Korsika

Korsika je jedinečná možností kombinovat vysokohorské výstupy s odpočinkem u moře. V přímořských oblastech naleznete krásnou přírodu s olivovníky, korkovými duby, vavříny, bzučením cikád. Hory jsou charakteristické rychlými změnami počasí a v letních měsících častými bouřkami. V mém korsickém cestopisu můžete najít tipy na výlety, zejména v oblastech nejvyšších korsických pohoří. Korsika není daleko a určitě se tam chci ještě s fotoaparátem vrátit.

Ajaccio, oblast Calanche (28.července)

Ráno jedeme do Ajaccio, rodiště Napoleona Bonaparta. Je zde jeho rodný dům. Dále projíždíme skalnatým pobřežím nad zálivem Golfe de Porto. Nejzajímavější je část mezi městečky Piana a Porto s krásnými červenými skalami. Tato oblast se jmenuje Calanche a určitě by stála za delší průzkum. Cílem je však nejvyšší oblast Korsiky. Jedeme do sedla Col de Vergio (1464m). Zde stavíme stan.

Paglia Orba a Monte Cinto (29. a 30.července)

Výstup na korsický Matterhorn Paglia Orba byl naší nejkrásnější korsickou tůrou.

Vyrážíme v 7:00. Asi po 40ti minutách dorážíme ke kamenné salaši de Gratule. Trochu klesáme až k potoku jménem Goto a vystupujeme travnatým údolím až k chatě Ciotulli di Mori (2h). Nad údolím pozorujeme Paglia Orbu, která z této strany rozhodně ani zdáním nepřipomíná Matterhorn.Výstup na Paglia Orbu od chaty trvá asi 2 hodiny. Výstup není příliš náročný. Obtížnější je přechod po skalní římse a následující výstup žlabem až k vrcholovému platu. Kousek pod tímto místem můžete pozorovat zajímavé skalní okno v protějším masívu Capu Tafunatu. Po dosažení vrcholu sestupujeme zpět k chatě di Mori a odtud vlevo do údolí. Čekáme na bouřku. Tentokrát přichází až kolem čtvrté odpolední. Na protější straně údolí vidíme ohořelé stromy, jeden dokonce hoří po úderu blesku. Docházíme k chatě Fanela. Stavíme stan. Další bouřka přichází kolem osmé. Opouštíme stan a jdeme raději do chaty.

Druhý den ráno vycházíme již v 6:00. Cílem je nejvyšší vrchol Korsiky – Monte Cinto. Tato hora má ze západní strany několik předvrcholů. Výstup byl dlouhý a namáhavý a ty předvrcholy nám pěkně lezly na nervy. Vrcholu jsme dosáhli kolem půl druhé. Cesta dolů vede přes kamennou útulnu Refuge del Erco do malé vesničky Lozzi, ležící nad přehradou Calacuccia. Sestup sem trval asi 2h 30min. Závěr samozřejmě v bouřce.

Stopem se vracíme zpět do sedla Col de Vergio. Další den se vracíme do Bastie. Čeká nás trajekt zpět na pevninu.
Bouřky jsou typické na korsických horách na rozhraní července a srpna. Ideálním obdobím pro návštěvu Korsiky je konec června a září.