Test Nikon D70 I. díl

Objektiv a čip

Nejdůležitější částí každého aparátu je bezpochyby objektiv. Nikon D70 je ale klasickou digitální SLR zrcadlovkou s možností výměny objektivu a tak lze test provést s kterýmkoli objektivem Nikon nebo i s produktem některého z dalších výrobců, který je kompatibilní s touto značkou. Ale vzhledem k tomu, že se pro D70 předpokládá jako základní objektiv nový AF-S DX Nikkor 18–70mm/f 3,5–4,5 G IF-ED, se kterým je možné tělo aparátu zakoupit i ve zvýhodněném setu, tak jsem se rozhodl jej použít jako výchozí. Jedná se o velmi kvalitní a moderní objektiv, využívající snad všechny možné vymoženosti, jaké jsou v současné době k dispozici. Především je to optická soustava složená z 15 čoček sdružených do 13 skupin, přičemž 3 z nich jsou vyrobeny ze speciálního ED (Extra-low Dispersion) skla s extrémně nízkým rozptylem, které zaručují oproti běžným materiálům především zvýšenou ostrost ale také barevnou věrnost. Jedna z použitých čoček je pak asférického tvaru, jenž snižuje sférické zkreslení objektivu především v širokoúhlém nastavení. Všechny čočky jsou také speciálně uzpůsobeny pro použití v kombinaci s digitálním aparátem – jejich antireflexní SIC (Super Integrated Coating) vrstvy jsou totiž na rozdíl od starších objektivů určených pro kinofilmové aparáty naneseny z obou stran. To je důležité zejména s ohledem na možné zpětné reflexy odražené od čipu.

Ostření je v objektivu prováděno pomocí vestavěného ultrazvukového kruhového SWM (Silent Wave Motor) motoru, s jehož pomocí je tento proces znatelně rychlejší než klasické ostření motorkem z těla aparátu a je také zcela nehlučné. Další velkou výhodou tohoto systému je možnost přímého ručního doostřování autofokusu bez nutnosti přepínat režim AF/MF. Celý proces ostření označený IF (Internal Focusing) pak probíhá uvnitř objektivu, takže se v jeho průběhu nemění stavební délka a ani se neotáčí přední člen, což zase velmi usnadňuje použití efektových filtrů – především polarizačního a šedého přechodového. Za zmínku stojí také mechanická konstrukce objektivu, která je kombinací plastu a kovu. Má dva samostatné prstence pro ostření a zoomování. Všechny vůle jsou velmi dobře vytěsněné snad až na lehkou vůli předního tubusu při největším vysunutí. Objektiv je dále doplněn krytou stupnicí vzdáleností a kovovým bajonetem. V ceně je zahrnuta také tvarovaná sluneční clona a sametový obal.

Na aparát D70 lze ale nasadit libovolný objektiv s bajonetem Nikon. Omezení platí pouze pro objektivy s manuálním ostřením, se kterými bohužel nefunguje měření expozice. Je to pro majitele těchto objektivů velká škoda, zvláště pak s ohledem na fakt, že tuto funkci lze ošetřit čistě softwarově, jako například u profesionálního modelu D2H. Fotografovat s nimi ale lze v manuálním režimu, kdy je nutno nastavit clonu přímo na objektivu a čas na aparátu. Expozici lze v tomto případě stanovit externím expozimetrem ale praktičtější je změření scény předem pomocí AF objektivu a naměřené hodnoty pak následně manuálně nastavit s MF objektivem. Vůbec nelze použít některé speciální laboratorní nebo zrcadlové objektivy starší výroby – jedná se ale jen o několik málo typů, které jsou navíc natolik neobvyklé, že je téměř jisté, že se s nimi nikdy nesetkáte.

Pro použití na digitální zrcadlovce jsou ideální objektivy označené písmeny DX. Toto označení souvisí s označením formátu čipu Nikon DX. Tyto objektivy mají jak již bylo uvedeno výše upravené antireflexní vrstvy nanesené oboustranně ale hlavně mají přizpůsobený úhel dopadu světla na čip, což je velmi důležité především u širokoúhlých objektivů. U základních a teleobjektivů je již tento faktor prakticky nepodstatný, protože světlo z nich dopadá na čip ve správném, tedy téměř kolmém směru. Současná (04/2004) série objektivů DX obsahuje 4 modely. Prvním z nich je špičkový profesionální superširokoúhlý zoom s rozsahem ohniska 12–24mm což je ekvivalent kinofilmového rozsahu 18–36mm se stálou světelností 4 v celém rozsahu. Dalším DX objektivem je rybí oko s ohniskem 10,5mm, úhlem záběru 180° a světelností 2,8. Tento objektiv je také zajímavý tím, že jeho klasické zobrazení se sférickým zkreslením typickým pro rybí oka je možno pomocí softwaru Nikon Capture 4 transformovat do podoby klasického, nezkresleného superširokoúhlého záběru.

Oba zmíněné objektivy byly v době svého uvedení prvními tohoto typu na světě, přičemž rybí oko si toto prvenství dosud drží. Série objektivů byla dále rozšířena o profesionální zoom s vysokou světelností v celém rozsahu AF-S DX Nikkor 17–55mm/f 2,8 G IF-ED. Zatím posledním objektivem pro digitální zrcadlovky tohoto formátu je již zmíněný AF-S DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED. Těmito objektivy Nikon pokrývá všechny myslitelné superširokoúhlé a širokoúhlé záběry, čímž jsou eliminovány nevýhody čipu menšího než kinofilmové políčko a zůstávají tak jen výhody, které jistě ocení uživatelé teleobjektivů, kterým se “prodlouží“ ohnisko koeficientem 1,5× beze ztráty světelnosti.

Hned po objektivu je nejdůležitější součástí aparátu snímací čip. V případě D70 je to modernizovaný RGB CCD čip známý z modelu D100 s obvyklým rozlišením 6,1 milionu efektivních pixelů a s rozměry 1,5× menšími než políčko kinofilmu, což je 23,7×15,6mm. Vylepšení se týkají především šumu, který je redukován již v reálném čase přímo v čipu vestavěným obvodem a v případě nutnosti je jej možno ještě dále redukovat klasickou dodatečnou funkcí redukce šumu. O něco vyšší by měl být také dynamický rozsah zpracovatelných jasů a stínů. Snímač má poměr stran 3:2 jako u kinofilmu a maximální velikost obrazu je 3008×2000 pixelů. Citlivost čipu lze nastavit v základním rozmezí ekvivalentu ISO 200 až 1600 s možností rozšíření až na 3200 nebo 6400. Zde je trošku škoda, že aparát nedovoluje také nastavení citlivosti nižší než ISO 200, které se může občas hodit při nutnosti dosažení delších expozičních časů, například při fotografování tekoucí vody.

Nasnímaný obraz lze ukládat na velmi rozšířené karty CompactFlash typu I nebo II, případně na pevné minidisky Microdrive ve standardním formátu JPG nebo NEF (RAW), případně v obou současně. Záznam dat je velmi rychlý a podporuje formáty FAT16, FAT32 a technologii Lexar WA (Write Acceleration). Měnit lze samozřejmě také velikost obrazu a u formátu JPG stupeň komprese. Zvolit lze také jeden ze tří barevných režimů Adobe RGB nebo sRGB, podle fotografované scény a výtvarného záměru. Samozřejmostí jsou také volitelná vylepšení obrazu, jako je optimalizace doostřování, kontrastu, gradace, sytosti a odstínu barev. Do hlavičky snímku Exif 2.2 podporující standardy DCF 2.0 a DPOF lze vložit až 36 alfanumerických znaků, pro pozdější snadnější identifikaci výsledných souborů.