Test Nikon F-80 díl II.

Použitá technika a její stručný popis

Při tvorbě tohoto testu jsem použil mimo těla F-80 následující techniku, která je asi tím nejpoužívanějším příslušenstvím, které je možné dokoupit k testovanému aparátu :

Základní setový zoom Nikkor 28–80mm/f 3,3–5,6 G je standardně dodávaný s tělem F-80. Jedná se o klasický objektiv tohoto typu, obsahující 6 čoček v 6-ti skupinách, z čehož první z nich je asférického tvaru. Závit pro filtr je obvyklých 58mm a uchycení sluneční clony HB-20 je bajonetové, ale clona není součástí dodávky. Minimální zaostřitelná vzdálenost je 35 cm. Mechanické provedení objektivu odpovídá jeho ceně a je celoplastové, včetně bajonetového uchycení a jeho kvalita proto není příliš vysoká – otočné části (mimo zoomovacího prstence) vykazují vůle a jeho životnost asi nebude příliš velká. Objektiv je ale ideální na cesty, protože je velmi malý a lehký – rozměry jsou 66,5×64 mm a váží pouhých 195g. Clona je 7-mi lamelová, okrouhlá – u testovaného kusu velmi lehce nesouměrná.

Nízkou kvalitu mechanického provedení ale vyvažuje překvapivě výborná optika. Kresba je dobrá ve všech ohniskových vzdálenostech a při všech clonách, zkreslení je zanedbatelné. Nízký počet čoček a kvalitní MC vrstvy minimalizují vnitřní reflexy a to i při slunci v přímém záběru. Při ostření a změně ohniska se bohužel přední čočka vysouvá i otáčí, což komplikuje použití polarizačního filtru (to je ale v této cenové kategorii obvyklé – cena se pohybuje okolo 5.000,– Kč).

Setový teleobjektiv Nikkor 70–300mm/f 4–5,6 G je také standardně dodávaný ve větším setu s F-80. Je to objektiv, který je opticky naprosto shodný se starší verzí Nikkor 70–300/f 4–5,6 D ED a liší se pouze v použitém materiálu jedné z 13 čoček, které jsou uspořádány v 9 seskupeních. U starší verze je tato čočka z ED skla, ale nová verze je zase mnohem levnější (cca 7 až 8.000,– Kč). Mechanická konstrukce je stejně jako u základního zoomu celoplastová, ale je o poznání solidnější a vykazuje jen minimální vůle. Dle váhy usuzuji, že alespoň první dvě čočky jsou skleněné. Objektiv má rozměry 74×116,5 mm a váží 425g. Objektiv této velikosti a váhy by si asi již zasloužil kovový bajonet, ale na druhou stranu po ročním používání nejeví plastové uchycení žádné známky opotřebení. Závit filtru je 62mm a je škoda, že výrobce nesladil tento rozměr se základním zoomem. Sluneční clona HB-26 má také bajonetové uchycení a je součástí dodávky. Clona je 9-ti lamelová, okrouhlá a u testovaného kusu dokonale souměrná. Nejkratší zaostřitelná vzdálenost je 1,5m a je bez možnosti funkce “makro“.

Stejně jako základní zoom i tento objektiv vyvažuje nižší mechanickou kvalitu vynikající optikou a příznivou cenou. Přední čočka se sice také při ostření a změně ohniska vysouvá a otáčí. Objektiv dosahuje dobré kvality kresby i při nejdelším ohnisku a minimální cloně, což je nutnost při fotografování z ruky.

Na prvním snímku je zřetelná dobrá ostrost fotografovaného objektu, ale i přirozené podání objektů mimo pole hloubky ostrosti, tzv. bokeh, který je přesně kruhový.

Obrázek č. 1 – žába (Objektiv 70–300 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 300mm, priorita clony, matricové měření – clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, foceno z ruky).

Základní objektiv Nikkor 50mm/f 1,8 D je na trhu novinkou a nahradil svého předchůdce, který byl opticky naprosto shodný, ale neumožňoval funkci “D“. Tato funkce, stejně jako funkce “G“, poskytuje F-80 také informaci o vzdálenosti od fotografovaného objektu. Nový typ má také mírně modernizovaný design a MC vrstvy. Cena tohoto objektivu je solidní ( do 5.000,– Kč). Objektiv má ve srovnání se zoomy lepší kvalitu mechanického provedení. Žádná z částí nevykazuje ani minimální vůli a všech 6 čoček je skleněných a bajonet je kovový. Rozměry jsou pouhých 63,5×39 mm a váha 155g. Clona je 7-mi lamelová a dokonale souměrná. Závit filtru je 52mm. K objektivu je možno dokoupit i šroubovací gumovou sluneční clonu HR-2, která je ale podle mne zbytečná, jelikož přední čočka je natolik zapuštěná, že přímé světlo se k ní prakticky nemá šanci dostat.

Po optické stránce je tento základní objektiv vynikajicí, což je dáno jeho osvědčenou klasickou konstrukcí. V některých testech je hodnocen lépe než jeho světelnější a podstatně dražší bratříček Nikkor 50mm/f 1,4 D ! Ke kvalitám tohoto objektivu není co dodat, snad jen to, že výrobce jej doporučuje jako ideální i pro použití s automatickými mezikroužky na makrosnímky, kde se velmi hodí možnost zaclonit až na 22. Jedinou stinnou stránkou je citlivost na boční parazitní světlo. Pokud se dostane k přední čočce, tak vykazuje značné množství reflexů a to i přes údajně inovované MC vrstvy.

Externí systémový blesk Nikon SB50DX je speciálně uzpůsoben pro použití současně s vestavěným bleskem F-80. Je velmi solidní mechanické konstrukce a obsahuje také rozptylný difuzér pro vestavěný blesk na těle F-80 a další difuzér, který po vyklopení před výbojku umožňuje použití až 14mm objektivu. Hlava blesku se dá také samozřejmě vyklápět – to ale pouze vertikálním směrem. Je možno ho vyklopit také směrem dolů při fotografování makrosnímků. Mimo obvyklé funkce (IR světlo pro AF, automaticky ovládaný motorový zoom, podsvícený displej, zvuková signalizace atd.) bych rád upozornil na dvě méně obvyklé. Blesk má vestavěné čidlo pro bezdrátové odpálení a lze jej odpálit pomocí vestavěného blesku F-80 a to na vzdálenost 7m v automatickém a na až 40m v manuálním nastavení. Druhou zajímavou funkcí je upozornění na podexpozici, kdy blesk nejenže upozorní na nedostatečné nastavení, ale ukáže i, o kolik byla scéna podexponována.

Nevýhodou tohoto blesku je poměrně vysoká pořizovací cena (cca 8 až 12.000,– Kč – podle prodejce) a nevhodně zvolený typ napájecích baterií – blesk je napájen dvěma bateriemi CR123, které jsou dost drahé. Blesk na ně ale dokáže odpálit cca 260 plných záblesků, což je skoro dvakrát tolik, co jiné systémové blesky dokážou se čtyřmi tužkovými bateriemi. Další nevýhodou je poměrně nízké směrné číslo, ale tato nevýhoda se dá kompenzovat použitím současně s vestavěným bleskem.

Sada mezikroužků KENKO je vhodným příslušenstvím pro fotografování makrosnímků a je podstatně levnější (cca 4 až 5.000,– Kč) než originální sada mezikroužků Nikon. Neoriginalita tohoto dílu nemá na kvalitu snímků žádný vliv, protože neobsahuje žádnou optiku a přenos dat z objektivu i AF funguje naprosto spolehlivě, i když při opravdu velkém zobrazení je vhodnější použít manuální ostření. Mechanické provedení lze také hodnotit jako velmi dobré, protože je celokovové a poměrně robustní.

Snímek č. 2 – Siemens C35i (Kompletní sada mezikroužků + objektiv 50/1,8D + blesk SB50DX, manuální ostření, program P, matricové měření – clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056).

Fotografování s matricovým měřením

Matricové měření je asi nejvhodnějším nastavením pro běžné fotografické situace. Měření probíhá v 10-ti zónách a kromě měření jasu a kontrastu je do výpočtu expozice započítána i vzdálenost od fotografovaného objektu, kterou změří a předá tělu F-80 jakýkoli AF objektiv řady D nebo G.

Pro ukázkové snímky k matricovému měření jsem úmyslně vybral velmi kontrastní scénu a na výsledných snímcích je vidět, jak si s tímto problémem matricové měření poradilo. Přestože je rozsah kontrastu opravdu veliký, tak jsou snímky poměrně zdařilé a případně i použitelné.

Na tomto snímku je vidět menší zakřivení levé hrany věže kostela, které ale není způsobeno zkreslením objektivu, ale nerovností historické stavby. Jinak je patrné, že expozice je velmi dobře stanovena, přesně na střed mezi opravdu velmi jasnými částmi až po prokreslené detaily ve stínu. Viditelná je i velmi dobrá kresebnost objektivu.

Snímek č. 3 – Kostel ve Zbraslavi u Brna (Objektiv 28–80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 28mm, priorita času, matricové měření – clona 8 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056).

Na dalším snímku, který vypadá na první pohled stejně, je již vidět vyšší zaclonění (podstavec sochy a podezdívka) kvůli zvětšení plochy velmi světlých částí, způsobené změnou ohniska. Rozsah kontrastu scény je v tomto případě již tak velký, že v nejtmavších částech se ztrácí kresba.

Snímek č. 4 – Kostel ve Zbraslavi u Brna (Objektiv 28–80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 50mm, priorita času, matricové měření – clona 11 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056).

U posledního snímku byla změnou ohniska světlá část zredukována a matricové měření reagovalo snížením clonového čísla. Díky snížení kontrastu se objevila kresba i v nejtmavších částech. Zesvětlení je opět dobře viditelné na podstavci sochy.

Snímek č. 5 – Kostel ve Zbraslavi u Brna (Objektiv 28–80 G bez filtru se sluneční clonou, nastavení na 80mm, priorita času, matricové měření – clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 100, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056).

U všech tří snímků bylo použito nastavení na střední zaostřovací bod. Při přepínání zaostřovacích bodů je znát jistá vazba měření na vybraný zaostřovací bod. Dle mého úsudku je na jas ve vybrané zaostřovací zóně brán při výpočtu nastavení o něco větší zřetel než v ostatních zónách. Toto zvýhodnění je ale jen velmi malé a u méně kontrastních scén je prakticky neznatelné. Jak přesně probíhá výpočet pro stanovení expozice při matricovém měření se ale asi nikdy nedozvíme, protože postup je velmi složitý a mimo údajů o jasu, kontrastu a vzdálenosti vestavěný počítač bere v úvahu i porovnání naměřených dat s databází 30.000 snímků uložených napevno v paměti aparátu. Celkově lze říci, že matricové měření F-80 je velmi kvalitní a spolehlivé, i když se nehodí do úplně všech situací a v mnohých případech je daleko výhodnější použít měření se zvýhodněným středem, nebo měření bodové.

Fotografování s měřením se zvýhodněným středem

Měření se zvýhodněným středem odpovídá měření používanému ve starších aparátech (např. Praktica a pod.) a hlavní důraz při stanovení expozice je kladen na kruh o průměru 12mm uprostřed políčka. Tento kruh je vyznačen také na matnici. Toto měření je výhodné použít v případech, kdy hlavní objekt snímku je dostatečně velký, ale přitom je jeho nasvícení odlišné od okolního prostředí. Jako příklad uvádím snímek Výra velkého, jehož hlava zabírá značnou část pole ale pozadí za ním je vůči němu poměrně kontrastní, takže při použití matricového měření by mohlo dojí k mírné podexpozici (pták seděl v mírném stínu, kdežto za ním svítilo polední slunce). Bodové měření by v tomto případě asi také nebylo příliš vhodné, protože by mohlo dojít k chybě podle toho, zda by vybraný bod byl namířen na světlejší nebo tmavší peří.

Snímek č. 6 – Výr velký (Objektiv 70–300 G + filtr SKY 1A se sluneční clonou, nastavení na 300mm, priorita clony, měření se zvýhodněným středem – clona 8 a čas 1/250, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky).

Měření se zvýhodněným středem samozřejmě není nutné používat pro správnou expozici jen uprostřed snímku, ale pomocí blokování expozice lze takto proměřit kteroukoli část scény, hodnoty zablokovat a teprve potom stanovit konečnou kompozici. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že situací při kterých se tento typ měření hodí je velmi málo a ve většině případů si vystačíme s matricovým nebo bodovým měřením.

K této funkci zbývá již jen dodat, že měření je opět velmi přesné ale na rozdíl od měření matricového se mi zde nepodařilo zjistit jakoukoli vazbu na vybraný zaostřovací bod a to ani při velmi velkých rozdílech v jasu scény. Toto měření tedy bere v úvahu opravdu pouze zprůměrovanou světelnou situaci uprostřed středového kruhu a to bez ohledu na to v které části probíhá ostření.

Fotografování s bodovým měřením

No a konečně se dostáváme k hlavní výhodě F-80 a tou je bodové měření, které se provádí pouze na 1% z celkové plochy snímku a lze jej provádět v 5-ti různých bodech, přepínatelných současně s přepínáním AF zaostřovacích bodů. Opět ale samozřejmě platí, že lze pomocí blokování expozice proměřit kteroukoli část scény. Za hlavní výhodu toto měření považuji proto, že většina konkurenčních aparátů toto měření nenabízí vůbec a nebo z podstatně větší plochy snímku, takže měřící “bod“ je potom příliš velký a výsledná expozice potom není tak přesná.

Jako ukázku jsem vybral snímek, který sice není nijak zvláště hezký, ale lze na něm ideálně demonstrovat funkci bodového měření, které se nenechalo zmást ani přímým sluncem v záběru a ani velmi tmavým pravým dolním rohem, kde se keře u cesty nacházejí již zcela ve stínu. Expozice byla stanovena levým měřícím bodem a s pomocí blokování expozice jsem změřil nasvícení posečeného pole vlevo od cesty. Jak je ze snímku patrné, tak expozice byla stanovena naprosto přesně a to bez ohledu na světelnou složitost scény.

Povšimněte si na snímku též toho, že zde není ani jeden nežádoucí reflex a to přestože je slunce v přímém záběru a mimo střed !

Snímek č. 7 – Brzký západ slunce nad Zbraslaví (Objektiv 28–80 G bez filtru i sluneční clony, nastavení na cca 35mm, priorita clony, bodové měření – clona 8 a čas 1/500, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky).

Zbývá snad jen dodat, že měření funguje naprosto stejně a spolehlivě ve všech 5-ti měřících bodech. Pozor je třeba dávat na to, že měřící bod je jiného tvaru (kroužek) než značka na matnici a v případě potřeby stanovení expozice podle skutečně malé části scény je nutné to brát v úvahu a např. pomocí zoomu zvětšit měřené místo do rozměru, který tuto značku zcela překrývá.

Fotografování s blesky

Další kapitolou je fotografování s bleskem. Jak jsem již popsal v první části testu, tak systém bohužel nemá k dispozici synchronizaci krátkých časů závěrky a to ani s externím systémovým bleskem. To je u fotoaparátu této kategorie spíše neobvyklé. Synchronizace na 1/125 je pro většinu situací dostačující. Navíc použitý systém 3D multisenzorem vyvažovaného záblesku je na špičkové úrovni a je vhodný nejen k nasvícení tmavé scény, ale i k doblesknutí stínů při denním světle. Pokud dosvětlujete při denním světle a používáte citlivější film, tak synchronizace na 1/125 někdy nestačí. Situace se dá částečně vyřešit nasazením polarizačního nebo šedého filtru, který prodlouží dobu expozice – polarizační filtr cca o 2 EV a šedý filtr samozřejmě podle typu.

Jako první jsem vybral snímek mých přátel fotografovaných při obvyklé světelné situaci – blízké popředí a zcela vzdálené a naprosto černé pozadí (fotografováno venku v noci). Na snímku je vidět výborné rozložení nasvícení i bez použití korekce záblesku a to i přesto, že fotografovaný objekt je velmi blízko a pozadí je zcela tmavé a vzdálené. Za zmínku stojí také fakt, že redukce červených očí zde fungovala naprosto spolehlivě.

Snímek č. 8 – Peťa a Pejda (Objektiv 28–80 G + filtr SKY 1A, nastavení na cca 50mm, priorita času, clona 5,6 a čas 1/125, film Kodak SUPRA 400, foceno z ruky, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky a s redukcí červených očí).

Druhý snímek je pořízen za velmi lehkého šera a to s použitím dvou blesků současně – vestavěného blesku i externího blesku SB50DX zasazeného normálně do botky na těle F-80. Je zde zřetelné výborné dosvícení stínů kolem očí a pod nosem modelky. Navíc díky použití dvou blesků současně nejsou vidět obvyklé ostré stíny na pozadí, viditelné ve většině případů při použití pouze jednoho blesku.

Snímek č. 9 – Efka a Matěj (Objektiv 70–300 G + sluneční clona, nastavení na cca 210mm, priorita času, clona 5,6 a čas 1/125, film Konica MONOCHROME VX400, foceno z ruky, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky a s redukcí červených očí + externí blesk SB50DX v normální poloze).

Ostření

Bohužel nejsem schopen přesně změřit, jakou rychlostí a v jaké situaci F-80 provádí ostření, ale obecně se dá říci, že rychlost ostření je zhruba stejná jako u všech ostatních AF zrcadlovek v této třídě – ostření trvá cca do 0,5 vteřiny. Pouze při použití s objektivem se SW motorem (zkoušel jsem s objektivem AF-S Nikkor 24–85mm/ f 3,5–4,5 G IF-ED) je ostření zcela bezhlučné a podstatně rychlejší. F-80 sice nemá přímé řízení chodu SW motoru (to jsou ty dva kontakty, které mají AF-S objektivy navíc oproti tělu) ale na funkci se to v podstatě nijak neprojeví, takže AF-S objektivy Nikkor nebo HSM objektivy značky Sigma lze používat bez omezení.

Při nedostatku světla AF automaticky aktivuje pomocný reflektor na těle F-80 nebo IR reflektor na blesku SB50DX (pokud je nasazen). Tato funkce často působí velmi rušivě a proto ji lze vypnout pomocí uživatelského nastavení. Pokud je ale nasazen blesk SB50DX, tak se reflektor na těle deaktivuje automaticky a je použit pouze IR reflektor na blesku, který nepůsobí tak rušivě a má také větší dosah. V případě, že se nefotografuje ve zcela temném prostředí, tak se mi osvědčilo pomocný reflektor vypnout, protože aparát zaostří spolehlivě i při velmi slabém světle a není tak nutné na sebe upozorňovat nápadným světlem.

Všech pět zaostřovacích bodů funguje stejně spolehlivě, pouze středový je ještě o něco lepší než ostatní, protože senzor je v tomto bodě zdvojený – horizontální i vertikální a je proto i citlivější při použití za špatných světelných podmínek. Ostatní ostřící body jsou liniové a orientované podle strany matnice ke které jsou nejblíž.

Jediná situace kdy AF nefunguje, je v situaci kdy je vybraný zaostřovací bod nasměrován na nekontrastní plochu neurčité barvy. Tato situace nastává ale pouze velmi zřídka a pokud aparát necháme znovu přeostřit, tak na podruhé se to již většinou podaří. Výjimkou je snad pouze někdy špatně nasvícená našedlá stěna nebo opar nad horizontem. Toto je ale vada všech AF zrcadlovek bez ohledu na typ a výrobce.

Snímek č. 10 – Efka (Objektiv 28–80 G, nastavení na 80mm, manuální nastavení, clona 8 a čas 1/125, film Konica MONOCHROME VX400, stativ Manfrotto 190DB s hlavou 056, vestavěný blesk nastavený na synchronizaci na první lamelu závěrky + externí blesk SB50DX ovládaný bezdrátově + jako rozptylka použit čistý kancelářský papír vložený před výbojku).

Nastavení

F-80 má mnoho možností nastavení a přesný seznam uživatelských nastavení je uveden v prvním dílu testu. Zde bych chtěl uvést jen některé z nich, které se mi v terénu osvědčily :

jak jsem již uvedl, tak ve většině případů je výhodné vypnout pomocný AF reflektor a nerušit jím okolí. pomocnou mřížku na matnici můžete nechat klidně zapnutou trvale – není nijak extra výrazná a neruší. při použití profesionálních negativů nebo při “pushování“ je možno manuálně změnit nastavení citlivosti ve skocích po 0,3 EV. ve většině případů je také výhodné nastavit blokovací tlačítko na blokování pouze expozice – AF případně doostřuje dál. je třeba dávat pozor na nastavení blesku, protože např. při aktivaci redukce červených očí se výrazně prodlouží reakce na spoušť. F-80 má dva otočné ovladače a je možno definovat, který ovládá clonu a který čas a pod.

Jinak všechny ovládací prvky jsou dobře a logicky rozmístěny a jsou snadno dosažitelné a popsané, takže není potřeba nic složitě hledat nebo dlouze vzpomínat co se čím nastavuje. Navíc většina funkcí je indikována na některém z displejů, případně na obou. Pozor je třeba dávat pouze na uživatelská nastavení, která nejsou indikována a je jich docela dost, takže se mi do začátku velmi osvědčilo nosit s sebou pro jistotu malou tabulku jednotlivých funkcí okopírovanou z manuálu – tyto funkce ale po prvním nastavení obvykle není nutno měnit vůbec nebo jen minimálně.

Závěr

Fotoaparát se velmi dobře osvědčil ve všech fotografických situacích a všechny jeho funkce pracují spolehlivě. Jeho cena odpovídá nabízeným funkcím a je možno jej doporučit pro všechny situace a jeho konstrukce by měla dlouho vydržet i při častém použití. Také veškeré testované příslušenství fungovalo bez chyb a lze o něm říci, že je v rámci této kategorie velmi kvalitní. Nevýhodou je pouze vysoká cena externího blesku SB50DX (cca 8 až 11.000,– Kč – podle prodejce) i když to vynahrazuje unikátní konstrukcí a neobvykle velkým množstvím funkcí. Jako neskutečně předražený a sporně použitelný lze označit pouze baterry-pack MB-16. Ten by se k aparátu sice hodil kvůli úspoře drahých baterií CR123 a k lepšímu držení pro uživatele s větší rukou ale jeho cena okolo 3.000,–Kč je opravdu velmi vysoká také vzhledem k tomu, že nemá na funkci aparátu jinak žádný vliv a neobsahuje ani druhou spoušť pro vertikální držení.

Michal Kupsa (Kapsa)