Recenze zrcadlovky Nikon D5600

Pryč jsou ty doby, kdy "brát s sebou zrcadlovku" znamenalo tahat se s těžkým a rozměrným přístrojem. Nikon D5600 cílí na zcela jiné uživatele a kromě kompaktních rozměrů nabídne dotykový displej, solidní Full HD video nebo propojení s mobilním telefonem pomocí SnapBridge. To je neklamné znamení, že digitální zrcadlovky nejsou jen doménou nadšenců, ale i rodin na dovolené, mladých nebo zkrátka všech, kdo chtějí kvalitní fotky pořízené přístrojem, který jde s dobou. Znamená to ale, že Nikon D5600 představuje ideálního společníka i pro pokročilejší fotografy? To uvidíme…

Úvod

S modelem D5500 přišla malá revoluce v tom smyslu, co očekávat od digitálních zrcadlovek a nástupce Nikon D5600 pokračuje ve stejném směru. Třída kompaktů se přestává dobře prodávat kvůli mobilním telefonům a drží se pouze její profesionální podtřída. Nikon (a zrcadlovky obecně) se však nevzdává a fotoaparát D5600 se velikosti kompaktů již celkem přibližuje. Překonává však většinu z nich v kvalitě výstupu, ergonomii, možnostech nastavení nebo v možnosti měnit objektivy. Když připočteme ještě nové technologie jako dotykový displej nebo propojení s mobilním telefonem, je patrné, že Nikon tento model míří hlavně na ty, kteří by si chtěli koupit kompakt, zvažují však sáhnout po něčem kvalitním, s lepšími funkcemi, ale s velikostí a hmotností kompaktů.

Řada D5×xx už však nemá cílit jen na méně náročné uživatele, na to má Nikon řadu D3×xx. Za cenu těsně nad 20 000 korun oproti nižší řadě nabízí hlavně otočný a větší dotykový displej, drobně skladnější rozměry nebo lepší ostření. A věřím, že to mnoho lidí i ocení. Na druhou stranu tato řada foťáků může být určena i nadšencům, kteří chtějí držet kus pořádného foťáku, případně může sloužit i jako záložní tělo – a to potom mohou některé funkce obtěžovat, případně se zdát zcela zbytečné. Více k tomu dále v naší recenzi.

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Příslušenství

V balení naleznete kromě samotného těla fotoaparátu i akumulátor EN-EL 14a spolu s nabíječkou, dále popruh na krk a pochopitelně krytku těla. Volitelně lze koupit set se základním objektivem Nikon 18–55mm f/3,5–5,6 G AF-P DX, kdy se cena vyšplhá o cca 3 tisíce korun výše. Tento objektiv jsme dostali také k testování a budeme mu věnovat jednu kapitolu. Za 6 tisíc korun navíc oproti tělu stojí set s Nikonem 18–105mm f/3,5–5,6 AF-S DX G ED VR.

Design a ergonomie

Nejdříve se zastavíme u již několikrát vzpomínaných rozměrů – 124 × 97 × 70 mm (šířka × výška × hloubka) a hmotnosti 465 gramů včetně baterie a SD karty, ale bez objektivu. Pokud se podíváme do nabídky Nikonu, je to to nejlepší s takto malými rozměry. Řada D7×xx už objemově narůstá, nemluvě o dalších pokročilejších tělech.

Další předností modelu je polohovatelný displej s úhlopříčkou 8,1 cm (3,2“) s rozlišením 720×480 pixelů (ve fotografské hantýrce 1 037 tisíc bodů), kterým se dá na kloubu pohybovat a otáčet. Velkou novinkou od modelu D5500 je fakt, že je displej dotykový. To může být velkou výhodou hlavně pro začátečníky, kteří jsou zvyklí třeba na dotykové telefony. Pohyb v menu je tedy o něco rychlejší než při využití mechanických tlačítek.

Pojďme se nyní podívat na rozmístění ovládacích prvků na těle fotoaparátu a začneme horní stranou. Samozřejmostí je zapínací/vypínací páčka a dvoupolohové tlačítko spouště. Vše má příjemně pevný a jistý chod, nestane se vám, že byste namísto namáčknutí spouště omylem fotili. Vedle se nachází tlačítko korekce expozice, tlačítko zapnutí a vypnutí nahrávání videa – to je možno natáčet v živém náhledu, který se zapíná páčkou vedle kruhového voliče režimů. Na něm se nachází klasická plná automatika, automatika bez blesku, efekty, scény a tradiční P, S, A a M.

Z horní strany přejdeme na zadní pomocí jediného rolleru – ač jde vidět shora, nejlépe se ovládá zezadu. Hned zaujme optický hledáček s 95% horizontálním i vertikálním pokrytím a 0,82násobným zvětšením. Vedle je i dioptrická korekce, abyste nemuseli používat pro ostření brýle. Musím pochválit, že obrazovka sama vypíná, pokud ke hledáčku přiložíte oko – hlavně večer a v noci vás světlo zbytečně nerozptyluje.

Tlačítko MENU přesune uživatele přímo do hlavního nastavení foťáku. Info plní velmi podobnou funkci jako „i“ – tedy vstup do nastavení expozice (clona, čas, ISO…). Vedle něj je zámek expozice a ostření, který je tak akorát na dosah palce středně velké ruky. Šipka v obdélníku je znak pro vstup do galerie, ve které se mimo dotykem můžete pohybovat i čtyřsměrným voličem s potvrzovacím „OK“ uprostřed. Poslední trojicí je tlačítko na smazání snímků z galerie, přiblížení a oddálení – taktéž pro galerii, ale i pro přiblížení v režimu live view.

Přesouváme se na pravou stranu, kde narazíme jen na značku NFC, tedy místo, kde se přikládá telefon pro párování s foťákem, slot na SD karty a HDMI typ C. Na levé straně narazíme na konektory pro připojení kabelového dálkového ovládání, mikrofonu a micro USB. To ale není vše, ještě zde nalezneme tlačítko pro nastavení blesku, „Fn“ tlačítko, kterému můžete v menu přiřadit libovolnou funkci. Dole se ještě nachází výběr režimu snímání – jednotlivé snímky, pomalé kontinuální snímání, rychlé kontinuální snímání, tichá závěrka a časovač.

Ze přední strany vidíme v podstatě jen jediné tlačítko, a to na odjištění objektivu. Zmínit musím i spodní stranu, kde se nachází tradiční 1/4“ stativový závit a dvířka pro baterii.

Co se ergonomie týče, první ze dvou pocitů po uchopení fotoaparátu je, že velmi dobře padne do ruky. Oproti jiným foťákům své třídy má hodně hluboký grip, takže jej pevně uchopí i větší ruka. Druhým dojmem je, že tlačítka jsou jaksi moc malá a ani jich není moc. Možná se budete divit, proč si stěžuju na nízký počet tlačítek, když je na foťáku dotykový displej, přes který si vše můžu pohodlně nastavit.

Na jednu stranu byste s touto připomínkou měli pravdu. Kdo na tomto přístroji začne a zvykne si na něj, nebude mít s ovládáním velký problém. Na druhou stranu pokud jste zvyklí na foťák vyšší řady, jste zvyklí dělat vše za pomocí rollerů a příslušných tlačítek, na displej si ani nevzpomenete a ovládání je přitom značně rychlejší než za použití dotykového displeje. Navíc můžete udělat vše po paměti a ani své oko neoddálit od hledáčku. Právě vyjmenované věci jsou základním rozdílem mezi tímto modelem a řadou D7×xx a pokročilejšími foťáky. Spolu s lepším ovládáním narůstá hmotnost a rozměry a mění se i určení, pro koho foťák je.

Konektivita a SnapBridge

Z hardwarových portů nabídne foťák HDMI (typ C), micro USB, konektor na mikrofon a kabelové dálkové ovládání, samozřejmě disponuje slotem na SDHC/SDXC kartu s maximálním přenosovým rozhraním UHS-I. Nikon D5600 je bohatě vybaven hlavně po stránce bezdrátového připojení – nabídne NFC (pro párování s telefonem), WiFi a Bluetooth. Tato trojice poslouží pro propojení s telefonem pomocí SnapBridge.

Než se k této technologii dostanu, zodpovím potenciální otázku. Nezapomněl jsem zmínit infračervený port pro bezdrátové dálkové ovládání? Ne, nezapomněl, foťák jej skutečně postrádá! Mé rozhořčení se nezakládá jen na tom, že jsem si nachystal stativ, upevnil na něj foťák a potom hledal asi pět minut v mrazu, „kde se do háje to dálkové ovládání zapíná“, ale i kvůli SnapBridge.

To je novinka, pomocí které Nikon propojuje chytrý telefon a foťák. Abych byl přesný, tak se jedná o aplikaci, která má propojit zrcadlovku a chytrý telefon. V praxi se totiž objevují celkem velké problémy. Párování přes Bluetooth probíhá v pořádku, WiFi (která je potřebná pro většinu funkcí), představuje celkem velký problém. Aplikace na telefonu se přes ni neumí dobře propojit a není to jen můj problém. Stejné obtíže hlásí i jiní uživatelé. Občasně se jim spojení podaří navázat, ale ve většině případů nefunguje. SnapBridge má opravdu velký potenciál, zatím se však řadí do kolonky „Co se Nikonu moc nepovedlo“ (Aktualizace po dokončení článku: nový firmware 1­.01 míří právě na problémy SnapBridge, konkrétně se systémem iOS).

Nastavení expozice, stabilizace obrazu, fotografické režimy

Jelikož se jedná o digitální zrcadlovku, najdeme zde bohaté možnosti nastavení expozice. Základem jsou režimy. Jak jsem psal výše, nalezneme zde:

• Plně automatický režim
• Plně automatický režim bez blesku
• Režimy scény (např. portrét, krajina, děti, jídlo, makro, sporty, noc…)
• Efekty (např. selektivní barva, silueta, low/high key, efekt miniatury, živé barvy…)
• Prioritu clony
• Prioritu času
• Programovou automatiku
• Plně manuální režim

V obou automatických režimech má uživatel jen minimální možnosti vlastního nastavení. Může ovlivnit velikost fotografie a její kvalitu (RAW, 12– nebo 14-bitovou barevnou hloubku) a potom nastavení ostření, odstranění vinětace, zkreslení nebo redukci šumu. Ta může být potřeba, protože automatika volí poměrně vysoké ISO – například u základního setového objektivu by mohla vzít v potaz stabilizaci obrazu a snížit časy třeba na polovinu převrácené hodnoty ohniska.

Pokud přepnete na nějaký z poloautomatic­kých režimů, otevřou se vám zcela nové možnosti. Rollerem měníte požadovaný parametr (např. v prioritě clony clonu, v prioritě času čas), to je ale jen základ. Pomocí tlačítka na korekci expozice a rollerem můžete po 1/3 EV krocích korigovat přísun světla na snímač, a to až do ± 5 EV.

Otevře se také možnost nastavení ISO. To se bude buď nastavovat samo, přičemž můžete nastavit maximální hodnotu, nad kterou nepůjde. Co je ale ještě lepší, je minimální rychlost závěrky – zde můžete nastavit konkrétní minimální čas, pod který foťák nepůjde. Nabízí se zde i možnost Auto, kdy čas závěrky vybere zrcadlovka, nicméně můžete nastavit, jestli ten čas má oproti původní automatické hodnotě snížit nebo zvýšit. V základě možnost auto volí převrácené hodnoty ohniska, ale nebere v potaz stabilizaci obrazu nebo pevnější ruku. V takovém případě můžete navolit pomalejší časy závěrky a dostanete se na delší časy a nižší ISO. Naprosto ideální nastavení pro méně pokročilé uživatele, kteří chtějí automatické ISO, ale udrží v ruce i delší časy.

Další nabídkou je nabídka módů měření expozice. To je buď celoplošně, se zdůrazněným středem nebo bodové. Nikon D5600 zná i dvě možnosti, jak zvýšit dynamický rozsah snímacího čipu (nebo vykreslení příliš tmavých a příliš světlých míst oproti zbytku scény). První možností je Active D-Lighting, který funguje čistě softwarově při pořízení fotografie.

Tou druhou je HDR, to je řešeno mechanicky, kdy se skládají dva různě exponované snímky dohromady – jeden světlejší a jeden tmavší. Dejte si jen pozor, že HDR funguje pouze pro JPEG, jakmile začnete fotit do RAWu, nelze vůbec zapnout. U obou těchto funkcí lze nastavit 4 hodnoty síly účinku, případně automatiku. Co umí obě technologie v praxi, si ukážeme v kapitole „Dynamický rozsah“.

Dobrou zprávou je, že zrcadlovka podporuje expoziční bracketing, tedy focení jedné scény s různou korekcí expozice – to je profesionálnější verze HDR, v tomto případě si fotograf musí snímky však složit sám v počítači. Bracketing má však jen základní nastavení, kolik EV přidat nebo ubrat oproti automatické expozici. Vyfotí tedy celkem tři fotky – automatickou expozici, podexponovou a přeexponovanou­ scénu.

Na konec doplním ještě dobu expozice, která může být od 1/4000 s po 30 s nebo režim bulb, kdy sám fotograf určí začátek a konec expozice.

Čip, elektronika, ostření

Mrkneme se i na techničtější parametry. Čip má rozlišení 24,2 milionů obrazových bodů na ploše 23,5 × 15,6 mm, tedy velikosti APS-C (DX). Čip není stabilizovaný, takže musíte připojit stabilizovaný objektiv, abyste dosáhli méně roztřepaných snímků.

Jednou z nejpodstatnějších částí fotoaparátu je procesor, tím je EXPEED 4. Díky němu je možno natáčet až Full HD videa při 60 snímcích za sekundu, dosáhnout na ISO 25 600 v základním režimu nebo vyfotit až 5 snímků za sekundu.

O ostření se stará Nikon Multi-CAM 4800DX, který je možno najít už několik let v tělech řady Nikon D5×xx, a dokonce ve fullframové zrcadlovce Nikon D600/D610. Má celkem 39 AF bodů z toho je prostředních 9 křížových. Body jsou rozesety téměř k okrajům zobrazeného pole, takže není problém zaostřit i na objekty, které nejsou v centru snímku. Foťák nabízí možnost dynamického výběru jednoho, devíti, jednadvaceti nebo devětatřiceti bodů; 3D sledování objektu nebo automatický výběr.

A jak šlo ostření v praxi? Kombinace s novým objektivem typu AF-P je opravdu famózně rychlá. Čas mezi zmáčknutím (nikoliv po namáčknutí!) a zvukem závěrky je cca desetina sekundy (za dobrých světelných podmínek – v šeru jako další foťáky může ostření trvat déle). Přesný čas je ale velmi těžké změřit, a proto tuto sekci zakončím tím, že ostření se setovým objektivem Nikon 18–55mm f/3,5–5,6 G AF-P je téměř okamžité, a to jak na drobné přeostření, tak i z přeostření nekonečno-blízko. Zde tedy velká pochvala pro Nikon.

Výtku však budu mít k velikosti bufferu, tedy mezipaměti, do které se ukládají fotky, pokud fotíte v sériovém snímání. V RAWu se tam vejde jen 5 fotek, v JPEGu 17. Navíc zpracování trvá celkem dlouho, takže když se dostanete na maximum, pár sekund potrvá, než budete moct vyfotit další fotku.

(pokračování na další straně)
 

Setový objektiv Nikkor 18–55mm f/3,5–5,6 G AF-P DX

Nikon 18–55mm AF-P je pořád ještě novinkou, a to celkem revoluční mezi setovými zoomy Nikon. Prvním inovovaným prvkem oproti starším verzím je skládací tělo. V základní poloze má 205 gramů, jen necelých 7 cm na délku, po roztažení do polohy, ve které může produkovat snímky, se protáhne na 9,5 cm. Každá taková procedura ale znamená zmáčknutí příslušného tlačítka na těle objektivu a výrazně pootočit zoomovacím kroužkem. Pro fotografy zvyklé na neskládací těla to je otrava, ale mám-li být upřímný, není problém si na to zvyknout.

Druhou inovací je zmizení přepínačů manuálního/au­tomatického ostření a optické stabilizace z těla objektivu. Nastavení se nachází někde v menu a zde už nebudu na Nikon hodný jako o pár řádků výše. Na těle objektivu bylo vše pěkně přístupné a fotograf měl přehled, jak ostří nebo jestli má zapnutou stabilizaci obrazu. Takto se zbytečně prodlužuje doba, než můžeme zmáčknout spoušť.

Poslední a velmi povedenou novinkou je nové krokové ostře­ní, jež najdete pod označením AF-P. Nový motorek je extrémně rychlý a tichý. Tečka. Zcela bez výtek.

Tím jsme si shrnuli základní parametry objektivu. Dále na objektivu jsou dva prstence, ten větší, blíže tělu a s velkým tlačítkem slouží k zoomování, ten nenápadně malý a téměř na konci objektivu slouží k ostření. Funguje poměrně netradičně – nemá žádné zarážky, takže jím můžete stále otáčet, to vtipné ale je, že se často nic neděje. Pokud není foťák zapnutý, ostřící kroužek zkrátka neostří. Pokud ho už zapnete, musíte v menu ještě povolit přeostřování při automatickém ostření, jinak bude fungovat jen při manuálním ostření. Nikde na těle se nenachází ukazatel hloubky ostrosti. Ještě dodám, že se objektiv vysouvá jen při ostření a přední závit na 55mm filtry se neotáčí (zvolejme třikrát sláva!)

Pro úplnost doplním, že objektiv nemá žádné utěsnění proti prachu a navíc má jen plastový bajonet. To ale nelze chápat jako jednoznačné minus, jelikož spousta uživatelů naopak ocení nízkou hmotnost. My jsme testovali verzi s optickou stabilizací obrazu (VR), dejte si ale při výběru pozor, je i varianta, která stabilizovaná není. Její účinek je asi 2 EV, tedy udržíte z ruky 4× delší časy než bez stabilizace.

Jak je na tom objektiv po optické stránce? Překvapivě poměrně dobře, když se podíváme na úroveň detailů, které vykreslí, můžeme být spokojení. Vinětaci lze poznat, ale foťák ji umí do JPEGu upravit, podobně je na tom i zkreslení:

Vzhledem k celkem špatné světelnosti a maximálním 55mm ohnisku bychom v zásadě neměli očekávat moc rozostřené pozadí. Když jsem to zkoušel, byl jsem ale pozitivně překvapen. Objektiv „maže“ pozadí nadmíru dobře. 

Důvodem je nízká hodnota minimální zaostřitelné vzdálenosti – 25 cm. Díky ní má i dobré zvětšení – 0,38×, takže je poměrně vhodný na focení detailů, nicméně stále se o opravdové makro nejedná:

I když objektiv vypadá velmi povedeně, dodám, že pokud vám nejde o ultramalé rozměry a extrémně rychlé ostření, připlaťte si za Nikon 18–105mm f/3,5–5,6 AF-S DX G ED VR. Kromě většího rozsahu nabídne i mírně lepší optické vlastnosti a nejspíše oceníte i přepínače redukce vibrací a automatického/ma­nuálního ostření.

Šum, dynamický rozsah

Pokud vybíráte foťák, šum bude jedním ze základních parametrů, na které se zaměříte. V tomto ohledu není Nikon D5600 extra výjimečný, co se porovnání v jeho třídě týče. Výřezy níže jsou stoprocentní a přímo z RAWu bez jakýchkoliv úprav. Pokud zvolíte redukci šumu (do JPEGu) nebo pokud RAWy upravíte, dostanete méně zašuměné snímky.

V rozmezí ISO 100–800 je šum minimální a téměř jej nezaznamenáte. ISO 1600 už mírně navyšuje šum, zatímco ISO 3200 už jej zvyšuje více, snímky jsou stále použitelné a detaily jsou ještě zachované. Na hranici použitelnosti se však nachází ISO 6400, zde bych už zvažoval lehké odšumování i za cenu ztráty dalších detailů. Další hodnoty ISO už jsou silně zašuměné a bez odšumování se neobejdou. To odpovídá současné APS-C třídě.

Dynamický rozsah čipu je výborný. Do JPEGu doporučuji používat standardně automatický Active D-Lighting, pro náročnější scény i HDR také na automatickou sílu – v takovém případě je vhodný stativ, aby se snímky dobře složily dohromady. Pokud byste nastavili HDR i ADL na maximum, výsledek už není ideální. Objevují se podivné fleky.

Pokud fotíte do RAWu, v postprocesingu najdete hodně detailů hlavně ve stínech, ale i ve světlech se najde další kresba. Pro ideální ilustraci poslouží přiložené fotky.

Grafické prostředí

Nikon D5600 má stejné grafické provedení a stejné rozložení položek nastavení jako všechny ostatní modely výrobce, liší se ale v několika položkách, které buď chybí, nebo naopak přebývají podle možností hardwaru. Pokud znáte jiný foťák od Nikonu, tuto sekci můžete klidně přeskočit.

Celé ovládání můžeme rozdělit na 4 základní skupiny: galerii výsledných snímků, obrazovku pro živý náhled, nastavení expozice a menu.

Galerie výsledných snímků umí kromě jednoduchého zobrazení snímků i zmenšený náhled včetně několika důležitých parametrů jako ISO, clona, čas, ohnisko, korekce expozice a mnoho dalších včetně histogramu. Lze zobrazit i histogramy pro RGB kanály, přepaly nebo podrobné nastavení i nejmenších detailů. Nejspíše skončíte u Přehledu se snímkem a důležitými informacemi v jednom okně. Škoda, že chybí zobrazení ostřících bodů.

Nastavení expozice nabízí v základním módu přehled o nastavení většiny hodnot. Po stisknutí „i“ se dostanete do nabídky, kde můžete některé parametry i upravovat. Na úvodní obrazovce můžete pouze měnit ostřící body (mimo nastavení úplné automatiky ostření), clonu a zkrátka vše, co lze nastavit pomocí tlačítek na těle.

Živý náhled obsahuje základní parametry expozice, které se dají i při natáčení videa měnit. Mimo natáčení se mohou měnit i pokročilejší parametry jako při normálním komponování v hledáčku, pouze u ostření se neobjevují klasické položky, ale priorita obličeje, normální, široká krajina a sledování objektu. Nastavovat lze samozřejmě dotykem, takže Nikon maximálně usnadňuje přechod z kompaktu.

Samotné menu je vcelku rozsáhlé, takže se může stát, že chvíli hledáte vytouženou položku, již chcete změnit. Naleznete tam téměř vše – od velikosti obrazu, nastavení kvality ukládání, bitové hloubky přes nastavení ostření až po sklopení zrcátka po čištění. Konkrétně se můžete podívat do přiložených obrázků, bohužel jsme měli k dispozici testovací vzorek, který uměl jen anglicky a čínsky. Na český trh jde přístroj s češtinou.

Video

Pokud přepnete do živého náhledu, můžete natáčet i videa. Jejich maximální rozlišení je Full HD (1920×1080 px) a snímkovací frekvence může vzrůst až na 60 snímků za vteřinu. To jsou všechno solidní hodnoty, díky kterým může foťák zastat i úlohu domácí kamery.

U videa může být problémem přeostřování. Zatímco normálně je velmi svižné, při přepnutí do live view se změní způsob ostření na detekci kontrastu, což způsobuje drobné problémy. Foťák v takovém případě neví, jestli má ostřit více do blízky, nebo do dálky a typicky bloudí tam a zpět, než se chytne. To je dobře patrné v přiložených ukázkách, kde jsem používal v nastavení sledování objektu, takže by měl v ideálním případě zůstat pořád ostrý.

U videa si můžete povšimnout i kvalitního zvuku, který je nahráván jako stereo. Pro ještě lepší výsledky je možno k Nikonu D5600 připojit ještě externí mikrofon přes konektor Jack 3,5 mm. Co se nastavování expozice týče, můžete měnit clonu, ISO nebo čas (v manuálním režimu) i za natáčení.

Dobrou zprávou je podpora timelapse videí. Stačí foťák upevnit na stativ, nastavit expozici, prodlevu a počet snímků a po focení vyplivne už hotové video ve Full HD rozlišení. Jednoduché a účinné. Pro hračičky nabízí i možnosti intervalového snímání, kdy si můžete fotky do videa složit v počítači a ještě je před tím upravit.

Výdrž baterie

Bohužel jsem měl Nikon D5600 jen něco málo přes týden, takže jsem stačil vybít akumulátor jen jednou a konkrétně i to zabralo asi 150 snímků, několik minut videa a dlouhý čas strávený v menu a živém náhledu. Samozřejmě výsledné číslo bude mnohem vyšší (dle CIPA standardu má být výdrž 970 snímků).

Závěr

Celkově se jedná o velmi povedený přístroj s „několika mouchami“. Potěší nízká hmotnost, kompaktní rozměry nebo kvalitní čip s dobrým dynamickým rozsahem, kde hlavně v RAWu budete moct vytáhnout hodně stínů a skrýt nějaké přepaly. Šum je také na rozumné úrovni, a když jej budete odstraňovat ještě přes RAW, dostanete se na vyšší hodnoty ISO, než je schopný samotný čip v kombinaci s procesorem EXPEED 4. O rozlišení hovořit dlouze nebudu, na dnešní fotografii je zcela dostatečné.

Ostření je výborné hlavně v kombinaci se základním setovým objektivem 18–55mm AF-P, obdobně rychlé a tiché budou i ostatní objektivy s AF-P ostřením. Povedené je i video s celkem kvalitním zvukem a maximálním rozlišením Full HD a 60 snímky za vteřinu. Vedle toho je i oblíbená funkce vytvářet timelapse videa.

Hlavně při natáčení videa potom přijde vhod výklopný polohovací displej s dobrým rozlišením, pozorovacími úhly i čitelností na slunci. Bohužel displej je potřeba používat častěji, než by bylo vhodné. Do menu musíte kvůli změně téměř čehokoliv mimo základní nastavení expozice, nově mezi tyto položky přibyla v kombinaci se základním setovým objektivem i optická stabilizace a automatické/ma­nuální ostření. Navíc celkem nepochopitelně z toho Nikon vyčlenil ještě jednu položku, a to možnost doostřovat při automatickém ostření manuálně a zahrabal ji úplně jinde do menu. Toto všechno se přitom u jiných objektivů nachází přímo na jejich tělech! Stačí jen přepnout vypínač – zde se tedy nejedná o kritiku foťáku, ale setového objektivu k němu přiloženému, aby bylo zcela jasno.

Oproti vyšším řadám má Nikon D5600 horší ergonomii, a to hlavně méně tlačítek a chybí mu stavový displej. Moderní člověk může namítat, že má přeci dotykový displej, přes který lze vše krásně nastavit. Zkušený fotograf však odpoví, že na pokročilejších tělech je vše možné nastavit za pár vteřin, aniž by musel odtrhnout oko z hledáčku. Dříve jsem si také myslel, že více tlačítek a druhý stavový displej nejsou důležitý. Když jsem ale nyní z pokročilejšího těla od Nikonu přešel na Nikon D5600, několikrát jsem se vztekal, kde nastavím tamtu či onu věc a proč nevidím důležité údaje na stavovém displeji. Pokud byste chtěli profesionálnější ovládání, stačí se podívat po APS-C řadě D7×xx a jiných foťácích, které stojí přes 30 000 korun. Ale mám-li být zcela upřímný, dokud nebudete dlouho fotit s foťákem s lepší ergonomií a stavovým displejem, nepřijde vám divné, že tyto funkce nemáte.

Největší problémy ale byly s funkcí  SnapBridge, kterou se mi ani nepodařilo zprovoznit, přičemž podobné zkušenosti mají i další uživatelé po celém světě. Bez ní jsem v podstatě testoval Nikon D5500, který je ale o pár tisíc levnější než D5600. Dovolím si říct, že pokud to Nikon vylepší, určitě bude D5600 stát za ty dva tisíce navíc. Možnost nastavení expozice z telefonu, živý náhled, rychlé stahování fotek a následné zveřejňování na sociálních sítích, to chce většina mladých a potěší to jistě i další fotografy. Kvůli tomu navíc Nikon odstranil i infračervené porty pro příjem signálu z bezdrátového dálkového ovládání, což je třeba pro krajinkáře či fotografy nočních scén „smrtelné“, pokud nefunguje SnapBridge

Za zapůjčení děkujeme společnosti Nikon!

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

(Aktualizace po dokončení článku: nový firmware 1.01 míří právě na řešení problémů SnapBridge, konkrétně konektivity se systémem iOS).

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

(pro zobrazení expozičních informací najeďte myšítkem nebo klikněte, druhý rozklik vás pak přenese na plné rozlišení)