Barevné šílenství
Když fotografujete na černobílý film, hledáte světlo a stín. Fotografování v největší květinové zahradě světa je o barvách, ale v takové bohatosti, že mi to připadalo jako barevné šílenství. Najdete zde totiž odstíny, které se v přírodě běžně nevyskytují a Vy je proto nečekáte. Článek je i tipem pro Vás, ortodoxní černobílé fotografy, kteří barvě stále nemůžete přijít úplně na chuť.
Barevné šílenství se jmenuje Keukenhof. Je to asi největší zahrada světa
otevřená pouze dva měsíce v roce od konce března do května.
Nachází se nedaleko holandského města Leiden. Zahrada plochou zabírá
32 hektarů.
Během osmi týdnů ji navštíví kolem miliónu lidí.
Hlavní rostlinou zahrady je tulipán, rostlina pocházející ze střední
Asie, jejíž cibule dovezl do Vídně kolem roku 1550 habsburský velvyslanec
v Turecku. Slavný botanik Carolus Clusius je začal šlechtit a pěstovat
kolem roku 1600 v dnes nejstarší botanické zahradě světa Hortus Botanicus
v Leidenu.
Během krátké doby se tulipán v Holandsku stal záležitostí obrovského
zájmu a v důsledku toho i velkých spekulací. Každý bohatý kupec je
chtěl mít, byla to otázka prestiže. Za cibuli byli jinak velmi šetrní
Holanďané schopni zaplatit až 10 ročních platů solidně placeného
dělníka. Cibule se často dražily v hospodách, což dodávalo kuráž
v rozhodování. Krach přišel v roce 1637. Opční obchody nebyly
naplněny. Spousty kupců zbankrotovalo. Holanďané však zůstali světovou
jedničkou v tulipánech, ale i v dalších rostlinách Keukenhofu:
hyacintech, šafránech (crocus) a narcisech.
Keukenhof jsme navštívili druhý týden v květnu. Tulipány byly v plném
květu, narcisy a šafrány již odkvetlé.
Lepší je proto spíše konec dubna. Uvidíte zde určitě množství
fotografů. To samozřejmě nepočítám mačkače kompaktů, který tu má
skoro každý. V okamžiku, kdy vytáhnete stativ, vyrojí se jinak téměř
nepostřehnutelní majitelé kinofilmových zrcadlovek, kteří okukují, aby
jim něco neuniklo.
Zvláštní odrůdy tulipánů jsou pěstovány na oddělených záhonech.
Zajímavé kompozice vytvořili zahradníci s běžnými odrůdami vysazenými v pravidelných vzorech.
V areálu je také velký skleník věnovaný orchidejím. Výhodou fotografování ve skleníku jsou menší problémy s rozhýbáním snímků v důsledku větru. Přesto tu průvan je a musí se vyčkat na ten správný okamžik.
Ještě pár zkušeností s fotografováním.
Byl krásný slunečný den, dostatek světla. Záhony jsem fotografoval většinou z ruky s objektivem Tokina 28–70/2.6–2.8, který má vynikající kresbu a přenos kontrastu na cloně 5.6. Polarizační filtr jsem nepoužil. Orchideje a snímek záhonů je Sigmou 105/f2.8 na stativu a s kabelovou spouští. To umožnilo použít clonových čísel 11 a 16 kvůli dostatečné hloubce ostrosti u snímků detailů orchidejí. Použitý inverzní film Kodak Elitechrome 100 má živé barvy a velmi jemné zrno, které je dostatečné i pro případné větší zvětšeniny.
Stinnou stránkou Keukenhofu je obrovské množství lidí. Když je pěkné počasí, okolní parkoviště jsou doslova obležena tisíci aut. V takovém prostředí se člověk špatně soustřeďuje a musí neustále hlídat, aby mu nikdo v rozhodující chvíli nevstoupil do snímku. Ztrácíte pak požitek z fotografování.
Mnohem příjemnější bude vzít kolo a projet se po okolních silničkách mezi tulipánovými poli. Kola jsme ale bohužel neměli.
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.