak je to spatne, ze se to odre atd.. ale co jsem mluvil s cetl nazory lidi kteri tento fotak maji tak je to nesmysl. A co se tyce objektivu, tak take dekuji rt za upozorneni. Skoro jsem se zdesil kdyz jsem cetl recenzi a uz jsem chtel posilat mail do toho obchodu aby mi to dali s tim 28-135 misto 28-105. Tak jsem rad ze se to vyjasnilo. Hodne zdaru a prestante se zabivat plastovymi drahami filmu dokud nekdo nedofotite tolik filmu ze by jste nasli nejake opotrebeni, coz nejspis jeste nikdo nikdy nedokazal, protoze predtim stihl fotak desetkrat rozbit jinak. Mára...
VELMI me zlobi naprosto idiotsky argument o plastove draze filmu a o udajnem brzkem opotrebeni plastovych dilu vseobecne. Ono je treba dodat, ze neni plast jako plast.
Mam tri objektivy s kovovym bajonetem, jeden plastak a fotak s plastovou drahou filmu i uchytem bajonetu, kterym proslo pres 150 filmu (EOS 500N). Jak bajonet, tak draha filmu jsou vizualne netknute a to objektivy menim zatracene casto.
Mimochodem, bez plastu bychom nejspis dodnes az tak moc neletali do kosmu, ... nehlede na jine oblasti lidske existence.
Dale, porovnavat stredove zvyhodnene a segmentove mereni na obraze, kde tmavy prvek temer presne vykryva stred je k nicemu, vysledek musi byt logicky temer shodny (a take je). Prijde mi funkce tohoto porovnani spise pro prodlouzeni textu, nez ze by bylo funkcni. Totez se tyka testu ohniskove vzdalenosti.
Rovnez je usmevne, kdyz v dile I. uvedete rozsah blesku pro 90 mm 1-3,2 m a pak predvadite demonstracni foto na vzdalenost 5 metrů, kde samozrejme nestaci.
Neberte to ve zlem, ale Vase "testy" mi prijdou v nekterych oblastech velice laicke.
Pozdravuje Jan Hlinák
Vždy jsem měl kliku a používal jsem foťáky co měly v kovu dráhu filmu popřípadě i bajonet. Dokonce i můj první fotoaparát Smena SL (kompakt), kterou jsem si koupil v deseti letech v NDR. Musím říci, že bajonety mých objektivů na Minoltu 800 si i Pentax 645 mají četné škrábance úměrné četnosti používání objektivu. Je fakt, že nepatřím k pokojovým fotografům a často fotografuji při turistice v horách, kdy taková výměna objektivu je často otázkou morálního sebezapření - ale udělám ji. Podle mne je to problém rizika. Když chcete jistotu, musíte si připlatit. Když se vám mechanická součástka podělá v daleké cizině, budete se proklínat, že jste tehdá šetřil. na druhou stranu foták se nekupuje na do smrti a někdo Vám ho může ukradnout. Plasty jsou určitě lepší než bývaly. Jejich slabinou vůči kovu je stabilita vůči UV záření, menší odolnost proto oděru a většinou i střídání teplot. Odolnost proti UV říkám spíše kvůli optickým polymerům, používaným např. u hybridních asférických členů, které po delším používání tmavnou. Prostě kov je jistota. Plast může být nevyzpytatelný. Podle mne kovový bajonet objektivu ano, dráha filmu z plastu jen po mučení.
Vážený pane Hlináku, cením si toho, že díky vašemu příspěvku se otevírá téma problematiky použití plastových komponentů u jednookých zrcadlovek. Jenom mě mrzí, že čtenář musí být na fotoaparátu z vašeho příspěvku lehce zmaten. Vím létáme do kosmu, ale ne diky plastu, to snad prominete. Problém spočívá především v neznalosti problému. V žádném případě nebudu obhajovat žádný z materiálů a jenom uvedu základní důvody, proč vedou výrobce používat ten či onen materiál.
kov (aluminium, titan, ocel, chromolibden CrMo, atd. – nejběžnější materiály)
Kdyby kupříkladu Leica vyrobila tělo, které by mělo umělohmotné vedení filmu, byl by to bezesporu její konec. V žádném případě to není snobský důvod používat kovové prvky. Ono totiž, ten kdo používá jenom kinofilm, dělá malé zvětšeniny a používá levné plastové zoomy, pak se asi nevýhodu umělohmotného vedení filmu ztratí. Ten kdo ovšem používá dražší profesionální kinofilmové přístroje se snaží vyždímat z výsledného obrazu co nejvíce. Vedení filmu je totiž nejkritičtější místo všech filmových fotoaparátů, protože nerovnoměrné uložení filmu dokáže výsledek znehodnotit víc, než průměrný objektiv. Kovové vedení filmu zaručuje teplotně stálou rozměrovou stabilitu, vysokou odolnost proti poškození a opotřebení.
plast
Plastové vedení filmu se používá výhradně z cenových důvodů, z žádných jiných ani těch kosmických. Na každém je aby si vybral co mu bude vyhovovat.
zdraví a přeje dobré světlo
Jan Jedlička
Dobry den.
Musim se opet pridat, protoze mi skutecne pripada ze onen problem plastoveho vedeni filmu skutecne prehanite. Souhlasil bych s nazorem, ze plastovy bajonet je neco do ceho bych nesel a vzdycky jsem to zatim dodrzel. Ale co se tyce plastove drahy filmu - je to otazka spise prestize fotografa ci vyrobce a k samotnemu zvyseni kvality snimku podle meho vubec nesvedci. Vas argument v podobe teplotni roztaznosti nebo opotrebeni je podle meho jen neco co kdosi nekdo vykrikl ale z principu je to blbost. Teplotni roztaznost pokud jste ji nekdo meril u toho plastu stejne nikdo nevite stejne tak jako to nevite u pouziteho kovu, protoze pochybuji ze pokud mate kovove vedeni filmu vite z ktereho kovu vlastne je. I kdyby jste to vedeli - plast stale jeste nevite zarucene. A dalsi veci - teplotni roztaznost je neco co funguje na stejnorody material vsude stejne, nemuze se tedy stat ze by byl film posazeny vsude jinak. Co se tyce opotrebeni, tak to bych taky fakt rad vedel jestli tohle nekdo nekdy zmeril... Dost pochybuju.... Nemuzu ani souhlasit s tim ze kov se neopotrebuje zatimco plast ano. Museli by jste znat veskere koeficienty onoho plastu a vzhledem k tomu ze ty mnohdy i podstatne predci mnohe kovy, je absurdni rikat ze je plast horsi. Kdo vystudoval fyziku mi da naprosto za pravdu, protoze tady jde evidentne jenom o to, ze ten kovovej prouzek tam proste lip ladi a tak lidi tvrdi ze je to lepsi. A pritom o tom vite priblizne tolik jako ja (ja taky ten plast neznam, nemuzu fyzikalne srovnavat a pokud vim neslysel jsem o nikom kdo by byl schopen rict ze to uz nekdy neco udelalo - neumluvim o plastovem bajonetu, tam jsem si vedom ze jsou pripady kdy se znicil ackliv kov by to zvladl, ale taky netusim co to bylo za plast, mozna ze by si mnohe plasty vedly lepe nez pouzity kov...). Nejsem clovek s levnym zoomem, zaroven jsem tech fotaku vystridal uz nekolik a zatim nemuzu rict ze by kovova draha filmu znamenala lepsi vysledky nebo dokonce lepsi fotak. Jak vidite Canon tam plast dava a prodava se, takze nejspis nezkrachuje jako to uvadite u Leici. Ostatne myslim si ze ta by asi taky nezkrachovala... kdo vi jestli by se pak naopak neobratil nazor na to ktery pouzivat drahy (z kovu je vic stepin a jsou ostrejsi, telo je tezsi, muze podlehnout korozi, je neupravitelny a casto neopravitelny... - kdyby vetsina vyrobcu pouzivala plast, nikdo by po kovu ani nestekl, jde ciste o prestizni kovove prouzky pod zadnim vikem fotaku...).
Pisete o zakladnich duvodech, ale nejak jsem zadne rozumne nenasel... Muzete to upresnit - co je za problem s teplotni roztaznosti, opotrebenim....
Bez urazky, ale tyhle reci ohledne kovove ci plastve drahy mi pripominaji takove ty reci jako, rikala to mama tak to plati.... dokazte to....
Preji hezky den, Mara...
Jinak ja, clovek bez bryly povazuji masivni gumovou ocnici za plus... Ostatne da se sejmout... A noseni manulau vyzaduje kazdy lepsi fotak... tedy aspon lepsi zrcadlovka... Myslim ze kazdej normalni clovek si ji klidne vezme, to uz vam hmotnost nijak podstatne nezvysi... Souhlasim hodne s tim tlacitkem hloubky ostrosti, to je demetni... Mára...
Mimochodem, pro priznivce kovoveho vedeni filmu mam jednu moc spatnou zpravu. Pokud jste jiz nekdy se svym fotoaparatem cestovali a uz jste take nekdy prochazeli letistnim rentgenem, jiste vite, ze pri rentgenovani dochazi ke kontaminaci kovovych casti rentgenovym zarenim (coz je duvod, proc si damy musi sundavat nausnice pri rentgenu, apod..). Pokud tedy mate kovove vedeni filmu, pocitejte s tim, ze jakmile zalozite film vlastne ho trvale vystavujete rentgenovemu zareni. Samozrejme malemu. Je to vsak argument presne odpovidajici argumentu o opotrebeni se plastovych casti.... Hodne stesti s ozarenymi filmy... Mára (Marek Erneker)
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.