V minulém testu jsem vám představil základní a nejlevnější bezzrcadlovku z nové řady ILCE fotoaparátů (Interchangeable Lens Camera E-mount) Sony. V dnešní recenzi se podíváme na opačný konec řady, kde je fotoaparát s velmi netradičním designem a snímačem full-frame formátu. Je jím nová Sony A7 a to hned ve dvou provedeních. Jedna s 24MPix čipem a druhá s 36 MPix čipem. My se podíváme na tu první z nich, Sony A7.
Základní charakteristika
Jak už jsem v úvodu zmínil, v dnešním testu se podíváme na tak trochu zvláštní digitální bezzrcadlovku hlavně tvarem. Navíc je to první fotoaparát s E-bajonetem, který má fullframe čip, čímž Sony dokázala, že pro full-frame už vlastně nepotřebuje dosavadní velký A-bajonet. Možná nám tím naznačuje, kam povede další vývoj. I když to bude spojeno s určitými (ne levnými) nároky na příslušenství.
A7 je tak trochu zvláštní. Nedá se říci, že by tvarově vycházela z jakéhokoliv předchozího typu, co kdy Sony udělala. Celá nová řada ILCE je tak trochu jiná. Minimálně tím, že každý fotoaparát v této řadě vypadá jinak. Základní A3000 jako levná DSLR „z jednoho kusu plastu“, A5000 jako NEX a A7 vypadá, jak vidíte na obrázku :). I přes tento zvláštní hranatý tvar se poměrně dobře drží v ruce, i když madlo pro pravou ruku by pocitově chtělo větší. Ale to už by zase šlo proti kompaktnímu tělu. Při pohledu na A7si tak člověk řekne, že Sony se definitivně „odřízla“ od minulosti spojené s Minoltou a jde už čistě svojí vlastní cestou. Dalo se předpokládat, že k tomu jednou dojde. Lze jen poděkovat výrobci, že stále myslí na dosavadní uživatele Minolty, DSLR a SLT fotoaparátů Sony, a i pro A7, pro kterou je třeba vymyslet a vyrobit novou řadu objektivů, dala na trh i 2 redukce pro A-bajonet, aby bylo možné používat dosavadní objektivy jak s A-bajonetem, tak i s E-bajonetem. Pokud však použijete objektivy výhradně pro APS-C čip, je to kvůli jejich menší zobrazované ploše za cenu menšího rozlišení fotografie – cca 10MPix.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak je tedy vidět, hranatá konstrukce je zcela nová, nenavazující na nic, co dosud Sony vyráběla, i když princip konstrukce a rozložení ovládacích prvků naštěstí zůstává stejný. Na horní straně je kruhový volič programové expozice, kovová spoušť s hlavním vypínačem a přední a zadní kruhový volič, který však má nový design. Místo zapuštěných úzkých kroužků mají tvar masivních kruhů s jemným vroubkováním. Novinkou, je samostatný volič korekce expozice ve stylu „retro“, tak jak jej známe ze starých kinofilmových zrcadlovek. A posledním tlačítkem je jedno ze tří programovatelných tlačítek – C1, kterému můžete přiřadit vámi zvolenou funkci z nabídky. Celkový výčet ještě doplňuje dioptrická korekce pro hledáček a na druhé straně od krytu pentagonálního hranolu je mikrofon. Samozřejmě, pentagonální hranol byste v současných fotoaparátech Sony hledali marně, to jen tento klasický vystouplý tvar na těle dnes zakrývá systém elektronického hledáčku. A úplně nahoře je staronová patice pro externí blesk, již shodná s paticemi ostatních značek, i když ne plně kompatibilní. Zadní straně kraluje 3“ palcový výklopný LCD, nalevo tlačítko Menu a vpravo pod programovatelným tlačítkem C2 páčkový přepínač AF/MF, AEL, tlačítko funkcí Fn a klasický pětipolohový kruhový ovladač, který ve třech směrech má napevno nastavené funkce, ale směrem dolů je možné si naprogramovat sám + středové potvrzovací tlačítko. Další ovládací možnost je jeho otáčení, kterým se velmi rychle nastavuje ISO. Dole vše zakončuje tlačítko prohlížení snímků a koš spojený s třetím programovatelným tlačítkem C3. Jakousi konstrukční novinkou je tlačítko záznamu videa, které je umístěno na pravé straně fotoaparátu. Jeho umístění je diskutabilní, ne však vyloženě špatné. Na jednu stranu nehrozí, že při nastavování některé funkce, s fotoaparátem u oka, si náhodou zapnete záznam videa, jak se někdy u některých fotoaparátů stává. Na druhou stranu jeho samotné zapnutí je něco… něco nového pro prsty pravé ruky, co se musíte naučit. Celá tato pravá strana i s madlem je polepena materiálem s drsným povrchem, aby se fotoaparát dobře držel a přechází až do přední strany. Přední strana je prosta ovládacích prvků a působí velmi stroze, což ovšem není na závadu. Na pravé straně pod tlačítkem záznamu videa jsou zasunovací dvířka pro paměťovou SD kartu a na levé straně zase dvoje dvířka, kde pod horním jsou konektory pro mikrofon a pro sluchátka (k čemu?, bude snad v další verzi mp3 přehrávač? ;) ) a v dolním je multifunkční konektor micro USB a micro konektor HDMI.
Kostra celého těla je z hořčíkové slitiny a povrch, kromě již zmiňovaného madla, je hladký plast v černé barvě, jen kovový kroužek na bajonetu je v červenozlaté barvě což podtrhuje elegantnost. Ve stříbrné barvě kovu jsou pak vyvedeny drobné detaily jako spoušť, patice pro blesk, stativový závit a očka pro popruh. Očnice má gumový kryt.
 |
 |
Hledáček a LCD
Hledáček je již standardně elektronický typu XGA OLED s fyzickou velikostí ½“ – 1,3cm, s vysokým rozlišením 2,36 Mpix a zvětšením 0,71× se zobrazením 100%, s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Je opravdu radost se do něj dívat. Velký, přehledný, jasný a velmi jemný. Tím, že je hledáček elektronický, vidíte okamžitě jak výslední snímek bude vypadat, stejně tak je vidět i případná korekce expozice, hloubka ostrosti. Je možné si i zvětšit kterékoliv místo až 12× pro přesný MF doplněný barevnou detekcí ostrých hran. A navíc máte možnost si v Menu nastavit co vše chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – Grafický displej, zobrazení všech informací, prázdný displej, digitální vyrovnání, histogram, vodováha, zobrazení čtvercové nebo třetinové mřížky. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD. Oproti předcházejícím hledáčkům je možné upravit i teplotu barev v 5 krocích. Osobně mi přišlo, že v interiéru hledáček zobrazuje lehce do studena, v exteriéru to bylo korektní.
LCD je širokoúhlé, 3“ s rozlišením 921 kPx typ TFT. Opět je možné zobrazení barev a jasu upravit manuálně v rozsahu 5 kroků. Tak jako u hledáčku je možné zobrazení ve stylu: Grafický displej, Zobrazení všech informací, Prázdný displej, Úroveň, Histogram, Pro hledáček, vodováha a zobrazení mřížek. Výklopný systém vám umožňuje vyklápět LCD nahoru o 90° a dolů o cca 45°. LCD by si zcela jistě zasloužilo pořádnou antireflexní úpravu, jeho lesklý povrch není až tak vhodný. Jeho zobrazení a velikost jsou však dostatečné a LCD kvalitně zobrazuje potřebné informace i fotografovaný předmět. Zobrazení informací je možné v mnoha režimech. Pokud máte nastaveno zobrazení informací „pro hledáček“, je základní zobrazení podobné jako na jiných předchozích DSLR. Další možná zobrazení jsou již spojena s živým náhledem.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Základní výběr expozičního programu je pomocí kruhového voliče, stejně tak i korekce expozice, to je rychle zapamatovatelné díky umístění blízko sebe. Stejně jako výběr jejich nastavení zadním a předním kruhovým voličem, který je umístěn více v předu, aby si člověk konečně neustále nevypínal fotoaparát, jako u několika předchozích typů, kde přední volič a hlavní vypínač dělila jen opravdu malá vzdálenost. Pod nimi přepínání AF/MF a pod nimi díky kruhovému voliči velmi rychlé přestavování ISO. Je to celé velmi jednoduché. Pokud k tomu přidám ona 3 programovatelná tlačítka pro další 3 vámi zvolené funkce, pak je to dokonalé. Pro vše ostatní je tu Menu, rozdělené do 6 skupin až po 7 stranách, kdy na každé straně může být až 6 řádků s funkcemi a některé i víceúrovňové. Což je dohromady…moc ;). To ukazuje, jak dalekou cestu a vývoj do dnešních dnů fotoaparáty prošly, a že se stále častěji přibližují svojí složitostí počítačům. V následující ukázce je několik pohledů do Menu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Novinkou u tohoto fotoaparátu, a pravděpodobně i u všech dalších co přijdou, je Wifi s možností komunikace s vaším „chytrým“ telefonem, ze kterého si může udělat „chytré“ dálkové ovládání pro fotoaparát a další zobrazovací zařízení, jako třeba TV. Píši, že novinka, ale ona to vlastně novinka ani tak moc není, protože s Wifi připojením se dnes setkáváme na každém kroku, u telefonů, tabletů, počítačů…proč by tedy fotoaparáty měly být výjimkou..;). Výhody takového systému jsou omílány také denně, tak se o nich ani nebudu zmiňovat. Jen mě tak napadá, jak velký vliv to bude mít na vybíjení baterie… A opět několik ukázek z Menu k WiFi.
 |
 |
 |
 |
Fotoaparát už máme nastavený, tak se ještě podíváme, jak se zobrazují výsledky. Zde nečekejme žádné převratné novinky, ale dosavadní klasiku: zobrazení čistého snímku, s informacemi, nebo případně s histogramem spojené s možností až 12× zvětšení. To vše je plně postačující proto, abychom zhodnotili, zda je snímek povedený či ne. Při „oddálení“ snímku se zapne zobrazení náhledů s možností nastavení 9 a 25 snímků. Dalším oddálením se dostaneme do kalendáře, takže máme okamžitý přehled o vzniku snímků. Přehledné, jednoduché, intuitivní.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Čip a ISO
Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ plného 35mm formátu s dvoustupňovou redukcí šumu a s rozlišením 24MPix (6000×4000 pixel). Velikost čipu je 35,8 × 23,9 mm (typ full frame). Poměr stran je 3:2, ale lze přepnout na 16:9 (rozlišení 6000 × 3376 pixel), případně využít funkce panorama, kde nejširší snímek má 12416×1856pixel.
Aby byly vaše fotografie bez poskvrnky, je fotoaparát vybaven mechanismem pro odstranění prachu, který při každém zapnutí fotoaparátu setřese všechny prachové částice na obrazovém snímači pomocí ultrazvukových vibrací. Antistatická vrstva pak brání usazování prachu na snímači při výměně objektivů. Procesor pro zpracování je nový Bionz X s technologií LSI – Large Scale Integration a zpracování je prováděno v 16bitovém režimu s výstupem do 14bitového RAW a 8bitového JPG. Stabilizaci obrazu však v těle A7 nenajdete.
Citlivost čipu lze nastavit v rozsahu 100 až 25600 ISO (v režimu rozšíření od 50 ISO a s nastavením na vícenásobné ISO až do 51200 ISO). V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu.
 |
 |
 |
Dle mého subjektivního hodnocení si myslím, že u JPG do ISO 1000 je kresba a šum bez změny a rozdílu. V dalších vyšších ISO postupně pomalu přibývá šumu, ale i při ISO 10000 je pořád ještě jen jemný a nedegradující pro fotografii. Při ISO12800 dochází již k degradování drobných detailů, kterých si ale u fotografie do 20×30cm pravděpodobně ani nevšimnete a to až do ISO20000. Při nejvyšším ISO25600 již dochází k „slévání a žehlení“ detailů. U RAW je to podobné, do ISO 10000 postupně narůstá pomalu nírný šum. U ISO12800 se k tomu přidává fialový nádech barev, který se až do ISO25600 zvyšuje. Po celou dobu však je ostrost rozlišení detailů výborná a nedochází k žádnému slévání a degradaci detailů.
Stejně jako u předešlých typů, lze i u A7 použít funkce vícenásobného ISO (říkejme mu vISO), kdy se ve velmi krátkém sledu naexponuje několik snímků a z nich se sečte výsledný snímek ( i když ve většině případů je celková doba série 4–5 expozic okolo 1s, tak výsledný snímek je vždy ostrý a snímek netrpí „víceobrazem“ u pohybujících se předmětů). Bohužel tato funkce stále vytváří jako výsledný snímek pouze JPG. Ukázka je v třetím sloupci.
Při použití vícenásobného ISO je už u vISO3200 patrný efekt ve stínech, které jsou viditelně jemnější a pocitově se podobají normálnímu ISO1600. Stejně tak tomu je i u vISO6400. U vISO12800 je šum pocitově jako u normálního ISO2500. U vISO25600 je použití již trochu diskutabilní, protože dochází k viditelnému „žehlení“ detailů, ale při tomto vysokém rozlišení snímku si myslím, že by na výsledné papírové fotografii formátu 13×18cm a i 20×30cm bylo toto „žehlení“ téměř neznatelné. Což jsou formáty, které pokryjí 90% potřeby většiny uživatelů. U nejvyššího vISO je „žehlení“ již tak výrazné, že hlavní využití vidím spíše pro webové informační snímky, než jako profesionální výsledné fotografie.
V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 6000×4000 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 51 × 34 cm v rozlišení 300dpi, případně na fotku 76 × 51 cm při rozlišení 200 dpi. To je samozřejmě teoretický výpočet, a z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů. Kvalita JPG je rozdělena na 3 typy, extra jemné, jemné a standard a typ barevného prostoru lze volit mezi sRGB a Adobe RGB. Kromě JPG lze ještě použít kombinaci RAW + JPG a samotný RAW. Snímky lze ukládat na paměťové karty SD, SDHC™, SDXC™ a dále i na Memory Stick PRO Duo™, Memory Stick PRO-HG Duo™, Memory Stick XC-HG Duo™ (4GB, 8GB, 16GB, 32GB a 64GB).
Režimy expozice a vyvážení bílé
Systém měření expozice a výběr expozičních programů se nezměnil ani u nové řady ILCE fotoaparátů. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy: portrét, krajina, makro, sport-akční, západ slunce, noční záběr/portrét.
Expozimetr pracuje ve 3 režimech, 1200zónové maticové měření, se zvýrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-5 EV v krocích po 1/3 EV nebo 1/2 EV. Případně je tu možnou Bracketingu nastavitelného až do ±3EV po 3 nebo 5 krocích. Není třeba více rozebírat. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u dalších předchozích typů: Automaticky / Denní světlo / Stín / Zataženo / Žárovka / Zářivka Teplá bílá / Chladná bílá / Denní bílá / Denní světlo/ Blesk / nastavení Teploty barev 2500 až 9900K a barevný filtr G7 až M7 (15 kroků), A7 až B7 (15 kroků)/ Vlastní / Pod vodou. Ani zde není nutné více se rozepisovat.
Více je možné si přečíst v technické specifikaci na stránkách Sony. Nerozlučnou dvojici funkcí DRO (pro JPG i RAW) a HDR (pouze pro JPG) zde najdeme také. Tato funkce je dobrá a její výsledky velmi zajímavé. Omezením stále je snímání pouze do JPG kvality a také nemožnost použití pro snímky s pohybem. A jako vždy upozornění, že tyto funkce, zvláště HDR, nejsou řešením na velký rozdíl světla a stínu a jejich použití je třeba si vyzkoušet a najít optimální variantu, která vám vyhovuje.
 |
 |
Na výběr je velké množství (mnou nikdy nepochopených) kreativních stylů: Standardní / Živé / Neutrální / Průhledná / Hluboké / Lehký / Portrét / Krajina / Západ slunce / Noční scéna / Podzimní listí / Černá a bílá / Sépie / Style Box .. Z volby scény mě osobně zaujal pouze „ručně držený soumrak“, kdy můžete dělat snímky relativně potmě bez použití stativu. Funkce pracuje na podobném principu jako vícenásobné ISO, skládáním snímku ze série cca 3–4 snímků, které se naexponují v rychlém sledu za sebou.
A pokud má někdo pocit, že mu ještě něco ke kreativitě chybí a navíc nechce tvořit různé efekty následně u počítače, je tu nabídka 13 obrazových efektů: Posterizace barevně a černobíle / Barvy v tónech popu / Retro / Částečná dekolorizace (R/G/B/Y) / Monochromatický záběr s vysokým kontrastem / Efekt fotoaparátu pro děti ( běžný / chladný / teplý / zelený / purpurový ) / Měkký efekt high-key / Měkké zaostření (vysoké/střední/nízké) / HDR malba (vysoká/střední/nízká) / Sytý monochromatický záběr / Miniatura (automaticky/horní/střední (horizontálně)/dolní/pravá/střední (vertikálně)/levá) / Akvarel a Ilustrace (vysoká/střední/nízká). Myslím že si každý přijde na své :). Závěrka pracuje v rozsahu 1/8000s až 30s + režim otevřené závěrky.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
Základní přepínání AF/MF je na zadní straně fotoaparátu. A7 je při plném rozlišení vybavena 117 bodovým automatickým fázovým ostřením, při nastavení APS-C velikosti je jich využito 99. Standardní je výběr z širokého zaostřovacího pole, středového AF, či nastavení pohyblivých S/M/L bodů. Standardní je i výběr z AF-S (statické AF) AF-C (kontinuální AF) a DMF (přímé manuální ostření po AF). Rozsah citlivosti je 0 až +20EV. V případě slabého osvětlení lze použít vestavěný blesk pro přisvětlení s dosahem 5 m. Rychlost AF je přijatelná a závisí na použitém objektivu. Kromě jednotlivých snímků a stupňované expozice lze v režimu snímání exponovat i série s rychlostí až 5 snímků/s.. což není nijak oslnivý údaj. Další možnosti nastavení snímání si lze zjistit v technické specifikaci. Funkci DMF není nutné nijak dlouze představovat, jedná se o již osvědčený typ ostření, kdy po AF zaostření, se vypne spojení s ostřícím motorem, a je možné okamžitě ručně doostřit. A nebo použijete plného manuálu a budete ostřit ručně, k čemuž vám velmi pomáhá až 12× násobné zvětšení na LCD i v hledáčku spolu s detekcí zaostřených hran v barvě, kterou si vyberete v Menu.
 |
 |
 |
 |
Tak jako u předchozích typů je možné využít funkci panorama, kdy fotoaparát snímá v rychlém sledu snímky a ve výsledku vytvoří jeden snímek. Velikost snímku: běžný na šířku: 8192 × 1856 (135°/120°) / na výšku: 3872 × 2160 (101°/90°). Velikost snímku: širokoúhlý na šířku: 12 416 × 1856 (202°/180°) / na výšku: 5536 × 2160 (142°/126°). Výsledné fotografie byly bez chyb v napojování, ale nemusí to být pravidlo.
Blesk a externí blesky
Vestavěný blesk u A7 rozhodně nenajdete, takže pokud jej budete potřebovat, musíte si dokoupit některý z nabídky buď přímo od výrobce, nebo alternativních výrobců, kde ovšem nemáte zaručenou plnou kompatibilitu se všemi funkcemi. Synchronizace pro blesk je slušných 1/250s, s měřením TTL s možností korekce ± 3EV (lze přepínat mezi 1/3 a 1/2 EV). Blesk pracuje v režimu automatického, doplňkového, na 1. nebo 2. lamelu, s redukcí červených očí, nebo v režimu vysokorychlostní synchronizace až do 1/8000 (s odpovídajícím bleskem). V nabídce nechybí ani bezdrátové ovládání. V tuto chvíli jsou v nabídkách obchodů 3 originální externí blesky se směrným číslem 20, 43 a 60 všechny s označením HVL. U ostatních případných blesků je nutné si nejprve zkontrolovat kompatibilitu s novou bleskovou paticí, případně zda je možné starší blesky připojit pomocí malé redukce.
 |
 |
 |
Záznam videa
Záznam videa je možný v rozsahu citlivosti až 6400 ISO. Snímat lze v režimu auto (rychlost závěrky a clony) nebo s ručním nastavením clony, či závěrky, nebo plného manuálu.
Záznam lze provádět ve dvou formátech a to mp4 v HD rozlišení (1440×1080) s 30sn/s, progresivní s přibližnou velikostí 12Mb/s. a nebo lze použít formát AVCHD. Formát AVCHD lze nastavit v 5 typech a v rozlišení full HD (1920×1080) s 25sn/s prokládané s přibližnou velikostí 17Mb/s až po 60sn/s progresivní s přibližnou velikostí 28Mb/s. Komprese videa H.264 nebo MPEG-4 AVC. Formát záznamu zvuku Dolby® Digital (AC-3) / MPEG-4 AAC-LC.
Energie a příslušenství
Fotoaparát využívá dobíjecí baterii NP-FW50 s kapacitou: 7,2 V / 1080 mAh. Plně nabitá vydržela cca 300 snímků při používání hledáčku a při použití „živého náhledu“ cca 400 snímků. Záleží také na použitém objektivu a používání blesku. Zbývající výdrž baterie v procentech je zobrazena na zadním LCD. Pro ty, kdo chtějí větší výdrž, je tu pouze možnost zakoupit další baterie a vertikální grip.
 |
 |
Následující obrázku ukazují nové objektivy uvedené přímo s A7 na trh, jedná se o 3 objektivy z dílny Carl Zeiss – Sonnar T* FE 35 mm F2.8 ZA, Sonnar T* FE 55 mm F1.8 ZA, Vario-Tessar T* FE 24–70 mm F4 ZA OSS. Dále je to setový objektiv FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS a světelný 70–200 mm F2.8 G SSM II.
 |
 |
Jak už jsem se zmiňoval na začátku, také současně s novými objektivy byly dány na trh dva konvertory pro dosavadní objektivy s A- bajonetem. Jedná se o MF konvertor LA-EA3 a AF redukci LA-EA4.
 |
 |
A pokud by vám nevyhovovaly ani konvertory, můžete se nechat inspirovat fotkami, které se objevily na internetu, kde mnozí využívají různé redukce a konvertory jiných značek (jejich výraznou nevýhodou bývá, že se jedná o „mrtvé“ redukce – bez přenosu ostření a expozice). Některé kousky vypadají opravdu zajímavě.
 |
 |
Závěr
Co tedy říci na závěr. A7 je jistě pozoruhodný stroj, podávající výborné výsledky v plném formátu 36×24mm. Jeho velkou zbraní je velmi nízký šum, oproti předcházejícím fotoaparátům a možná se jedná o nejlevnější fullframe fotoaparát v současnosti, i když jeho cena 38 tisíc za tělo není zrovna málo. Jak už jsem v úvodu zmínil, přinesl tento fotoaparát kromě mnoha jiných výborných věcí i jednu otázku a to, jak to bude s novou řadou objektivů, které teprve budou muset pro tento fotoaparát (E-mont/fullframe) vzniknout. Zatím jsou jen 4, což ale výrobce snad brzy doplní dalšími typy, jak zoom objektivů, tak i pevných skel. Prozatím tedy budou muset tu hlavní práci zvládat dosavadní kvalitní skla s A-bajonetem + redukcí, což trochu narušuje koncept kompaktního systému. Další možností je využít skel s E-bajonetem pro APS-C čip, kdy se ale musíme smířit s tím, že celkové rozlišení snímku dosáhne „jen“ 10MPix. Na druhou stranu, řešení s redukcí a A-bajonetem je zase ekonomicky výhodné pro budoucnost, kdy při dostatku nových objektivů jen odložíte redukci a máte pořád velmi výkonný stroj pro kvalitní fotografování. Je tedy už asi málo pravděpodobné, že bude někdo investovat do jinak výborné A99, když A7 s redukcí podá stejně kvalitní výkon a přitom vyjde o cca 15tisíc levněji než starší SLT fotoaparát s A-bajonetem. A protože ani pro takového giganta, jako je Sony, nebude ekonomicky únosné udržovat výrobu 4 řad objektivů, je uvedení A7 a A7R na trh pravděpodobně i zároveň labutí písní pro dosavadní SLT „zrcadlovky“, které tak postupně zmizí z trhu, jako celý systém A-bajonetu.
Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek či recenze full frame fotoaparátů obecně.
Testovací snímky
objektiv: FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS
ohnisko: 28mm
čas: 1/125
clona: 7,1
ISO: 6400
objektiv: FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS
ohnisko: 28mm
čas: 1/6s
clona: 8
ISO: 10000
objektiv: FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS
ohnisko: 28mm
čas: 1/500
clona: 8
ISO: 400
objektiv: FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS
ohnisko: 28mm
čas: 1/4000
clona: 8
ISO: 2000
objektiv: FE 28–70 mm F3.5–5.6 OSS
ohnisko: 50mm
čas: 1/200
clona: 5,6
ISO: 1000