Test Sony Alpha A7

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ plného 35mm formátu s dvoustupňovou redukcí šumu a s rozlišením 24MPix (6000×4000 pixel). Velikost čipu je 35,8 × 23,9 mm (typ full frame). Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000 × 3376 pixel), případně využít funkce panorama, kde nejširší snímek má 12416×1856pixel.

Aby byly vaše fotografie bez poskvrnky, je fotoaparát vybaven mechanismem pro odstranění prachu, který při každém zapnutí fotoaparátu setřese všechny prachové částice na obrazovém snímači pomocí ultrazvukových vibrací. Antistatická vrstva pak brání usazování prachu na snímači při výměně objektivů. Procesor pro zpracování je nový Bionz X s technologií LSI – Large Scale Integration a zpracování je prováděno v 16bitovém režimu s výstupem do 14bitového RAW a 8bitového JPG. Stabilizaci obrazu však v těle A7 nenajdete.

Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 100 až 25600 ISO (v režimu rozšíření od 50 ISO a s nastavením na vícenásobné ISO až do 51200 ISO). V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu.

Dle mého subjektivního hodnocení si myslím, že u JPG do ISO 1000 je kresba a šum bez změny a rozdílu. V dalších vyšších ISO postupně pomalu přibývá šumu, ale i při ISO 10000 je pořád ještě jen jemný a nedegradující pro fotografii. Při ISO12800 dochází již k degradování drobných detailů, kterých si ale u fotografie do 20×30cm pravděpodobně ani nevšimnete a to až do ISO20000. Při nejvyšším ISO25600 již dochází k „slévání a žehlení“ detailů. U RAW je to podobné, do ISO 10000 postupně narůstá pomalu nírný šum. U ISO12800 se k tomu přidává fialový nádech barev, který se až do ISO25600 zvyšuje. Po celou dobu však je ostrost rozlišení detailů výborná a nedochází k žádnému slévání a degradaci detailů.

Stejně jako u předešlých typů, lze i u A7 použít funkce vícenásobného ISO (říkejme mu vISO), kdy se ve velmi krátkém sledu naexponuje několik snímků a z nich se sečte výsledný snímek ( i když ve většině případů je celková doba série 4–5 expozic okolo 1s, tak výsledný snímek je vždy ostrý a snímek netrpí „víceobrazem“ u pohybujících se předmětů). Bohužel tato funkce stále vytváří jako výsledný snímek pouze JPG. Ukázka je v třetím sloupci.

Při použití vícenásobného ISO je už u vISO3200 patrný efekt ve stínech, které jsou viditelně jemnější a pocitově se podobají normálnímu ISO1600. Stejně tak tomu je i u vISO6400. U vISO12800 je šum pocitově jako u normálního ISO2500. U vISO25600 je použití již trochu diskutabilní, protože dochází k viditelnému „žehlení“ detailů, ale při tomto vysokém rozlišení snímku si myslím, že by na výsledné papírové fotografii formátu 13×18cm a i 20×30cm bylo toto „žehlení“ téměř neznatelné. Což jsou formáty, které pokryjí 90% potřeby většiny uživatelů. U nejvyššího vISO je „žehlení“ již tak výrazné, že hlavní využití vidím spíše pro webové informační snímky, než jako profesionální výsledné fotografie.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51 × 34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76 × 51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet, a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 typy, extra jemné, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB. Kromě JPG lze ještě použít kombinaci RAW + JPG a samotný RAW. Snímky lze ukládat na paměťové karty SD, SDHC™, SDXC™ a dále i na Memory Stick PRO Duo™, Memory Stick PRO-HG Duo™, Memory Stick XC-HG Duo™ (4GB, 8GB, 16GB, 32GB a 64GB).

Režimy expozice a vyvážení bílé

Systém měření expozice a výběr expozičních programů se nezměnil ani u nové řady ILCE fotoaparátů. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét.

Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-5 EV v krocích po 1/3 EV nebo 1/2 EV. Případně je tu možnou Bracketingu nastavitelného až do ±3EV po 3 nebo 5 krocích. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů: Automaticky / Denní světlo / Stín / Zataženo / Žárovka / Zářivka Teplá bílá / Chladná bílá / Denní bílá / Denní světlo/ Blesk / nastavení Teploty barev 2500 až 9900K a barevný filtr G7 až M7 (15 kroků), A7 až B7 (15 kroků)/ Vlastní / Pod vodou. Ani zde není nutné více se rozepisovat.

Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony. Nerozlučnou dvojici funkcí DRO (pro JPG i RAW) a HDR (pouze pro JPG) zde najdeme také. Tato funkce je dobrá a její výsledky velmi zajímavé. Omezením stále je snímání pouze do JPG kvality a také nemožnost použití pro snímky s pohybem. A jako vždy upozornění, že tyto funkce, zvláště HDR, nejsou řešením na velký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.

Na výběr je velké množství (mnou nikdy nepochopených) kreativních stylů: Standardní / Živé / Neutrální / Průhledná / Hluboké / Lehký / Portrét / Krajina / Západ slunce / Noční scéna / Podzimní listí / Černá a bílá / Sépie / Style Box .. Z volby scény mě osobně zaujal pouze „ručně držený soumrak“, kdy můžete dělat snímky relativně potmě bez použití stativu. Funkce pracuje na podobném principu jako vícenásobné ISO, skládáním snímku ze série cca 3–4 snímků, které se naexponují v rychlém sledu za sebou.

A pokud má někdo pocit, že mu ještě něco ke kreativitě chybí a navíc nechce tvořit různé efekty následně u počítače, je tu nabídka 13 obrazových efektů: Posterizace barevně a černobíle / Barvy v tónech popu / Retro / Částečná dekolorizace (R/G/B/Y) / Monochromatický záběr s vysokým kontrastem / Efekt fotoaparátu pro děti ( běžný / chladný / teplý / zelený / purpurový ) / Měkký efekt high-key / Měkké zaostření (vysoké/střed­ní/nízké) / HDR malba (vysoká/střed­ní/nízká) / Sytý monochromatický záběr / Miniatura (automaticky/hor­ní/střední (horizontálně)/dol­ní/pravá/střed­ní (vertikálně)/levá) / Akvarel a Ilustrace (vysoká/střed­ní/nízká). Myslím že si každý přijde na své :). Závěrka pracuje v rozsahu 1/8000s až 30s + režim otevřené závěrky.

Zaostřování a režimy snímání

Základní přepínání AF/MF je na zadní straně fotoaparátu. A7 je při plném rozlišení vybavena 117 bodovým automatickým fázovým ostřením, při nastavení APS-C velikosti je jich využito 99. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či nastavení pohyblivých S/M/L bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a DMF (přímé manuální ostření po AF). Rozsah citlivosti je 0 až +20EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. Rychlost AF je přijatelná a závisí na použitém objektivu. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až 5 snímků/s.. což není nijak oslnivý údaj. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci. Funkci DMF není nutné nijak dlouze představovat, jedná se o již osvědčený typ ostření, kdy po AF zaostření, se vypne spojení s ostřícím motorem, a je možné okamžitě ručně doostřit. A nebo použijete plného manuálu a budete ostřit ručně, k čemuž vám velmi pomáhá až 12× násobné zvětšení na LCD i v hledáčku spolu s detekcí zaostřených hran v barvě, kterou si vyberete v Menu.

Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192 × 1856 (135°/120°) / na výšku: 3872 × 2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416 × 1856 (202°/180°) / na výšku: 5536 × 2160 (142°/126°). Výsledné fotografie byly bez chyb v napojování, ale nemusí to být pravidlo.