Test Sony SLT-A99

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s dvoustupňovou redukcí šumu s rozlišením 24,3MPix (6000×4000 pixelů).
Velikost čipu je 36 × 24 mm. Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000 × 3376 pixelů). Čip je osazen pružně a kombinuje dvě technologie – stabilizaci obrazu a protiprachový systém. Optický stabilizátor obrazu Super SteadyShot INSIDE, umožňuje využívat optické stabilizace v kombinaci s libovolným objektivem. Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 50 až 25600 ISO a za určitých podmínek až ISO51200. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle a večer.

Denní snímky jsou z RAWu, noční z JPG. Osobně bych řekl, že do ISO 3200 je rozdíl neznatelný, od ISO 4000 do ISO 8000 je jemná lehká struktura v jednobarevných plochách, která nebude patrná ani na velkých fotografiích. Od ISO 12800 je struktura zrna o něco větší, ale pořád ještě výborná, postupně narůstá až do finální ISO 25600, při které je ale stále ještě patrná jemná kresba či detaily. Noční snímky jsou na tom ještě lépe. Zde je případná jemná struktura při vysokých ISO naprosto neznatelná. Výřezy jsou z fotografie 1:1 z 24MPix snímače, takže převedeno třeba na fotografii formátu 40×30cm, by tento výřez byl velký 4,5cm x1cm. A pokud si takovou fotografii prohlížíme ze vzdálenosti cca 0,5m, žádný šum vidět nebude.

Třetí snímek je při použití tzv. Vícenásobného ISO, o kterém jsem se zmiňoval již při A65 a A77. Výrobce ji nazývá „redukce šumu více rámečků“. Já jsem si jí pracovně nazval „vISO – vícenásobné ISO“, tak jako je na skenerech vícenásobný sken. O co se tedy jedná? Při výběru této funkce a patřičné hodnoty ISO udělá fotoaparát velmi rychlou sekvenci cca 4–5 snímků, poskládá je na sebe a vytvoří tak jeden snímek. Vychází se z předpokladu, že šum je náhodný, takže na každé fotografii je pokaždé jiný. Tím je možné vícenásobnou expozicí rozmělnit šum a získat tak daleko jemnější kresbu s minimálním šumem. Někdo může okamžitě namítnout, že to bude možné jen pro statické snímky ze stativu, ale jak jsem se sám mnohokrát přesvědčil, není tomu tak. Ba naopak, výsledné snímky exponované z ruky jsou kromě toho, že šum je výrazně potlačen, velmi dobře ostré, i když doba, po kterou sekvence snímků trvá, může dosáhnout času okolo jedné sekundy.
Zde u tohoto kontrolního snímku to poněkud zklamalo. Jeho výsledky byly horší než výsledky z jednosnímkového RAWu. Možná by se dalo říci, že u tohoto fotoaparátu tak trochu tato nová funkce ztrácí smysl, v okamžiku kdy snímky z RAWu jsou tak velmi kvalitní i při vysokém ISO. Pokud si vzpomínám na A65 a A77 tam u snímků nad ISO 6400 byly více zrnité a nad ISO 10000 vůbec diskutabilní co se týče použití. Tam tato funkce měla velký smysl. A ještě jedna poznámka na závěr, tato funkce funguje pouze u snímků do JPG, nelze jí použít u RAW.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51 × 34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76 × 51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet, a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 typy, extra jemné, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB.
Kromě JPG lze ještě použít kombinaci RAW + JPG a holý RAW. Ukládat snímky lze na SD, SDHC, SDXC karty a do horního slotu lze vložit i Memory Stick PRO Duo a Memory Stick PRO-HG Duo (4GB, 8GB, 16GB, 32GB a 64GB).

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice je stejný jako u předešlých typů, zde se nic nového neobjevuje, takže rychlá opakovačka: Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét. Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-5 EV v krocích po 1/3 EV nebo ½ EV. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů, zde není nutné se více rozepisovat. Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony.
Už se ani nebudu zastavovat u dnes již standardní funkce HDR ( High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah). Tato funkce je velmi povedená a její výsledky velmi dobré. Omezením je, že ji lze použít ale jen pro snímky fotografované do JPG kvality, a ne pro snímky s pohybem. A jako vždy upozornění, že tyto funkce, HDR a DRO nejsou všelék na vysoký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si pořádně vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.
Také je možné si vybrat z několika kreativních stylů, jako třeba živé, neutrální, černobílé, sépie.. Osobně si myslím, že toto vše lze udělat lépe v počítači při zpracování snímků z RAWu.
V následujících ukázkách je zobrazeno využití různých efektových filtrů k dosažení „zvláštního až uměleckého výrazu fotografie“, jak praví manuál.

I u těchto efektů si myslím, že se dají lépe vytvořit v postprocesu

v počítači.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF/MF je na zadní straně fotoaparátu a na přední pod bajonetem, je nový otočný přepínač režimů zaostření. Na zadní straně je také křížový ovladač, kterým lze vybírat jednotlivé AF body. A99 je vybavena 19 bodovým systémem. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či vybírat ručně ze všech AF bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a AF-A (automatické přepínání mezi AF-S a AF-C), a AF-D (průběžné AF s asistencí mapování hloubky) a také DMF (přímé ruční doostřování po AF), a MF. Nová je také funkce „Omezení rozsahu AF“, kdy si jednoduše nastavíte rozsah, v jakém má fotoaparát ostřit.
Rozsah citlivosti je –1 až +18EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný indikátor pro přisvětlení mřížkou s dosahem 5 m. Rychlost AF je přijatelná a závisí na použitém objektivu. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí 10 snímků/s. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci.
Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192 × 1856 (135°/120°) / na výšku: 3872 × 2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416 × 1856 (202°/180°) / na výšku: 5536 × 2160 (142°/126°). Výsledné fotografie jsou… jak kdy. Pokud je scéna prosta šikmých hran a linií, potom snímek bývá bez chyby, ale pokud jsou ve snímku úhlopříčné objekty a hrany, pak je zde vidět napojování.

Standardní funkcí je i možnost zvětšování 6× a 12× pro případnou kontrolu AF nebo lze tuto funkci využít pro MF zaostřování. Mne osobně nadchlo právě pro MF zaostřování, kdy máte fotoaparát přirozeně přiložený u oka a můžete velmi rychle a přesně ručně zaostřit. Slovem „nepřirozeně“ myslím MF ostření přes zadní LCD. A jako bonbonek působí funkce „detekce hran“ kdy při ručním ostření si můžete nechat rozsvítit barevně hrany, které jsou zrovna zaostřeny.