Test digitální zrcadlovky Canon EOS 350D

Čip

Srdcem každého digitálního aparátu je jeho snímací čip. V případě modelu Canon EOS 350D je jím zcela nový (není totožný s modelem EOS 20D – podobné zprávy jsou pouhé nepodložené spekulace) senzor formátu APS-C s rozměry 22,2×14,8mm a u Canonu obvyklou technologií CMOS s rozlišením 8 megapixelů. Poměr stran je obvyklých 3:2, crop faktor ohniska je x1,6 a největší rozměry snímku jsou 3456×2304 obrazových bodů. Snímky lze snímat rychlostí 3 snímky za vteřinu v sérii až 14, pak se snímání zpomalí cca na 1,5 snímku za vteřinu (JPEG v nejvyšší kvalitě). Ukládat lze v obvyklém formátu JPEG ale i v RAW a případně i v obou současně. Soubory vyhovují DPOF (Digital Print Order Format) verze 1.1 a podporují i PictBridge pro snadný přímý tisk fotografií přímo z fotoaparátu. Citlivost čipu lze nastavit v ekvivalentu citlivosti kinofilmu v jednotkách ISO a hodnotách 100, 200, 400, 800 a 1600. První otázkou, která napadne snad každého, pak je, jak je na tom aparát se šumem při jednotlivých citlivostech. To nám ukáží následující testovací snímky:

Na ukázce č.24 je celkový pohled na testovací noční scénu. Snímek je složen ze dvou shodných polovin, kde jediným rozdílem je použité nastavení vyvážení bílé barvy. Levá část snímku je nastavena na žárovku (která je žlutým výbojkám na snímku asi nejblíž) a pravá je ponechána na automatice. Snímek lze stáhnout i v plné velikosti s jedinou úpravou v podobě spojení dvou odlišných polovin. Rozdíl mezi oběma polovinami je zcela minimální, z čehož lze usuzovat na výbornou funkci automatického vyvážení bílé. Nyní už k samotnému srovnání úrovně šumu při jednotlivých citlivostech ISO.

Na obrázku č.25 jsou 100% a zcela neupravené výřezy z testovací scény nafocené při jednotlivých citlivostech ISO. Pro tyto výřezy jsem zvolil napřed výřezy z dostatečně exponované části noční scenérie. Jsou zde zastoupeny všechny dostupné citlivosti ISO a nakonec také nejvyšší citlivost ISO 1600 s aktivovanou redukcí šumu pomocí uživatelské funkce přímo ve fotoaparátu. Z výsledku je viditelné, že v dobře exponovaných partiích je šumu naprosté minimum a rozdíly mezi jednotlivými citlivostmi jsou nepatrné, včetně aktivace či absence redukce šumu. Na ukázce č.26 jsou seřazeny podobné výřezy, tentokrát z méně exponované části snímku, kde je digitální šum vždy více viditelný. I v tomto případě je výsledek vynikající a rozdíly mezi jednotlivými citlivostmi jsou velmi malé, a to dokonce i při nejvyšší možné nastavitelné citlivosti ISO 1600. Vzhledem k vysoké kvalitě ani zde není aktivace redukce šumu příliš patrná.

Funkce

Nevýhodou předchozího modelu EOS 300D byl především nedostatek některých oblíbených a často používaných funkcí. To se u nového modelu EOS 350D výrazně změnilo a aparát je funkcemi doslova našlapán. Zvýšila se i celková rychlost, například po zapnutí aparát naběhne prakticky ihned. K dispozici jsou obvyklé fotografické režimy od plně automatického “zeleného“ režimu, přes obvyklé kreativní režimy Portrét, Krajina, Makro, Sport a Noční portrét až po Program AE, předvolbu clony nebo času a nechybí samozřejmě ani A-DEP s automatickým nastavením hloubky ostrosti. Samozřejmostí je i plně manuální režim. Měření expozice je realizováno třemi nezávislými systémy. Asi nejčastěji využitelné je obvyklé multisegmentové Poměrové měření. K dispozici je i Celoplošné měření se zvýhodněným středem a také Částečné měření, které měří z 9% plochy uprostřed obrazového pole. Bohužel stále chybí přesné bodové měření, i když ve většině případů složitějších světelných podmínek se dá spoléhat na Poměrové měření, případně se většinou dá scéna proměřit i Částečným měřením.

Autofokus je sedmibodový s výhodným rozmístěním do kříže a lze využít dva režimy. Buď zaostřovací bod vybírá automaticky aparát nebo je možné jej zvolit ručně, což je výhodné především v situacích, kdy potřebujeme přesně zaostřit na specifickou část scény. Autofokus i naměřenou expozici lze v případě potřeby zablokovat. Autofokus přidržením namáčknuté spouště a expozici pomocí speciálního samostatného tlačítka. Naměřené hodnoty lze i korigovat. Funkce korekce expozice je dokonce oddělená od funkce korekce expozice záblesku. Obojí lze samostatně korigovat v rozmezí ±2 expoziční stupně v krocích po 1/3 expozičního stupně. V případě korekce expozice snad jen mohl být rozsah trošku širší, alespoň ±3EV. Korekce expozice, systém měření, nastavení autofokusu a další pokročilé zásahy jsou ale možné pouze v režimech tzv. Tvůrčí zóny, takže je nelze použít v plně automatickém ani v žádném kreativním režimu, pouze v poloautomatických režimech předvolby clony, času, v manuálním režimu a v Programu AE a A-DEP.

Autofokus je poměrně velmi rychlý a lze jej také nastavit do několika režimů – Jednosnímkový, Inteligentní servo a Inteligentní AF. Lze přepnout i na manuální ostření a ostřit podle vlastního uvážení ručně, přičemž stačí pouze přepnout přepínač na objektivu (u většiny objektivů s USM není ale nutné ani to) a navíc stále zůstává funkční i indikace správného zaostření, včetně zvukové signalizace decentním pípnutím, které lze v případě potřeby také vypnout v menu. Tam nejdeme také 9 uživatelských funkcí pro detailní nastavení funkce některých tlačítek, redukci šumu při dlouhodobé expozici, blokování pomocného světla autofokusu (bohužel pouze pomocí stroboskopického efektu vestavěného blesku), přírůstky expozičních kroků po 1/2 nebo po 1/3 EV, synchronizace lamel závěrky na první či poslední lamelu. Nechybí ani možnost předsklopení zrcadla, což jistě velmi ocení nejen milovníci nočních scén a dlouhých expozičních časů. Zrcadlo se sklopí před expozicí a tím se minimalizují otřesy aparátu, které by právě při delších expozicích mohly mít negativní vliv na snímek v podobě pohybové neostrosti. Zrcadlo lze sklopit i pomocí speciální funkce pro usnadnění čištění čipu od prachu. A aparát má dokonce i vestavěný inteligentní senzor, který “pozná“, zda je fotografováno na výšku či na šířku a v případě potřeby při uložení snímek rovnou natočí do správné polohy. Tuto funkci lze i vypnout.

Pomocí různých funkcí lze nastavovat i řadu falších parametrů. Důležité je například vyvážení bílé barvy, které je důležité při fotografování do formátu JPEG při specifických druzích osvětlení. Aparát umožňuje automatické vyvážení a předvolby pro osvětlení sluncem, objekty ve stínu, při zamračené obloze, při použití blesku či žárovkovém a zářivkovém světle. Nechybí ani možnost manuálního změření bílé pomocí speciální funkce a naměřená hodnota vždy do další změny zůstává uložena v paměti. Nastavit lze také kontrast, saturaci, tónování a doostření. Tyto hodnoty je možné dokonce uložit do tří nezávislých pamětí. Můžete dokonce vybrat jeden ze dvou barevných prostorů – sRGB nebo Adobe RGB. Velkou pozornost pak zasluhuje velmi povedený černobílý režim, převzatý z modelu vyšší kategorie EOS 20D. Nejenže je možné pořizovat černobílé fotografie (D-SLR to donedávna neumožňovaly vůbec), lze je také tónovat do populárního sépiového odstínu, ale i do modré, růžové či zelené. A to ještě pořád není všechno, aparát má i vestavěnou softwarovou imitaci klasických filtrů pro černobílou fotografii. Je možné zvolit ze čtyř nejobvyklejších filtrů, které jistě dobře znají všichni ti, kteří začínali klasickým filmovým černobílým procesem. Filtry jsou žlutý, oranžový, červený a zelený. Ukázky všech možností nastavení filtrů pro černobílou fotografii pak najedete na ukázkových snímcích č.28 a 29.