FotoAparát.cz měl jako první médium v České republice možnost prakticky si vyzkoušet novou vlajkovou loď firmy Canon na poli digitální techniky. Tou je nová profesionální digitální zrcadlovka Canon EOS 1Ds Mark II s čipem velikosti kinofilmového políčka a rekordním rozlišením 16,7 megapixelu. Také ostatní technické parametry tohoto přístroje byly dotaženy na absolutní špičku, a tak následující článek nebude ani tak klasickým uživatelským testem, jako spíše příjemným povídáním o Formuli 1 mezi digitálními aparáty postavenými na bázi kinofilmového základu.
Tělo – mechanické provedení a ovládání
Mechanické provedení přístroje je bez jediného kompromisu. Tělo je dostatečně velké i pro hodně velké ruce a je i mimořádně robustní a dokonce vodě a prachu odolné. Je to v podstatě jediný masivní kovový blok z moderních odlehčených slitin na obvyklé bázi magnézia. Do těla je již integrován vertikální grip se samostatnou spouští a několika nejpoužívanějšími ovládacími tlačítky. Vertikálně i horizontálně tak padne do ruky jako ulité a umožňuje tak pohodlný a bezpečný úchop, což je vzhledem k hmotnosti 1545 g také důležitý prvek.
Přestože malé “s“ v označení přístroje znamená studio, tak po mechanické stránce EOS 1Ds Mark II jistě obstojí i u nejnáročnějších fotoreportérů, kteří jsou kvůli své profesi nuceni brát s sebou potřebnou techniku i do těch nejnáročnějších podmínek, jakými je třeba fotografování přírodních katastrof či válečných konfliktů.
Také všechny ovládací prvky jsou logicky a ergonomicky rozmístěné a důležité funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek. Výsledkem je, že přestože se jedná o složitý přístroj se spoustou funkcí, tak je ovládání natolik intuitivní, že k většině nastavení v podstatě není nutný ani vstup do menu a dokonce ani manuál, který je jinak v začátcích často nezbytný. Princip ovládání i vzhled menu je velmi podobné jako u většiny digitálních zrcadlovek Canon EOS. Funkční tlačítka se používají v kombinaci se dvěma otočnými voliči – obvyklé malé kolečko u spouště a velký kruhový kotouč na zadní stěně. Drobnou výhradu lze snad mít jen k umístění hlavního vypínače, který není příliš dobře dostupný a k jeho aktivaci jsou potřeba obě ruce.
Aparát je také vybaven LCD monitorem umístěným v obvyklé pozici na zadní stěně aparátu. Jeho velikost je 2“ a rozlišení 230.000 pixelů. Obraz na LCD je skutečně kvalitní, ale vzhledem ke kategorii přístroje mohl být přeci jen o trošku větší. Informace o nastavení doplňují dva stavové displeje, jeden – menší je umístěn pod LCD monitorem a druhý – větší je na obvyklém místě horní strany fotoaparátu. Oba lze stiskem speciálního tlačítka podsvítit příjemným decentním modrým světlem. Zobrazují všechny potřebné informace, včetně údaje o aktuální nastavené hodnotě citlivosti ISO – i když zobrazení této informace je nutné povolit v uživatelských funkcích na úkor počítadla zbývajících snímků. V případě, že počítadlo nechceme obětovat, je nutno vyvolat a případně následně měnit ISO současným stiskem dvou tlačítek na horním panelu.
Za zmínku stojí také velký a jasný hledáček se zvětšením 0,7×, využívající pentagonální hranol a zobrazující 100% plochy snímku. Samozřejmostí je dioptrická korekce v rozpětí –3 až +1 dioptrie a možnost výměny matnice, kterých je k dispozici 9 různých typů. Zajímavostí je také vestavěná závěrka okuláru, která zabraňuje proniknutí parazitního světla do přístroje prostřednictvím hledáčku, čemuž se u levnějších přístrojů dá zabránit pouze manuální instalací speciální krytky. Okraj hledáčku je skvěle kryt mohutnou gumovou očnicí. Na matnici jsou červeně zvýrazněny aktivní zaostřovací body a v hledáčku jsou také dva displeje – vpravo a na obvyklém místě dole. Uživatel tak má dokonalý přehled o nastavených parametrech i při pohledu do hledáčku. Indikovány jsou všechny podstatné fotografické parametry, včetně počtu snímků, které se ještě v nastaveném rozlišení vejdou do vyrovnávací paměti.
Objektivy
Aparát je plně kompatibilní s celou sérií více než 60 objektivů Canon EF, výjimkou jsou pouze objektivy nové série EF-S, která je určená výhradně pro některé digitální zrcadlovky s menším rozměrem čipu (formát APS-C). Vzhledem k faktu, že čip má přesně stejnou velikost jako je rozměr kinofilmového políčka, tak je možné využít objektivy na 100% a není třeba žádné korekce či přepočtu koeficientu ohniska. Vzhledem ke kategorii přístroje se počítá především s využitím objektivů nejvyšší třídy, což je dnes už legendární série objektivů označených velkým červeným L. I já jsem měl možnost vyzkoušet si aparát s objektivy této třídy a to hned se dvěma modely, které navíc patří k tomu nejlepšímu, co v daném rozsahu Canon nabízí. Konkrétně to byl superširokoúhlý objektiv EF 16–35mm/f 2,8 L a základní profesionální model EF 24–70mm/f 2,8 L. Oba objektivy mají vysokou světelnost f 2,8. Samozřejmostí jsou také ultrazvukové ostřící motory USM pro rychlý a bezhlučný autofokus a systém vnitřního ostření, díky němuž se při zaostřování neotáčí přední člen. Také mechanickou konstrukcí objektivy odpovídají dané kategorii a jsou mimořádně robustní a odolné. Ostřící i zoomovací prstence nemají ani náznaku sebemenší vůle a k příjemným vlastnostem těchto objektivů patří i možnost manuálního doostřování bez nutnosti přepínání AF/MF. U upevňovacího bajonetu objektivů nechybí ani gumové těsnění zabraňující vniku vlhka a prachu do aparátu spojem objektivu a těla.
 |
 |
Pro posouzení celkové kvality snímku nám poslouží ukázka č.6 fotografovaná širokoúhlým objektivem. Celkový záběr je na zmenšené ukázce č.6, kde je možno si stáhnout i celý originální soubor. Pozor, vzhledem k mimořádnému rozlišení aparátu má velikost 13MB, takže uživatelé s pomalejším připojením mohou mít s jeho stažením trošku problém. Proto jsem udělal i dva obvyklé výřezy ze středu a rohu snímku pro možnost dostatečného posouzení i bez nutnosti stahování celého snímku. Tyto výřezy najdete na ukázkách a jsou samozřejmě v plném rozlišení a bez jakýchkoli úprav. Z výsledku je zcela zřejmé, že jak ve středu, tak i v samotném rohu snímku, je kresba i rozlišení vynikající.
Čip, vyvážní bílé a měření expozice
Srdcem fotoaparátu Canon EOS 1Ds Mark II. je nový CMOS snímač s plným rozměrem kinofilmového políčka 24×36mm a rekordním rozlišením 16,7 megapixelu. Maximální velikost obrazu s poměrem stran 3:2 je 4992×3328 obrazových bodů, což při tisku s rozlišením obvyklých 300dpi odpovídá velikosti výsledné fotografie cca 28×42 cm. Ve skutečnosti však bude jistě možné zhotovovat i několikanásobně větší tisky při zachování špičkové kvality. Sám jsem si zkusil zhotovit výtisk formátu 40×60cm na profesionální fotografické tiskárně a výsledek byl vynikající.
Snímací senzor má vestavěný nízkopásmový filtr pro potlačení falešných barev a modré. Ke zpracování obrazu je použit obrazový procesor DIGIC II druhé generace s vylepšeným vyvážením bílé, automatické expozice i celkové kvality snímku. Zvýšen byl i dynamický rozsah čipu, a tak je mnohem snadnější i fotografování za velmi složitých světelných podmínek a k přeexpozici kritických míst dochází opravdu jen za extrémních podmínek. Pro posouzení jsem zvolil ukázkový snímek č.9, který obsahuje jak stinné, tak i velmi světlé partie.
 |
Exponován byl objektivem EF 16–35mm/f 2,8 L při nastavení na nejširší ohniskovou vzdálenost 16mm, citlivostí ISO 500, clonou f 4 a časem 1/60 vteřiny bez použití stativu. Přestože je zde silné plošné protisvětlo a současně i stinné části, tak je celkově velmi dobře exponován. Ani ty nejsvětlejší části nejsou vypálené a naopak je zachována kresba i v nejtmavších partiích. Jsem přesvědčen, že takového výsledku bych s jinou digitální zrcadlovkou rozhodně nedosáhl. Pro posouzení celkové kvality je opět možné si stáhnout i celý originální a neupravený snímek, na kterém je možno posoudit i kvalitu kresby objektivu. Ta je i zde vynikající a to i přesto, že byla nastavena poměrně nízká clona a bylo fotografováno z ruky časem jen 1/60. Na kvalitě snímku se nepodepsala ani vyšší hodnota citlivosti ISO. Snad jedinou vadou snímku tak může být jen slabá barevná aberace na ostrých přechodech světla a stínu. Ta je sice lehce viditelná, ale vzhledem k velmi širokoúhlému záběru použitého ohniska, okrajové části snímku a nízké cloně je její úroveň pořád ještě na slušné úrovni.
Dalším důležitým testem snímacího čipu je sledování úrovně šumu v závislosti na nastavené úrovni jeho citlivosti ISO. Pro tento test jsem si vybral tradiční noční scénu. Na prvním ukázkovém snímku je celkový pohled na testovací scénu, který jsem složil ze dvou polovin, snímaných při různých nastaveních vyvážní bílé. Agresivní žluté výbojky nám tak současně posloužily nejen jako test úrovně šumu, ale i jako test automatiky vyvážení bílé. Z fotky je zřejmé, že automatika si se snímkem poradila dokonce o něco lépe než manuální nastavení na barevnou teplotu žárovky, která je světlu těchto výbojek nejblíž. Výsledek je skutečně reálný a funkci vyvážení bílé tak lze také hodnotit jako mimořádně spolehlivou. Kromě složení ze dvou částí je také zcela bez úprav.
Pojďme se již ale podívat na konkrétní úroveň šumu při jednotlivých hodnotách ISO. Tu je samozřejmě možno nastavovat velmi jemně po 1/3 EV, ale pro zjednodušení a větší přehlednost jsem zvolil odstupňování jen po celých 1 EV. Pro pořádek jen dodám, že jsem použil objektiv EF 24–70mm/f 2,8 L a clonovou automatiku, kterou jsem u všech testovacích snímků nastavil na hodnotu f 4.
 |
 |
Na ukázce č.12 jsou 100% a neupravené výřezy z dobře exponovaných a světlejších částí snímků. Zde je zřejmé, že rozdíly úrovně šumu jsou při jednotlivých nastaveních téměř neviditelné a výsledek lze označit za přímo excelentní. Na ukázce č.13 jsou již výřezy z tmavší části a navíc s přechodem ze silného světla. I zde je úroveň šumu až po ISO 800 vynikající. Při ISO 1600 je již lehce znatelnější nárůst a pouze při ISO 3200 je šum výrazněji viditelnější. I zde je výsledek vynikající a pouze u extrémní hodnoty ISO 3200 je potřeba jeho praktického použití potřeba zvážit podle konkrétní situace a světelné kompozice snímané scény. Výsledek by samozřejmě bylo možno ještě zlepšit aktivací funkce redukce šumu. Kdo by si chtěl pečlivěji prohlédnout jednotlivé testovací snímky, ten si může stáhnout také dva originální snímky v plném rozlišení při nejvyšších hodnotách ISO 1600 a 3200, které jsou samostatně na ukázkách č.14 a 15.
 |
Fotografovat lze v pěti různých barevných prostorech, 4× sRGB a 1× Adobe RGB. Je zde také možnost 2× uživatelem volitelného barevného prostoru. Zmíněné vyvážení bílé je možno nastavit celkem v 10 nastaveních, od plné automatiky, přes několik předvoleb až po manuální změření (uložit lze 3 různé hodnoty) či manuální nastavení teploty chromatičnosti. Aparát umožňuje i kompenzaci vyvážení bílé v krocích ±9 v barvách modrá/jantarová a purpurová/zelená. Snímky se ukládají pomocí vysokorychlostních slotů na paměťové karty CompactFlash nebo SD (vloženy mohou být obě současně) ve formátech JPEG (vyhovuje standardu Exif 2.21 a DPOF 1.1, umožňuje uživatelsky nastavit kompresi) a RAW, případně i v obou současně. Přiložit lze i zvukovou poznámku ve formátu WAVE. Samozřejmostí je také kompatibilita s přímým tiskem PictBridge. Velmi zajímavý je také monochromatický režim s volbami pro filtry a tónovací efekty, podobný jako u modelu EOS 20D – viz náš podrobný redakční test včetně praktických ukázek použití jednotlivých nastavení monochromatického režimu.
Měření expozice je realizováno 35-ti zónovým měřením nebo poměrovým měřením svázaným s aktivním zaostřovacím bodem nebo částečným měřením v oblasti cca 8,5% uprostřed ploch hledáčku nebo celoplošným měřením se zdůrazněným středem. K dispozici je i přesné bodové měření z 2,4% plochy hledáčku. A to buď uprostřed a nebo jako svázané s aktivním zaostřovacím bodem. Rozsah měření je 0–20 EV při 20°C s objektivem 50mm f/1,4 a citlivosti ISO 100. Úroveň expozice lze samozřejmě kompenzovat a to v rozsahu ±3 EV v krocích po 0,3 EV. Aparát má také samostatné tlačítko pro zablokování naměřené expozice.
Závěrka a práce s bleskem
Aparát je vybaven elektromagneticky řízenou závěrkou ve fokální rovině. Rozsah časů je 30 vteřin až 1/8000 vteřiny ve volitelných krocích po 0,3 EV. Spoušť je také elektromagnetická s jemným stiskem. Rychlost synchronizace závěrky s externím bleskem(EOS 1Ds Mark II jako všechny profesionální aparáty nemá vestavěný blesk) je 1/250 vteřiny, přičemž se všemi blesky série Canon Speedlite EX je možná i vysokorychlostní synchronizace se všemi časy závěrky až do 1/8000 vteřiny. Chybět samozřejmě nesmí ani možnost samostatné korekce zábleskové expozice, kterou je možno nastavit na těle v rozsahu ±3 EV v krocích po 0,3 EV.
Fotoaparát využívá špičkový zábleskový režim E-TTL II, který bere v úvahu nejen správnou expozici, ale i vzdálenost od fotografovaného objektu a také teplotu záblesku s ohledem na nastavenou hodnotu vyvážení bílé barvy. Pro EOS 1Ds Mark II je ideálním modelem profesionální externí blesk Canon Speedlite 580 EX (viz obrázek). Jedná se také o technickou novinku, která ideálně spolupracuje právě se systémem E-TTL II. Samozřejmostí je vybavenost vysokým výkonem (směrné číslo 58 při ISO 100 a ohnisku použitého objektivu 105mm) a všemi myslitelnými funkcemi včetně pokročilého bezdrátového ovládání či vysokorychlostní synchronizace. Samotný fotoaparát pak má také samostatný konektor pro externí studiové blesky a podporuje i režim více bezdrátově řízených zábleskových jednotek.
AF, celková rychlost a funkce
Velmi důležitým je samozřejmě také autofokus a celková rychlost přístroje. Zaostřování řídí 45-ti bodový systém TTL-AREA-SIR s CMOS snímačem. Pracovní rozsah zaostřování je 0–18 EV při 20°C a nastavení ISO na hodnotu 100. Výběr zaostřovacího bodu lze nechat na automatice a nebo jej lze zvolit ručně, případně přepnutí na výchozí pozici (přepnutí na registrovaný AF bod). Z praktické zkušenosti mohu říct, že AF funguje velmi dobře a to i za velmi nepříznivých světelných podmínek. V případě skutečně akutního nedostatku světla lze externím bleskem emitovat pomocný paprsek, realizovaný červenou LED diodou. Také rychlost samotného ostření lze označit za výbornou a to především s objektivy vybavenými ultrazvukovým motorem ostření USM (Ultra Sonic Motor).
Krom rychlosti ostření je ale především pro fotoreportéry důležitá také rychlost snímání, počty snímků v sérii a také rychlost jejich ukládání na paměťovou kartu. I v tomhle ohledu je EOS 1Ds Mark II na vysoké úrovni. Přestože jsou výsledné soubory vzhledem k rozlišení značně objemné, tak aparát dokáže fotografovat rychlostí 4 snímků za vteřinu a to až do zaplnění vyrovnávací paměti, která pojme cca 32 snímků v nejvyšší kvalitě formátu JPEG a nebo 11 snímků ve formátu RAW. Údaj ale není zcela přesný a může se mírně lišit podle typu a rychlosti použité paměťové karty.
Náběh fotoaparátu po zapnutí je také velmi rychlý a zpoždění v řádu desetin vteřiny je jen ztěží patrné. Každopádně než stačíte přehmátnout z vypínače na spoušť, tak je již aparát v pohodě připraven k fotografování. Pokud by ani takovýto komfort přeci jen některému uživateli nestačil, tak je možno k aparátu připojit ještě další lahůdku v podobě volitelného bezdrátového adaptéru zajišťujícího vysokorychlostní bezdrátové LAN připojení IEEE802.11b/g s podporou pro 100Mb drátovou síť ETHERNET (adaptér viz ukázkové snímky č.4 a č.18). Celkové nastavení fotoaparátu lze přesně na míru přizpůsobit podle požadavků konkrétního uživatele pomocí nabídky 20 uživatelských funkcí s 65 nastaveními a 27 osobními funkcemi. Lze tak nadefinovat velké množství podrobného nastavení nebo aktivovat méně často používané funkce, jako třeba rozšíření citlivosti ISO (standard je 100–1600, rozšířené 50–3200 ISO) nebo předsklopení zrcátka.
Příslušenství
Velmi důležitá je také nabídka příslušenství, které lze s aparátem použít. Toho je samozřejmě u Canonu k dispozici nepřeberné množství. V první řadě je to velmi rozsáhlá nabídka objektivů systému EF a to v počtu více než 60 různých typů, od rybího oka až po vyhlášené extrémně dlouhé teleobjektivy, včetně speciálních objektivů například tilt/shift, objektivů se stabilizátory obrazu IS nebo makroobjektivů. Velmi slušná je také nabídka blesků, včetně kruhových makroblesků či dálkového odpalovače studiových nebo bezdrátově ovládaných blesků. Použít lze také kabelové dálkové ovládání, externí zdroj a spoustu dalších doplňků. Součástí balení přístroje je pak veškerá potřebná kabeláž, Software Digital Photo Professional v1.5 pro zpracování RAW snímků s podporou barevných prostorů sRGB, Adobe RGB a wide gamut RGB plus různé separační simulace standardu CMYK. Dále je to EOS Viewer Utility/EOS Capture, PhotoStitch a ovladače TWAIN pro Windows 98/2000 a WIA pro Windows Me. Nechybí samozřejmě ani nabíječka a skvělý Ni-MH akumulátor NP-E3, který při testu prokázal skutečně mimořádnou výdrž – přístroj jsem měl zapůjčen na cca 4 dny, úvodem jsem akumulátor nabil a i po těchto 4 dnech fotografování ukazoval displej stav baterie jako plně nabitý.
Cena a závěr
V závěru testu bývá zvykem zrekapitulovat celkový výčet hlavních předností i nedostatků testovaného fotoaparátu, ale v tomto případě udělám výjimku – předností je totiž tolik, že výčet by byl až únavně dlouhý a všechny již byly jmenovány v textu článku. Naopak nedostatky nejsou prakticky žádné, které by stály za řeč. Závěr je proto až překvapivě stručný a jasný. Canon EOS 1Ds Mark II je prostě v současné době celosvětově vůbec nejdokonalejším digitálním fotoaparátem na současném trhu. Jediným námětem k hlubší diskusi tak zůstává v podstatě pouze cena, která je 249.999,– Kč (oficiální doporučená prodejní cena včetně DPH – stav k 6.12.2004). Suma je to sice značná, ale určitě se najdou profesionální fotografové či fotografická studia, kteří si za špičkovou kvalitu rádi zaplatí a kterým se investice z dlouhodobého hlediska vyplatí.
Fotografie pořízené tímto aparátem najdete v naší FotoGalerii a aktuální ceny na současném českém trhu najdete zase v aplikaci Porovnej Ceny kde je již nyní možno zaznamenat první příjemný pokles reálné tržní ceny. Podrobnější technické informace a specifikace v češtině najdete na stránce Canon EOS-1Ds Mark II.
Závěrem bych chtěl také poděkovat firmě Canon CZ s.r.o. za zapůjčení aparátu a objektivů pro potřebu tohoto redakčního testu.