Test Panasonic LUMIX LC1
Panasonic LC1 nabízí v celokovovém těle digitálního kompaktu plnou manuální kontrolu nad fotografií a přidává k tomu stylový design a objektiv Leica (28 – 90 mm) s vynikající světelností (2.0 - 2.8). Tento HIGH-END Lumix je osazen snímačem CCD 2/3" s maximálním rozlišením 5 MP (2560x1920). Podaří se Lumixu LC1 obstát v dnešní tvrdé konkurenci i při ceně přesahující 40.000 Kč? Na to zkusíme odpovědět v naší recenzi.
Testovací snímky
Panasonic říká svému engine pro zpracování obrazu VENUS ENGINE LSI.
Pokud se chcete o tomto systému dozvědět více, podívejte na stránky
Panasonic, odkaz je zde. Na
jiných stránkách Panasonic (odkaz zde) najdete i další
zajímavé informace o fotoaparátech řady Lumix a několik snímků
pořízených tímto přístrojem.
VENUS engine zpracovává data ze snímače pouze v režimech ISO 100, 200 a
400. Chybí ISO 800 – to je určitě škoda, ale na druhou stranu tento
nedostatek mírně kompenzuje světelnost objektivu.
Na obrázcích je výřez fotografie pořízené při běžném pokojovém
osvětlení při ISO 100, 200 a 400. V režimu ISO 100 se projevuje kresba
bez zašumění. Při ISO 400 se projevuje ztráta kresby a zřetelněji
vystupuje šum snímače, především ve stínech.
![]() |
![]() |
Vinětace je na snímcích při ohnisku 28 mm a cloně 2.0 patrná zvláště při fotografování jednolitých ploch (bílá zeď atd.). Při běžném focení nebude působit rušivě. Na prvním obrázku vidíte snímek pořízený se clonou 2.0 s ohniskem 28 mm, druhý obrázek s nastaveným ohniskem 35 mm/5.6 (vinětace skoro není patrná).
![]() |
![]() |
Barevná aberace se vyskytuje vyjímečně.
Několik fotografií v plném formátu v režimu FINE JPEG, střední hodnotou
saturace a kontrastu. Doostření snímku je nastaveno na ”LOW”.
Pohyblivé obrázky se zvukem můžete zaznamenat v rozlišení 320×240 pixelů při frekvenci 30 nebo 10 snímků za sekundu až po kapacitu média.
![]() |
![]() |
Paměťové karty
Fotoaparát používá SD a MMC karty. Jeden snímek v režimu FINE JPEG při plném 5MP rozlišeni má okolo 3.8 MB, snímek v režimu RAW skoro 10 MB. Pro rozumnou práci se bude hodit minimálně 256 MB SD karta (67 snímků FINE JPEG, 27 snimku RAW), pro práci s videem nebo snímky v režimu RAW je vhodná spíše 512 MB karta, na kterou uložíte asi 134 FINE JPEG snimku, nebo 50 snímků v režimu RAW.
Komunikace s PC a software
Po připojení USB se LC1 přihlásí k PC jako výměnný disk. Pokud
používáte Windows 2000 nebo Windows XP není nutné instalovat žádné
ovladače. Fotoaparát si umí pamatovat poslední číslo snímku a po formátu
nebo vymazání karty pokračujete další číselnou řadou. To je příjemné,
zvláště pokud snímky příliš netřídíte a skladujete je v jednom
adresáři.
Panasonic s fotoaparátem bohužel nedodává žádný schopný program pro
editaci dat RAW. Výhody zpracování ”digitálních pozitivů” se tedy
díky chabým schopnostem přidaného softwarového balíku omezují jen na
konverzi obrázku do BMP/JPEG bez možnosti změny parametrů nastavení bílé,
ostření, saturace nebo kontrastu.
Nejlepšími alternativami pro práci s RAW obrázky jsou Adobe Photoshop CS a
SilverFast DC Pro, oba programy RAW LC1/Digilux2 podporují a obsahují
potřebné konverzní nástroje.
Napájení
Baterie 1400 mAh dodávaná s fotoaparátem má dostatečnou kapacitu pro
zhruba 400–500 snímků v závislosti na použití blesku a času stráveném
prohížením fotografií na LCD. Panasonic LUMIX LC1 se výdrží baterie
řadí mezi Sony DSC-828 a Olympus C-8080, což jsou v současnosti mezi
přístroji s EVF největší vytrvalci. Vzhledem k výdrži baterie máte
dostatek energie pro intenzivní půldenní fotografování venku a i při
indikaci vybité baterie máte dostatečnou časovou rezervu pro pořízení
více než desítky snímků.
I přes výdrž baterií je určitě škoda, že ve fotoaparátu nelze
používat běžně dostupné dobíjecí AA články. Pro seriozní práci
v terénu se vám určitě bude alespoň jedna náhradní baterie (30–40
Euro) určitě hodit.
Plné nabití akumulátoru trvá asi jednu hodinu. Nabíječka může sloužit
i jako adaptér pro napájení fotoaparátu, například při práci ve studiu.
Nelze však kombinovat dobíjení baterie a napájení fotoaparátu.
Zapomínáte-li na to, že máte v rukou digitální přístroj s baterií,
můžete si pomoci nastavením “úsporného” režimu, kdy se fotoaparát po
2, 5 nabo 10 minutách uvede do spánku. Probuzení fotoaparátu trvá stejně
dlouho jako jeho najetí z vypnutého stavu.
Příslušenství
Panasonic k tomuto Lumixu dodává příjemně nadstandardní
příslušenství – SD kartu, vysokokapacitní li-ion baterii, multifunkční
adapter/nabíječku baterie, krytku objektivu, sluneční clonu s krytkou,
ochranný MC filtr (69 mm), kabelovou spoušť, masivní řemínek s logem
Lumixu, USB kabel, kabel pro napájení fotoaparátu z adaptéru, A/V kabel
pro propojení s TV přijímačem a CD-ROM (software ArcSoft Camera Suite,
přehrávač QuickTime, USB ovladač). Nechybí tištěný manuál, který se
však omezuje na popis ovládání fotoaparátu, nikoli na použití SW.
Kabelovou spouští a MC filtrem se Panasonic pochlapil, tyto komponenty
většinou nespadají do standardního vybavení. 16 MB SD karta je však
vhodná pouze pro vyzkoušení, jestli vše funguje.
K LC1 vyrábí Panasonic i další příslušenství – například 0.82X
wide-angle předsádku nebo tele předsádku. Více na stránkách Panasonicu,
odkaz zde.
Závěr
Tento stylově výjimečný fotoaparát potěší především konzervativní
uživatele, kteří postrádají u současných digitálních fotoaparátů
bytelnost, možnost rychlého manuálního ovládání a všechny ty, kteří
dosud hledali u digitálních kompaktů zajímavý a dobou prověřený design.
Současná cena LC1 neumožňuje Panasonicu tímto výrobkem snadno konkurovat
mnohem levnějším 8mi MP kompaktním přístrojům, jako jsou například
Olympus 8080-Wide Zoom nebo Sony 828. Jako alternativu k LC1 můžete za
stejnou cenu pořídit i solidní digitální zrcadlovku Nikon D70
s objektivem a paměťovou kartou, nebo Cannon EOS 300D v obdobné
konfiguraci.
Pokud se však i přes vysokou cenu pro Panasonic LC1 rozhodnete, nemůže vás
investice do tohoto solidního přístroje zklamat.
| Klady + | Zápory - |
| stylový nadčasový design | cena |
| plně manuální kontrola | vzhledem k ceně přístroje pomalé ostření automatiky |
| robustní provedení těla i objektivu | maximální citlivost pouze ISO 400 |
| nadstandardní příslušenství | při slabém osvětlení nepoužitelné EVF/LCD |
| rychlý náběh | chybí rozumný software pro práci s RAW |
| výdrž baterie |
Děkuji společnosti Panasonic za zapůjčení tohoto fotoaparátu a studiu OIIO/0110 za nafocení výrobku.></div
- Předchozí strana
- 1
- 2
- 3
- Další strana






Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTo Husqvik:
Nechci se dohadovat, který systém je lepší. Jestli zrcadlovka nebo kompakt.
Pouze bych vás chtěl poprosit, zda by jste byl schopný nabídnout přístroj, ke kterému lze pořídit srovnatelný objektiv (f2.0-2.4/28-90mm) srovnatelných kvalit.
Tento objektiv stojí i s perfektně zpracovaným a promyšleným tělem něco málo nad 40.000,-.
Navíc jsem zcela přesvědčen, že pro reportáž je mnohem vhodnější, než jakákoliv zrcadlovka.
Otázkou tedy zůstává, jestli nejste pouze v zajetí parametrů, jimž sám příliš nerozumíte.
Pokud by Vaše teorie platila, pak by přístroje jako Leica M, Contax G, Konica Hexar, ... neměly vůbec existovat.
Výrazy jako "plečka" bych si tedy nechal pro sebe, nebo do té chvíle, než se s přístrojem osobně setkáte a skusíte s ním vytvořit fotografii.
Jsem vděčný, že ještě existují výrobci, kteří jsou schopni nabídnout výrobek, u kterého převažuje kvalita nad příznivou cenou. Doufám, že jim tento přístup k limitovaným modelům vydrží a že se jednou dočkám důstojného nástupce Leicy M v digitální podobě. Leica Digilux2 (Panasonic LC1) jsou příkladem toho, že by to jít mohlo.
To Jeanus:
Čas AF zaostření 0,8-1,4 vteřiny, zpoždění s namáčknutím 0,2 sec? Nejsem si jist, jakou reportáž bych s tím asi vyfotil. <BR>
Ke druhé věci: Co bys říkal objektivu 28-200 / 2,0 - 2,8? A kvalita výroby? Zeiss T*. Sám F828 nemám, ale podívám - li se na parametry, tak není nic, v čem by DigiLux2 Sonyho výrobek překonal. Kromě vyše ceny, ovšem.
To Vamp:
Konečně smysluplné argumenty :-)
Při reportáži samozřejmě AF nepoužívám - přístroj používám právě stejně jako starou ošahanou průhledovu Leicu.
Foťák si pěkně pověsím na krk do výšky žaludku, na objektivu si od oka nastavím metry, zacloním na F5.6 a ohnisko používám mezi 30-50mm. Drátěnkou v kapse pak odpaluju jednu fotku za druhou a nikdo si ničeho nevšimne. To je podle mě reportáž.
Co se týče zpoždění spouště tak pro mě osobně je neměřitelné (výrobce udává 0.1s) a v případě AF jsem se s časem ostření nedostal nad 1s (subjektivní měření).
F828 je také zajímavý přístroj, ale pro výše popsané se opravdu nehodí - je příliš velký, nejde s ním fotit jen tak na krku, každý si ho všimne. Ve srovnání s LC1 má navíc horší kresbu pleťovky, menší dynamický rozsah a vyšší hladinu šumu ve stínech. Velikost vstupní pupily je také ve srovnání s LC1 menší.
Myslím, že F828 je vhodný spíše na studiovou fotografii nebo práci se stativem.
Osobně jsem se rozmýšlel mezi Minoltou A2 a LC1. Nakonec jsem zvolil LC1, kvůli úrovni zpracování, použitých komponentech, nápisu Leica Vario-Summicron a naprosto fascinujícímu designu. Navíc byla za stejnou cenu jako A2. Nehledě na to, že s Minoltama (analogovýma) mám z minulosti velmi špatné zkušenosti. Ale abych se dostal zpět k tématu.
Fotoaparát je pouze štětec v rukou fotografových. Žádný štětec ještě sám obraz nenamaloval, k tomu je vžy třeba ruky, která jej vede.
Já navíc nejsem přítelem vytahování jednotlivých parametrů z kontextu. Jsem přesvědčen, že každý fotoaparát (potažmo jakýkoliv výrobek) je celá řada paramterů, která je vzájemně propletena a teprve finální a kompletní spojení těchto parametrů s tělem a úrovní zpracování dá hotový výrobek. Tvrdit tedy bez rozmyslu a dlouholetých zkušeností o něčem, že je to "plečka" je více než nerozumné.
To Jeanus: Bohužel, šum nemohu soudit, jelikož jsem objektivní srovnání ještě neviděl. Nicméně je to pravděpodobné - ony všechny 8mega docela šumí. <BR>
Souhlasím s tezí o "štětci" - jenže LC1 mi přijde jako málo variabilní štětec. Prostě jednoúčelový (nebo téměř jednoúčelový) reportážní nástroj je podle mne za 40.000 příliš drahý - zejména v situaci, kdy lze za stejnou cenu pořídit zrcadlovku.
Domnívám se, že takto bude uvažovat většina lidí, což pak vede k označení "plečka".
To Vamp:
V tomhle se asi neschodnem.
Digitální zrcadlovka se dá koupit za 30 - 300.000,-Kč.
Otázka je, co je levný a co drahý:
Je digitální zrcadlovka za 35.000 bez objektivu levná nebo drahá? Pokud nevlastním systém daného výrobce (sadu objektivů), tak je setsakra drahá.
Je digitální SLR tělo za 250.000 a systém za dalších 300.000 drahý? Pokud fotím pro nějaké vydavatelství a mám zakázky, tak ne.
Další otázka je, co je pro koho dostatečná kvalita.
Za 40.000,- neznám digitální zrcadlovku v s objektivem, která by se vyrovnala LC1 (např. slušný objektiv na Nikona f=28-80/2.8 stojí 75.000,-).
To že se někdo domnívá, že tím, že má zrcadlovku, má automaticky lepší přístroj, je pouze jeho malá šířka rozhledu.
Sám sebe označuju spíš jako perfekcionalistu, takže jsem chtěl za svoje peníze, něco co je perfektní a tím LC1 rozhodně je.
Možná, že není nejvybavenějším a nejnadupanějším foťákem na trhu, ale je dotažená do konce a má přesně to, co jsem od přístroje očekával.
Variabilita je další velmi subjektivní věc.
Začal jsem na jednom kinofilmovém těle a jedním základním objektivu. Po nějaké době jsem měl dvě těla a sadu pěti až osmi objektivů. K tomu jsem zakoupil střední formát se sadou tří objektivů. To vše pro to, abych jednoho krásného dne prohlédl, všeho se zbavil a obloukem se vrátil k průhledové M Leice s jedním objektivem. Nyní mám 3 digitály a jednu Leicu. Většinu povedených fotek z poslední doby mám ale z LC1. Tak to k té variabilitě.
Taky mi jednou v lese spadnul ze stativu do bláta a tak jsem ho omyl mokrým tričkem a fotil dál.
Jinak jsem ale rád, že je na trhu takový výběr foťáků, že si každý může vybrat takový, který se pro něj zdá nejvhodnější.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.