Fotografická montáž

Montáž patří mezi nejstarší fotografické disciplíny. Dlouhá desetiletí však patřila především do hájemství vyspělých a technicky zdatných tvůrců. Rozvoj digitalizace zpracování obrazu ji však přiblížil doslova širokým masám. Následující článek nabízí všem zájemcům stručný návod, jak takovou montáž „vyrobit“ ať už v komoře pod zvětšovákem nebo na obrazovce počítače (věřím, že půjde-li vývoj digitálních aparátů vpřed stejnou rychlostí, jako dosud, brzy se dočkáme možnosti montovat fotografie přímo v přístroji).

Noční vánek

Postup práce je dobře patrný ze snímku Noční vánek. Jde o klasický sendvič ze tří negativů. Dívčí portrét je pořízen na pozadí z černého sametu při bodovém nasvícení modelky zpředu. Javorový list jsem nasnímal podobným způsobem a celou kompozici doplňuje podexponovaný záběr letní oblohy, kdy se sluce jeví jako světelný zdroj na téměř černém pozadí doplněný siluetami mraků. Všechny tři negativy jsem srovnal do zvětšováku, opatrně upravil polohu jednotlivých prvků a po zjištění potřebné doby osvitu exponoval. Vše tedy bylo relativně jednoduché, ovšem častěji se stává, že je potřeba některý z negativů upravit. Buď pro náš záměr nevyhovuje velikostí, nebo je na něm kromě žádoucího motivu ještě něco navíc, nebo má prostě jen příliš výraznou nebo naopak slabou kresbu.

Čas

Nezbývá tedy, než ho přefotit (chceme-li ho ovšem použít za každou cenu). Příkladem takového postupu je fotografie Čas. Dívčí portrét (při čelním osvětlení lehce podexponovaný) na pozadí staré omítky s „válečkovým“ vzorem jsem doplnil makrosnímkem hodinového strojku. Ten byl samozřejmě pořízen celý při normálním osvětlení. Proto jsem jej nejprve naexponoval samostatně na kontrastní fotopapír, světlem jsem „začernil“ nežádoucí části, vyvolal a přefotografoval. Takto získaný negativ jsem pak vložil do sendviče.

Daleko jednodušší pozici mají tvůrci digitálních sendvičů. Dnešní počítače i té nejnižší třídy disponují takovou rychlostí procesoru a velikostí operační paměti, že není třeba mít obavy z pomalého tempa práce. K experimentování pak už potřebujeme jen jakýkoliv bitmapový editor s možností práce ve vrstvách a zdroj fotografií. Lhostejno zda přímo z digitálního aparátu nebo scaneru. Největší výhodou je, že můžeme hned montovat jakékoliv fotografie bez ohledu na jejich sytost, intenzitu, nebo kompozici. Na obrazovce lze vše snadno upravit.

Výčnělky skal

Za příklad jsem zvolil fotografii Výčnělky skal. Jako základní vrstvu (pozadí) je vhodné zvolit ten snímek, z něhož chceme ve výsledku použít největší plochu. V tomto případě se jednalo o fotografii nahrubo omítnutého zazděného okna s opadávající omítkou. Do první vrstvy jsem vložil dívčí akt na kameni uprostřed jezírka, v jehož pozadí rostl mladý listnatý les. Druhou vrstvu pak tvořila obloha s výraznými mraky. Oběma vrstvám jsem nastavil průhlednost na „Zesvětlit“ a jednotlivé motivy jsem umístil na odpovídající místa. Poté je třeba (alespoň nahrubo) nastavit jejich „jasnost“, nejlépe pomocí úpravy, křivek, úrovní a kontrastu. V průběhu práce je výhodné „meziprodukt“ občas uložit, wokna přece jen padají. Je-li vše v potřebném jasu a na svém místě, zůstává v obraze ještě mnoho věcí, které překážejí. V horní části prostupuje les, modelka je „zvrásněná“ omítkou, mraky jsou všude možně atd. Všechny tyto nepatřičnosti odstraníme přebarvením „na černo“. Velké plochy (les, přední část jezírka, oblaka) pomocí postupného lineárního nebo kruhového přechodu černá do průhlednosti, menší části pak pomocí štětce. Je vhodné nástroje volit tak, aby jejich „okraje“ byly pokud možno co nejvíce neurčité, protože ostré okraje bývají vidět a nepůsobí přirozeně. Až v této fázi razítkem vyretušujeme případné nečistoty (víme už, co bude vidět a co ne, a odstraníme proto jen to nutné), doladíme jas a křivky jednotlivých vrstev a v případě černobílého sendviče můžeme vrstvy sloučit (výsledek je dobré ihned uložit v jiném formátu, než ve kterém jsme pracovali s vrstvami. V případě, že budeme chtít něco upravit, zůstane nám původní kompozice ve vrstvách). Pracujeme-li v barvách můžeme jednotlivé vrstvy ještě přibarvit, natónovat.

Modrá série č. 1

Celý proces je samozřejmě složitější, než lze popsat v několika řádcích. Pro inspiraci však, doufám, postačují a koho fotografická montáž „chytí“ brzo přijde na všechny „fígle“ sám. V příští části se budeme věnovat vícenásobnému osvitu fotografického papíru, asambláži a dalším technikám.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Slavomír Majerník pixelko
    Slavomír Majerník pixelko
    07.02.2005 11:02

    :)

  • Veve Janotková
    Veve Janotková
    07.02.2005 14:10

    zbezne som to preletela a nemozem sa dockat, kedy budem mat po skuske a poriadne si ten clanok precitam. vyzera to dost zaujimavo.

  • jolly
    jolly
    07.02.2005 18:07

    Opravdu zajímavé a "volně navazující" na právě probíhající diskuzi na FF. Pro další ispiraci doporučuji navštívit www.haskins.com

  • Topi Pigula 1
    Topi Pigula 1
    08.02.2005 11:29

    V jednoduchosti je krása. Hned jsem si ho nahrál, abych si ho doma znovu v klidu přečetl. Gratuluju!

  • Petr Štefek
    Petr Štefek
    08.02.2005 19:11

    ...díky Fun Factorymu za odkaz na toto počteníčko..:-)))
    Petr

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (6)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram