Indonésie

Když už jsme byli dostatečně opáleni a nasoleni, zamířili jsme na Jávu, kde nás lákaly především sopky. Několik desítek kilometrů od města Surabaya je úžasné sopečné pohoří. Po tři dny jsme brzy ráno vycházeli z hotelu do obrovského kráteru Tengger, ze kterého ční aktivní sopka Bromo a vyhaslá Kursi a Batok. Kráter je pokryt lávovým pískem. Ten je v některých místech jemný jako prach a vířil kolem při každém našem kroku, takže zpátky na hotel jsme se jím vraceli vždycky dokonale obaleni. Na všech okolních kopcích jsou políčka, na kterých v úrodné sopečné půdě pěstují místní lidé převážně brambory a cibuli.

Další zážitek byl ze sopky Kawah Ijen. Její dno pokrývá nejkyselejší jezero na světě. K okraji kráteru jsme stoupali asi 2 hodiny prašnou cestou a sirným zápachem. Při sestupu do kráteru mne přepadá pocit, jako bych šla do pekla. Míjíme dělníky vynášející v koších posazených na rameni síru, která se tu těží. Tohle je asi ta nejhorší práce, jakou jsem kdy viděla. Mužíček, který je mi asi po ramena si vyhodí na záda koše naplněné sírou, které já ani neuzvednu, a vynáší je kamenitou cestu ven z kráteru. Rozdáváme jim bonbóny a voňavé hřebíčkové cigarety. Dolu k jezeru se bohužel nedostaneme, protože sirný zápach je tak silný, že se nám svírá hrdlo a nemůžeme se nadechnout. Šátek uvázaný přes nos a pusu vůbec nepomáhá. Snažíme se dostat na čerstvější vzduch, protože kyslíku v plicích nám s každým krokem ubývá. Když se dostaneme výš, odfoukne vítr kouř a mlžný opar a já konečně uvidím jezero a jeho krásnou zelenou barvu.

Opouštíme ostrov plný sopek, sedáme na loď a po půlhodině plavby jsme na ostrově Bali. Tady si na čtyři dny půjčujeme auto a objíždíme místa, která nás zajímají. Je to docela úmorné, je horko a kluci jsou trochu otráveni z toho, že je tu hodně věcí narafičeno pro turisty. Bez průvodce se nemůžeme skoro nikam dostat. Jelikož se považujeme za zkušené a nezávislé cestovatele, máme s tím problém. Výšlap na sopku Batur vzdáváme, protože nám průvodci dělají potíže a zatarasí nám cestu. Nejlepší zážitek z Bali bylo asi divadlo, nebo spíš tanec, na kterém jsme se byli podívat v královském paláci ve městě Ubud. Gamelanový orchestr hrál pro nás nepochopitelné, ale příjemné melodie a krásné balijky tancovaly i očima, nebo prstama u nohou. Pár dnů jsme se pak váleli na obrovské pláži ve městě Kuta u chladivého Indického oceánu. Byla jsem také na místě, kde v roce 2002 vybuchla bomba na diskotéce v Sari klubu. Viděla jsem desku se jmény obětí, bylo tam všude plno květin a plačících bělochů, kolem jsou pořád rozvaliny. Běhal mi na tom místě mráz po zádech.