Test Sony Alpha A580

Živý náhled si můžete zapnout i pro kontrolu ostření. Při stisknutí tlačítka Focus Check LV a tlačítka AEL se snímek s plným pokrytím pole zobrazí na LCD. Při dalším stisku AEL se snímek zvětší 7,5× nebo 15× a pomocí kruhového voliče s šipkami si najedete na část, kterou chcete vidět a na ní ručně ostřit, a můžete exponovat. Zvětšení obrazu na LCD neznamená ořez snímku, ten je vždy exponován v plné velikosti. Snad jen malé upozornění, v okamžiku namáčknutí spouště se zvětšení okamžitě zruší, a expozice se tak provede pouze při zobrazení celého snímku.

Čip a ISO

Snímacím prvkem je snímač CMOS Exmor™ APS HD s rozlišením 16,2 MPix (4912×3264 pixelů). Velikost čipu je standardní APS-C s poměrem stran 3:2, s možností nastavení na 16:9. Čip je osazen pružně a používá optický stabilizátor SteadyShot INSIDE, který umožňuje stabilizaci se všemi objektivy.

Citlivost čipu lze nastavit na 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400 a 12800 ISO. V následujících ukázkách vidíte, jak se hodnota ISO projeví na šumu u snímku v ranním světle, v mlze a na okraji svítící žárovky ve tmě.

Ze snímků je vidět, že v denním světle by se citlivost 3200 ISO ještě dala použít bez větších problémů, na snímku v mlze (za šera) jsou při této citlivosti již patrné barevné mapy, ale u malých fotografii by patrně nebyly vidět. Na poslední ukázce je vidět, že zrnitost je poměrně výrazná a pravděpodobná nejvyšší použitelná citlivost je 1600 ISO. Všechny výřezy jsou 1:1. Stále je u výrobce co zlepšovat.

V plném rozlišení má RAW i JPG snímek 4912×3264 pixel, což stačí na fotografii o rozměrech 42×28 cm v rozlišení 300dpi, případně 62×41 cm při rozlišení cca 200dpi. Kvalita JPG je rozlišena na 2 typy, jemná a standard. Kromě toho lze využít i kombinací RAW+JPG. Snímky ukládá fotoaparát na paměťové karty Memory Stick PRO Duo™, Memory Stick PRO-HG Duo™, SD, SDHC a SDXC. Následující tabulka ukazuje, kolik přibližně lze uložit snímků na paměťovou kartu příslušné velikosti.

Režimy, expozice a vyvážení bílé

Režimy fotoaparátu jsou stejné jako u předešlých modelů. Základní zelená – plná automatika, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál. Scénické režimy v menu: portrét, sportovní akce, makro, krajina, západ slunce, noční pohled, ručně držený soumrak a noční portrét. Expozimetr A580 pracuje ve 3 režimech, 40zónové maticové měření (v hledáčku) a 1200 zónové měření (při LV), se zdůrazněným středem a bodové. Korekci expozice lze nastavit v rozsahu +/-2 EV v krocích po 1/3 EV. Případně lze použít Bracketing v krocích po 1/3EV a 2/3. Více není třeba více rozebírat.

Závěrka je elektronicky řízená, plochá s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah expozičních časů je 1/4000 až 30s a Bulb (trvalé otevření závěrky). Synchronizační čas pro blesk je bohužel stále jen 1/160s. Možnosti vyvážení bílé jsou stejné jako u předchozích modelů, zde není nutné se více rozepisovat, vše je v technické specifikaci na stránkách Sony.

Jako u předchozích DSLR, je možné nastavovat i funkci „optimalizace dynamického rozsahu“ (D-Range Optimizer), která upravuje kontrast a odstín, a funkci HDR (High Dynamic Range – Vysoký dynamický rozsah). Fotoaparát využívá algoritmy pro kombinování a optimalizaci dvou následných snímků (vrstev). Výsledkem je jediný HDR snímek, snažící se napodobit přirozený rozsah lidského vidění. Lidově řečeno: po zmáčknutí spouště dojde k rychlé dvojí expozici s různým nastavením a sečtení snímku do jednoho. Není tedy radno používat tuto funkci na velmi rychlé akce, kdy by došlo k posunutí objektu na druhém snímku, jak je vidět v ukázce. Uloží se 2 snímky, první bez HDR a druhý s HDR.

A ještě upozornění jako v minulém testu, že tyto funkce nejsou spasitelné, a nemusí vám dát vždy výsledek, s jakým budete spokojeni. U některých scén se zachovají jako u této, u jiných ale třeba jinak. Co bych doporučil, to je trvale zapnutá funkce DRO na hodnotu Auto, tím nic nepokazíte. Pokud nebude stačit a budete používat DRO v hodnotách větších jak Lv3, pak bude vhodná korekce expozice v rozsahu –0,3 až –1EV (je třeba vyzkoušet). Je také třeba mít na paměti, že při vysokém stupni DRO (Lv4,Lv5) dochází k nárůstu šumu.