BALI, POD OCHRANOU BARONGA

Tropické podnebí s téměř absolutní vlhkostí, kde za pár dnů „vykvete i kámen“, charakteristický zvonivý zvuk místních lidových nástrojů, , bizardní stavby svatyň a sochy a sošky bohů a démonů... To jsou kontrasty, které vnímá po příjezdu každý návštěvník Bali. Je to místo, kde se může téměř neomezeně realizovat každý fotograf, ať už se zaměřuje na krajinu, živou přírodu, dokument nebo portrétování lidí.

CESTA ZA FOTOGRAFOVÁNÍM NA BALI

Ostrov Bali, často označovaný jako ostrov bohů, je jeden z mnoha indonéských ostrovů, který musí okouzlit každého cestovatele i turistu, ať už očekává od své návštěvy povalování se na pláži, bohatý noční život, sportovní vyžití při potápění, šnorchlování, surfování a jiných vodních radovánkách, nebo, a to byl náš případ, velmi bohatou kulturní historii, doslova tisíce hinduistických chrámů, krásnou přírodu, zajímavé a přátelské obyvatele a hlavně spoustu příležitostí k fotografování – krajiny a přírody, lidí a vůbec života v pro Evropana exotickém prostředí tropického ostrova. Výhodou je, že ostrov je poměrně malý, na délku má méně než 150 km a za obvyklý dvoutýdenní pobyt je možné jej procestovat prakticky celý. Cestovali jsme ve dvou – s manželkou. Zvolili jsme ubytování na jednom místě, na okraji turistické oblasti, asi 15 km od hlavního a vlastně jediného města Denpasaru a celý ostrov jsme postupně projeli autem.

Déšť v pralesním chrámu

Pro cestu jsme vybrali termín na konci monzunového období dešťů – konec března a začátek dubna. V tomto období sice ještě poměrně často prší, ale tropický déšť přicházel obvykle odpoledne a trval v průměru jen hodinu. Zato příroda byla díky dostatku vody krásně svěží, což v letním období sucha nebývá. Další a podstatný důvod pro tento termín byl počet turistů v tomto období, na rozdíl od plné sezóny, nebyl ostrov zaplaven tisíci Evropanů a desetitisíci Australanů, pro které je tato lokalita stejně dostupná a oblíbená, jako třeba pro Němce Mallorca.

LIDÉ A KULTURA

Portrét z balijské vesnice

Balijci jsou neobyčejně přátelští a pohostinní, nemají také žádný problém s fotografováním. Po zkušenostech z muslimských zemí jsem byl velmi mile překvapen, že focení nikdo neodmítl, a nikdo nevyžadoval spropitné !!, dokonce mi ještě děkovali.
Balijské náboženství je jedinečnou směsí hinduismu a animistických původních náboženství plných démonů, dobrých a zlých duchů, které přetrvávají u domorodých obyvatel už od doby kamenné.

Charakteristickým symbolem náboženské kultury na Bali je dobrý duch Barong. Baronga je možné vidět ve formě reliéfů nad vstupními portály všech chrámů a paláců, ve formě masek při náboženských slavnostech i tanečních vystoupeních, kde v místních verzích staroindického eposu Ramajana bojuje na straně dobra proti zlým silám a božstvům. Tento epos je také základem výpravných balijských tanců. Tanec Kecak je asi nejznámějším balijským tancem na motivy tohoto eposu, i když je vlastně uměle vytvořený někdy v první polovině minulého století a obsahuje jen jednotlivé prvky původních hudebních a pohybových projevů domorodých obyvatel.

Barong a Královský palác v Ubudu Princezna Síta, Tanec Kecak

Čeho si určitě každý návštěvník Bali nemůže nevšimnout, jsou všudypřítomné obětiny – různě tvarované misky z palmových listů s trochu rýže, nějakým tím květem a kdoví čím ještě. Jsou všude, v chrámech, před každým domem, dokonce v každém autě – údajně chrání i před autonehodou. Je pravda, že i když je zvlášť v okolí hlavního města neuvěřitelný dopravní mumraj se stovkami mopedů pletoucích se navzájem i autům ve všech směrech, nehodu jsme za dva týdny žádnou neviděli, kromě jednoho autobusu, který ve vysoké rychlosti nevybral mírnou zatáčku a skončil v příkopě, ten byl ovšem z Jávy.

Drobnou nevýhodou obětin v autech je, že díky horkému a vlhkému klimatu už v odpoledních hodinách dost nepříjemně zapáchají, s tím si však místní řidiči nedělají příliš problémy, prostě otevřou okénko a vyhodí obětinu ven, druhý den ráno pak znovu ozdobí palubní desku obětinou z čerstvé rýže.

Gamelanová dílna

Dalším, tentokrát nepřeslechnutelným zážitkem na Bali, je gamelanová hudba. Gamelany, něco jako metalofony, jsou soustavy kovových tyčí a nádob – zvonců, které se po odlití vyladí obráběním v hutních manufakturách na přesný tón a rozeznívají se dřevěnými paličkami. Mnohačlenné gamelanové orchestry doprovázejí taneční představení, v komornějším obsazení pak nezaměnitelné zvonivé zvuky slyšíte na každém kroku, zněly nám v uších ještě dlouho po opuštění ostrova.

Průvod z očistné pouti

Měli jsme to štěstí, že jsme zažili část hinduistických oslav balijského Nového roku, kterému předchází očistné pouti všech věřících k ústí řek v průvodech s alegorickými vozy a mávátky, ne nepodobných našim prvomájovým průvodům v nedávných časech. Podstatný rozdíl je však v tom, že tam ze všech účastníků přímo sálá dobrá nálada a radost, no a místo obrazů státníků je všudypřítomný už zmíněný dobrý duch Barong. Následující den je „dnem ticha“, kdy nikdo z domorodých obyvatel dobrovolně, ani turistů (ti už méně dobrovolně), neopustí obydlí, nedělá žádný hluk, nefunguje doprava včetně letecké a večer pak nesvítí jediné světlo, a to všechno proto, aby zlí duchové nabyli přesvědčení, že ostrov je neobydlený a vyhnuli se mu.

Určitě za zmínku stojí vnitrozemská vesnice Ubud, která je centrem umění na Bali a je zde také královský palác. Má-li člověk štěstí, uvidí na vlastní oči i členy královské rodiny při běžných rodinných činnostech, třeba při sledování plazmové obrazovky uprostřed kvetoucích orchidejí a bůžků domácího oltáře.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (7)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace