Fotografování šídla modrého

Šídlo modré někdy připomíná vrtulník. V letu se v místě třeba na vteřinu či dvě zastaví a to je právě ten pravý okamžik. Na Tříjezerní slati na Šumavě létají skoro deseticentimetrová šídla. Jeden snímek v letu se mi podařil. Díky tomu, že používám zrcadlovku, jsem až do vyvolání nevěděl, zda tam bude.

Šídlo modré (Aeshna cyanea) má latinské jméno odvozené od modrých, ale také zelených skvrn na hlavě, hrudi a zadečku. I přes toto pestré zbarvení sedící šídlo v břehovém porostu někdy objevíte jen stěží. Jeho pevné tělo bývá 7– 8 cm dlouhé s rozpětím křídel až 11 cm. Je to úžasný letecký akrobat a zároveň také letec dlouhých tratí. Proto ho potkáte i daleko od jeho domovského prostředí, kterým jsou stojaté vodní hladiny. Šídlo modré je dravec, který za letu chytá různé mouchy, ovády, motýly i jiný létající hmyz, ne však hmyz s tvrdými krovkami. Imaga žijí samotářsky a svůj revír si chrání před vetřelci. Proto u tohoto druhu většinou pozorujete jednotlivé exempláře.

Šídlo modré jsem fotografoval u jezírek Tříjezerní slati na Šumavě. Pro získání snímku sedícího imaga je třeba vyčkat, až se usadí. Je třeba být velmi opatrný. Šídlo okamžitě reaguje na pohybující se stín. Opravdovou výzvou z hlediska fotografické pohotovosti je získat fotografii v letu. Šídlo létá velkými rychlostmi, ale zároveň se v letu zastavuje v okamžicích, kdy například pátrá po kořisti. A to je právě ten okamžik, který musíte využít.

Při fotografování jsem na Minoltu s Fuji Superia 200 nasadil objektiv Sigma 135–400/4.5–5.6, který má minimální zaostřovací vzdálenost 2,2 m při vysunutí na 400 mm. To je také přibližně minimální vzdálenost, až kam vás šídlo pustí.

S autofokusem se mi příliš nedařilo. Šídlo létalo příliš rychle, takže jsem ho většinou ztratil z hledáčku před tím, než se přiblížilo na dostatečně krátkou vzdálenost, vhodnou pro fotografování. Autofokus v režimu průběžného zaostřování to sice zvládal, ale v okamžiku, kdy jsem šídlo ztratil, začal ostřit na jiný předmět v ostřícím poli – například kleč za jezírkem. Tak jsem to nakonec vzdal a nastavil jsem objektiv a fotoaparát na manuální ostření. Revír mého šídla tvořilo rašelinné jezírko, kolem kterého vytrvale létalo v kruzích. Nastavil jsem si zaostření na 2,2 m a vybral si čelně osvětlené místo, kterým šídlo pravidelně prolétalo. Asi po hodině snažení přišel ten magický okamžik. Šídlo se zastavilo a já ho uviděl v hledáčku asi 2.5 m od sebe. Pohyb ostřícím kruhem a zmáčknutí spouště. Byl to okamžik tak krátký, že jsem nevěděl zda tam šídlo bude, či ne – startovalo ihned pryč. Hned druhý den jsem spěchal s filmem do laboratoře. Na výsledek se podívejte!

Šídlo modré
     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram