Fotografický blesk v praxi, 2.díl

Fotografický blesk v praxi pokračuje druhým dílem. Autor Milan Bednařík vás naučí, jak zvládnout osvětlení fotografované scény zejména v interiérech. Vysvětluje techniku za použití dvou a více blesků a blesku s několika extenzemi.

Základy práce s bleskovým osvětlením máme z minula za sebou. Naučili jsme se pro práci používat jeden blesk, nebo blesk s jedním reflektorem (extenzí). Má to jistě své výhody, ale i spoustu nevýhod. Jmenujme především ty nejprotivnější. Snímky pořízené jedním přímým bleskem jsou „placaté“ (světlo jde přímo od fotoaparátu a většinou nemodeluje linie a tvary), „tvrdé“, (s ostrým stínem za hlavami fotografovaných osob nebo předměty). Jako východisko z nouze, no dejme tomu, můžeme jeden blesk použít. Nikoho výsledkem takovéto práce sice neoslníme, ale pro dokumentační účel to asi postačí. Pokusme se nyní přistoupit k o něco složitější variantě. Cílem dnešního snažení bude to, naučit se zvládnout osvětlit fotografovanou scénu co nejlépe plasticky. Není to nijak lehká záležitost a pokusit se o to můžete za předpokladu, že vlastníte dva a více blesků, popřípadě blesk s několika extenzemi. U více blesků bude asi zapotřebí odpalovací senzor (fotobuňka), která umožní „bezdrátově“ oba blesky synchronně propojit. Jednoduše řečeno, že jeden blesk spojený synchrokabelem s aparátem odpálí ty další. Pusťme se tedy do toho.

Zkusme si představit modelovou situaci, že potřebujeme vyfotografovat třeba nějaký trojrozměrný exponát na výstavě. Můžeme použít k pořízení jeden blesk, ale umožní-li nám to naše vybavení, snímek pořízený dvěma bleskovými lampami bude působit plasticky, přirozeněji.

Jeden blesk je pevně spojen s fotoaparátem (nebo je jeho součástí) a druhý můžete umístit buď na stativ, popřípadě vám jej může někdo podržet. Pracujete-li s blesky s expoziční automatikou, je po problému s nastavením správné expozice. Sama čidla na blescích si ji změří a upraví. My se jen pokusíme, aby světlo druhého blesku dopadlo na fotografovaný předmět z protilehlé strany a trochu shora, než je blesk hlavní. Dojde k vysvícení stínů, a také k větší plasticitě fotografovaného objektu. Chce to samozřejmě trochu představivosti a praxe, abychom určili správnost použitého úhlu, výšky a vzdálenosti druhého blesku.

Profesionální blesky jsou za tímto účelem vybaveny tzv. pilotním světlem. To je žárovkou, která je umístěna vedle výbojky blesku. Její světlo „simuluje“ světelný tok, který vznikne při záblesku výbojky. Vidíme tedy, jak bude snímek nasvětlen, tak jako bychom svítili lampami.

Jednodušší blesky však takto vybaveny nejsou, proto si musíme vystačit s představivostí. Je-li druhý blesk (říkejme mu třeba pomocný) bez automatiky, určíme jeho správnou vzdálenost od fotografovaného exponátu pomocí směrného čísla. Vypočtenou clonu nastavíme na fotoaparátu a přizpůsobíme automatiku na hlavním blesku podle potřeby. Pěkným dojmem působí snímky, není-li intenzita světla obou blesků stejná.

Tohoto postupu je možné také využít při fotografování portrétů. Máme-li k dispozici blesky tři můžeme je s úspěchem využít i při zřízení malého domácího fotoateliéru. Světelné zdroje můžeme ještě změkčit pomocí fotografických deštníků nebo bílých odrazných stěn, bude-li se vám zdát, že výsledné osvětlení je ještě dosti „tvrdé“. Pro přesné změření poměrů dvou nebo více světel je ale nejideálnější použít přesného flashmetru. To se ale dostáváme do jiné kapitoly zvané měření expozice externími měřidly. Této problematice se budu věnovat zase někdy jindy.

Druhou nejčastější variantou použití dvou bleskových světel bude dostatečné vysvícení interiérů. Blesky můžeme použít několikerým způsobem. Nejjednodušší bude asi ten, kdy „prodloužíme“ světelné paprsky. Náš hlavní blesk samozřejmě dosvítí do nějaké vzdálenosti. Ta je ve většině případech menší, než délka prostory, kterou chceme fotografovat. Jednoduchým výpočtem zjistíme, kam až hlavní světlo dosvítí a zhruba do této vzdálenosti umístíme stativ s druhým bleskem, popřípadě postavíme člověka, který nám druhý blesk podrží v ruce. Je možné i druhý blesk směřovat do stropu nebo stěny (pokud je bílá), a tak docílit ještě většího prosvětlení interiéru. Oba blesky je potřeba sesynchronizovat. Na trhu je dostatek fotografických čidel k odpálení dalších blesků. U nového zařízení jde o investici řádově ve stokorunách. Odměnou za trochu práce s více blesky vám budou hezké, vysvícené interiéry. Nemusíte se tedy obávat snímků, kdy popředí je přesvětlené, střed záběru je jakžtakž a zadní partie se topí ve tmě. Dva a více blesků udělají opravdu zázraky.

Nejlepší výsledek docílíme kombinací několika blesků a daným světlem v místnosti. Základem je naměřené světlo. Od této hodnoty je potřeba vyjít při nastavení clonové automatiky na blesku. Je potřeba mít vždy na paměti, že hlavní světlo má jít z oken a bleskové světlo by mělo být jen doplňkové. Nepůsobí přirozeně, když je tomu naopak. Posuďte sami na ukázkách, jaké to je, když máte možnost použít při práci dva blesky. Práce s několika bleskovými světly bude pro vás jistě potěšením a odměnou pak dokonale nasvětlené snímky.

Ukázka 1:

ukázka 9 ukázka 10

Na levém snímku vidíme snímek interiéru tak, jak jej umí vyfotografovat běžný fotoamatér. Použili jsme fotoaparát s ohniskem objektivu 35 mm, blesk se směrným číslem 28, film citlivosti 100 ASA a čas expozice 1/60 vteřiny s použitím clony 8. Výsledkem je přesvětlené popředí a konec interiéru je tmavý.

Pravý snímek byl pořízen vzápětí s těmito parametry. Fotoaparát a film byl stejný. Blesky jsem použil dva. Oba s expoziční automatikou. První u fotoaparátu zůstal stejný se směrným číslem 28. Druhý se směrným číslem 36 jsem umístil na stativ do vzdálenosti asi 7 metrů a výšky asi 2 metry. Propojené byly čidlem. Na obou blescích jsem nastavil automatiku pro clonu 8. Fotoaparát jsem umístil též na stativ kvůli dlouhé expozici. Osvětlení v dané místnosti jsem fotoaparátem naměřil tyto hodnoty. Při cloně 8 vycházela expozice 1 vteřinu. Snímek jsem odexponoval s těmito hodnotami, a ještě pomohl záblesky. Z praxe mohu poradit, že je dobré snímky „jistit“ několika variantami expozicemi, zvláště jde-li o práci na diapozitiv. Vyrovnané osvětlení je patrné na první pohled.

Ukázka 2:

Na další sérii snímků vázy s květinami jsem se vám snažil přiblížit osvětlení několika blesky v atelieru. Pro větší názornost jsem pod snímek nakreslil schéma rozmístění blesků, jak byly rozmístěny při fotografování.

ukázka 1 ukázka 2

Ukázka 1: Použití jednoho blesku u fotoaparátu tak, jak se blesk běžně používá.

Ukázka 2: Použití dvou blesků propojených čidlem. Stín se podstatně zmírnil, ale v tomto případě byl kvůli bílému pozadí ještě rušivý. V běžném prostředí by byl však téměř neznatelný.

ukázka 3 ukázka 4

Ukázka 3: Použití dvou blesků s rozmístěním jako v předešlé ukázce, ale s tím rozdílem, že blesk u fotoaparátu jsem nasměroval do stropu. Odražené světlo o strop bylo plastické a nevytvořilo rušivý stín, jako v předešlém případě. Osvětlení plně vyhovující a dosahující úrovně téměř ateliérových světel s odraznými deštníky.

Ukázka 4: Scéna správně nasvícena profesionálními ateliérovými bleskovými světly s odraznými deštníky a vysvíceným pozadím „spotreflektorem“.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram