Srovnávací test Canon EOS 6D

U 6Dčka se mi líbí, že u nastavení Auto ISO je možné stanovit si rozsah ISO a nejdelší čas závěrky, abyste zamezili případům, kdy automatický režim bude vyrábět snímky s pro vás nepřijatelným šumem a nebo naopak neostré fotky, neboť neví co jste schopni udržet z ruky. Tohle nastavení se může najednou při akci, kdy se rozhodnete střílet hlava nehlava, nečekaně hodit. U Canon EOS 5D Mark II je sice Auto ISO, ale protože je plně automatické, nikdy jsem po něm v rozhodující chvíli nesáhl, neboť jsem nechtěl mít zbytečně zašumělé fotky. V okamžiku, kdy však neustále kontrolujete expozice, se nemůžete úplně koncentrovat na vlastní fotografování.

Uživatel obou Canonů 5D si nebude moci zvyknout na to, že náhled a koš pro mazání byl přemístěn doprostřed přístroje. Pokud si například koupíte nové 6D a ponecháte starý 5D mark II jako druhé nebo záložní tělo, bude to trochu vadit. 6D nemá totiž žádná tlačítka vlevo od display jako 5D – viz obrázky výše. Výhodou je, že na tlačítka display a koš dosáhnete díky malému rozměru 6Dčka jednou rukou.

Palcový joystick zaostřovacích bodů je pro mne příjemnější a spolehlivější než ten nový vestavěný ve velkém otočném ovladači na zadní stěně. U 6D s jedním spolehlivým křížovým sensorem autofokusu ho však zase tolik nevyužijete.

Display u 6D je v porovnání s 5D Mark III o trochu menší. Podle poklepu má jasně plastový kryt vs. lepší materiál a asi i ochrana u 5D Mark III. Obraz obou je o trochu lepší než u dnes postaršího pána jménem 5D Mark II.

Otočné kolečko expozičních režimů má zámek, abyste při manipulaci s fotoaparátem omylem nepřepnuli z A do Manuálu, což se mi občas stávalo u Marka II.

Závěrka

Když mi řeknete závěrka, vždy si vzpomenu na příběhy z fotografování v pravoslavných kostelech v Rusku. S Canonem 5D Mark II je zmačknutí spouště prostě rána a já jsem vždy nervózní, protože vím, co přijde. Prostě díky moc za Silent mode. Fotografování přes živý náhled je sice ještě o trochu tišší, ale nemůžete při něm mít oko v hledáčku. Zrcadlovku při stylu fotografování ala kompakt roztřesete.

Podle technické specifikace závěrka 6D má vydržet 100000 záběrů vs. 150000 uváděných pro obě 5Dčka.

Vím, že sportovní fotografové a někteří fotografové zvířat v divoké přírodě mají rádi tzv. kulomety. Při focení koní při skoku na Velké pardubické jsem viděl jasně proč. Pokud však chcete maximální rozlišení/kvalitu obrazu a zároveň i maximální počet snímků za vteřinu, tyto dva parametry jdou jeden proti druhému. Movité maximalisty tohle přivádí do profesionální řady 1D. Z dob středoformátu jsem zvyklý čekat na jediný záběr. Proto je pro mne 4,5 fps i zpomalená 3 fps v tichém módu dostatečné (5D Mark II má hlučných 3,5 fps, 5D mark III umí 6 a také samozřejmě i silent mode). Vlastně takto fotografuji jen výjimečně. Zajímavá možnost je nastavení autofokusu na přesnost v režimu sekvenčního snímání vs. rychlost. Tohle jsem nevyzkoušel, ale ušetří vám to asi hodně času při promazávání fotek. To je to, čeho se bojím při sekvenci. Méně a ostřejších je lepší než digitální smrt, tj. příliš mnoho fotek.

Aufofokus

Tady je asi největší zklamání a už se o tom mnoho napsalo. Canon EOS 6D má pouze jeden velmi citlivý křížový senzor uprostřed hledáčku. Stejné jako u Canon 5D Mark II. Za špičkový autofokus s až 41 křížovými sensory (v závislosti na cloně) si musíte připlatit cca 25000Kč a jít do Canon EOS Mark III. Pokud fotografujete krajinu nebo architekturu, tohle vám vůbec nebude vadit. I jinak se s jedním spolehlivým senzorem žít dá. Takhle po světě s Canon 5D Mark II běhá tisíce fotografů. Středový senzor funguje spolehlivě a tenhle u 6Dčka se zdá ještě citlivější než ten starý a to nejenom podle specifikace. Jakmile však začnete fotografovat lidí, zvířata apod., nebudete mít čas překomponovávat a budete fotografovat tzv. středovky a ztrácet kvalitu následujícím ořezem. Čím delší ohnisková vzdálenost objektivu, tím to samozřejmě bude horší.

V této oblasti jednoznačně Nikon přitlačil na pilu a vlastníkům D600 pěkně nabalil 9 křížových senzorů, které jsem testoval a fungují výborně, i když jejich citlivost je –1EV vs. –3EV. Musím říci, že ty ani zde ani u Canon 5D Mark III nejdou více k okraji hledáčku, jak bychom si představovali.

Celkově však ostření 6D v porovnání s 5D Mark II působí svižněji. Za tím jasně stojí nový procesor DIGIC. Ten pomůže třeba i při výpočtech při potlačení šumu při dlouhých expozicích při nočním fotografování nebo infra (několik vteřin vs. několik minut u 5D Mark II).

K měření expozice a její kontrole nemám výhrad, je zde vše co fotograf potřebuje (režimy měření, kontrolní mód indikující přepálená místa, histogramy, které jsou pro dnešního fotografa nutností a v této kategorii přístrojů již normálním standardem.