Test Nikon D70 I. díl

Tak je konečně tady dlouho očekávaná cenově dostupná amatérská digitální zrcadlovka také od firmy Nikon. Podle očekávání je osazena podobným 6 megovým čipem standardního formátu Nikon DX jako starší poloprofesionální model D100, kterému je i celkovým designem dost podobná. Nové je i příslušenství v podobě objektivu s rozsahem 18-70mm (ekvivalent rozsahu 27-105mm pro kinofilm) a světelností 3,5-4,5, se kterým je prodávána v cenově zvýhodněném setu. Novinkou je pak také blesk nové generace SB-600. V prvním dílu testu se seznámíme s teoretickými informacemi, funkcemi, ovládáním a možnostmi příslušenství. Následná druhá část testu bude již zaměřena především na konkrétní praktické zkušenosti a bude doplněna zkušebními testovacími záběry a jejich výřezy z důležitých partií.

Úvod

Tělo – provedení a ovládání

Design nového aparátu je téměř k nerozeznání od klasických kinofilmových zrcadlovek, je velmi moderní a drží se nové linie nasazené profesionálním aparátem D2H se kterým má společného tvůrce v italské designérské dílně Giugiaro. Tělo je kombinací dílů z tradiční kovové slitiny na bázi magnézia a odolného plastu. Kovové je celé šasi, část vnějších dílů, bajonet pro upevnění objektivů, botka blesku a stativový závit. Tvrzený plast zbývajících venkovních dílů je velmi silný a robustní (v praxi téměř nelze rozeznat, co je plast a co už kov). Tělo má protiskluzný povrch v decentní matované černé barvě a celkově působí velmi masivním a odolným dojmem. Je dostatečně velké a velmi dobře padne i do větší ruky. Bohužel ale nemá možnost přidání doplňkového bateriového zdroje s případnou vertikální spouští, jako je tomu zvykem u většiny zrcadlovek. Je to škoda, protože u aparátu této kategorie by možnost dokoupení přídavného bateriového zdroje na tužkové články rozhodně neměla chybět. Na druhou stranu je ale třeba uvést, že tuto nevýhodu do jisté míry vyvažuje velmi značná výdrž standardně dodávané baterie a že samotné tělo je i tak dostatečně velké pro všechny uživatele.

Rozmístění ovládacích prvků je velmi podobné jako na předchozím modelu D100 nebo jako na klasických kinofilmových Nikonech. Právě pro uživatele, kteří se rozhodnou přejít na digitální techniku z kinofilmu je tím přechod velmi usnadněn. Všechny klasické fotografické funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek umístěných na obvyklých místech a jejich nastavení je také indikováno na LCD displeji na horní straně aparátu (s možností podsvícení) či v hledáčku. Pro ovládání všech podstatných fotografických funkcí tak není vůbec nutné vstupovat do menu, což opět zvyšuje rychlost a komfort ovládání bez nutnosti složitého listování, které stojí nejen čas a námahu ale také zvýšenou spotřebu energie z baterie. Ovládání digitálních funkcí, pro jejichž nastavení je již nutný vstup do menu, je umístěno na zadní straně okolo TFT LCD monitoru o velikosti 1,8“ a jemným rozlišením 130 000 pixelů a regulací jasu. Je opatřen účinnou antireflexní vrstvou a v ceně aparátu je i snímatelný ochranný kryt. Vedle něj je umístěn také klasický multifunkční křížový volič, který slouží jak pro přepínání zaostřovacích bodů, tak pro pohyb v menu. Aparát má také dva otočné kruhové voliče, což oproti aparátům s pouze jedním voličem značně usnadňuje ovládání. K nim bych snad uvedl jen malou výhradu – jsou totiž o poznání menší než třeba u kinofilmové F-80 a tak se s nimi uživatelům s větší rukou trošku hůře manipuluje. Třetím kruhovým voličem je na horní straně přepínač expozičních režimů, na kterém lze nastavit od plně automatického programu, přes kreativní režimy krajina, sport, makro, portrét, noční portrét a noční krajina, dále pak poloautomatické režimy předvolby clony nebo času, případně program s pružnou volbou, až po plně manuální režim. A za zmínku stojí také hlavní vypínač celého přístroje, který je tradičně umístěn okolo spouště, což značně zrychluje manipulaci s aparátem a jistě jej ocení všichni, kdo fotografují pohyblivé děje (sport, zvířata, reportáž) s nutností velmi rychlé reakce. Dá se tak mnohem lépe zužitkovat extrémně rychlé naběhnutí aparátu po zapnutí, které je prakticky okamžité. Na přední straně aparátu samozřejmě nechybí ani tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti a pomocný reflektor autofokusu, jehož použití je mnohem příjemnější a méně rušivé, než ostření ve špatných světelných podmínkách pomocí záblesků vestavěného blesku. Reflektor se zapíná automaticky při slabším osvětlení ale v případech, kdy by mohl svým světlem rušit okolí je možno jej v uživatelských funkcích manuálně trvale vypnout.

V neposlední řadě bych chtěl ještě upozornit na změnu možností ovládání spouště. U předchozích modelů D100 nebo filmové F-80 byla k dispozici pouze možnost instalace klasické drátěné spouště ale D70 umožňuje využití IR bezdrátového dálkového ovládání ML-L3, které je sice nutno v případě potřeby dokoupit ale je mnohem praktičtější, protože není nutné se aparátu vůbec dotýkat a dosah tohoto ovladače je cca 5 metrů. Snímač IR ovládání je umístěn na opačné straně objektivu než pomocný reflektor AF a je vhodně zasazen do povrchu aparátu tak, že není ani příliš patrný. Na druhou stranu ale nejde využít žádný typ kabelové spouště, které se daly připojit přes konektor například ke kinofilmovým F-100, F-90 a dalším.

Všechny ovládací prvky jsou dostatečně velké, mají jasně rozeznatelné dorazy a jsou také srozumitelně popsané pomocí obvyklých popisků a ikonek, takže je velmi snadné se pro základní nastavení zorientovat i bez použití manuálu. Pokud už ale zabrousíme do menu, tak úvodem trošku zarazí až lehce pouťové barevné provedení, připomínající odstíny určené pro dětské hračky. Ikonky a popis menu jsou ale dobře odlišené a pohyb v něm je velmi přehledný.

Aparát je opatřen klasickým optickým hledáčkem s vestavěným pentagonálním hranolem a možností dioptrické korekce –1,6 až +0,5. Pod ním je čistá zaostřovací matnice typu B s indikací (černě nebo červeně) zaostřovacích polí. Zajímavostí je možnost volitelného elektronického zobrazení pomocné mřížky přímo na matnici bez nutnosti její výměny. Hledáček zobrazuje obvyklých cca 95% snímaného obrazu, který je sice jasný a zřetelný ale oproti kinofilmovým aparátům o něco menší, což může vadit uživatelům s horším zrakem. Je to však bohužel zatím společný jev prakticky všech digitálních zrcadlovek této kategorie.

Na horní straně aparátu je klasický vyklápěcí vestavěný blesk. Při minimálním nastavitelném ISO 200 je jeho směrné číslo 15, respektive 17 při záblesku na plný výkon v manuálním režimu. V této kategorii aparátů je naprosto nevídaný maximální synchronizační čas 1/500s, který umožňuje například vyjasňování stínů i při prudkém denním světle. Režim blesku je možno nastavit na synchronizaci s první ale i s druhou lamelou závěrky, případně i na režim redukce červených očí nebo na synchronizaci s dlouhými expozičními časy. Výkon záblesku je možno manuálně kontrolovat korekcí v rozsahu –3 až +1EV a to volitelně v krocích buď po ? nebo po ? EV. V automatických režimech je vyklápění blesku také automatické, pokud aparát zjistí nedostatečné osvětlení. V poloautomatických a v manuálním režimu se blesk vyklápí pouze manuálně.

Objektiv a čip

Nejdůležitější částí každého aparátu je bezpochyby objektiv. Nikon D70 je ale klasickou digitální SLR zrcadlovkou s možností výměny objektivu a tak lze test provést s kterýmkoli objektivem Nikon nebo i s produktem některého z dalších výrobců, který je kompatibilní s touto značkou. Ale vzhledem k tomu, že se pro D70 předpokládá jako základní objektiv nový AF-S DX Nikkor 18–70mm/f 3,5–4,5 G IF-ED, se kterým je možné tělo aparátu zakoupit i ve zvýhodněném setu, tak jsem se rozhodl jej použít jako výchozí. Jedná se o velmi kvalitní a moderní objektiv, využívající snad všechny možné vymoženosti, jaké jsou v současné době k dispozici. Především je to optická soustava složená z 15 čoček sdružených do 13 skupin, přičemž 3 z nich jsou vyrobeny ze speciálního ED (Extra-low Dispersion) skla s extrémně nízkým rozptylem, které zaručují oproti běžným materiálům především zvýšenou ostrost ale také barevnou věrnost. Jedna z použitých čoček je pak asférického tvaru, jenž snižuje sférické zkreslení objektivu především v širokoúhlém nastavení. Všechny čočky jsou také speciálně uzpůsobeny pro použití v kombinaci s digitálním aparátem – jejich antireflexní SIC (Super Integrated Coating) vrstvy jsou totiž na rozdíl od starších objektivů určených pro kinofilmové aparáty naneseny z obou stran. To je důležité zejména s ohledem na možné zpětné reflexy odražené od čipu.

Ostření je v objektivu prováděno pomocí vestavěného ultrazvukového kruhového SWM (Silent Wave Motor) motoru, s jehož pomocí je tento proces znatelně rychlejší než klasické ostření motorkem z těla aparátu a je také zcela nehlučné. Další velkou výhodou tohoto systému je možnost přímého ručního doostřování autofokusu bez nutnosti přepínat režim AF/MF. Celý proces ostření označený IF (Internal Focusing) pak probíhá uvnitř objektivu, takže se v jeho průběhu nemění stavební délka a ani se neotáčí přední člen, což zase velmi usnadňuje použití efektových filtrů – především polarizačního a šedého přechodového. Za zmínku stojí také mechanická konstrukce objektivu, která je kombinací plastu a kovu. Má dva samostatné prstence pro ostření a zoomování. Všechny vůle jsou velmi dobře vytěsněné snad až na lehkou vůli předního tubusu při největším vysunutí. Objektiv je dále doplněn krytou stupnicí vzdáleností a kovovým bajonetem. V ceně je zahrnuta také tvarovaná sluneční clona a sametový obal.

Na aparát D70 lze ale nasadit libovolný objektiv s bajonetem Nikon. Omezení platí pouze pro objektivy s manuálním ostřením, se kterými bohužel nefunguje měření expozice. Je to pro majitele těchto objektivů velká škoda, zvláště pak s ohledem na fakt, že tuto funkci lze ošetřit čistě softwarově, jako například u profesionálního modelu D2H. Fotografovat s nimi ale lze v manuálním režimu, kdy je nutno nastavit clonu přímo na objektivu a čas na aparátu. Expozici lze v tomto případě stanovit externím expozimetrem ale praktičtější je změření scény předem pomocí AF objektivu a naměřené hodnoty pak následně manuálně nastavit s MF objektivem. Vůbec nelze použít některé speciální laboratorní nebo zrcadlové objektivy starší výroby – jedná se ale jen o několik málo typů, které jsou navíc natolik neobvyklé, že je téměř jisté, že se s nimi nikdy nesetkáte.

Pro použití na digitální zrcadlovce jsou ideální objektivy označené písmeny DX. Toto označení souvisí s označením formátu čipu Nikon DX. Tyto objektivy mají jak již bylo uvedeno výše upravené antireflexní vrstvy nanesené oboustranně ale hlavně mají přizpůsobený úhel dopadu světla na čip, což je velmi důležité především u širokoúhlých objektivů. U základních a teleobjektivů je již tento faktor prakticky nepodstatný, protože světlo z nich dopadá na čip ve správném, tedy téměř kolmém směru. Současná (04/2004) série objektivů DX obsahuje 4 modely. Prvním z nich je špičkový profesionální superširokoúhlý zoom s rozsahem ohniska 12–24mm což je ekvivalent kinofilmového rozsahu 18–36mm se stálou světelností 4 v celém rozsahu. Dalším DX objektivem je rybí oko s ohniskem 10,5mm, úhlem záběru 180° a světelností 2,8. Tento objektiv je také zajímavý tím, že jeho klasické zobrazení se sférickým zkreslením typickým pro rybí oka je možno pomocí softwaru Nikon Capture 4 transformovat do podoby klasického, nezkresleného superširokoúhlého záběru.

Oba zmíněné objektivy byly v době svého uvedení prvními tohoto typu na světě, přičemž rybí oko si toto prvenství dosud drží. Série objektivů byla dále rozšířena o profesionální zoom s vysokou světelností v celém rozsahu AF-S DX Nikkor 17–55mm/f 2,8 G IF-ED. Zatím posledním objektivem pro digitální zrcadlovky tohoto formátu je již zmíněný AF-S DX Nikkor 18–70mm/f 3,4–4,5 G IF-ED. Těmito objektivy Nikon pokrývá všechny myslitelné superširokoúhlé a širokoúhlé záběry, čímž jsou eliminovány nevýhody čipu menšího než kinofilmové políčko a zůstávají tak jen výhody, které jistě ocení uživatelé teleobjektivů, kterým se “prodlouží“ ohnisko koeficientem 1,5× beze ztráty světelnosti.

Hned po objektivu je nejdůležitější součástí aparátu snímací čip. V případě D70 je to modernizovaný RGB CCD čip známý z modelu D100 s obvyklým rozlišením 6,1 milionu efektivních pixelů a s rozměry 1,5× menšími než políčko kinofilmu, což je 23,7×15,6mm. Vylepšení se týkají především šumu, který je redukován již v reálném čase přímo v čipu vestavěným obvodem a v případě nutnosti je jej možno ještě dále redukovat klasickou dodatečnou funkcí redukce šumu. O něco vyšší by měl být také dynamický rozsah zpracovatelných jasů a stínů. Snímač má poměr stran 3:2 jako u kinofilmu a maximální velikost obrazu je 3008×2000 pixelů. Citlivost čipu lze nastavit v základním rozmezí ekvivalentu ISO 200 až 1600 s možností rozšíření až na 3200 nebo 6400. Zde je trošku škoda, že aparát nedovoluje také nastavení citlivosti nižší než ISO 200, které se může občas hodit při nutnosti dosažení delších expozičních časů, například při fotografování tekoucí vody.

Nasnímaný obraz lze ukládat na velmi rozšířené karty CompactFlash typu I nebo II, případně na pevné minidisky Microdrive ve standardním formátu JPG nebo NEF (RAW), případně v obou současně. Záznam dat je velmi rychlý a podporuje formáty FAT16, FAT32 a technologii Lexar WA (Write Acceleration). Měnit lze samozřejmě také velikost obrazu a u formátu JPG stupeň komprese. Zvolit lze také jeden ze tří barevných režimů Adobe RGB nebo sRGB, podle fotografované scény a výtvarného záměru. Samozřejmostí jsou také volitelná vylepšení obrazu, jako je optimalizace doostřování, kontrastu, gradace, sytosti a odstínu barev. Do hlavičky snímku Exif 2.2 podporující standardy DCF 2.0 a DPOF lze vložit až 36 alfanumerických znaků, pro pozdější snadnější identifikaci výsledných souborů.

Vyvážení bílé barvy a měření expozice

Přímý a zásadní vliv na kvalitu snímků mají měření expozice a měření vyvážení bílé barvy. Tyto funkce lze považovat za základní a jejich možnosti a funkčnost za velmi důležité. Zvláště pak správné nastavení vyvážení bílé je dnes bohužel často uživateli výrazně podceňováno a přitom se jedná o jednu z podstatných výhod digitálních aparátů oproti těm klasickým filmovým.

Vezměme to ale popořadě a podívejme se na před na měření expozice. To je možno provádět třemi zcela nezávislými způsoby. V prvé řadě je to nový systém 3D Color Matrix s 1005-ti pixelovým RGB snímačem, který na rozdíl od běžných systémů bere při stanovení korektní expozice v úvahu nejen obvyklý jas, kontrast a vzdálenost od fotografovaného motivu ale i jeho barvu. Výsledek měření je dále ještě srovnán s databází údajů o 30.000 snímků, která je uložena v aparátu. Celý tento systém je současnou špičkou a byl vyvinut pro profesionální aparáty série D2. V tomto režimu je pracovní rozsah expozimetru 0 – 20 EV.

Samozřejmostí je na rozdíl od některých konkurenčních aparátů možnost přesného bodového měření. To je prováděno z plošky o průměru 2,3mm, což je skvělé 1% obrazové plochy. Tento způsob měření je velmi výhodný při obtížných světelných podmínkách, kdy je expozici nutno stanovit přesně podle určité specifické části celé kompozice. Měření je možno svázat s aktivním zaostřovacím bodem, takže je expozice měřena pouze v bodě, na který je zároveň i zaostřeno. Systém bodového měření jistě ocení také uživatelé zvyklí pracovat s dynamickým rozsahem čipu a exponovat takzvaně na světla nebo na stíny. Pro ně je systém měření doplněn bezkonkurenčně širokým rozsahem korekce expozice v rozmezí ±5EV, který je samozřejmě možno použít také v kterémkoli jiném režimu měření expozice a to ještě volitelně v krocích po 1/2 nebo po 1/3 EV. Pracovní rozsah expozimetru je při bodovém měření 3 – 20 EV.

Chybět nesmí ani obvyklé měření se zvýhodněným středem, kdy je 75% citlivosti měření orientováno na středový kruh. Tento způsob je sice obvyklý u téměř všech zrcadlovek ale u D70 je výjimečný tím, že průměr kruhové plochy ze které je prováděno měření lze měnit v krocích 6, 8, 10 nebo 13mm podle konkrétní potřeby a záměru fotografa. V režimu měření se zvýhodněným středem je pracovní rozsah expozimetru stejný, jako u měření 3D Color Matrix.

V případě potřeby je možno v kterémkoli režimu naměřené hodnoty zablokovat speciálním tlačítkem AE-L/AF-L, jehož funkci lze podrobně specifikovat v uživatelských nastaveních. Blokovat lze buď jen naměřenou expozici nebo zaostření, případně obojí současně.

Vybavenost funkcemi

Celkově lze hodnotit vybavenost D70 funkcemi jako vynikající. Kromě možností již zmíněných v předchozích kapitolách stojí za zmínku ještě systém automatického zaostřování. Ten je řízen osvědčeným modulem TTL s fázovou detekcí Multi-CAM 900, známým již z kinofilmového modelu F-80. Pracovní rozsah autofokusu je –1 až 19 EV a obsahuje pět zaostřovacích bodů, rozmístěných do kříže, přičemž nejpoužívanější středový bod je zdvojený křížový. Mezi jednotlivými body lze manuálně přepínat nebo použít režim priority nejbližšího objektu, kde aparát sám automaticky zvolí ten senzor, u kterého naměří nejkratší vzdálenost od fotografovaného motivu. Při fotografování rychle se pohybujících objektů je aparát schopen si jej “předávat“ z jednoho zaostřovacího bodu do druhého, přičemž je schopen současně měřit rychlost jeho pohybu a ostřit s předstihem tak, aby byl přesně zaostřen v okamžiku expozice (tzv. paměťové doostřování funkcí Lock-onTM). Režim zaostřování lze přepnout i na plně manuální nebo na prioritu ostření, kdy aparát nedovolí expozici dokud není zaostřeno. Přitom se v okamžiku zaostření systém zablokuje a zůstává zaostřen. Pokud ale jde o pohyblivý objekt, tak to aparát “pozná“ a plynule doostřuje, pokud se objekt pohybuje. Pokud se zastaví, tak se zastaví i doostřování a zablokuje se. Nastavit je možno i prioritu spouště, kdy aparát trvale doostřuje a exponuje přesně v okamžiku stisku spouště bez ohledu na aktuální stav zaostření.

Nikon D70 má ale samozřejmě také klasický vestavěný vyskakovací blesk. Ten se vysune automaticky v režimech portrét, makro, noční portrét a také v plně automatickém režimu. V ostatních režimech se vyklápí manuálně stiskem tlačítka. Stejným tlačítkem se také nastavují režimy blesku a kompenzace zábleskové expozice. Je to velmi snadné a logické, držením stisknutého tlačítka a současným otáčením jednoho či druhého otočného voliče se mění hodnoty, jejichž aktuální hodnotu lze kontrolovat na LCD displeji. Režim blesku lze nastavit na první či druhou lamelu závěrky, redukci červených očí a synchronizaci s dlouhými časy nebo na kombinaci posledních dvou variant. Zábleskovou expozici lze korigovat nezávisle na standardní expozici v rozsahu +1 až –3 EV a to volitelně v krocích po ? nebo po ? EV. Synchronizace blesku je v této kategorii aparátů na naprosto nevídaný čas 1/500s, což je velmi příjemné především na vyjasňování stínů i při intenzivním denním světle. Zajímavostí je také nový zábleskový systém i-TTL, který jako první na světě pracuje nejen se samotnou intenzitou záblesku ale i s jeho barevnou teplotou, která se v průběhu záblesku mění. Nevýhodou tohoto nového systému je částečná nebo úplná nekompatibilita D70 se staršími externími blesky a plně funkční je pouze s novými modely SB-600 a SB-800. Je docela škoda, že výrobce neponechal paralelně také možnost použití staršího systému D-TTL tak, aby alespoň majitelé poměrně nových blesků s koncovým označením DX nemuseli s novým tělem také kupovat nový blesk.

Další zajímavé funkce uvedu již jen heslovitě. Velmi příjemné je při přehrávání snímků zobrazení nejen histogramu ale i automatické otáčení vertikálních záběrů a hlavně indikace přeexponovaných míst, což značně usnadní práci při složitých světelných podmínkách. Přesně exponovaného snímku lze dosáhnout také pomocí funkce automatické expoziční řady (autobracketing), kdy je možno pořídit sérii dvou nebo tří záběrů s rozptylem korekce expozice ±2EV nastavitelné volitelně v krocích po ? nebo po ? EV. Kombinovaná mechanická a CCD elektronická závěrka aparátu pracuje ve velmi slušném rozsahu časů od 1/8000s až po 30s také v krocích po ? nebo po ? EV. Maximální rychlost sériového snímání je 3 obrázky za vteřinu a díky velké vyrovnávací paměti s možností zhotovení série až 144 záběrů v jediné sérii (nastavení JPEG normal – large). Také start aparátu po zapnutí je velmi rychlý a dá se říci, že prakticky okamžitý a i zpoždění expozice při stisku spouště je stěží patrné. Aparát podporuje rozhraní USB 2.0 pro přenos snímků do aparátu a také systém PictBridge pro přímý tisk fotografií z aparátu rovnou do kompatibilní tiskárny bez nutnosti použití počítače. A neposlední řadě je jistě také zajímavá možnost stažení uživatelské tonální Custom Curves na adrese :

viz odkaz zde.

Příslušenství

Vzhledem k tomu, že D70 je klasickou zrcadlovkou, tak se nabízí celá rozsáhlá řada příslušenství. Napřed se ale podívejme na standardní součásti dodávky aparátu. Tělo je možno koupit samotné nebo ve zvýhodněných cenových setech s již zmíněným objektivem AF-S DX Nikkor 18–70mm/f 3,5–4,5 G IF-ED nebo s levnější variantou setového objektivu AF Nikkor 28–80mm/f 3,3–5,6 G nebo případně ještě v rozšířené verzi s teleobjektivem AF Nikkor 70–300mm/f 4–5,6 G.

V balení najdeme dobíjecí Li-ion baterii EN-EL 3 včetně síťové nabíječky MH-18. Baterie je stejné konstrukce jako baterie v moderních mobilních telefonech a lze ji po počátečním naformátování dobíjet naprosto libovolně kdykoli bez nutnosti čekání na její úplně vybití, jako tomu bylo u starších dobíjecích článků. Vzhledem ke snížené spotřebě aparátu a velké kapacitě má tato baterie velmi solidní výdrž. Výrobce uvádí, že na jedno nabití je možno pořídit cca 2000 snímků. V případě nouze lze použít dodávaný adaptér MS-D70 na tři jednorázové baterie CR2, které se dají celkem běžně zakoupit v obchodech a nahradit jím standardní baterii.

Součástí dodávky je samozřejmě také dvojice kabelů. USB kabel pro připojení k počítači a video kabel, pro přehrávání snímků na běžném televizoru. Samozřejmostí jsou drobnosti jako široký popruh, krytka těla, krytka okuláru, praktická průhledná bezpečnostní krytka monitoru a v neposlední řadě CD se softwarem Nikon View, který umožňuje základní manipulaci, úpravy a archivaci snímků v počítači. Součástí dodávky už ale překvapivě není obvyklá paměťová karta nízké kapacity, vhodná alespoň pro vyzkoušení aparátu a zaznamenání několika snímků.

Volitelné příslušenství je velmi rozsáhlé. Začněme především nutností zakoupení zmíněné paměťové karty. Dále je to bezdrátové dálkové IR ovládání ML-L3, multifunkční nabíječka MH-19, síťový zdroj EH-5, náhradní baterie EN-EL 3, polotvrdé pouzdro CF-D70, blesky SB-600 nebo SB-800 a firemní software Nikon Capture, který je značně rozšířenou verzí standardně dodávaného Nikon View a obsahuje řadu velmi zajímavých a specifických funkcí. No a zapomenout nesmíme ani na objektivy Nikon (nebo i dalších výrobců), kterých je k dispozici obrovské množství. Podrobnější informace o objektivech ale i o samotném aparátu či příslušenství najdete na českých či evropských stránkách Nikon :

viz odkaz www.nikon.cz.

viz odkaz www.europe-nikon.com.

Pokud jste nebo budete majiteli některého aparátu či příslušenství, tak na českých stránkách Nikon s.r.o. si můžete svoji techniku zaregistrovat podle jména majitele a výrobního čísla a v případě krádeže či ztráty se v této databázi dá snadno ověřit původní majitel aparátu. Podle těchto údajů kontrolují aparáty i technici firemního servisu.

Závěrem se ještě podívejme na hlavní přednosti ale i zápory tohoto aparátu v přehledném seznamu :