Fotografování šídla modrého

Šídlo modré (Aeshna cyanea) má latinské jméno odvozené od modrých, ale také zelených skvrn na hlavě, hrudi a zadečku. I přes toto pestré zbarvení sedící šídlo v břehovém porostu někdy objevíte jen stěží. Jeho pevné tělo bývá 7– 8 cm dlouhé s rozpětím křídel až 11 cm. Je to úžasný letecký akrobat a zároveň také letec dlouhých tratí. Proto ho potkáte i daleko od jeho domovského prostředí, kterým jsou stojaté vodní hladiny. Šídlo modré je dravec, který za letu chytá různé mouchy, ovády, motýly i jiný létající hmyz, ne však hmyz s tvrdými krovkami. Imaga žijí samotářsky a svůj revír si chrání před vetřelci. Proto u tohoto druhu většinou pozorujete jednotlivé exempláře.

Šídlo modré jsem fotografoval u jezírek Tříjezerní slati na Šumavě. Pro získání snímku sedícího imaga je třeba vyčkat, až se usadí. Je třeba být velmi opatrný. Šídlo okamžitě reaguje na pohybující se stín. Opravdovou výzvou z hlediska fotografické pohotovosti je získat fotografii v letu. Šídlo létá velkými rychlostmi, ale zároveň se v letu zastavuje v okamžicích, kdy například pátrá po kořisti. A to je právě ten okamžik, který musíte využít.

Při fotografování jsem na Minoltu s Fuji Superia 200 nasadil objektiv Sigma 135–400/4.5–5.6, který má minimální zaostřovací vzdálenost 2,2 m při vysunutí na 400 mm. To je také přibližně minimální vzdálenost, až kam vás šídlo pustí.

S autofokusem se mi příliš nedařilo. Šídlo létalo příliš rychle, takže jsem ho většinou ztratil z hledáčku před tím, než se přiblížilo na dostatečně krátkou vzdálenost, vhodnou pro fotografování. Autofokus v režimu průběžného zaostřování to sice zvládal, ale v okamžiku, kdy jsem šídlo ztratil, začal ostřit na jiný předmět v ostřícím poli – například kleč za jezírkem. Tak jsem to nakonec vzdal a nastavil jsem objektiv a fotoaparát na manuální ostření. Revír mého šídla tvořilo rašelinné jezírko, kolem kterého vytrvale létalo v kruzích. Nastavil jsem si zaostření na 2,2 m a vybral si čelně osvětlené místo, kterým šídlo pravidelně prolétalo. Asi po hodině snažení přišel ten magický okamžik. Šídlo se zastavilo a já ho uviděl v hledáčku asi 2.5 m od sebe. Pohyb ostřícím kruhem a zmáčknutí spouště. Byl to okamžik tak krátký, že jsem nevěděl zda tam šídlo bude, či ne – startovalo ihned pryč. Hned druhý den jsem spěchal s filmem do laboratoře. Na výsledek se podívejte!