Recenze zrcadlovky Nikon D5600

Úvod

S modelem D5500 přišla malá revoluce v tom smyslu, co očekávat od digitálních zrcadlovek a nástupce Nikon D5600 pokračuje ve stejném směru. Třída kompaktů se přestává dobře prodávat kvůli mobilním telefonům a drží se pouze její profesionální podtřída. Nikon (a zrcadlovky obecně) se však nevzdává a fotoaparát D5600 se velikosti kompaktů již celkem přibližuje. Překonává však většinu z nich v kvalitě výstupu, ergonomii, možnostech nastavení nebo v možnosti měnit objektivy. Když připočteme ještě nové technologie jako dotykový displej nebo propojení s mobilním telefonem, je patrné, že Nikon tento model míří hlavně na ty, kteří by si chtěli koupit kompakt, zvažují však sáhnout po něčem kvalitním, s lepšími funkcemi, ale s velikostí a hmotností kompaktů.

Řada D5×xx už však nemá cílit jen na méně náročné uživatele, na to má Nikon řadu D3×xx. Za cenu těsně nad 20 000 korun oproti nižší řadě nabízí hlavně otočný a větší dotykový displej, drobně skladnější rozměry nebo lepší ostření. A věřím, že to mnoho lidí i ocení. Na druhou stranu tato řada foťáků může být určena i nadšencům, kteří chtějí držet kus pořádného foťáku, případně může sloužit i jako záložní tělo – a to potom mohou některé funkce obtěžovat, případně se zdát zcela zbytečné. Více k tomu dále v naší recenzi.

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Parametry
Název modelu	Nikon D5600
Velikost čipu	APS-C (DX)
Maximální rozlišení	4000×6000 px, 24.2 Mpx
ISO	100–25600
Procesor	EXPEED 4
AF bodů (z toho křížových)	39 (9)
Pokrytí hledáčku	95 %
Zvětšení hledáčku	0,82×
Maximální rozlišení (snímkovací frekvence) videa	Full HD – (60 fps)
Timelapse	Ano
Rychlost závěrky	1/4000 – 30 s + bulb
Rychlost sériového snímání	5 sn./s
Displej	8,1cm (3,2“) s rozlišením 720×480 px, dotykový, výklopný, polohovací
Rozhraní	Micro USB, HDMI typ C, jack 3,5 mm, konektor na připojení kabelového dálkového ovládání
Bezdrátové rozhraní	WiFi, Bluetooth 4.1, NFC
Baterie	EN-EL 14a (1230 mAh)
Rozměry	124×97×70 mm
Hmotnost	465 gramů
SD karty	1 slot pro SDHC/SDXC kartu s maximálním přenosovým rozhraním UHS-I
Blesk	Ano, výklopný, směrné číslo 12

Příslušenství

V balení naleznete kromě samotného těla fotoaparátu i akumulátor EN-EL 14a spolu s nabíječkou, dále popruh na krk a pochopitelně krytku těla. Volitelně lze koupit set se základním objektivem Nikon 18–55mm f/3,5–5,6 G AF-P DX, kdy se cena vyšplhá o cca 3 tisíce korun výše. Tento objektiv jsme dostali také k testování a budeme mu věnovat jednu kapitolu. Za 6 tisíc korun navíc oproti tělu stojí set s Nikonem 18–105mm f/3,5–5,6 AF-S DX G ED VR.

Design a ergonomie

Nejdříve se zastavíme u již několikrát vzpomínaných rozměrů – 124 × 97 × 70 mm (šířka × výška × hloubka) a hmotnosti 465 gramů včetně baterie a SD karty, ale bez objektivu. Pokud se podíváme do nabídky Nikonu, je to to nejlepší s takto malými rozměry. Řada D7×xx už objemově narůstá, nemluvě o dalších pokročilejších tělech.

Další předností modelu je polohovatelný displej s úhlopříčkou 8,1 cm (3,2“) s rozlišením 720×480 pixelů (ve fotografské hantýrce 1 037 tisíc bodů), kterým se dá na kloubu pohybovat a otáčet. Velkou novinkou od modelu D5500 je fakt, že je displej dotykový. To může být velkou výhodou hlavně pro začátečníky, kteří jsou zvyklí třeba na dotykové telefony. Pohyb v menu je tedy o něco rychlejší než při využití mechanických tlačítek.

Pojďme se nyní podívat na rozmístění ovládacích prvků na těle fotoaparátu a začneme horní stranou. Samozřejmostí je zapínací/vypínací páčka a dvoupolohové tlačítko spouště. Vše má příjemně pevný a jistý chod, nestane se vám, že byste namísto namáčknutí spouště omylem fotili. Vedle se nachází tlačítko korekce expozice, tlačítko zapnutí a vypnutí nahrávání videa – to je možno natáčet v živém náhledu, který se zapíná páčkou vedle kruhového voliče režimů. Na něm se nachází klasická plná automatika, automatika bez blesku, efekty, scény a tradiční P, S, A a M.

Z horní strany přejdeme na zadní pomocí jediného rolleru – ač jde vidět shora, nejlépe se ovládá zezadu. Hned zaujme optický hledáček s 95% horizontálním i vertikálním pokrytím a 0,82násobným zvětšením. Vedle je i dioptrická korekce, abyste nemuseli používat pro ostření brýle. Musím pochválit, že obrazovka sama vypíná, pokud ke hledáčku přiložíte oko – hlavně večer a v noci vás světlo zbytečně nerozptyluje.

Tlačítko MENU přesune uživatele přímo do hlavního nastavení foťáku. Info plní velmi podobnou funkci jako „i“ – tedy vstup do nastavení expozice (clona, čas, ISO…). Vedle něj je zámek expozice a ostření, který je tak akorát na dosah palce středně velké ruky. Šipka v obdélníku je znak pro vstup do galerie, ve které se mimo dotykem můžete pohybovat i čtyřsměrným voličem s potvrzovacím „OK“ uprostřed. Poslední trojicí je tlačítko na smazání snímků z galerie, přiblížení a oddálení – taktéž pro galerii, ale i pro přiblížení v režimu live view.

Přesouváme se na pravou stranu, kde narazíme jen na značku NFC, tedy místo, kde se přikládá telefon pro párování s foťákem, slot na SD karty a HDMI typ C. Na levé straně narazíme na konektory pro připojení kabelového dálkového ovládání, mikrofonu a micro USB. To ale není vše, ještě zde nalezneme tlačítko pro nastavení blesku, „Fn“ tlačítko, kterému můžete v menu přiřadit libovolnou funkci. Dole se ještě nachází výběr režimu snímání – jednotlivé snímky, pomalé kontinuální snímání, rychlé kontinuální snímání, tichá závěrka a časovač.

Ze přední strany vidíme v podstatě jen jediné tlačítko, a to na odjištění objektivu. Zmínit musím i spodní stranu, kde se nachází tradiční 1/4“ stativový závit a dvířka pro baterii.

Co se ergonomie týče, první ze dvou pocitů po uchopení fotoaparátu je, že velmi dobře padne do ruky. Oproti jiným foťákům své třídy má hodně hluboký grip, takže jej pevně uchopí i větší ruka. Druhým dojmem je, že tlačítka jsou jaksi moc malá a ani jich není moc. Možná se budete divit, proč si stěžuju na nízký počet tlačítek, když je na foťáku dotykový displej, přes který si vše můžu pohodlně nastavit.

Na jednu stranu byste s touto připomínkou měli pravdu. Kdo na tomto přístroji začne a zvykne si na něj, nebude mít s ovládáním velký problém. Na druhou stranu pokud jste zvyklí na foťák vyšší řady, jste zvyklí dělat vše za pomocí rollerů a příslušných tlačítek, na displej si ani nevzpomenete a ovládání je přitom značně rychlejší než za použití dotykového displeje. Navíc můžete udělat vše po paměti a ani své oko neoddálit od hledáčku. Právě vyjmenované věci jsou základním rozdílem mezi tímto modelem a řadou D7×xx a pokročilejšími foťáky. Spolu s lepším ovládáním narůstá hmotnost a rozměry a mění se i určení, pro koho foťák je.

Konektivita a SnapBridge

Z hardwarových portů nabídne foťák HDMI (typ C), micro USB, konektor na mikrofon a kabelové dálkové ovládání, samozřejmě disponuje slotem na SDHC/SDXC kartu s maximálním přenosovým rozhraním UHS-I. Nikon D5600 je bohatě vybaven hlavně po stránce bezdrátového připojení – nabídne NFC (pro párování s telefonem), WiFi a Bluetooth. Tato trojice poslouží pro propojení s telefonem pomocí SnapBridge.

Než se k této technologii dostanu, zodpovím potenciální otázku. Nezapomněl jsem zmínit infračervený port pro bezdrátové dálkové ovládání? Ne, nezapomněl, foťák jej skutečně postrádá! Mé rozhořčení se nezakládá jen na tom, že jsem si nachystal stativ, upevnil na něj foťák a potom hledal asi pět minut v mrazu, „kde se do háje to dálkové ovládání zapíná“, ale i kvůli SnapBridge.

To je novinka, pomocí které Nikon propojuje chytrý telefon a foťák. Abych byl přesný, tak se jedná o aplikaci, která má propojit zrcadlovku a chytrý telefon. V praxi se totiž objevují celkem velké problémy. Párování přes Bluetooth probíhá v pořádku, WiFi (která je potřebná pro většinu funkcí), představuje celkem velký problém. Aplikace na telefonu se přes ni neumí dobře propojit a není to jen můj problém. Stejné obtíže hlásí i jiní uživatelé. Občasně se jim spojení podaří navázat, ale ve většině případů nefunguje. SnapBridge má opravdu velký potenciál, zatím se však řadí do kolonky „Co se Nikonu moc nepovedlo“ (Aktualizace po dokončení článku: nový firmware 1­.01 míří právě na problémy SnapBridge, konkrétně se systémem iOS).

Nastavení expozice, stabilizace obrazu, fotografické režimy

Jelikož se jedná o digitální zrcadlovku, najdeme zde bohaté možnosti nastavení expozice. Základem jsou režimy. Jak jsem psal výše, nalezneme zde:

• Plně automatický režim
• Plně automatický režim bez blesku
• Režimy scény (např. portrét, krajina, děti, jídlo, makro, sporty, noc…)
• Efekty (např. selektivní barva, silueta, low/high key, efekt miniatury, živé barvy…)
• Prioritu clony
• Prioritu času
• Programovou automatiku
• Plně manuální režim

V obou automatických režimech má uživatel jen minimální možnosti vlastního nastavení. Může ovlivnit velikost fotografie a její kvalitu (RAW, 12– nebo 14-bitovou barevnou hloubku) a potom nastavení ostření, odstranění vinětace, zkreslení nebo redukci šumu. Ta může být potřeba, protože automatika volí poměrně vysoké ISO – například u základního setového objektivu by mohla vzít v potaz stabilizaci obrazu a snížit časy třeba na polovinu převrácené hodnoty ohniska.

Pokud přepnete na nějaký z poloautomatic­kých režimů, otevřou se vám zcela nové možnosti. Rollerem měníte požadovaný parametr (např. v prioritě clony clonu, v prioritě času čas), to je ale jen základ. Pomocí tlačítka na korekci expozice a rollerem můžete po 1/3 EV krocích korigovat přísun světla na snímač, a to až do ± 5 EV.

Otevře se také možnost nastavení ISO. To se bude buď nastavovat samo, přičemž můžete nastavit maximální hodnotu, nad kterou nepůjde. Co je ale ještě lepší, je minimální rychlost závěrky – zde můžete nastavit konkrétní minimální čas, pod který foťák nepůjde. Nabízí se zde i možnost Auto, kdy čas závěrky vybere zrcadlovka, nicméně můžete nastavit, jestli ten čas má oproti původní automatické hodnotě snížit nebo zvýšit. V základě možnost auto volí převrácené hodnoty ohniska, ale nebere v potaz stabilizaci obrazu nebo pevnější ruku. V takovém případě můžete navolit pomalejší časy závěrky a dostanete se na delší časy a nižší ISO. Naprosto ideální nastavení pro méně pokročilé uživatele, kteří chtějí automatické ISO, ale udrží v ruce i delší časy.

Další nabídkou je nabídka módů měření expozice. To je buď celoplošně, se zdůrazněným středem nebo bodové. Nikon D5600 zná i dvě možnosti, jak zvýšit dynamický rozsah snímacího čipu (nebo vykreslení příliš tmavých a příliš světlých míst oproti zbytku scény). První možností je Active D-Lighting, který funguje čistě softwarově při pořízení fotografie.

Tou druhou je HDR, to je řešeno mechanicky, kdy se skládají dva různě exponované snímky dohromady – jeden světlejší a jeden tmavší. Dejte si jen pozor, že HDR funguje pouze pro JPEG, jakmile začnete fotit do RAWu, nelze vůbec zapnout. U obou těchto funkcí lze nastavit 4 hodnoty síly účinku, případně automatiku. Co umí obě technologie v praxi, si ukážeme v kapitole „Dynamický rozsah“.

Dobrou zprávou je, že zrcadlovka podporuje expoziční bracketing, tedy focení jedné scény s různou korekcí expozice – to je profesionálnější verze HDR, v tomto případě si fotograf musí snímky však složit sám v počítači. Bracketing má však jen základní nastavení, kolik EV přidat nebo ubrat oproti automatické expozici. Vyfotí tedy celkem tři fotky – automatickou expozici, podexponovou a přeexponovanou­ scénu.

Na konec doplním ještě dobu expozice, která může být od 1/4000 s po 30 s nebo režim bulb, kdy sám fotograf určí začátek a konec expozice.

Čip, elektronika, ostření

Mrkneme se i na techničtější parametry. Čip má rozlišení 24,2 milionů obrazových bodů na ploše 23,5 × 15,6 mm, tedy velikosti APS-C (DX). Čip není stabilizovaný, takže musíte připojit stabilizovaný objektiv, abyste dosáhli méně roztřepaných snímků.

Jednou z nejpodstatnějších částí fotoaparátu je procesor, tím je EXPEED 4. Díky němu je možno natáčet až Full HD videa při 60 snímcích za sekundu, dosáhnout na ISO 25 600 v základním režimu nebo vyfotit až 5 snímků za sekundu.

O ostření se stará Nikon Multi-CAM 4800DX, který je možno najít už několik let v tělech řady Nikon D5×xx, a dokonce ve fullframové zrcadlovce Nikon D600/D610. Má celkem 39 AF bodů z toho je prostředních 9 křížových. Body jsou rozesety téměř k okrajům zobrazeného pole, takže není problém zaostřit i na objekty, které nejsou v centru snímku. Foťák nabízí možnost dynamického výběru jednoho, devíti, jednadvaceti nebo devětatřiceti bodů; 3D sledování objektu nebo automatický výběr.

A jak šlo ostření v praxi? Kombinace s novým objektivem typu AF-P je opravdu famózně rychlá. Čas mezi zmáčknutím (nikoliv po namáčknutí!) a zvukem závěrky je cca desetina sekundy (za dobrých světelných podmínek – v šeru jako další foťáky může ostření trvat déle). Přesný čas je ale velmi těžké změřit, a proto tuto sekci zakončím tím, že ostření se setovým objektivem Nikon 18–55mm f/3,5–5,6 G AF-P je téměř okamžité, a to jak na drobné přeostření, tak i z přeostření nekonečno-blízko. Zde tedy velká pochvala pro Nikon.

Výtku však budu mít k velikosti bufferu, tedy mezipaměti, do které se ukládají fotky, pokud fotíte v sériovém snímání. V RAWu se tam vejde jen 5 fotek, v JPEGu 17. Navíc zpracování trvá celkem dlouho, takže když se dostanete na maximum, pár sekund potrvá, než budete moct vyfotit další fotku.

(pokračování na další straně)