Jak se fotí automobilové závody

Níže uvedené zkušenosti neplatí jen při focení automobilových či motocyklových klání, ale dají se využít při focení mnoha sportů, kterých se účastníte jako divák. Proto si „znalost trati“ přeložte jako „znalost hřiště“ a „znalost pravidel hry“. Uvedené snímky by pořídil kdokoli, kdo by se Offroad maraton 2004 aut a pětihodinové šestihodinovky (technické zpoždění se už nedohnalo) motorek a čtyřkolek účastnil nikoli jako závodník, novinář či všude vpouštěná celebrita, ale jako zvědavý host. Tedy v podstatě kdokoli, kdo zná svůj fotoaparát.

Znalost trati

Fandu či zkušeného fotografa závodů poznáte snadno. Neomylně jde na místo atraktivního výhledu, zatímco ostatní bloumají okolo bezpečnostní pásky. Sledujte je. Novináři bývají označeni „pressvestou“ či visačkou a vyznačují se buď drahými digitály (a to čím dál častěji – profesionální žurnalista už v takřka ničím jiným nefotí), nebo naditými fotobrašnami s hodně světelnými objektivy. Určitě je někde k dispozici plánek trati (na vstupence, na informačním panelu, na propagačních materiálech). Prostudujte si ho. Z fotografického hlediska je dobré vědět, kde jsou překážky (např. brody, jde-li o terénní závod) a zatáčky.

Drobná rada: po závodě se znovu podívejte na fotky a listinu vítězů (bývá na internetu). Pokud je čitelné číslo, snadno zjistíte, jak si fotografovaný vůz vedl. A třeba budete mít vítěze v kuriózní situaci v době, kdy ještě zdaleka nebylo o pořadí rozhodnuto.

Foceno v zatáčce, v kleče pod bezpečnostní páskou. Myslete dopředu na to, že pokud jde o focení, nevyplatí se mít nové oblečení. Často polezete křovím, kalužemi, auta cákají bahno.

Zatáčky stojí za zmínku, protože v zatáčce každé auto přibrzdí, čímž dostanete šanci zvýšit expoziční dobu a zmenšíte riziko rozmazání snímku. Stojíte-li v ohybu zatáčky, můžete udělat atraktivní čelní portrét vozu a když navíc projede kolem vás, tak výrazně pomaleji než na rovince. V zatáčce, když se auto blíží naproti vám, lze za dobrého světla použít i kontinuální (servo) ostření, kdy zaostřovací bod drží pohybující se (tedy v tomto případě přibližující se) objekt stále ostrý.

Při focení servoostřením se dá buď fotit na jednotlivé snímky (jako v tomto případě), kdy bude mít jedoucí auto velký odstup nebo sériovým snímáním, kdy přiblížení auta bude relativně malé.

Nevyplatí se stát na jednom, byť atraktivním místě. Chce to chodit, chodit a ještě jednou chodit. Dívat se a hledat. Pokud budete procházet trať po druhé, třetí, páté… snad si všimnete, že občas lze obraz zarámovat větvičkami či transparenty nebo že v pozadí máte barevně zajímavé pole.