Střední formát: pro a proti

V poslední době došlo k výraznému zvýšení jemnozrnosti a rozlišovací schopnosti filmových emulzí. Zdálo by se, že středoformátové kamery budou mít díky tomu problém. Vzhledem k prodejům přístrojů formátu 6×4.5cm se však zatím zdá, že tak velké nebezpečí nehrozí. Jinak je zcela jasné, že střední formát bude stále doménou vyspělých fotografů, kteří se většinou fotografováním živí. Výrobci středoformátových přístrojů se nyní snaží zvýšit pohotovost a elektronické vybavení přístrojů a přiblížit se tak ke kinofilmovým zrcadlovkám.

Střední formát: PRO

1. S pomocí trochu většího přístroje získáme výrazně větší negativ a tím i lepší kvalitu

Tělo Mamiya 645 Pro váží bez objektivu 1245 g, Hasselblad 501CM, který umožňuje formáty 6×4.5cm a 6×6cm zatíží Vaše bedra (600g tělo, 1500g s filmovou kazetou a objektivem Planar 80mm/2.8). Pro srovnání profesionální kinofilmová zrcadlovka Canon EOS 1V bez objektivu váží 945g. Běžné kinofilmové zrcadlovky váží kolem 500g.

Formát 6×4.5 má plochu 5.6×4.15cm, která je vůči kinofilmu 2.7 krát větší. U formátu 6×6 (5.6×5.6cm) je to 3.6 krát, u 6×7 (5.6×6.95 cm) je to 4.5 krát.

Větší plocha filmu umožňuje zaznamenat více dat t.j. přesněji zaznamenat obraz dopadajícího světla. To se projeví ve větší ostrosti, lepší tonalitě a sytosti barev záznamu. V okamžiku, kde se rozhodnete udělat velkou zvětšeninu nebo promítnete obraz projektorem, tento rozdíl v kvalitě bude zřetelný. Velký negativ umožní udělat v laboratoři optimální výřez.

2. Možnost kdykoliv změnit druh filmu

Výměnné kazety mají například Hasselblad, Mamiya nebo Bronica. U Pentaxu 645 bohužel chybí. Možnost vyměnit inverzní film za citlivý negativní nebo černobílý je skvělé. Přiznejme si, kolikrát si řeknete: to by bylo perfektní černobíle nebo naopak a kolikrát stáhnete film do kazety. Na druhou stranu musím říci, že pokud mám barevný film, dívám se barevně, u černobílého naopak hledám světelné kontrasty. V tom je velký rozdíl. Střídání kazet s černobílým a barevným filmem vede ke ztrátě koncentrace a může se stát, že nic pořádného díky vašemu těkání nenafotíte.

3. Možnost digitálních stěn

Zajímavou možností jsou i kazety s digitální stěnou, kde je místo filmu elektronické záznamové čidlo. V současnosti jsou velmi drahé, ale určitě mají budoucnost. Proti klasickým digitálním fotoaparátům mají větší rozlišení.

4. Možnost Polaroid stěn

I když mezi našimi čtenáři nebudou Polaroidy s okamžitým vyvoláním snímku moc populární, představte si, že si můžete vyzkoušet vliv filtru, kompozici, světlo a okamžitě si to prohlédnout na fotce. V některých případech to bude k nezaplacení.

5. Větší formát filmu umožňuje lepší prohlížení, retušování a kvalitnější digitální zpracování

6. Možnost některých kamer měnit formát filmu

Přístroje jako například Hasselblad 501CM nebo Mamiya RZ 67 PRO II umožnují na svitkovém filmu i různé formáty (např. 6×4.5 a 6×6cm u Hasselbladu, 6×4.5, 6×7 a 7×7 u zmíněné Mamiyi).

7. Kratší synchronizační časy blesku

Objektivy s lamelovými závěrkami umožňují synchronizační časy kolem 1/500 sec . Špičkové kinofilmové zrcadlovky dosahují maximálně 1/250 sec. To oceníte zejména u techniky přisvícení tzv. vyplňovacím bleskem, když potřebujete odstranit nehezké stíny. Jednooké zrcadlovky se strobovacími blesky sice umožňují vysokorychlostní synchronizace až do např. 1/8000sec. Dochází však u nich k velké ztrátě světelného výkonu.

8. Snímky ze středoformátových kamer jsou pro komerční použití lépe přijímány

Pro nástěnné kalendáře je to stále jediná volba. V případě fotografických publikací se střednímu formátu stále dává přednost.

Střední formát: PROTI

1. Vyšší cena kamer a objektivů

Rozdíly jsou velké. Jako příklad si můžeme vzít Pentax. Tělo Pentax 645 stojí asi 82 000 Kč, Pentax67-II s pentaprismovým hledáčkem je kolem 79 000 Kč. Nejlepší kinofilmový PentaxZ-1p je kolem 27000Kč. Je jisté, že konstrukce středoformátových přístrojů automaticky zohledňuje, že uživatelé budou většinou profesionálové. Cenu zvyšují i menší výrobní série.

Základní objektiv pro Pentax 645 s ohniskovou vzdáleností 75 mm/f 2.8 je za 12500Kč, 105mm/f2.4 pro Pentax 67 je za cca 20000Kč. Cena základního objektivu 50mm/f1.8 pro kinofilmový Pentax je 6300Kč. Tato čísla jsou samozřejmě velmi orientační, ale nějakou představu dávají.

Výrobci se většinou vyhýbají zoomům (Hasselblad) a pokud existují, výběr je velmi omezený (Pentax, Mamiya).

Z důvodu ceny jsou v našich krajích stále používány podstatně levnější výrobky Kiev nebo Pentacon Six.

2. Několikanásobně vyšší cena snímku

Cena filmu je přímo úměrná velikosti políčka snímku. Pokud si nevyvoláváte sami, budete muset používat speciální laboratoře, které na to mají vybavení. Ty si připlácejí na vybavení a za vyšší pozornost kvalitě. To všechno Vás nutí perfekně připravovat snímky po stránce kompozice i přesného měření světla. Stáváte se pak opravdovým fotografem.Takto pojato je to zase výhoda.

3. Bohatší elektronické vybavení kinofilmových přístrojů a jejich příslušenství

V současné době sice u středního formátu zejména 6×4.5 cm nastal trend vybavovat těla podobnými elektronickými systémy jako mají jednooké zrcadlovky. Jedná se zejména o automatické ostření, různé typy TTL měření. Určitě je to užitečné. Elektronika však nedosahuje parametrů špičkových Canonů nebo Nikonů a to jak do množství možností, tak co se týká výkonu. To se týká především rychlosti autofokusu a rychlosti závěrek.

Kinofilmové zrcadlovky nabízejí velké množství zoomových objektivů. U středního formátu se zoomy vyskytují ve formátu 6×4:5 a to jen u některých značek (Pentax, Mamiya). V pevných ohniscích je výběr srovnatelný. Výjimkou jsou velmi dlouhé teleobjektivy a extrémně širokoúhlé objektivy, kde vyhrává kinofilm.

4. Celkově vyšší váha a menší pohotovost středoformátových systémů