Test Minolta DiMAGE 7 díl I.

úvod

Bude tomu již téměř jeden rok, co byla oficiálně představena poloprofesionální jednooká pseudo zrcadlovka s vysokou rozlišovací schopností CCD čipu (viz technické parametry v databázi FotoTechniky). Minolta tak prolomila magickou hranici 5 megapixelů a přiblížila střední třídu digitálních přístrojů svým rozlišením blíže k méně dostupným profesionálním zrcadlovkám. Na první pohled se Dimage svým vzhledem, velikostí, váhou a umístěním některých funkcí téměř nepodobá klasickým SRL fotoaparátům. Je to dáno především výrobní technologií, u které nejsou taková markantní konstrukční omezení jako u výroby klasických fotoaparátů používající světlocitlivá média v podobě filmu. Snad i proto designéři volili umístění všech funkcí netradičně. Můžeme říci, že Dimage 7 vzešel z předchozí modelové řady Dimage 5, oproti kterému doznal mnohá zlepšení, především zvětšení úhlopříčky snímacího senzoru. Díky tomu se posunul i jeho rozsah ohnisek transfokátoru oproti Dimage 5, kde byl použit tentýž objektiv. Svým vybavením a širokými možnostmi uživatelského nastavení je Dimage 7 určen především pro středně pokročilé uživatele a fotografy hledající možnosti kreativního fotografování. V současné době je Dimage 7 nabízen v základní výbavě za 55 990 Kč (duben 2002). Obsah standardního příslušenství: alkalické baterie velikosti AA, závěsný řemínek pro Dimage 7, krytka objektivu, sluneční clona, krytka sáněk blesku, videokabel, paměťová karta CF 16 MB, kabel USB, kompaktní disk s programovým vybavením pro Dimage 7/5 a návod k obsluze.

konstrukce

Při prvním kontaktu s fotoaparátem jsme byli překvapeni jeho kvalitním zpracováním. Předpokládali jsme totiž, že většina částí bude vyrobena z plastu a fotoaparát se tak stane lehkou, ale poněkud křehkou hračkou. Opak byl však pravdou. Pět set gramů těžký Dimage 7 je totiž postaven na kostře z lehké duralové slitiny, která je nastrojena plastovými doplňky a komponenty ze slitin hořčíku a dohromady tak tvoří pevný a dobře působící přístroj. Konstruktéři evidentně kladli velký důraz na držení fotoaparátu pravou rukou. Snad i proto byla osa hledáčku a objektivu posunuta na samý okraj těla přístroje. Držení v pravé ruce se díky váze, velikosti a výbornému vyvážení těla stává téměř pohodlným po všech stránkách. Jediným nedostatkem povrchových úprav je totiž madlo, které je vyrobeno z tvrdého plastu. Při testování jsme se shodli na tom, že by mohlo být navíc pokryto měkkou gumou. Jedinou gumovou částí je pokryt pouze prstenec objektivu pro změnu ohniskové vzdálenosti a gumový okulár hledáčku.

Výhodné se nám zdálo umístění baterií, jenž se nachází v dolní části přístroje. Dvířka pro vkládání nejsou na spodní části těla jako u většiny digitálních přístrojů podobné kategorie, ale na zadní stěně přístroje. Baterie nejsou umístěny horizontálně, ale vertikálně vedle sebe. Proto je fotoaparát společně s bateriemi dobře vyvážený a při jeho držení nemáte pocit, že by jedna z jeho částí byla lehčí než druhá. Hlavní zobrazovací monitor na zadní stěně je dostatečně zapuštěn do těla přístroje a tak nemůže lehce dojít k jeho poškození nebo nežádoucímu poškrábání. Konstrukčním nedostatkem je však určitě umístění kovového oka pro závěsný řemínek, který brání plynulému otevření nebo zavření dvířek pro vkládání karet a připojení USB kabelu.

ovládání

Jak jsme již uvedli, díky posunutí objektivu a hledáčku na samý okraj těla přístroje může Dimage 7 na první pohled působit nevyváženě. My jsme však při ovládání nepozorovali žádné nedostatky této stavby, ba naopak. Držení těla v pravé ruce bylo pohodlné a přístup ke všem funkcím byl rychlý. Levá ruka dále přidržovala fotoaparát za objektiv nebo měla možnost volit funkce na levém boku těla přístroje. Jako méně pohodlné se nám zdálo pouze manuální ostření, slabý prstenec je totiž umístěn příliš blízko těla přístroje. Pro větší ruce tak může být tato funkce méně přístupná. Prstenec ovládání ohniskových vzdáleností na objektivu měl tužší, ale plynulý chod. Namísto digitálního zoomu je Dimage vybaven podobně jako klasické přístroje mechanickým optickým zoomem, který ve všech ohledech připomněl práci s klasickou analogovou zrcadlovkou.

Podobné bylo i ovládání. Pravou rukou byl dobře dostupný jak hlavní otočný volič tak i spoušť a hlavní volící kroužek. Na zadní stěně je směrové tlačítko pro ovládání menu a listování pořízenými snímky, tlačítko pro rychlé mazání pořízených snímků, volba digitálního zvětšení a užitečný volič pro nastavení provozu obou LCD displejů. Na levém boku jsou celkem dva otočné voliče, přičemž dolní nabízí užitečné nastavení saturace barev, korekci expozice a kontrastu. Horní volič nabízí volbu kvality snímání, nastavení velikosti snímků, nastavení ISO a přepínání manuálního a automatického programového režimu (P,M,S,A). Výběr nastavení je poté prováděn hlavním otočným voličem u spouště přístroje. Díky této kombinaci umožňuje Dimage poměrně komfortní a rychlé nastavení všech funkcí. Méně rychlá je volba dalších funkcí nastavení „setup“, které je nutné vybírat nebo přednastavovat v hlavním menu LCD displeje. Používání vyžaduje nejen sledovat proces nastavení na displeji, ale také opatrnost při jeho výběru. Shodli jsme se na tom, že před samotným fotografováním by měl uživatel projít přednastavení hlavního menu dopředu, aby nebyl překvapen v průběhu fotografování.

snímací prvek CCD

Úhlopříčka snímače byla zvětšena oproti předchozímu modelu Dimage 5 na 2/3 palce. Na jeho ploše je ukryto 5,24 milionu snímacích bodů (pixelů) přičemž množství použitelných pixelů činí 4,95 milionu pixelů. Přestože je snímač pětimegapixelový, všechny dílčí body jsou poměrně velké a poskytují široký dynamický rozsah. V praxi se to projeví ve výstupu fotografií v podobě tisku. Dimage 7 je schopen pořídit snímky, které lze tisknout do velikosti A3 při rozlišení 150 dpi nebo na formát A5 s rozlišením 300dpi. Redukce barev, tonální gradace a optimalizace ostrosti je prováděna automaticky softwarovou technologií CxProcess, aby reprodukované snímky byly co nejvěrnější a docházelo k co nejmenších odchylkám.

hledáček

Hledáček je vybaven barevným reflexivním feroelektrickým displejem z tekutých krystalů, který je zabudovaný v elektronickém hledáčku přístroje a supluje tak matnici klasických přístrojů. Poskytuje vizuální rozlišení 220 tisíc pixelů při 100% zobrazení pole. Hledáček dále umožňuje vyklopení v rozmezí 90 stupňů do vertikální polohy, čímž můžeme docílit snímání při pohledu shora nebo při jiných úhlech naklonění. LCD displej disponuje mimo jiné automatickým vypínáním, které výrazným způsobem snižuje spotřebu baterií. Na rozdíl od klasických optických hledáčků nebo některých digitálních fotoaparátů nabízí elektronický hledáček zobrazení nepřeberného množství informací přímo v obrazovém poli, jejich zobrazení je možné libovolně měnit nebo vypínat. Jedinou nevýhodou elektronického hledáčku je jeho špatná rozlišovací schopnost oproti klasickým optickým matnicím. Při pohybu fotoaparátu se obraz na displeji nezobrazuje plynule a detaily se ztrácejí, což zhoršuje například možnost přesného zaostření v manuálním režimu. Navíc dodatečná kontrola zaostření pouhým okem je při automatickém ostření téměř nemožná.

ostření

Zaostřovací pole AF je složeno ze tří zkřížených senzorů uprostřed pole. Přístroj má navíc možnost volby posunutí zaostřovacího pole (Flex Focus Point) do jakéhokoliv místa v zorném poli. Tím se zvyšuje komfort nastavení automatického ostření. Můžeme tak definovat zaostření objektů, které se nacházejí mimo aktivní střed ostření. Využití posuvného ostřícího bodu spatřujeme především v takových fotografických situacích, kdy je obtížné používat běžně známou aretaci ostření. Takovými situacemi je například makrofotografie nebo fotografie zátiší. U příliš tmavých objektů ve výrazném protisvětle měl autofokus problémy s přesným ostřením. Ostření se několikrát opakovalo a záhy jsme byli nuceni zaostřit manuálně. Automatické ostření je možné přepínat mezi průběžným nebo „single“ režimem ostření po jednotlivých snímcích. Tlačítkem AF/AE na zadní stěně těla aktivujeme aretaci ostření. Při testování jsme měli problémy s přesným a rychlým zaostřením pohybujících se objektů. Automatické ostření nás naopak uspokojilo při fotografování statických scén. Rychlost ostření se prozatím nedá srovnat s běžnou střední třídou SRL kamer s AF.

V manuálním režimu ostření jsme měli problémy dobře zaostřit, kvůli méně kvalitnímu rozlišení elektronického hledáčku jsme byli nuceni využít možnosti zobrazení náhledového LCD TFT monitoru. Ten totiž nabízí lepší vizuální rozlišení 122 tisíc pixelů na celkové ploše s úhlopříčkou 46 mm. Jedinou výhodou je možnost nastavení čtyřnásobného zvětšení pro přesnější doostření a zobrazení hodnot vzdálenosti zaostření v hledáčku fotoaparátu. Manuální ostření jsme však využili nejvíce při snímání ze stativu.

měření expozice

Dimage nabízí výběr z celkem tří druhů měření. Je možné ho vybrat v hlavní nabídce nastavení, které lze sledovat na LCD displeji, v hledáčku nebo na barevném displeji zadní stěny. Bohužel nastavení je poměrně složité a vyžaduje delší dobu pro výběr z nabídky „setup“. Shodli jsme se na tom, že nastavení různých druhů měření expozice by bylo lepší volit jediným přepínačem, který by zrychlil proces nastavení. První multisegmentové měření pracuje podobně jako u klasických zrcadlovek, kde je označováno také jako matrix nebo 3D měření. Na rozdíl od analogových přístrojů Dimage navíc vyhodnocuje nejenom světelné informace (expozici), ale také informace o barvě (barevné podání). Dimage 7 využívá v multisegmentovém měření celkem 300 aktivních segmentů, Dimage 5 oproti tomu disponoval 256 segmenty. Pokročilejší uživatelé mohou dále volit mezi měřením se zdůrazněným středem a bodovým měřením. Hodnoty naměřené expozice lze sledovat jak na LCD displeji v hledáčku tak na displeji na horní části těla nebo na barevném displeji zadní stěny. Barevný displej na zadní stěně navíc umožňuje vizuální kontrolu pořízené expozice a případnou změnu nastavení expozice a pořízení expozice nové.