Test profesionální digitální zrcadlovky Canon EOS 1Ds Mark II

Pro posouzení celkové kvality snímku nám poslouží ukázka č.6 fotografovaná širokoúhlým objektivem. Celkový záběr je na zmenšené ukázce č.6, kde je možno si stáhnout i celý originální soubor. Pozor, vzhledem k mimořádnému rozlišení aparátu má velikost 13MB, takže uživatelé s pomalejším připojením mohou mít s jeho stažením trošku problém. Proto jsem udělal i dva obvyklé výřezy ze středu a rohu snímku pro možnost dostatečného posouzení i bez nutnosti stahování celého snímku. Tyto výřezy najdete na ukázkách a jsou samozřejmě v plném rozlišení a bez jakýchkoli úprav. Z výsledku je zcela zřejmé, že jak ve středu, tak i v samotném rohu snímku, je kresba i rozlišení vynikající.

Čip, vyvážní bílé a měření expozice

Srdcem fotoaparátu Canon EOS 1Ds Mark II. je nový CMOS snímač s plným rozměrem kinofilmového políčka 24×36mm a rekordním rozlišením 16,7 megapixelu. Maximální velikost obrazu s poměrem stran 3:2 je 4992×3328 obrazových bodů, což při tisku s rozlišením obvyklých 300dpi odpovídá velikosti výsledné fotografie cca 28×42 cm. Ve skutečnosti však bude jistě možné zhotovovat i několikanásobně větší tisky při zachování špičkové kvality. Sám jsem si zkusil zhotovit výtisk formátu 40×60cm na profesionální fotografické tiskárně a výsledek byl vynikající.

Snímací senzor má vestavěný nízkopásmový filtr pro potlačení falešných barev a modré. Ke zpracování obrazu je použit obrazový procesor DIGIC II druhé generace s vylepšeným vyvážením bílé, automatické expozice i celkové kvality snímku. Zvýšen byl i dynamický rozsah čipu, a tak je mnohem snadnější i fotografování za velmi složitých světelných podmínek a k přeexpozici kritických míst dochází opravdu jen za extrémních podmínek. Pro posouzení jsem zvolil ukázkový snímek č.9, který obsahuje jak stinné, tak i velmi světlé partie.

Exponován byl objektivem EF 16–35mm/f 2,8 L při nastavení na nejširší ohniskovou vzdálenost 16mm, citlivostí ISO 500, clonou f 4 a časem 1/60 vteřiny bez použití stativu. Přestože je zde silné plošné protisvětlo a současně i stinné části, tak je celkově velmi dobře exponován. Ani ty nejsvětlejší části nejsou vypálené a naopak je zachována kresba i v nejtmavších partiích. Jsem přesvědčen, že takového výsledku bych s jinou digitální zrcadlovkou rozhodně nedosáhl. Pro posouzení celkové kvality je opět možné si stáhnout i celý originální a neupravený snímek, na kterém je možno posoudit i kvalitu kresby objektivu. Ta je i zde vynikající a to i přesto, že byla nastavena poměrně nízká clona a bylo fotografováno z ruky časem jen 1/60. Na kvalitě snímku se nepodepsala ani vyšší hodnota citlivosti ISO. Snad jedinou vadou snímku tak může být jen slabá barevná aberace na ostrých přechodech světla a stínu. Ta je sice lehce viditelná, ale vzhledem k velmi širokoúhlému záběru použitého ohniska, okrajové části snímku a nízké cloně je její úroveň pořád ještě na slušné úrovni.

Dalším důležitým testem snímacího čipu je sledování úrovně šumu v závislosti na nastavené úrovni jeho citlivosti ISO. Pro tento test jsem si vybral tradiční noční scénu. Na prvním ukázkovém snímku je celkový pohled na testovací scénu, který jsem složil ze dvou polovin, snímaných při různých nastaveních vyvážní bílé. Agresivní žluté výbojky nám tak současně posloužily nejen jako test úrovně šumu, ale i jako test automatiky vyvážení bílé. Z fotky je zřejmé, že automatika si se snímkem poradila dokonce o něco lépe než manuální nastavení na barevnou teplotu žárovky, která je světlu těchto výbojek nejblíž. Výsledek je skutečně reálný a funkci vyvážení bílé tak lze také hodnotit jako mimořádně spolehlivou. Kromě složení ze dvou částí je také zcela bez úprav.

Pojďme se již ale podívat na konkrétní úroveň šumu při jednotlivých hodnotách ISO. Tu je samozřejmě možno nastavovat velmi jemně po 1/3 EV, ale pro zjednodušení a větší přehlednost jsem zvolil odstupňování jen po celých 1 EV. Pro pořádek jen dodám, že jsem použil objektiv EF 24–70mm/f 2,8 L a clonovou automatiku, kterou jsem u všech testovacích snímků nastavil na hodnotu f 4.

Na ukázce č.12 jsou 100% a neupravené výřezy z dobře exponovaných a světlejších částí snímků. Zde je zřejmé, že rozdíly úrovně šumu jsou při jednotlivých nastaveních téměř neviditelné a výsledek lze označit za přímo excelentní. Na ukázce č.13 jsou již výřezy z tmavší části a navíc s přechodem ze silného světla. I zde je úroveň šumu až po ISO 800 vynikající. Při ISO 1600 je již lehce znatelnější nárůst a pouze při ISO 3200 je šum výrazněji viditelnější. I zde je výsledek vynikající a pouze u extrémní hodnoty ISO 3200 je potřeba jeho praktického použití potřeba zvážit podle konkrétní situace a světelné kompozice snímané scény. Výsledek by samozřejmě bylo možno ještě zlepšit aktivací funkce redukce šumu. Kdo by si chtěl pečlivěji prohlédnout jednotlivé testovací snímky, ten si může stáhnout také dva originální snímky v plném rozlišení při nejvyšších hodnotách ISO 1600 a 3200, které jsou samostatně na ukázkách č.14 a 15.