Sinaj a jeho podvodní svět

Sinajský poloostrov – Mojžíšova hora

Sinajský poloostrov o rozloze cca 60 000 km2 se rozkládá v Rudém moři mezi Akabským a Suezským zálivem, je označován též jako most mezi Asií a Afrikou. Ráz poloostrova je nehostinný, drsná poušť, zvrásněné hory, vyschlá wádí, občas se tu najde nevelká oáza, podél pobřeží vyrůstají hotelové komplexy.

Jedním z častých cílů turistů, kteří chtějí alespoň na chvíli utéci z nudy monotónních hotelů, je vystoupit na Mojžíšovu horu (2285m n.m.) v Sinajském pohoří před východem Slunce. Na výstup, kde musíte překonat asi tisíc výškových metrů, vyráží procesí stovek lidí s baterkami ještě za svitu měsíce okolo druhé hodiny. Line se jako světelná řeka na vrchol. Prodíráte se davem s foto-batohem na zádech a stativem v ruce. Každou chvilku slyšíte výkřik „Camel“ od velbloudářů, kteří čekají podél cesty až vyčerpaný turista přijme za „bakšiš“ svezení na velbloudu. Zvyknutá chodit v horách i v noci, nechávám si baterku v batohu. Lépe se tak nasává neopakovatelná atmosféra. Najednou mě chytil nějaký Egypťan za ruku a začal mě rychlým krokem táhnout směrem na kopec. Ostrým tempem jsme kličkovali mezi velbloudy, zkracovali cestu. Nechápala jsem a vůbec mi to nebylo příjemné. Dost dlouho mi trvalo, než mi došlo, že hlavním cílem nejsem ani já, ani můj batoh, ale kouzelné slůvko „bakšiš“. Slyšíte ho na každém kroku. S ním se v Egyptě lidé asi už musí narodit. Také mi nebylo jasné, jak se celá ta masa lidí nakonec na vrcholu poskládala. Postavila jsem stativ, připravila dlouhé sklo, nastavila clonu 8 až 11, bílou na denní světlo a začala sledovat divadlo barev a čekala na první paprsky Slunce. Pode mnou hornatý Sinaj.

Dolů jsme se vydali po 3700 kamenných schodech nesoucí název Schody pokání. Jméno plně pochopíte hned po jejich zdolání.

Náš hotel ležel na severu poloostrova u hranic s Izraelem ve městě Taba, které patří teprve krátkou dobu opět Egyptu. Po příletu do Taby nebylo na cestě z letiště, v koloně chráněné ozbrojenci, nikomu z nás příliš do řeči. Potichu a s napětím jsme si z okna prohlíželi ráz krajiny, vyprahlou poušť a v ní Beduíny žijící kočovným způsobem ve velmi primitivních chatrčích. Pocit, že projíždím místem, odkud vidím do Egypta, Izraele, Jordánska i Saúdské Arábie najednou, byl pro mne vzrušující. Sinajské pobřeží, to jsou krásné zátoky ke koupání, ale především pro Čecha nejbližší korálové moře.

A tak jsem většinu času z mého pobytu na Sinaji v květnu 2007 trávila potápěním nebo šnorchlováním spojeným s fotografováním podmořského života. Obout ploutve, připevnit závaží kolem pasu, přehodit láhev s kyslíkem na záda, vložit hadičku do úst, nasadit brýle, do rukou nezapomenout fotoaparát v podvodním pouzdře a hurá do kouzelného světa korálového moře.

Fototechnika

Fotografovala jsem kompaktním fotoaparátem Panasonic Lumix TZ3 s podvodním pouzdrem. Tento nový model je příjemný tím, že se jedná o ultra-zoom kapesních rozměrů, který má na nejkratším ohnisku 28mm, což při potápění hojně využijete. Při umístění v podvodním pouzdře se mi velmi hodilo jeho jednoduché ovládání. Fotoaparát nabízí scénický režim Pod vodou, který dosahuje správného barevného vyvážení. Jak víme z fyziky, červená barva se šíří pod vodou velmi špatně (pro srovnání – venku by vám tento program vycházel do červena). Nastavení, která jsem navíc v tomto režimu využívala, bylo zesvětlení či ztmavení snímku, tj. úprava korekce expozice v rozsahu +/- 2EV. Při dalším zmáčknutí stejného tlačítka můžete podle LCD posouvat expozici do studených (modrá) nebo teplých (červená) odstínů. Při hlubším potápění, mezi šesti až deseti metry, jsem zvyšovala citlivost až na 800 ISO.

Blesk jsem použila jen tehdy, když jsem věděla, že čistota vody je dostatečná. V opačném případě dochází na drobných částečkách k rozptylu světla a to na svých fotografiích ihned zpozorujete. Vestavěný blesk má na suchu dosah až 4,2 metru, ve vodě musíte počítat se vzdáleností do maximálně jednoho metru. Rybám blesk kupodivu nevadí. Z důvodu čekání na jeho nabití při opakovaném zmáčknutí spouště jsem ho však měla raději vypnutý.

K podvodnímu pouzdru najdete následující příslušenství:

• poutko na připevnění k ruce
• silikagelové sáčky proti vlhkosti, které je dobré po jednom dávat do pouzdra spolu s fotoaparátem
• závaží, aby fotoaparát neuplaval
• gel na údržbu těsnění

Ve vodě se aparát ovládal bez větších problémů, ke všem tlačítkům na fotoaparátu najdete odpovídající ovládací páčky na pouzdře.

Fotografování ryb

Osvědčilo se mi zapnout stabilizaci, fotoaparát držet oběma rukama a snažit se dostat se co nejblíže k objektu fotografování. Pak byla rybka pěkně ostrá. Pokud se potápíte poprvé, neustále kontrolujete správné dýchání a cítíte se v neoprenu a s ploutvemi lehce nemotorní. Jako lepší potápěč máte mnohem větší šanci udělat dobrou fotku. Hlavně ze začátku jsem měla tendenci mačkat spoušť co nejdříve. Přestože vím, že portrét se musí fotografovat z očí do očí, dělala jsem spousty snímků z nadhledu na hřbet. V této pozici, bez silného blesku, nebudete mít ani při nejmenší cloně dostatek světla pro dobrou expozici. Je třeba využívat světla přicházejícího od hladiny. Proto by měl fotoaparát směřovat vzhůru nebo aspoň horizontálně. Pak dosáhnete sytý tmavomodrý odstín. Zajímavé jsou například i siluety do protisvětla.

Honit se za rybou nemá většinou smysl. Jsou rychlé a uplavou. Přibližujte se pomalými pohyby a snažte se o záběry z očí do očí či alespoň z boku v rovině oka.

Kolem vás jsou většinou korály, o které se nelze zapřít. Pro stabilní polohu je proto dobré najít písčité dno a zakleknout. Měla jsem odřená kolena od písku a přes vzrušení jsem se snažila pravidelně dýchat, pomalu vypouštět bubliny a ještě pomaleji se přibližovat k mému objevu. Povedlo se! Přímo proti, kouká na mě z očí do očí! Stihla jsem právě jeden záběr … pak uplavala.

Další potvůrka utekla. Plavat za ní nemělo smysl, za korálem vpravo koukal kus ocasu, zastavila se. Zkusila jsem obeplout korál v levém směru, když najednou po oblouku krásně vyplavala přímo proti mně.