Protože je neustále ohrožován sopkou Soufriére Hills, je Montserrat z ostrovů Malých Antil nejméně navštěvovaným. Z ostrova se vystěhovala téměř polovina obyvatel a infrastruktura této karibské země poněkud strádá. Při plavbě Karibikem jsem jej však nechtěl vynechat, již z Prahy jsme domlouvali návštěvu Montserrat Volcano Observatory, kde, jak jsme se přesvědčili, mají geologové s hlídáním sopky hodně napilno.

Cestování po ostrově

Aktívní sopka Soufriére Hills

Nevím, jestli tomu tak bylo již před rokem 1995 (první silné erupce sopky), ale když jsem před lety studoval materiály, jak se na ostrov dostat, ihned mě odradila komplikovaná dostupnost. Z Evropy sem nic nelétá a když něco létá na okolní ostrovy, tak se z nich na Montserrat nelze dostat trajektem. Výjimkou je pouze ostrov Antigua, tam se z Prahy po asi pěti přestupech (a třech dnech) dostanete. Proto když přišla nabídka na cestu 12-cti metrovou jachtou po ostrovech východního Karibiku, hned jsem si na ostrov Montserrat vzpomněl. V té chvíli jsem ještě netušil, jaký bude problém přesvědčit kapitána, aby u ostrova v zátoce zakotvil.

Pláže s tmavým pískem na Old Road Bay

Montserrat se nachází 80 km SZ od ostrova Guadeloupe a je relativní malý: 17 km dlouhý a pouze 10 km široký. Jižní polovině ostrova dominuje aktivní Soufriére Hills Volcano a přestože je v jeho blízkosti několik vesnic a měst (včetně hlavního!), jsou všechna opuštěna, protože se nacházejí v zóně trvale ohrožované sopkou (Exclusion Zone). Do této oblasti je vstup striktně zakázán, smějí sem pouze pracovníci geologické služby, kteří se marně snaží předvídat další mohutné erupce ohrožující ostrov. Původně jsem koketoval s myšlenkou tajně se vypravit do uzavřené oblasti pod sopkou (po podobně hazardních dobrodružstvích jako třeba na Etně (Itálie) nebo na Popocatepétlu (Mexiko) mě již nemohlo nic překvapit), ale nakonec nebyl během jednodenního „výsadku“ na podobné akce čas.

Ještěrka na vulkanické hornině

Když opustíme popelem zapadanou a sopkou zničenou jižní část ostrova, nalezneme v severní části pohoří s mlžným pralesem a bujnou horskou vegetací, kde je několik možností pro absolvování několikahodinového výletu. Pěkné pláže na ostrově neobjevíte, na to jsou vhodnější ostrovní sousedé, pobřeží je většinou příkré a kamenité, pouze s několika klidnými zátokami. Jestli jsme měli někde s kotvením v Karibiku problémy, bylo to právě na ostrově Montserrat. V severní části ostrova také zůstává zbylých 5000 obyvatel, které sopka nepřinutila odejít.

Protože se skutečně jedná o ostrov relativně malý, můžete všechny níže popisované lokality navštívit během jednoho dlouhého dne, vhodnější je však prozkoumávat ostrov déle. Nejvhodnější (asi jedinou) možností, jak se po ostrově dopravovat, je využít autostopu, ale protože jsou tu vzdálenosti krátké, než projelo auto, na vytouženou lokalitu jsme během několika málo desítek minut došli po svých.

Soufriére Hills Volcano

Už když jsme jednoho dubnového odpoledne přeplouvali z ostrova Antigua k jižnímu pobřeží Montserratu, bylo možno i ze vzdálenosti několika desítek kilometrů pozorovat vulkanické exhalace vycházející z vrcholových partií sopky. Proti zapadajícímu slunci a při silném kymácení jachty bylo pořízení technicky kvalitní fotografie obtížné, ale vzhledem k používání digitální zrcadlovky jsem to zkoušel opakovaně s různými expozicemi. Nemohl jsem se výstupu na vulkanický ostrov dočkat a pomalá plavba utíkala se sopkou před přídí ještě pomaleji.

Karibské slunce v hledáčku fotoaparátu
Na zaběhlý předsudek, že se nemá fotit proti slunci a už vůbec ne se sluncem v záběru, neberu ohled již několik let a právě na slunečných Malých Antilách jsem měl bezpočet příležitostí si fotografování proti slunci procvičit. Poněkud znevýhodněni mohou být majitelé digitálních kompaktů s delším zoomem a majitelé levnějších objektivů bez antireflexních vrstev, pořídit dobré snímky bude obtížné. V ideálním případě slunce v záběru, při zaslonění na f14 – f20 vytvoří krásnou hvězdičku, u které délka paprsků bude záviset na použitém clonovém čísle. Čím vyšší clonové číslo, tím delší paprsky. Šťastní majitelé objektivů s pevným ohniskem budou ve výhodě, paprsky budou nejpůvabnější, jejich počet bude záviset na počtu lamel clony. Bezkonkurenční je v tomto případě naprosto unikátní objektiv Pentax s ohniskem 20mm (především díky dokonalé antireflexní vrstvě). Prezentovatelné fotografie jsem pořídil i s krátkým zoomem Canon EF 20–35mm. Nastavení expozice jsem v těchto případech většinou nechal na měření fotoaparátu, obvykle s obstojnými výsledky.
Samotnou kapitolou je fotografování východů a západů slunce, tento motiv neunikne nikomu. Jenom škoda, že jsou často k vidění snímky pouze se sluncem, oblohou a případně s nudným obzorem. Daleko půvabnější je chvíli počkat nebo si udělat malý výlet za něčím zajímavým, co by bylo vhodnější umístit do popředí snímků.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram