Kde kraj má duši

Ta země má duši. Tahle slova z fotocestopisu Saši Krška, který napsal pro FotoAparát.cz před čtyřmi roky, jsme si loni při putování po Podkarpatské Rusi mnohokrát připomněli. Je to kraj nádherné přírody, otevřených lidí i nostalgických vzpomínek. Tohle kouzlo si každý musí prožít sám. Fotografování vás bude nutit lépe se dívat.

Boj o duše

Na Podkarpatskou Rus si vždy dělala nárok řada místních velmocí. Tomu odpovídá i směs národů a náboženství. Za První republiky na Podkarpatské Rusi převažovalo řecko-katolické vyznání. Příslušníci této církve se nazývají uniatisté. Vytvořili ji příslušníci pravoslavné církve, kteří vytvořili unii s Vatikánem. Katolické a evangelické náboženství vyznávali hlavně Češi a Maďaři. Většinu Židů zlikvidovala hitlerovská genocida a dnes jich zde žije jen velmi málo. Synagogy v Mukačevě a v Užgorodě jsou však již vzorně obnovené. Po zabrání území Sovětským Svazem v roce 1944 komunisté přeměnili všechny církve na jedinou: pravoslavnou. Nyní mohou lidé opět vyznávat náboženství podle své vůle. Nastává boj o duše mezi jednotlivými církvemi. 38% dnes tvoří pravoslavní, 17% uniatisté, 13% katolíci a evangelíci. 27% procent představují různé náboženské sekty, které v chudém kraji nacházejí živnou půdu. Země leží na hranici Evropské unie a náboženství začíná prorůstat s politikou.

Typickým rysem zdejšího kraje jsou dřevěné kostelíky. Většinou bývají zamčené a pokud se chcete dostat dovnitř, musíte pátrat po okolí a zjistit, kdo má klíč.
Do unikátního dřevěného kostelíka huculského typu, který je zasvěcen Ivanu Strukovi, jsem se dostal v Jasini. Je užíván uniatisty, kterým patří vždy do 11:00, odpoledne sem chodí i pravoslavní.

O duši země, zdejších lidech a možná i o sobě samém se možná zamyslíte na zdejších hřbitůvcích zarostlých travou. Vedle hrobů najdete lavičky a stolečky, u kterých se jednou do roka sejde celá rodina a poobědvá vedle hrobu na malé rodiné oslavě, aby uctila památku zesnulého.

Podkarpatská Rus se světu otevírá jen pomalu. Zvůle úředníků stále trvá, i když komunismus padl. Na hranicích se stále čekají dlouhé fronty. Oranžová revoluce a prázdninový bezvízový styk však dávají naději, že se nám sem bude cestovat jednodušeji.