Nikon D800

Čip, obrazová kvalita

Základem každé digitální zrcadlovky je její snímací čip. V případě Nikonu D800 je to čip typu CMOS a formátu FX, tedy velikosti kinofilmového políčka. Samozřejmostí je dnes již vestavěná jednotka pro odstraňování prachu. Naopak velkým překvapením je extrémně vysoké rozlišení, které dosahuje 36,3 milionu obrazových bodů. Překvapivé je to zejména právě u Nikonu, který se doposud s rozlišením držel relativně při zemi a upřednostňoval špičkovou kvalitu nad vysokým rozlišením. Trojnásobné rozlišení oproti předchozímu modelu D700 tak všechny doslova zaskočilo. Osobně se domnívám, že se časem dočkáme i varianty tohoto fotoaparátu s čipem stejným, nebo velmi podobným, jako je v současném top modelu Nikon D4 anebo velmi podobným – tedy s mnohem nižším rozlišením, ale s vyšší obecnou rychlostí fotoaparátu a také s větším důrazem na kvalitu fotografií při vyšších hodnotách citlivosti ISO. To už ale opravdu jen spekuluji a Nikon nás možná zase jednou všechny překvapí něčím úplně jiným.
Ale zpět k Nikonu D800 u kterého mě vzhledem k vysokému rozlišení opravdu zajímala obrazová kvalita, především s ohledem na míru nežádoucího šumu v obraze. Nafotil jsem proto obvyklou testovací noční scénu při všech dostupných citlivostech ISO. Na ukázkovém snímku č.14 si ji můžete prohlédnout v plném rozlišení při ISO 50. Současně si na ní můžete prohlédnout porovnání výsledku při různém nastavení vyvážení bílé. Z výsledku je patrné, že rozdíl mezi nastavením bílé na automatiku a na předvolbu pro žárovkové světlo není rozdíl nijak velký, řekl bych, že zhruba v normě, jako u většiny srovnatelných digitálních zrcadlovek. Mnohem zajímavější však je srovnání míry šumu na ukázce č.15, kde jsou seřazeny jednotlivé 100% výřezy ze zkušební scény při všech dostupných citlivostech ISO. Z výsledku je zřejmé, že do ISO 1600 jsou výsledky vynikající. Při ISO 3200 je již znatelná mírná ztráta detailů kresby, stejně jako mírný nárůst šumu. Při ISO 6400 je již ztráta detailů kresby ještě o něco znatelnější, stejně tak jako další mírný nárůst šumu. Výsledek je však stále ještě pořád velmi dobrý a víceméně použitelný. Další dvě nejvyšší citlivosti ISO 12800 a 25600 již nejsou v základním nastavení dostupné a je nutné je povolit v uživatelském menu. To má svoji logiku, protože při ISO 12800 je již ztráta detailů kresby výrazná, stejně jako nárůst šumu a reálné praktické použití fotografií pořízených při této citlivosti je již značně omezené. Nejvyšší hodnota ISO 25600 je již na fotografiích projevuje silným zašuměním a také výraznou ztrátou detailů kresby. Fotografie při této nejvyšší hodnotě pak jsou skutečně prakticky téměř nepoužitelné.

Pro větší názornost jsem přiložil na snímcích č.16 až 19 fotografie v plném rozlišení při čtyřech nejvyšších citlivostech. Pro jistotu ještě dodám, že snímky byly pořízeny s vyresetovaném fotoaparátem a vypnutými funkcemi pro redukci šumu při vysokých citlivostech ISO a při dlouhých časech závěrky. Z výsledků je patrné, že obrazová kvalita není tak dokonalá jako třeba u vyššího modelu Nikon D4, ale ten má zase podstatně nižší rozlišení, což je potřeba brát v úvahu. Přesto bych řekl, že kvalita snímků z Nikon D800 je vynikající a to především právě s ohledem na velmi vysoké rozlišení. Fandům fotografování ve velmi obtížných světelných podmínkách (koncerty, divadlo a podobně) tak asi D800 nebude úplně pasovat, ale třeba krajinářům nebo studiovým fotografům, vyžadujícím právě vysoké rozlišení, bude jistě vyhovovat přímo dokonale. Dobré výsledky pak potvrzují i laboratorní testy asociace DIWA, jíž je FotoAparát.cz členem. Laboratorní výsledky pak nejdete na ukázkách č.20 až 22. Zajímavé bude jistě srovnání s konkurencí, ale potřebné testy ještě nejsou v tento okamžik hotové. Za pozornost stojí i test rozlišení nového základního objektivu AF-S 24–120mm f/4, který najdete na ukázce č.23, a který dosahuje skutečně výborných výsledků.

Přikládám ještě několik fotografií v plném rozlišení, pořízených především při vyšších citlivostech ISO. Zajímavostí je také snímek č.28, pořízený DX objektivem Sigma. Nikon D800 má sice čip formátu FX, ale samozřejmě umožňuje i použití objektivů, určených pro menší čip formátu DX. Pokud použijete originální objektiv Nikon, tak se fotoaparát sám, zcela automaticky přepne do DX módu a přímo na matnici v hledáčku vám zobrazí vymezení obrazového pole pro DX objektiv. Pokud ale použijete DX objektiv alternativního výrobce (v tomto případě značky Sigma), tak se formát automaticky nepřepne (ale je možné provést nastavení ručně) a výsledek vypadá právě jako na ukázce č.28.

Uživatelé fotoaparátů Nikon jistě dobře znají funkci časosběrného snímání, která je již nedílnou součástí většiny digitálních zrcadlovek, ale i kompaktních přístrojů této značky. V případě modelu D800 byla ale tato funkce ještě vylepšena – můžete si vybrat ze dvou variant snímání. V prvním případě nastavíte interval mezi jednotlivými snímky, pak celkovou dobu snímání a pak to celé spustíte spouští a fotoaparát zodpovědně pořizuje klasické fotografie ve stanovém intervalu až do vypršení nastavené doby. Ve druhém případě postupujete prakticky úplně stejně, jen s tím rozdílem, že po doběhnutí stanovené doby snímání se jednotlivé fotografie přímo ve fotoaparátu automaticky spojí do videosouboru ve Full-HD rozlišení. Výsledkem je zrychlené video (pomalu se pro něj zažil výraz „timelapse“) a pokud nastavíte interval jako delší, je možné opravdu velmi výrazně zrychlit i velmi pomalé děje, jako například postupné rozkvetení květu rostliny a podobně. Podobná videa jsou dnes docela populární, ale využívají se spíše v krajinářství, například pro zrychlený pohyb mraků nad krajinou, nebo třeba na západy slunce.

Na následujících odkazech si můžete přehrát ukázkové video pomocí funkce „timelapse“ a také klasické video. Obojí je možné si pustit i v plném, Full-HD rozlišení, s rychlostí 30 snímků za vteřinu:

Ukázka časosběrného snímání: http://youtu.be/J6zbEK8o06E

Ukázka klasického videa : http://youtu.be/TLU1dfK0F5w