Co chtějí tiskaři od fotografa?

Obsah článku osvětlí a přiblíží požadavky tiskáren vůči zapáleným fotoamatérům a fotografům předávajících své fotografie ke zpracování do grafických studií a tiskáren. Budou to požadavky na nejpoužívanější technologii tisku a tou je offsetový tisk. Offsetem ať plošným či rotačním ( stejná technologie tisku jen s rozdílem v množství tištěných materiálů )se tisknou většiny barevných tiskovin, jako jsou letáky, katalogy, pohlednice, časopisy atd.. Podmínky pro offset můžeme použít jako výchozí i pro ostatní technologie tisku.

Co tedy tiskaři chtějí !

V první řadě kvalitní fotografii, na které je vidět dobrá práce fotografa.

S kvalitním výsledkem tisku je spojen správně exponovaný snímek a to jak na fotopapíře, dia i digitálu. Vyvážený rozsah jasů a správné podání barev v celé ploše na fotografii je předpokladem dobrého tisku i se všemi možnými odchylkami, které při procesu přípravy a tisku nutně vznikají. Při této cestě je více míst, kdy tyto odchylky vedou k rozdílnému výsledku. U klasických obrazových předloh, jako jsou fotografie, je právě tím problémovým místem scan. Tady může dojít k zásadnímu rozdílu mezi fotografií a jejím výsledkem po scanování. Proto je vhodné nechat scanování na odbornících v tiskárnách a graf. studiích. Zařízení, na kterých pracují jsou zkalibrována tak, aby výsledek od scanu přes sazbu, zlom a tisk byl s co nejmenšími odchylkami. A mnohokrát jsou schopni přijít s výsledkem lepším než u originálu. Nedoporučuje se proto scanování na vlastních plochých scannerech – nedosahují takových kvalit jako v graf. studiích a je to tudíž velmi „riskantní podnik“.

Jakýkoliv snímek, ať už je zhotoven na film nebo digitální cestou, je v určitém rozsahu upravitelný. V praxi jsou běžné úpravy na scanu tak, aby výsledek byl co nejvěrnější vůči scanované fotografii. Pokud je fotografie nekvalitní nebo má posun barev např. do červena, počítejme s tím, že ne vždy to bude výsledek se kterým budeme my jako autoři spokojení. Vina nemusí být na straně studia či tiskárny, provádějící úpravu. Může být jen odlišnou představou autora o barevné tonalitě nebo kontrastu upraveného snímku vůči cítění grafika zpracovávajícího tyto snímky. Je nutné předávat do tiskárny snímky, které po kvalitním naskenování nebudou potřebovat další úpravy. Každá změna na špatném snímku navíc zpomaluje práci grafika.

A Páni fotografové, ruku na srdce: " Co je nejlepším přítelem fotografa" ? … samozřejmě odpadkový koš.

Pokud není možnost snímek zopakovat nebo je svým způsobem jedinečný, dohodněte se ve studiu nebo tiskárně, aby vám umožnili být u finální úpravy snímku, kdy budete mít rozhodující slovo při úpravě.

Úpravy digitálních fotografií, scanů z filmů nebo diapozitivů na filmových scannerech, přinášejí autorovi určitou volnost. Fotograf může zvolit z mnoha funkcí obrazových editorů a obrazových managerů. Má mnoho možností úpravy snímků. Jednou z nich je doostření neostrého snímku. Uvedu proč lze u offsetu výrazně doostřovat: tento tisk je shluk tiskových bodů seřazených do rastru pro každou barvu. Vrstvením rastrů vzniká bar. obraz. Při bližším pohledu na takový tisk vidíme množství bar. bodů v i v jednobarevné ploše. Tento offsetový rastr má schopnost „schovat“ vystupující pixely při zaostření ve fotoeditoru a zvýšením kontrastu se snímek výrazně zaostří. Obecně se dá bez velkého rizika pro offset použít až 2× filtr „zostřit více“ (Adobe Photoshop). Pozor, po užití fitru doostření uložte soubor pod jiným názvem – doostření nelze vrátit ! Nebudete-li si jisti úrovní doostření, přenechte tuto práci zkušeným grafikům – i oni mají zájem o dobrou kvalitu tisku! Další volbou k úpravě datových snímků fotografem je změna kontrastu, jasu, provádění barevných korekcí atd.. Tímto nahrazujete práci grafika a máte zhotoven snímek dle svých představ. I tato úprava může mít malý háček!?

Vzniká tu problém s kalibrací monitoru. Snímky nasnímané stejným digitálním fotoaparátem mohou mít na dvou zcela jiných monitorech rozdílné podání barev. Je to způsobené jiným nastavením barevné teploty monitorů a také jasu obrazovky. Při častějším publikování fotografií k tisku je pomocí vyžádat si od grafického studia nebo tiskárny ICCprofil zařízení se kterým pracují. Ne vždy je to řešení stoprocentní a je potřeba dalších jemných korekcí na kalibraci monitoru. Požádejte Vaši tiskárnu o radu při takovýchto problémech. Rádi pomohou.

Studiím a tiskárnám je vhodné předávat snímky za těchto podmínek:

1. Klasická fotografie></div

Kvalitním formátem pro scan je fotografie 9×13cm vždy v provedení na lesklém povrchu a zde platí: čím větší formát snímku, tím lépe. Maximem je všeobecně A3, který je omezen formátem skenerů. Ještě jednou upozorním na povrch fotografií. Povrchy jako je matný, polomatný nebo lustre zjemňují a rozbíjejí obraz a jsou ke scanování nejméně vhodné. Je také důležité vědět do jaké míry bude fotografie zvětšována. U klasických fotografií se doporučuje největší zvětšení kolem 400% . Počítejme také se snížením ostrosti při zvětšování fotografií – např. 9×13cm na velikost A4. Nebude výrazné, ale výsledek může být pro některé z fotografů méně přijatelný. Je proto vhodné zvolit pro scan větší předlohu i za cenu většího zrna ale s větší ostrostí.

2. Diapozitivy ></div

Nejlepším řešením pro kvalitní tisk jsou diapozitivy.

Diapozitivy formátu 35mm ( kinofilm 24×36mm ) jsou použitelné pro zvětšování do formátů výsledného tisku 13×18cm (zvětšení 500%, max. až 800%). Při dalším zvětšení vystupuje hlavně zrnitost a s tím související neostrost.

O mnoho lepší je střední a velký formát. Každý grafik pookřeje, kdy na otázku " V jakém formátu máte fotografie " mu fotograf odpoví: " Na diapozitivu středního nebo velkého formátu". Je to pochopitelné, protože takový diapozitiv má velmi mnoho obrazových informací a práce s ním je radostí stejně jako výsledek. Pozor jen na škrábance! Ty jsou u diapozitivů největší problém. Všem doporučuji předávat tyto diapozitivy vždy v trezorcích pro dostatečnou ochranu.

Možná si, ale stále dáváte otázku: „Proč se stále preferuje střední formát jak dia tak negativ“ ???

Je to vše o velikosti plochy snímku. Pokud srovnáme kinofilm24×36mm a svitek, už formát 6×4,5cm má díky téměř 2× násobné velikosti plochy 2× násobnou ostrost při zvětšování a stejně tak jemnější podání barev. A to vše při stejné velikosti zrna jako na kinofilmu a to nemluvím o polovičním zvětšování, např. do formátu 13×18cm vůči kinofilmu. Vzpomeňte si na fotografy z počátku minulého století, kteří fotografovali na ploché filmy.Po vyvolání tyto filmy kontaktně kopírovali na fotopapír. Rozlišení detailů a množství odstínů v černobílé škále jsou i po těch letech perfektní.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Miroslav Pilát
    Miroslav Pilát
    11.06.2004 07:45

    Jsem rád,že se otevřela otázka jak a z čeho tisknout.Chěl jsem se přihlásit na seminář na toto téma,ale bylo to o tisku z RGB profilů.Hledám někoho,kdo právě umí převod z RGB do CMYK.Tiskl jsem nedávno malou publikaci a musel jsem dodat fotky v original RAW-Canon z D 10,aby se dalo vůbec tisknou.Přitom fotky na výstavu 30x45 jsou z minilabu super.Prosím o kontakt.Muj grafika majitel vydavatelství máme zajem se přiučit.Mám nachystaný projekt na tisk kalendáře.Samozřejmě nic necheme zadarmo,přestože jsem amatér.www.mpilat.cz-výstava 2004

  • Ivan Mikšík
    Ivan Mikšík
    11.06.2004 07:49

    Já tedy nevím, z reakce redakce jsem pouze pochopil, že existuje kvalitní i nekvalitní tiskaři. Žádné překvapení, ale pro praxi ne zrovna objevné. Podle tohoto článku by ovšem šlo navrhnout, že místo diapozitivu se má použít fotka 9x13 a výsledek bude skvělý :-(. Ona totiž dost ulítla podstata celého článku. Takže celý předělat a přepsat. Ovšem předělat také celý systém zdejší redakční práce - ono totiž neulétlo jenom "pár věcí". No, to je už na vás, jaký chcete mít web. Howgh. Omlouvám se, že jsem obtěžoval (ostatně na např. na mé připomínky k recenzi skeneru Nikon ani nikdo nereagoval, takže asi jenom zbytečně sázím písmenka ve snaze něco vylepšit :-( )

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    11.06.2004 21:14

    Ivane, na připomínky čtenářů reagujeme ale denně chodí několik desítek mailů, takže se občas může něco ztratit. K Vaší připomínce u Nikonu:
    Nevím podle čeho soudíte, že ten snímek u testu Nikonu je rozhýbaný. Podle mého názoru srovnání s ICE a bez velmi dobře charaketrizuje rozostření, které je pro ICE typické. Já tuto funkci u mé Minolty právě z tohoto důvodu zapnu jen opravdu výjimečně a raději si udělám retuš sám. Nepracuji ale se silně poškozenými snímky.
    Také nikde nevidím, že by někde v textu tohoto článku autor doporučoval 9 x 13 cm. Navrhuji psát připomínky, které pomohou čtenářům porozumět problematice, o které je článek. Polemika s článkem je samozřejmě OK.

  • Ivan Mikšík
    Ivan Mikšík
    21.06.2004 07:53

    Andreji, jsem mírně řečeno v šoku. Čteme stejný článek? Přečtěte si ho ještě jednou! Už jenom doporučení č. 4 na této stránce! Více to bylo rozebráno na straně 1. Jednoznačně z toho povídání vyplývá, že fotka 9x13 cm je lepší než diapozitiv 24x36 mm, kvalitou se zde srovnává se středním a velkým formátem! Větší lapsus jsem ještě nečetl!

    Možná také můžete číst připomínky trochu pečlivějí - má připomínka u skeneru Nikon se netýkala fotek u ICE ale GEM! A ty jsou skutečně neostré! Samozřejmě jsem pro polemiku, ale možná je také dobré si nejdřív prostudovat článek a reakci. Jinak vaše závěry o ICE jsou trošku překvapivé (neodpovídají jak všeobecnému přístupu, tak hlavně mým vlastním zkušenostem), ale záleží na vás (a nastavení ICE), o tom nediskutuji, každý má samozřejmě právo na svůj vlastní názor a přístup.

  • Mirek Elsner
    Mirek Elsner
    26.06.2004 01:17

    mimmac a Ivan: Chlapi, diky za pripominky, kteryma to uvadite na spravnou miru, ale neni treba byt arogantni. Zkuste neco napsat sami, tak, aby tomu rozumel i amater ktery chce mit predstavu, jak se tyto veci delai a to tak, abyste se nedopustili dvojsmyslu a nepresnosti.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (13)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram