Nikon D3

Nyní se ještě podívejme na ukázky reálných fotografií z terénu. Pro posouzení reálných snímků jsem opět použil noční scénu. Celkový záběr najdete na snímku č.24 v plném rozlišení a zcela bez úprav v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Snímek byl pořízen při citlivosti ISO 6400. Na dalším snímku č.25 pak najdete 100% výřezy z jednotlivých testovacích snímků pořízených při všech dostupných citlivostech ISO. Z výsledků je zřejmé, že při citlivostech ISO 100 až 6400 jsou výsledky skutečně vynikající a nárůst šumu, či změna barevnosti je minimální a velmi pozvolná. Znatelnější nárůst šumu a desaturace jsou patrné až při citlivosti ISO 12800. Při rekordní citlivosti ISO 25600 je již nárůst šumu skutečně výrazný, jasně zřetelná je i desaturace a ztráta kresby detailů snímku. Je proto otázkou, nakolik je tato nejvyšší citlivost vůbec v praxi využitelná a zda se nejedná spíše o reklamní tah než reálně použitelnou hodnotu.
Pro ukázku reálných výsledků přikládám dalších několik snímků z terénu, které si opět můžete prohlédnout v plném rozlišení, zcela bez úprav v nejvyšší dostupné kvalitě formátu JPEG.

Z celkových obrazových výsledků je tak zřejmé, že Nikon sice dlouho, předlouho vyčkával se svou první digitální zrcadlovkou s čipem formátu kinofilmového políčka, ale nakonec do ní vložil skutečně vše, což se projevilo především na skutečně nekompromisní obrazové kvalitě. Bude jistě velmi zajímavé sledovat, co se na tomto poli bude dít dál a jak budou reagovat konkurenční výrobci.

Funkce

Shrnout do jednoho článku všechny funkce Nikonu D3 je v podstatě nemožné, vždyť jen uživatelská příručka má téměř 450 stran. Podívejme se proto alespoň na to nejzajímavější a nejpodstatnější. Začněme například systémem automatického zaostřování. Ten je tvořen 51 ostřícími body, z nichž je 15 zdvojených, křížových. Zbývající ostřící body jsou klasické lineární. Využívat je lze v několika režimech. Volit lze jednotlivé ostřící body, nebo je seskupit do skupin nebo je pro lepší přehlednost a rychlejší ovládání zredukovat na 11 nebo 9. Režim Auto-area AF je speciálně určen pro fotografování osob – automaticky se soustřeďuje především na pleťové odstíny a využívá přitom všech 51 ostřících bodů. Režim Single-point využívá ručně zvolené jednotlivé body a režim Dynamic-area AF, který využívá sloučených skupin s jedním hlavním bodem, kde okolní slouží jako pomocné. V uživatelských funkcích lze nastavit i ruční korekci automatického ostření, kterou lze vztáhnout ke konkrétnímu objektivu. Těch je možno do paměti uložit až 20. Pro přesnější zaostření slouží i systém detekce motivu s volbou 3D tracking. Systém tak sleduje pohybující se objekt, který si sám předává mezi jednotlivými senzory. Při sledování využívá i informaci o barvě sledovaného objektu, což dále zlepšuje přesnost celého procesu a dokáže optimalizovat potřebná nastavení ještě těsně před samotnou expozicí. Výhradu snad lze mít pouze k rozložení obrazových bodů, které by snad mohly být trošku rovnoměrněji rozložené v ploše záběru.

Závěrka Nikonu D3 je testována na 300.000 cyklů a pracuje v rozsahu časů 1/8000 až 30 vteřin, nebo ji lze trvale otevřít časem “B“. Výchozí synchronizační čas pro práci s bleskem je 1/250 vteřiny a aktivovat lze (i automaticky) systém vysokorychlostní synchronizace se všemi časy závěrky. Regulovatelná frekvence sériového snímání je 9 snímků za vteřinu. Použít pro snímání lze i formát DX (tj. simulovat APS-C čip), který lze aktivovat i automaticky po nasazení objektivu tohoto typu. Rozlišení aparátu pak klesne na 2784×1848 pixelů a rychlost sériového snímání pak vzroste až na 11 snímků za vteřinu. Zvolit lze i netradiční poměr stran 5:4, kdy rozlišení klesne na 3552×2832 obrazových bodů. Snímky lze ukládat na dvojici paměťových karet Compact Flash, kde lze i přesně specifikovat, co se na kterou kartu má ukládat. Například na jednu RAW a na druhou JPEG a podobně.

V poslední době je také často diskutovaný režim živého náhledu. V tomto režimu lze využívat dvojici možností automatického zaostřování. Režim pro fotografování z ruky využívá všech 51 ostřících bodů. Režim pro snímání ze stativu pak umožňuje i ostření pomocí detekce kontrastu a to v kterémkoli místě obrazového pole. V živém náhledu lze fotoaparát ovládat i dálkově a to pomocí kabelu nebo i pomocí bezdrátového Wi-Fi rozhraní WT-4/4A. Pro přesnější manuální zaostření lze využít i jemnou obrazovou lupu s až 13-ti násobným zvětšením.
Měření expozice je řešeno trojicí obvyklých systémů. Bodové měření z plochy cca 1,5% obrazové plochy v místě aktivního zaostřovacího bodu. Měření se zdůrazněným středem využívá z 75% informaci ze středového kruhu o volitelné velikosti. Nejzajímavější je měření 3D Color Matrix druhé generace, které pro stanovení expozičního času využívá nejen jas, ale také kontrast, vybrané AF pole,vzdálenost a také reflexní vlastnosti scény. Tyto údaje pak porovnává s databází 30.000 snímků. V praktickém nasazení pak byly výsledky skutečně velmi dobré a bez výhrad. Měření vyvážení bílé pak používá 1005 pixelového RGB snímače, který také využívá databázi několika tisíc snímků pro porovnání. Tady již výsledky nebyly tak jednoznačné. Například při zářivkovém světle byly výsledky skutečně výborné, naopak při osvětlení žárovkovém byly již však o poznání slabší. Žádná automatika vyvážení bílé však není dokonalá a proto nezbývá než obvyklé doporučení pro využívání přednastavených předvoleb, ručního změření scény, nebo až následnou úpravu v grafickém editoru při zpracování formátu RAW (NEF).

Zajímavou funkcí je také D-Lighting, známý již z předchozích modelů Nikon. Jeho použití zvětšuje dynamický rozsah snímků, především prosvětlením tmavých partií. V případě Nikonu D3 je možno jej použít jako postproces aplikovatelný na již pořízené snímky, nebo lze využít varianty Active D-Lighting, který se aktivuje ještě před expozicí a aplikuje se již v průběhu expozice snímku. K dispozici jsou tři různě intenzivní úrovně tohoto efektu. V praxi je ale nejlépe využitelný první, maximálně druhý stupeň. Při nejsilnějším stupni je již úprava snímku většinou znatelná.
Dost unikátní je také funkce virtuálního horizontu. Nikon D3 má něco jako vestavěnou elektronickou vodováhu a na LCD monitoru si můžete zobrazit vyvážení roviny, podobně jako třeba v letadle – viz ukázka č.38. Tato funkce je dobře využitelná například při fotografování ze stativu, kdy lze tímto způsobem zajistit rovnoměrné vyvážení fotoaparátu.
Oblíbenou funkcí je také multiexpozice, kdy lze exponovat až 10 snímků do jediného souboru. Tento efekt lze ale vytvořit i jako postproces přímo v aparátu sloučením snímků s nastavitelnou mírou prolnutí. Dodatečně lze ale upravovat snímky ve fotoaparátu i dalšími způsoby, například převodem do černobílé, redukcí červených očí, úpravou tonality nebo aplikací přednastavených filtrů. Tyto funkce jsou však již spíše okrajové, protože většina uživatelů dává přednost úpravám až v grafickém editoru.
Nedostatkem v oblasti funkcí je absence integrovaného čištění čipu. Nevím, proč tato funkce v D3 chybí, když je použita i v levnějších tělech, jako D300 nebo D60.