Test Konica Minolta DiMAGE A2

Objektiv a čip

Stejně jako u předchozího typu Dimage A1, je Dimage A2 vybavena kvalitním objektivem speciální konstrukce Minolta GT, který je vyvinut právě pro digitální fotoaparáty. Objektiv má 7× násobný rozsah ekvivalentní rozsahu 28 – 200 mm u 35 mm filmu. Je složen z 16 čoček ve 13 skupinách, z nichž 2 jsou AD skla – skla s nízkou disperzí a 2 jsou apochromatická. Minimální clona je v rozsahu 2,8 až 3,5. Tento objektiv je jedním z prvních, který do oblasti digitální fotografie přinesl ohnisko 28 mm už v základním objektivu bez pomoci širokoúhlých předsádek. Minimální zaostřovací vzdálenost je 0.5 m v celém rozsahu. Objektiv je vybaven závitem pro filtry 49 mm, ale při použití tohoto průměru dochází k vinětaci a i sám výrobce jako příslušenství vyrábí redukci na průměr 62 mm. To sebou ale nese poněkud vyšší náklady na nákup větších filtrů. Za velkou výhodu považuji manuální zoom, stejné konstrukce jako u klasických výměnných objektivů. Takového řešení je jedinečné ve své jednoduchosti a přesnosti ovládání oproti motorovým zoomům, které jsou pomalé, nepřesné a zatěžují baterie. Součástí je i tvarovaná sluneční clona a krytka se kterou se dobře manipuluje i při nasazené sluneční cloně. V ohnisku 28 mm a 200 mm lze na objektivu mechanicky přepnout na makro. To mi opět přijde jako lepší řešení než dosud časté řešení přes menu známé u mnoha jiných fotoaparátů. Minimální zaostřovací vzdálenost je 30 cm pro ohnisko 28 mm a v ohnisku 200 mm dokonce jen 25 cm od čipu, což odpovídá zvětšení 1:1,4. Leckterý objektiv by tomu mohl závidět :). Možná že se mnou někteří nebudou souhlasit, ale osobně beru jako velkou výhodu mít tak dobré makro v dostatečné vzdálenosti od objektu, který fotografuji. K čemu mi je makro 3 cm nebo dokonce 1,5 cm od objektivu, tolik opěvované mnohými výrobci, když např. při fotografování malých živých tvorů je tímto plaším a u všech fotografií si z největší pravděpodobností budu stínit samotným objektivem nebo celým přístrojem.

Objektiv lze v celém rozsahu 2 x digitálně zvětšit, ale dojde k automatické změně rozlišení na max. 1600×1200 bodů. Jeho kvalita mne příjemně překvapila, rozlišení nikoliv. Chvíli mi vrtalo hlavou proč tomu tak je. Jen dvojnásobný zoom a dvojnásobně zmenšené rozlišení? Když si to sečtu, docházím k závěru, že digitální zoom vlastně není žádné zvyšování počtu obrazových bodů, ale jen výřez z plného rozlišení čipu, takže si dovolím tvrdit, že Dimage A2 vlastně žádný digitální zoom nemá. To však výrobci nijak nezazlívám. Tento „digi zoom“ se tak stává pouze jakousi pomůckou pro ty, kteří nechtějí své snímky upravovat v PC, ale rovnou je tisknout a chtějí přímo při fotografování mít možnost výřezu a zvětšení z plného rozlišení.
Dimage A2 disponuje čipem s rozlišením 8 MPix a rozměru 8,8×6,6 mm. V plném rozlišení má snímek 3264×2448 obrazových bodů v poměru 4:3, a nebo je možné nastavit „kinofilmový“ poměr 3:2 na 3264×2176 obrazových bodů. Plná velikost stačí na fotografii 30×42 cm v rozlišení 200dpi. Tato velikost rozlišení je tak již dostatečná pro velký okruh fotografů, kteří s digitální technikou chtějí pracovat. Citlivost čipu lze nastavit od ISO 64, přes 100, 200, 400 až po ISO 800. Šum do citlivosti ISO 200 je minimální nebo žádný, při ISO 400 malý ale již viditelný, a při ISO 800 je již znatelný a často nevhodný. Snímky v protisvětle nevykazují skoro žádnou aberaci. Naexponované fotografie se ukládají na paměťové karty CompactFlash I, II. a IBM Microdrive v nekomprimovaném formátu TIFF a RAW a nebo 3 stupňů komprimovaných JPG. Rozlišení snímků lze ukládat ve velikostech od nejvyšší 3264×2448 obrazových bodů až po 640×480 obrazových bodů. Velikost souboru je přibližně 23MB ve formátu TIFF nebo 12MB ve formátu RAW. Ve formátu JPG je podle komprimace velikost od 2MB do 7MB.

Dimage A2 umožňuje natáčet i video sekvence v rozlišení 320×240 nebo 544×408 bodů s frekvencí 15 nebo 30 snímků za sekundu. Záznamová rychlost je 945kB/s.
Tak jako u A1 lze nastavit různá barevná podání snímků – normální, saturované, Adobe RGB, Embedded Adobe RGB, černobílé a solarizované, které lze ovlivňovat pomocí nastavení korekce expozice.
Další významnou a výbornou funkcí je stabilizace obrazu pomocí stabilizátoru AS (Anti-Shake), známého už u předchozího typu A1. Na rozdíl od jiných výrobců je stabilizátor umístěn tak, že nepohybuje čočkami objektivu, ale přímo snímacím čipem. Jeho používání je jednoduché. Při měření expozice, pokud je čas dlouhý, vás bílá ikona v hledáčku (i LCD) upozorní na vhodnost jeho použití. Po zapnutí a v případě, že přístroj dlouhý čas zvládne, svítí ikona modře. V případě že zežloutne, systém vás upozorňuje že výsledný čas je pro něj již velký, stabilizace obrazu se nemusí podařit, ale přesto se o ni pokusí. Překvapilo mne, že při časech okolo 1/10 se to stávalo často. Ale i přes to se třeba snímek s časem 0.8 vteřiny podařil dobře ostrý. Výrobce má můj obdiv.

Expozice a zaostřování

Měření expozice je standardní ve 3 režimech, může být více segmentové pomocí 300 segmentů, integrální se zvýrazněným středem nebo bodové, které oproti klasickému analogovému není vázáno na střed, ale pomocí kruhového ovladače (č.26) jej můžete posouvat po obraze a vybrat tak přesnou oblast bodového měření bez nutnosti měnit kompozici. Vyvážení bílé je 6 přednastavených + 3 vlastní uložená měření. Expoziční režimy jsou podobné klasice – plná automatika, programová expozice P, preference clony A a času S a nebo manuální nastavení expozice M. Také tu jsou 4 přednastavené programy, Portrét, Sport, Západ slunce a Noční snímek. Můžete si uložit i vlastní nastavení. Protože A2 disponuje předním i zadním otočným voličem hodnot můžete si naprogramovat jejich funkce. Mne osobně velmi vyhovuje systém který používám i u klasické Dynax7 a to přední volič pro nastavování clonu a času ( v režimech A,S) a zadní pro přímé a rychlé nastavování korekce expozice v rozsahu ±2EV. Její používání je tak rychlejší, odpadá nutnost používání samostatného tlačítka korekce a navíc je hned viditelná v reálném čase. Měření expozice je přesné a spolehlivé, jen v několika případech při vícenásobném měření docházelo k mírné přeexpozici, jako by systém měřil „na stíny“ (v testovaných fotografiích). Mechanická elektronická závěrka pracuje s časy 30s až 1/4000s.

Autofokus používá buďto široké zaostřovací pole složené z 11 oblastí nebo bodové zaostřovací pole, kdy si pomocí zadního kruhového ovladače můžete rychle a přesně umístit zaostřovací bod AF – křížek kamkoliv v obraze. Tato funkce je jistě splněním snu mnoha fotografů :). Zaostřovací režimy jsou, statické AF, kontinuální AF (posuvný bod po obraze, který se pohybuje spolu s pohybujícím se objektem), DMF – manuální doostřování po aretaci AF (známé u Dynax7) a manuální zaostřování.

Široké zaostřovací pole, bodové AF a kontinuální zaostřování
Manuální zaostřování se provádí pomocí kroužku na objektivu netradičně místěného u těla fotoaparátu. Je velmi jemné, možná až moc jemné. Z klasických objektivů jsme zvyklí, že ostření je v 1/4 nebo 1/2 otáčky zaostřovacího kroužku. Zde je tak jemné, že než zaostříte, můžete kroužkem otočit i 3 x dokola. Systém není špatný, ale potom je umístění zaostřovacího kroužku poněkud málo vhodné, protože neumožňuje uchopit celý kroužek v horní části, kde je to přirozenější, ale jen z boku nebo dole. Díky již zmiňovanému kvalitnímu hledáčku EVF je přesnost manuálního zaostřování velmi dobrá. Navíc je možné jakoukoliv část obrazu v hledáčku 3,3 x zvětšit a zkontrolovat i hloubku ostrosti k dané cloně.