Fotografujeme rituály tantrického buddhismu, Ladak

Odebírat

Tibet mě inspiroval od dětství, kdy jsem četl knihu Heinricha Harrera 7 let v Tibetu. Dnes se pravidelně vracím do Ladaku, kam zajíždí z Dharamsaly každý rok na měsíc i dalajláma. Když se s ním v roce 1944 v Lhase Heinrich Harrer seznámil, byl ještě chlapec. Dnes je Ladak, Malý Tibet jedinou oblastí Tibetu, kde můžete poznat rituály tantrického buddhismu v podobě, která odpovídá náboženským rituálům z dob, kdy byl Tibet nezávislou zemí a nezasahuje do nich státní moc.

Tibetské Dung čeny hlásí zahájení slavností do dalekého údolí, klášter Karsha, pohoří Zanskar, Malý Tibet

fotografování objektivem Canon RF 14mm f/1,4L

Kláštery v Malém Tibetu, který je součástí Indie, pořádají tantrickou slavnost jednou ročně na základě lunárního kalendáře. Tance mají očistný charakter pro duše přihlížejících i pro tanečníky. V minulosti jsem tyto slavnosti navštívil v různých obdobích roku v klášterech Spitok (leden), Hemis (červen), Lamayru (červen). V každém klášteře mají trochu jiný průběh. Letos v červenci jsem se dostal na slavnosti do největším kláštera Karsha v pohoří Zanskar po 14-ti letech. 

Klášter Karsha, Zanskar

Nová socha Buddhy ve vesničce Karsha, Zanskar

Tato soch zde před 14-ti roky nebyla. Pro místní komunitu je to otázka prestiže. Fotografováno ohniskem 14mm.

V roce 2012 jsme sem putovali s karavanou oslů 7 dní z vesničky Wanla od řeky Indus, kam šlo tehdy nejdál dojet jeepem. Za těch 14 let BRO (Boarder Road Organization) prorazila nádhernou cestu kaňonem řeky Zanskar až sem. Silnice je zatím otevřená jen dva dny v týdnu, ale průjezd stojí za to.

Fotografování Karsha Gustor

Fotografování v klášterech Malého Tibetu je jedním ze způsobů, jak proniknout trochu více do způsobu života a myšlení lidí velmi odlišné kultury lidí, než je ta naše. Klášter leží ve výšce 4000m. Lidé sem přijíždějí z odlehlých údolí na slavnosti jednou za rok. Je to velká událost pro celý Zanskar. V obrovských rozlohách himálajského pohoří je setkání s člověkem vždy vzácné. Tady je nejednou i velké množství starých lidí, které na cestách uvidíte jen vzácně. Oni věří, že pozorování rituálních tanců mnichů z kláštera uzdravuje.

Svatyně, klášter Karsha, Ladak

fotografováno objektivem Canon RF 14mm f/1,4L s oporou

Svatyně, klášter Karsha, Ladak II

Slavnosti trvají dva dny. Musím říci, že fotografování zde hodně znepříjemňuje prach, suchý vzduch, silné sluneční záření. Přes silné sluneční brýle nevidíte nic v hledáčku nebo na display, takže nezbývá, než je pořád sundávat, abyste chránili oči.

Na fotografickou expedici do Ladaku jsem si letos zapůjčil objektivy Canon RF 14mm f/1,4 L a lehký portrétní objektiv Canon RF 85mm f/1,4 L. Jedním z mých záměrů bylo otestovat je právě na náboženských slavnostech v klášteře Karsha. Jedinečné slavnosti si prostě zaslouží i jedinečné „sklo“. Ohnisková vzdálenost 14mm vyžaduje při reportážní fotografii jít hodně na doraz až k fotografovanému. Někdy jsem se bál, aby mi tanečník třeba kopím, nepoškrábal přední čočku. Focení je tak vždy i trochu adrenalinu…Snímek je pak úžasně prostorový a při vlastním fotografování jste vtažení do děje. Tohle si vždy moc užívám.

Černý jezdec, Karsha Gustor Ladak

fotografováno objektivem Canon RF 14mm f/1,4L 

Zlí duchové hor, Karsha Gustor Ladak

fotografováno objektivem Canon RF 14mm f/1,4L 

Tanec černých jezdců, Karsha Gustor

Už když jsem zde byl před 14-ti lety, bylo to na malém nádvoří kláštera hodně kontaktní. S jedním italským fotografem a horolezcem jsme si letos potvrdili. Svět se za posledních dvacet nebo 14 let, kdy jsme zde byli poprvé, neuvěřitelně změnil. O to překvapivější však je, že lidé v Ladaku a jejich kultura se však nezměnila téměř vůbec. Tohle v jiných částech planety moc neplatí.

Rošťáci, Karsha Gustor

fotografováno objektivem Canon RF 85mm f/1,4L  při cloně f/2,2

Tihle rošťáci rozhazují mouku a pokud si nedáte pozor, máte toho plný objektiv. Místí pak z toho budou mít švandu.

Tady na slavnostech v Karshe to bylo vlastně stejné. Tehdy jsem fotil na Canon 5D Mark II and letos na Canon EOS R5. Opět muži táhli divokého jaka s vypětí m sil v těsné blízkosti davu místních, ženy ve slavnostních róbách s tyrkysy přišli požádat o radu svaté muže, zase obalili čerstvé „ženáče“ do bílých šál. Nás pár podivných cizinců na to jen civíme a mačkáme spoušť. S Canon EOS R5 se mi dnes výborně točí video. Má výbornou stabilizaci a koukám přímo do elektronického hledáčku. To u zrcadlovky nešlo.

Naše letošní fotografická expedice do Himálaje byla moje 18-tá. Nejvíce se od dob mojí první cesty v roce 2006 změnila Indie. V ní dnes Ladak tvoří samostatný stát. Před 20-ti roky sem do Ladaku téměř výhradně jezdili Němci. Švýcaři, Francouzi atd.. Dnes tvoří Evropané malý zlomek turistického ruchu. Indie už má svoji střední třídu. Množství velmi kvalitních terénních automobilů jim můžeme jen závidět. Jejich ceny jsou někde na polovině proti tomu, co za to samé chtějí prodejci u nás. Do Himálaje dnes vyjíždějí desítky indických motorkářů. Naštěstí zde hledají něco jiného, než my fotografové a milovníci hor. Do odlehlých končin, kde není třeba teplá voda, nejezdí.. Proto většina nejkrásnějších míst zůstává zatím naštěstí nedotčena. Doufejme, že tomu tak ještě nějakou chvíli zůstane.

Mnich z kláštera Karsha, Zanskar

fotografováno ob­jektivem Canon RF 14mm f/1,4L

Žebrák?

Nejprve mne pomazal žluklým máslem. Pořád chtěl peníze. Přispěl jsem do košíku mnichům v maskách. Vlastně jsem úplně nezjistil, co tento muž ve zvláštním obleku představoval. Místnímu policajtovi, ani mnichům očividně nevadil. Vyfotografoval jsem ho nejširším ohniskem…

Už se těším, že se na střechu světa s fotografickou expedicí Fotoinstitut.cz zase vrátím za rok.

Naše letošní expedice Foto­institut.cz na jednom z vysokých tibetských sedel

V nadmořské výšce nad 5000m  je tlak vzduchu poloviční. Všichni členové letošní expedice vzorně dodržovali pitný režim a aklimatizaci, takže jsme si pobyt a fotografování u­žili.