Věčný boj fotografa-reportéra

Fotograf deníků Den, Moravské noviny, Slovo, kameraman TV Morava a redaktor vojenského časopisu A report. To všechno jsou místa, kterými jsem prošel. Fotografie a s tím související technika jsou moje celoživotní hobby. V následujícím článku chci seznámit vás, kteří byste chtěli něco podobného zkusit, jak to v novinařině chodí.....

Máte už svoji fotobrašnu vybavenou tak, jak jsem uváděl v minulém díle? Připravte se tedy na nejhorší. Jsou dvě možnosti, jak se stát profesionálním reportérem: buď vás zaměstnají nějaké noviny, v nejhorším případě deník, nebo se stanete fotoreportérem na volné noze. Potom se však budete každý měsíc obávat toho, zda vy a vaši blízcí, nezemřou hladem. Zapomenete, že existuje sobota, neděle nebo svátek. Postupně přestanete rozlišovat, jaký je vlastně den a bude vám připadat normální, že vám někdo volá uprostřed noci a žádá vás, abyste opustili teplo svého domova. Z pohledu vašich blízkých se zcela zblázníte a ztratíte jakoukoliv soudnost. Nebudete schopen se domluvit na jakémkoliv termínu, kdy můžete vyjet se svoji rodinou na výlet či dovolenou. Ale nejhorší na této práci je fakt, že vás v rozporu s logikou začne bavit. Práce fotoreportéra je droga, když k ní jednou přičichnete, tak se jen velmi těžce a neradi s ní budete loučit. Představte si, že jste nepřetržitě v pohybu. Za den poznáte tolik lidí, které normální smrtelník potká za týden. Za měsíc práce v novinách se zúčastníte tolika akcí, jako vaše babička za celý život.

Ale zpět k novinám. Jak jsem už nastínil, nejvíce se naběháte v deníku. Běžný pracovní den fotoreportéra začíná klasickou ranní poradou redakce, kde redaktoři hlásí témata, na kterých budou pracovat. Ve spolupráci s vedoucím vydání, editorem nebo šéfredaktorem se tvoří tvář zítřejšího vydání. Pro vás to znamená vytvořit k materiálům obrazovou část. Tedy zúčastnit se několika akcí a to zpravidla ve stejném čase nebo ve velmi rychlé časové posloupnosti. Tím jste odstartoval. Ale zdaleka neskončil. I když opustíte příjemné redakční prostory, bude vám po celý den zvonit mobil a editor neboť redaktoři vám budou dávat další tipy na fotky k událostem, které aktuálně přinese den. A aby to nebylo tak jednoduché, čekají vás velké přesuny z jednoho konce města, okresu či kraje na druhý. V momentě, kdy máte pocit, že pro dnešek stačilo, ozve se vám takřka na sto procent sportovní nebo kulturní redaktor – má ještě nějaké akce ve večerních hodinách, které zcela nezbytně potřebuje vyfotit.

Až oběhnete celé kolečko a všechno vyfotíte, nastává další a tentokrát konečná fáze vaší práce. Předpokládám, že pracujete s „digi“, takže celodenní práci přelijete do počítače. Pak vás podle mého názoru čeká ta nejproblematičtější část práce fotografa. Musíte vybrat většinou tři až čtyři fotografie z každé akce, o nichž se domníváte, že jsou nejlepší a vhodné ke zveřejnění a nabídnete je vedoucímu vydání. Zde nastane zcela neomylně klasický střet pohledu píšícího redaktora a fotografa. Budete mít pocit, že si vybral nejhorší fotku z těch, které jste mu nabídl. Upozorňuji vás, že tento pocit budete mít často a pravděpodobně se s tím budete muset smířit. Pro experimenty nebo jak s oblibou říkají šéfredaktoři pro umění není v novinách prostor, to si nechte na výstavu. Jen málokdo z editorů v deníku má vzdělání obrazového redaktora, ale na druhé straně musím uznat, že většinou se praxí naučí rozeznat kvalitní fotku od průměrné. Tak je večer a váš pracovní den fotoreportéra končí, pokud se neděje něco mimořádného. Takže doufejte, že vám nikdo nebude volat v noci, abyste jel k požáru, hromadné havárii nebo pádu letadla.

Po celou dobu práce fotografa v novinách musíte mít na mysli dvě zásady. Zásadou číslo jedna je, že se fotograf nikdy nesmí vrátit do redakce bez fotky. To je profesní pochybení, které se takřka nedá omluvit a to i v případě, kdy zasáhne vyšší moc. Zcela neomluvitelnou chybou, a s tím souhlasím, je chyba na straně fotografa, ať již proto, že neměl nabité baterie ve foťáku nebo blesku, přijel na akci pozdě nebo měl plnou datovou kartu. To by se profesionálovi skutečně stávat nemělo. Další zásadou tvrdě prosazovanou v novinářské fotografii je, že na všech fotografiích musí být lidi. Bez ohledu na to, zda se píše o demonstraci, kde je to zcela na místě nebo o jaderné elektrárně či výstavě bonsají. I na akci, kde se oproti původnímu předpokladu neobjeví mimo pořadatele ani jediný člověk, musíte udělat k zveřejnění vhodnou fotku. Jak si poradíte, je vaše věc. Zpravidla vás z průšvihu, kde není co fotit, vytáhne použití super širokého objektivu a nějaký výtvarný nápad v podobě neobvyklého úhlu pohledu, průhledu přes něco atd. Noviny jsou pro lidi a na fotkách musí být také lidé. To uslyšíte zcela nepochybně od všech vedoucích redakcí.

Další možností, jak se uživit prací fotoreportéra, je být na volné noze. To v praxi znamená, že děláte všechno, za co byste mohl někde dostat peníze. Pokud jsou vaše fotografie dost dobré, vezme je od vás i renomovaná agentura, např. ČTK, můžete je také dodávat jako externista do novin a časopisů. Má to však celou řadu ale. Ne vše co nafotíte, se vám podaří prodat. Nemáte za sebou informační servis redakce a o mnoha zajímavých věcech se prostě nedovíte. To, co si najdete sami, se mnohdy nehodí do koncepce daného periodika nebo nejde o aktualitu. Co stoprocentně prodáte, jsou katastrofy a neštěstí všeho druhu. Pokud se dostanete k velké havárii nebo požáru, můžete si být téměř jistí, že snímky, které budou mít slušnou úroveň, prodáte. S reportáží o životě počítačového experta nebo kadeřnice to bude horší. Uživíte se také na fotkách sportu, ale jak jsem zmínil v minulé části, vyžaduje to velmi dobré vybavení v podobě rychlého a tudíž drahého přístroje a ještě dražšího teleobjektivu. Než se vám investice do sportovní výbavy vrátí, pokud se vůbec někdy vrátí, uběhne hodně vody. Zkusit jen tak něco nafotit a pak obcházet redakce, nevede většinou k ničemu. Pro některé noviny budou vaše snímky příliš bulvární, v jiných zase spíš nudné a uhlazené.

Hned na úvod investujete nemalé peníze do fotovýbavy, počítače, mobilního telefonu, internetu a dopravního prostředku. Pokud budete mít velké štěstí, myslím, že si za měsíc vyděláte na nájem a něco málo potravin. Na to, že by jste tímto způsobem zbohatl, koupil si Mercedes nebo postavil vilu, určitě zapomeňte. Kdo chce vydělávat peníze fotkou, nesmí dělat pro noviny. Práce reportéra na volné noze je jen pro mladé či bezdětné, kteří si to „můžou dovolit“. Dalším faktorem je, že vaše služby budou redakce využívat v momentě, kdy nemají čas pracovat stálí zaměstnanci redakcí. To znamená o večerech, víkendech nebo dovolených. Člověk s rodinou se do tohoto experimentu většinou nemůže pustit.

Pokud všechno, co jste se zatím o práci fotoreportéra dozvěděli, nezvrátilo vaše rozhodnutí stát se jím, příště se dozvíte více.

Bureš Jiří

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Martin Kozák
    Martin Kozák
    06.01.2004 16:05

    Super článek, jen tak dál!!

  • tomas halasz
    tomas halasz
    07.01.2004 10:49

    Super clanok.mozno este obsiahlejsi keby bol.ale to bude asi v pokracovani.
    ja onedlho koncim strednu a rozmyslam ci skusit noviny alebo ist do skoro isteho miesta v labe.
    v novinach by som sa zlepsil vo foteni
    a v labe si zas mozem cely archiv naskenovat co chcem lebo tak80 precent fotiek mam len na negative a nikdy som ich nevydel.

    a este jedna taka indiskretna otazka:
    ake su normalne platy v denniku ci casopise?
    hlavne u nas v SR

  • Antonín Novák
    Antonín Novák
    11.01.2004 12:24

    Moc se mi líbí Váš článek. Nečetl jsem nikde co používáte za přístroj a podle čeho jste si jej vybral.
    Moc by mě to zajímalo. Chci dělat sport a zajímá mě
    Nikon D2H.

  • Peter Ertl
    Peter Ertl
    15.01.2004 08:17

    výborne napísané

  • Fotograf 14
    Fotograf 14
    15.01.2004 21:21

    Zkusil jsem si dělat v redakci rok a musím říct, že je to úplně přesný.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (7)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram