BALI, POD OCHRANOU BARONGA
Tropické podnebí s téměř absolutní vlhkostí, kde za pár dnů „vykvete i kámen“, charakteristický zvonivý zvuk místních lidových nástrojů, , bizardní stavby svatyň a sochy a sošky bohů a démonů... To jsou kontrasty, které vnímá po příjezdu každý návštěvník Bali. Je to místo, kde se může téměř neomezeně realizovat každý fotograf, ať už se zaměřuje na krajinu, živou přírodu, dokument nebo portrétování lidí.
CESTA ZA FOTOGRAFOVÁNÍM NA BALI
Ostrov Bali, často označovaný jako ostrov bohů, je jeden z mnoha indonéských ostrovů, který musí okouzlit každého cestovatele i turistu, ať už očekává od své návštěvy povalování se na pláži, bohatý noční život, sportovní vyžití při potápění, šnorchlování, surfování a jiných vodních radovánkách, nebo, a to byl náš případ, velmi bohatou kulturní historii, doslova tisíce hinduistických chrámů, krásnou přírodu, zajímavé a přátelské obyvatele a hlavně spoustu příležitostí k fotografování – krajiny a přírody, lidí a vůbec života v pro Evropana exotickém prostředí tropického ostrova. Výhodou je, že ostrov je poměrně malý, na délku má méně než 150 km a za obvyklý dvoutýdenní pobyt je možné jej procestovat prakticky celý. Cestovali jsme ve dvou – s manželkou. Zvolili jsme ubytování na jednom místě, na okraji turistické oblasti, asi 15 km od hlavního a vlastně jediného města Denpasaru a celý ostrov jsme postupně projeli autem.
Pro cestu jsme vybrali termín na konci monzunového období dešťů – konec března a začátek dubna. V tomto období sice ještě poměrně často prší, ale tropický déšť přicházel obvykle odpoledne a trval v průměru jen hodinu. Zato příroda byla díky dostatku vody krásně svěží, což v letním období sucha nebývá. Další a podstatný důvod pro tento termín byl počet turistů v tomto období, na rozdíl od plné sezóny, nebyl ostrov zaplaven tisíci Evropanů a desetitisíci Australanů, pro které je tato lokalita stejně dostupná a oblíbená, jako třeba pro Němce Mallorca.
LIDÉ A KULTURA
Balijci jsou neobyčejně přátelští a pohostinní, nemají také žádný
problém s fotografováním. Po zkušenostech z muslimských zemí jsem byl
velmi mile překvapen, že focení nikdo neodmítl, a nikdo nevyžadoval
spropitné !!, dokonce mi ještě děkovali.
Balijské náboženství je jedinečnou směsí hinduismu a animistických
původních náboženství plných démonů, dobrých a zlých duchů, které
přetrvávají u domorodých obyvatel už od doby kamenné.
Charakteristickým symbolem náboženské kultury na Bali je dobrý duch Barong. Baronga je možné vidět ve formě reliéfů nad vstupními portály všech chrámů a paláců, ve formě masek při náboženských slavnostech i tanečních vystoupeních, kde v místních verzích staroindického eposu Ramajana bojuje na straně dobra proti zlým silám a božstvům. Tento epos je také základem výpravných balijských tanců. Tanec Kecak je asi nejznámějším balijským tancem na motivy tohoto eposu, i když je vlastně uměle vytvořený někdy v první polovině minulého století a obsahuje jen jednotlivé prvky původních hudebních a pohybových projevů domorodých obyvatel.
Čeho si určitě každý návštěvník Bali nemůže nevšimnout, jsou všudypřítomné obětiny – různě tvarované misky z palmových listů s trochu rýže, nějakým tím květem a kdoví čím ještě. Jsou všude, v chrámech, před každým domem, dokonce v každém autě – údajně chrání i před autonehodou. Je pravda, že i když je zvlášť v okolí hlavního města neuvěřitelný dopravní mumraj se stovkami mopedů pletoucích se navzájem i autům ve všech směrech, nehodu jsme za dva týdny žádnou neviděli, kromě jednoho autobusu, který ve vysoké rychlosti nevybral mírnou zatáčku a skončil v příkopě, ten byl ovšem z Jávy.
Drobnou nevýhodou obětin v autech je, že díky horkému a vlhkému klimatu už v odpoledních hodinách dost nepříjemně zapáchají, s tím si však místní řidiči nedělají příliš problémy, prostě otevřou okénko a vyhodí obětinu ven, druhý den ráno pak znovu ozdobí palubní desku obětinou z čerstvé rýže.
Dalším, tentokrát nepřeslechnutelným zážitkem na Bali, je gamelanová hudba. Gamelany, něco jako metalofony, jsou soustavy kovových tyčí a nádob – zvonců, které se po odlití vyladí obráběním v hutních manufakturách na přesný tón a rozeznívají se dřevěnými paličkami. Mnohačlenné gamelanové orchestry doprovázejí taneční představení, v komornějším obsazení pak nezaměnitelné zvonivé zvuky slyšíte na každém kroku, zněly nám v uších ještě dlouho po opuštění ostrova.
Měli jsme to štěstí, že jsme zažili část hinduistických oslav balijského Nového roku, kterému předchází očistné pouti všech věřících k ústí řek v průvodech s alegorickými vozy a mávátky, ne nepodobných našim prvomájovým průvodům v nedávných časech. Podstatný rozdíl je však v tom, že tam ze všech účastníků přímo sálá dobrá nálada a radost, no a místo obrazů státníků je všudypřítomný už zmíněný dobrý duch Barong. Následující den je „dnem ticha“, kdy nikdo z domorodých obyvatel dobrovolně, ani turistů (ti už méně dobrovolně), neopustí obydlí, nedělá žádný hluk, nefunguje doprava včetně letecké a večer pak nesvítí jediné světlo, a to všechno proto, aby zlí duchové nabyli přesvědčení, že ostrov je neobydlený a vyhnuli se mu.
Určitě za zmínku stojí vnitrozemská vesnice Ubud, která je centrem umění na Bali a je zde také královský palác. Má-li člověk štěstí, uvidí na vlastní oči i členy královské rodiny při běžných rodinných činnostech, třeba při sledování plazmové obrazovky uprostřed kvetoucích orchidejí a bůžků domácího oltáře.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruKrásný fotky!
Pekný článok..vďaka
díky za pěkné počtení i fotky...:o)
Taky chválím pěkný článek a hlavně fotky! Před 14 dny jsme se tam odsud vrátila, tak jsem si te´d alespoň nostalgicky zavzpomínala... :)
Děkuji všem za zájem a návštěvu. Víc fotek z Bali je k vidění na http://fototyle.mysteria.cz
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.