Jak se fotí automobilové závody

Švenkování

Švenk je podle Slovníku cizích slov „pohyb kamery přenášející pohled z jednoho bodu na druhý, smyk“. Lidově řečeno, bude-li projíždět kolem auto (motorka, loď s vodákem či startující rogalista), sledujte jeho pohyb hledáčkem kamery a mějte stejnou rychlost jako on. Neznamená to, že je nutné běžet podél trati, ale otáčet se tak, že zaostřovací bod fotoaparátu bude na stejném místě po celou dobu švenkování. Tím může být hlava cyklisty či startovní boční číslo auta. Ve chvíli, kdy zmáčknete spoušť a sklopí se zrcátko, ztratíte vizuální kontakt, ale v pohybu musíte plynule pokračovat stejnou rychlostí po celou dobu exponování snímku. Působivé je použít při švenkování synchronizaci blesku na druhou lamelu. Právě tak se docílí onoho tak často používaného efektu, kdy auto je ostré, zatímco okolí rozmazané. Často tak vznikne i zajímavý efekt rozmazané zadní části vozu, zatímco předek (nebo cokoli ve směru pohybu) zůstane ostré. Jednoduchý trik, jak docílit atmosféru dynamičnosti. Při švenkování je častou chybou nezkušeného „ustřižený“ – chybí zadek či předek auta (viz.foto). Zadek chybí, pokud se švenkuje přijíždějící auto a začátek expozice je ve chvíli, kdy se auto objeví v hledáčku a fotograf drží zaostřenou přední část auta. Druhá možnost nastává při projíždění auta, kdy prostě při delším čase „ujede“ ze záběru.

Na rovině se dá švenkovat i ze stativu. V tom případě nehrozí vertikální rozmazání snímku, ale je to méně komfortní. Samozřejmě experimentovat lze s libovolným časem, který daný fotoaparát umožňuje. Dokonce i „B“ časem, tedy trvale otevřenou závěrkou. Kdy si ručně lze „nablesknout“ projíždějící auto. Ovšem čím delší čas je, tím větší je pravděpodobnost ne efektního, ale nehezkého rozmazání. Velmi zřídka se používá obrácený postup, kdy je okolí ostré a auto rozmazané. Dá se tak vyvolat dojem „nebezpečnosti“. Rozmazané auto se řítí okolo chodců či diváků. V tomto případě je opět vhodné mít předostřeno na diváky, mít fotoaparát na stativu a vědět, kdy se objeví v hledáčku. Jednoduchá finta: koukněte se do hledáčku a zapamatujte nějaký bod v okraji, odkud by mělo auto přijet. Jakmile tam dorazí, (což můžete sledovat přímo a ne skrz kameru), exponujte. Jelikož chcete mít auto rozmazané, volte delší čas, kupříkladu 1/15 či 1/8, přední část auta v hledáčku, okamžitě exponovat. Máte-li možnost použít drátěnou či dálkově ovládanou spoušť, je to pohodlnější a nehrozí rozmazání. Doporučuji to, protože exponujete na povel (teď auto jede kolem vyhlédnutého keře), takže spoušť je zmáčnuta razantněji, než kdybyste si dlouho vyhledávali kompozici krajiny a pomalu se zadrženým dechem exponovali. Čas odhadněte tak, aby expozice bylo ukončena dřív než vůz projede okolo, či „zastíní“ lidi, se kterými mělo být v kontrastu.

Závody nejsou jen pohyb

Chcete-li mít svou reportáž pestřejší, nemyslete při závodech jen na závody. Jděte do zákulisí, budete-li se tvářit dostatečně suverénně, často se dostanete do bezprostřední blízkosti jezdců a mechaniků. Nebojte se zeptat, jestli můžete fotit, jsou na to zvyklí. Ikona závodů, jak ji známe z televize, je vrchol „bedny“ na níž stojí vítěz a stříká šampaňské. Je dobré dopředu vědět, kde se bude vítěz dekorovat a být samozřejmě co nejblíže. Ale portréty zablácených obličejů taky nejsou k zahození. Tady se „šikne“ delší ohnisko s dobrou světelností – zkušenost s objektivem SIGMA 105 makro o světelnosti 1:2,8 si nemůžu vynachválit. Právě ono makro pomáhá zachytit detaily při relativně „velké“ cloně (8 či 11) a zároveň rozumném čase. Univerzální rada není, protože vždycky záleží na daném světle a počasí. Jsou dvě možnosti, jak udělat detail obličeje. Buď ti méně razantní poprosí, (můžu si vás vyfotit – chce to nemít suverénní výraz machra, jako spíš prosebný). Nebo (ti odrzlejší) rovnou vstoupí do cesty vytypovanému objektu a zamíří foťák. Druhá varianta chce pohotovost. Většina lidí v takové situaci na okamžik znejistí a zpomalí. To je ona chvíle. Vybírejte si unavené lidi. Mají svůj výraz a často je jim to jedno. Mávnou rukou „dělej si co chceš“.

„Ale jo, klidně si foť, mně je to fuk.“ Tenhle to ani neřekl, jen unaveně smířlivě mávnul rukou.

Nefotíte jen pro sebe. Takže si představte, co by mohlo zajímat lidi, kterým chcete snímky předvádět. Jenom auta? Nebo jak to vypadá v pozadí závodů? Tady se nabízí nepřeberné množství motivů: od lidí pojídající párky z umaštěného tácku, zatímco nad hlavou mají obří obrazovku, přes opravy aut, detaily bláta na botách, rukavic (v případě motorek) položených na řidítkách, mávnutí cílového praporku a dokonce rozkvetlé kytky, okolo kterých se řítí vůz. Buďte tvůrčí. Ovšem tato rada má své zásadní „ALE“. Musíte dokonale znát možnosti svého aparátu. Přemýšlejte. Jak bude vypadat snímek, když zvolím dlouhý čas? Chci mít pozadí rozmazané, aby vynikl hlavní motiv (např. přilba položená na zemi, zatímco v pozadí je neostrý, ale stále rozpoznatelný závodní vůz).

Hledejte neotřelé pohledy. Startovní pole motorek budou mít všichni (mám ho i já). Tady je chvíle, kdy se jezdci vrátili z rozjezdů, zní poslední rady a ostrý start je za několik málo minut.