Skorec vodní

Dlouho jsem váhal, jestli tenhle článek vůbec napsat a do jaké sekce jej pak vlastně zařadit. Snad někam mezi „Fotopříběhy“…

Lidé, kteří se rádi toulají přírodou a zvláště pak kolem čistých podhorských a horských toků, ho mohou často spatřit. Ptáka velikosti kosa, tmavohnědého zbarvení s nápadnou bílou skvrnou na prsou, jak prudce létá nad vodním tokem nebo sedí na balvanech vyčnívajících z vody, ze kterých se často vrhá pod vodní hladinu a „běhá“ po dně, aby si opatřil potravu. Jedná se o skorce vodního. Je to pták, jehož způsob života je bezvýhradně vázán na tekoucí vodu. U vody hnízdí, pod vodou získává potravu. Hnízdo si staví přímo nad vodou, velmi nízko na skalách, mezi kořeny stromů či pod mosty a lávkami. Hnízdo mívá kulovitý tvar, až čtvrt metru v průměru a díky mechům, jako hlavnímu stavebnímu materiálu, dokonale splývá z okolím.

Již několik let se pokouším vyfotografovat tohoto ptáka v jeho přirozeném prostředí. S úbytkem přírodních hnízdišť se skorec vodní přizpůsobil a začal hnízdit na potocích i řekách ve městech, kde k vystavění hnízda využívá žebrování a výčnělků betonových mostů nebo budek zavěšených pod tyto mosty. To se mi pro fotografování jevilo jako značně nevyhovující, a proto jsem byl rád, když jsem u nás na jedné lokalitě zjistil, že na protékajícím potoce tito ptáci žijí. Potok spojuje tři rybníčky v zalesněném údolí a nebýt turistické stezky vedoucí tímto údolím, nebyl by zde téměř žádný pohyb lidí. V zákrutách a tůních potoka a na okolních březích je možno spatřit mnoho živočichů a ptáků, vážících se svým způsobem života na vodu. A tam, při jedné z časných jarních procházek, kdy ještě ve stinných místech ležely zbytky sněhu, jsem uviděl dva skorce. Honili se nad vodou, sameček předváděl své svatební lety, poskakoval po kamenech, trhal ocáskem a vrhal se do prudkého vodního toku. To celé jasně signalizovalo, že se někde zde na potoce ptáci usadí a založí rodinu. Po zjištění, že ani žádný z hajných, kteří se starali o okolní les, v minulých létech skorce na téhle lokalitě neviděli, začal jsem ptákům držet palce, aby zdárně vyvedli své potomstvo. Když se potom v dubnu jeden z ptáků ztratil a kolem potoka byl vidět pouze druhý – podle zbarvení sameček, bylo jasné, že někde v blízkosti vody na hnízdě bude samička zahřívat vajíčka. Míst k umístění a vystavění hnízda bylo na potoce mnoho, proto jsem se ani nenamáhal, abych hnízdo vyhledal. Ptáci mi je v době krmení mladých ukáží sami.

Asi po čtrnácti dnech jsem se za skorci vrátil. Po chvíli čekání u potoka se objevil jeden z nich. Podle zobáku plného krmení a z jeho nervózního chování bylo poznat, že mladí skorci jsou již na světě. Vzdálil jsem se od potoka do skrytu stromů, abych ptáky nerušil, ale zároveň abych viděl na potok. Čekal jsem, až mi ukáže, kde mají hnízdo ukryté. Po chvilce se pták uklidnil a rychle zalétl pod podemletý břeh, který zakrývala suchá tráva. Pár okamžiků a už byl zase zpět na potoce, aby se hned vrhnul do vodního proudu umýt si znečištěné peří od exkrementů mladých ptáků. Počkal jsem až i druhý skorec nakrmí svá mláďata a vydal se podívat na potok, zda najdu jejich hnízdo. Bylo velice dokonale ukryto pod břehem, nízko nad vodou, takže abych viděl, kolik je v něm mláďat a jak jsou velká, musel bych si lehnout do vody. Nebyla šance, aby je nějaký nenechavec, ať z říše zvířecí nebo člověčí, našel. S tímto zjištěním jsem lokalitu opustil a těšil se, že až se sem příště vrátím, podaří se mi nafotografovat krmící skorce.

Po týdenní odmlce jsem se za skorci vrátil, abych si připravil místo vhodné ke stavbě krytu. Nejdříve jsem však přibližně jednu hodinu čekal pod stromy s výhledem do míst kde bylo hnízdo, abych věděl, jak často staří zalétají k mladým a z jakých kamenů startují. Při tomto pozorování mi ale bylo divné, že na hnízdo zalétá jen jeden z ptáků. Druhý nebyl vůbec vidět. Pomyslel jsem si něco o rodičovské nezodpovědnosti, vybral vhodné místo pro kryt a odjel domů s tím, že se za dva dny vrátím s fotovýzbrojí. A bude-li mi přát fotografické štěstí, pořídím několik snímků.