Test Canon EOS 70D

Ostření

Ostření EOS 70D je vylepšené po všech stránkách.

Pro běžné ostření je k dispozici, stejně jako u 7D, 19 křížových AF bodů, které zabírají poměrně širokou plochu. Na 70D můžete volit mezi automatickým výběrem bodu (fotoaparát zaostří na jakékoli z 19 bodů, většinou na ty nejbližší), výběrem jednoho bodu (vždy se ostří na něj) a výběrem jedné z 5 skupin bodů – 9 prostředních nebo 4× čtveřice po straně, nahoře a dole. Pak si fotoaparát sám vybere, na které body z této skupiny zaostří (většinou nejbližší). Přepínání režimů je možné přímo tlačítkem u spouště.

Byť při běžném fotografování nejčastěji využívám prostřední bod, protože je nejcitlivější a při překomponování mám všude blízko (u 70D je vysoce citlivý od světelnosti 2.8), a ani u 70D jsem tento zvyk nezměnil, když jsem s fotoaparátem vyrazil na fotografování terejů na Helgolandu, využil jsem i skupiny. Například právě na letovky se totiž hodí mít více bodů než jeden. S jedním bodem snadno vyjedete z kličkujícího objektu a fotoaparát začne přeostřovat. Všechny body zase zabírají příliš velkou plochu a jakékoli popředí které by se nachomýtlo do záběru by zapříčinilo přeostření. Jediné s čím bojujete je, že některé body jsou při boční letovce na křídle a fotoaparát ostří tam – musíte tak ostrost dohnat přicloněním. Ale je to stále lepší než mít jen prostřední bod a vůbec se na ptáka netrefit.

19 AF bodů pomůže i při AF trackingu, sledování objektu přes více bodů. Je jich již dost na to, aby se vám objekt nedostával mezi ně (jako tomu bylo u dříve používaných 9 bodech). Bohužel vyhodnocení, co vlastně sledovat, stále pokulhává za DSLR Nikon, kterým pomáhá RGB snímač sledující i barvu a jas. Pokud nemáte vyloženě izolovaný objekt na vzdáleném pozadí, je věcí náhody co si fotoaparát ke sledování vybere.

Další novinkou automatického ostření, tentokrát převzatou z 5D mkIII, je možnost nastavit chování AF. Sice ne do takové míry, ale i tak je možné nastavit například zda při stisku spouště a servo ostření fotoaparát preferuje zaostření před snímáním, nebo naopak, nebo něco mezi. Zda když při servo ostření vyjedu z objektu fotoaparát hned přeostří, nebo chvilku vyčká, nebo něco mezi. Jak rychle mění objekt rychlost pohybu… možností je víc a zpočátku kolem nich budete chodit opatrně, abyste si AF nerozhodili. Naštěstí je přímo ve fotoaparátu popsáno, co která funkce dělá. Toto nastavení AF využijete hlavně pokud často a delší dobu fotíte pohybující se objekty – sport, ptáci…

K ostření se pojí ještě jedna funkce fotoaparátu. V menu je možné nastavit korekci front/back focusu pro jednotlivé objektivy. To už ale umí i stařičký 50D.

Při ostření přes živý náhled vstupují do hry senzory AF umístěné přímo na snímači. Poprvé představil Canon tuto technologii v 650D, v 70D je ale její vylepšená podoba. První verze tohoto ostření fungovala prostě tak, že některé body na snímači byly vyhrazeny pro detekci rozdílu fáze. 70D využívá Dual Pixel CMOS AF. Každý bod na smínači se fyzicky skládá ze dvou fotodiod a ty pomocí mikročoček před snímačem detekují fázi. Geniální nápad na využití již existující technologie mikročoček. Princip nejlépe vysvětlí následující ilustrace převzatá z webu Canon – snímač při ostření vidí dva rozdílné obrazy – když se začnou shodovat, je zaostřeno. Oproti kontrastnímu AF ale tento systém dokáže zjistit, jak moc je třeba ostřit, a ostření je tak rychlé.

Pokud ostříte přes živý náhled, preferuje 70D rychlé zaostření. Sice to stále není jako v hledáčku, ale rychlost je výborná a pro běžné fotografování dostačující. Hlavně autofokus „nehledá“ jako u kontrastního AF, jede přesně na potřebné místo. Navíc díky dotykovému displeji můžete prostě dloubnout na místo, kam chcete zaostřit (a fotoaparát místo sleduje i při změně kompozice, pokud je dostatečně kontrastní – sledoval jsem tak po záběru létající tereje).

Video

Dual Pixel CMOS AF využijete i při videu. Ostření je během natáčení trochu pomalejší než v živém náhledu, ale hlavně kvůli plynulosti videa. Pokud máte STM objektiv s krokovým motorkem, přeostření vypadá zcela „filmově“. V testu Canon EOS 100D najdete video na kterém je tento efekt pěkně vidět. Ostření při živém náhledu/videu je ale možné i s běžnými objektivy. Naprosto fascinován jsem jím byl při natáčení videa terejů na Helgolandu. S použitím teleobjektivu EF 70–200mm f/4L IS USM, tedy ne STM objektivu, který je pro nové ostření doporučovaný, dokázal autofokus průběžně ostřit na letícího tereje během natáčení videa. Ani jsem si to v tu chvíli neuvědomil, ale právě díky tomu jsem mohl natočit spoustu záběrů. S kontrastním AF bylo automatické ostření během videa nemožné a byl bych tak odkázán na statické scény.

Samotné video je pochopitelně FullHD (MOV s kodekem H.264). Bohužel ale není možné natáčet v prioritě clony. Buďto plná automatika (i v Tv a Av), nebo manuální režim. A manuální expozice není pro všechny typy záběrů vhodná nehledě na to, že je s ní víc práce. Naštěstí i v automatice funguje kompenzace expozice. 70D má vestavěný stereo mikrofon a externí lze připojit přes běžný 3,5mm konektor.

Ukázkové video na Youtube FotoAparát.cz