Akty I.

Po průkopnících nastoupila celá řada mladších tvůrců věnujících se takřka výhradně aktu zastoupená hlavně Tonem Stanem, Rudo Prekopem nebo Adolfem Zikou.

Domnívám se, že každý kdo má v úmyslu věnovat se focení aktu, by si měl nejprve ujasnit, co chce fotit a jak to chce fotit. Proto je dobré důkladně se seznámit s historií i současností tohoto žánru. V knihovnách je celkem dostatek odborné literatury o této disciplíně. Není také od věci sledovat fotografické časopisy nebo internetové stránky, kde většinu kvalitnějších autorů najdete.

Na konci tohoto studia asi bohužel dospějete k závěru, že vše již tady bylo a jen těžko lze přijít s něčím novým. Ale totéž se dá obecně říci o jakémkoli jiném druhu umění.

Je zcela nepřeberné množství alternativ a koncepcí jak fotografovat akt. Fotit s dobrým výsledkem lze kdykoliv a kdekoliv a v tomto názoru se asi liším od většiny učebnic, které se tomuto tématu věnují. Většinou se dočtete, že je nezbytné mít vybavený atelier se spoustou světel, celou řadou pozadí a dalších rekvizit. Myslím, že nudných fotek již vzniklo v atelierech nepřeberné množství. Pokud si přesto nějaký pořídíte, časem zjistíte, že tam není co fotit. Cvičení světlo stín si odbudete za první dvě focení, a pak vás logicky čeká otázka: co teď. Spousta skvělých fotografií od renomovaných autorů vznikla v prostředí naprosto banálním, na chodbách budov, ve výtahu, na poli, v lese atd. Již uvedený Taras Kuščynsky nikdy atelier neměl, přesto je v mých očích jeden z našich nejlepších, bohužel, nyní poněkud opomíjených autorů.

Fotografie by měla mít výtvarný nápad, šťávu a je celkem lhostejné, kde vznikla. Mnohem důležitější je si před samotným fotografováním vytvořit koncept nebo ideu toho, jak by vlastně fotky měly vypadat. Sejít se s modelkou nebo modelem a volně improvizovat možná také vede k dobrému výsledku. Moje osobní zkušenost je však zcela opačná. Mnoho fotografů inscenované fotografie (a akt je tato kategorie) si zaznamenává své nápady do deníčku a na samotné fotografování již přichází se scénářem. Pečlivější autoři mají dokonce připraveny skici a jejich práce se podobá tvorbě filmu. Mají dopředu zajištěny a připraveny prostory i techniku. Šetří tím čas svůj a hlavně modelu, který většinou pracuje za úplatu.

Hned první kapitolou v klasické učebnici bude technika. I v tomto směru, vystačíte s překvapivě skromným vybavením. Je obecně dobré vidět to co fotím, což nejlépe splňuje jednooká zrcadlovka. Zda digitální nebo klasická na film ponechám na vás, nemusí být ani super rychlá, tudíž super drahá, nefotíte přece sport. Objektiv stačí v devadesáti procentech případů v rozsahu středního zoomu. Velmi široká nebo naopak dlouhá ohniska využijete velmi výjimečně. To, co je pro žurnalistickou fotografii nezbytné, tedy rychlý stroj a široký objektiv u aktu, asi nebudete potřebovat. Širokoúhlé objektivy silně zkreslují a fotografovaný model by vám po shlédnutí vaší tvorby asi poděkoval. Ale ve všem existují výjimky. Vynikající fotografka Karin Szekessy nafotila celou řadu skvělých fotografických knih aktu s přístrojem určeným pro fotografování architektury nebo krajiny Hasselbladem SW, s pevným objektivem ohniska 38 u středního formátu, což je ekvivalent ohniska 20 u kinofilmu.